Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních

Právní ochrana

(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané.

(2) Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na soudy, prokuratury a státní notářství (dále jen „justiční orgány“) a na jiné orgány druhé smluvní strany činné ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních, mohou před nimi vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek, jako občané druhé smluvní strany.

(3) Ustanovení této smlouvy se vztahují přiměřeně i na právnické osoby smluvních stran.

Poskytování právní pomoci

(1) Justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují právní pomoc ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních podle ustanovení této smlouvy.

(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 justiční orgány poskytují právní pomoc i jiným orgánům.

(3) Jiné orgány činné ve věcech uvedených v odstavci 1 zasílají dožádání o právní pomoc prostřednictvím justičních orgánů, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

Způsob styku

(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy stýkají navzájem prostřednictvím ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstva spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratury Československé socialistické republiky a ministerstva spravedlnosti nebo Prokuratury Svazu sovětských socialistických republik, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

(2) Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratura Československé socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských socialistických republik se při provádění této smlouvy stýkají přímo.

Rozsah právní pomoci

Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů upravených právním řádem dožádané smluvní strany, zejména vyhotovováním a zasíláním písemností, prováděním prohlídek, odnětím, zasíláním a vydáváním věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechů účastníků, obviněných, svědků, znalců a jiných osob, jakož i doručováním písemností.

Obsah a forma dožádání o právní pomoc

(1) Dožádání o právní pomoc musí obsahovat:

1. a) označení dožadujícího orgánu,
2. b) označení dožádaného orgánu,
3. c) označení věci, v níž se žádá o poskytnutí právní pomoci,
4. d) jména a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených nebo poškozených, místo jejich bydliště nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství, povolání a v trestních věcech také místo a datum narození a podle možnosti jména a příjmení rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,
5. e) případně také jména, příjmení a adresy zástupců osob uvedených v písmenu d),
6. f) předmět dožádání a další údaje potřebné k jeho vyřízení,
7. g) v trestních věcech také popis a označení spáchaného činu a údaje o výši škody, byla-li činem způsobena.

(2) Dožádání o doručení písemnosti má kromě toho obsahovat přesnou adresu příjemce a označení doručované písemnosti.

(3) Dožádání musí být podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.

(4) Pro dožádání o poskytnutí právní pomoci používají smluvní strany dvojjazyčné tiskopisy, jejichž vzory si vymění.

Způsob vyřízení

(1) Dožádání o právní pomoc vyřizuje dožádaný justiční orgán podle právního řádu svého státu. Na žádost dožadujícího orgánu však může dožádaný justiční orgán použít předpisů o řízení dožadující smluvní strany, pokud nejsou v rozporu s právním řádem jeho státu.

(2) Není-li dožádaný justiční orgán příslušný pro vyřízení dožádání, postoupí je příslušnému justičnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující orgán.

(3) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí včas dožadujícímu orgánu a účastníkům řízení, majícím na tom zájem, místo a čas vyřizování dožádání, aby se ho mohli zúčastnit v souladu s právním řádem dožádané smluvní strany.

(4) Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, dožádaný orgán učiní v souladu se svým právním řádem potřebná opatření ke zjištění adresy.

(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný justiční orgán písemnosti dožadujícímu orgánu; nebylo-li možno právní pomoc poskytnout, dožádaný justiční orgán sdělí důvody, které brání vyřízení dožádání, a současně vrátí písemnosti dožadujícímu orgánu.

Předvolání svědků a znalců a jejich ochrana

(1) Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené justičním orgánem dožádané smluvní strany dostaví před justiční orgán dožadující smluvní strany, nemůže být bez ohledu na své státní občanství na jejím území stíhán podle trestních ani správních předpisů, ani vzat do vazby, ani na něm nemůže být vykonán trest za čin, spáchaný před překročením jejích státních hranic. Tyto osoby nemohou být také stíhány, vzaty do vazby ani na nich nemůže být vykonán trest v souvislosti s jejich svědeckou výpovědí nebo znaleckým posudkem nebo v souvislosti s trestní věcí, která je předmětem řízení.

(2) Svědek nebo znalec pozbude ochrany podle odstavce 1, neopustí-li území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající justiční orgán sdělí, že jeho přítomnost už není potřebná, ačkoliv tak mohl učinit. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tato osoba nemohla opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

(3) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů cesty a pobytu v cizině a na úhradu ušlého výdělku za dobu, kdy nemohl pracovat; znalec mimo to má právo na znalečné. V předvolání musí být uvedeno, na náhradu jakých nákladů mají předvolané osoby právo; na jejich žádost justiční orgán dožadující smluvní strany vyplatí zálohu na krytí příslušných výdajů.

(4) Předvolání svědka nebo znalce, který má pobyt na území jedné smluvní strany, k justičnímu orgánu druhé smluvní strany nesmí obsahovat pohrůžku použití donucovacích prostředků pro případ nedostavení se.

Dožádání o doručení písemností

(1) Dožádaný justiční orgán doručuje podle předpisů pro doručování písemností platných v jeho státě, je-li doručovaná písemnost vyhotovena v jeho jazyce nebo opatřena ověřeným překladem. Jinak odevzdá písemnost adresátu, je-li ji ochoten dobrovolně přijmout.

(2) Nemůže-li být písemnost doručena na adresu, která je uvedena v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní sám opatření potřebná ke zjištění adresy. Není-li zjištění adresy dožádaným justičním orgánem možné, uvědomí o tom dožadující orgán a vrátí mu písemnost, která měla být doručena.

Doklad o doručení písemností

Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným otiskem úředního razítka, datem a podpisem pracovníka doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným tímto orgánem, kterým se prokáže způsob, místo a čas doručení.

Oprávnění diplomatických misí a konzulárních úřadů

(1) Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti vlastním občanům prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.

(2) Smluvní strany jsou oprávněny vyslýchat vlastní občany prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.

(3) V případech uvedených v předcházejících odstavcích není možno použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.

Platnost listin

(1) Listiny, které byly na území jedné smluvní strany vyhotoveny nebo ověřeny justičním nebo jiným orgánem nebo zvlášť k tomu zmocněnou osobou v rámci jejich pravomoci a v předepsané formě a byly opatřeny otiskem úředního razítka, se na území druhé smluvní strany používají bez dalšího ověření. To se vztahuje také na listiny občanů, jejichž podpis je ověřen podle předpisů platných na území příslušné smluvní strany.

(2) Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také na území druhé smluvní strany.

Žádosti občanů jedné smluvní strany o vyhotovení a zaslání výpisů z matrik, dokladů o vzdělání, o délce zaměstnání nebo jiných písemností, týkajících se osobních nebo majetkových práv a zájmů těchto občanů, se zasílají orgánům druhé smluvní strany diplomatickou cestou. Tyto orgány vyhotoví písemnosti v souladu s právním řádem svého státu a zasílají je bezplatně a bez překladu diplomatickou cestou druhé smluvní straně. Orgán příslušný podle bydliště žadatele mu předá písemnost a současně od něho vybere vynaložené náklady v rozsahu stanoveném právním řádem smluvní strany, na jejímž území žadatel žije. Vybrané náklady náleží smluvní straně, jejíž orgán je vybral.

(1) Matriční úřady jedné smluvní strany zasílají na žádost orgánů druhé smluvní strany pro úřední potřebu výpisy z matrik.

(2) Výpisy z matrik zasílané podle tohoto článku se pořizují bezplatně a zasílají bez překladu diplomatickou cestou.

Právní informace

Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratura Československé socialistické republiky na jedné straně a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských socialistických republik na druhé straně si navzájem na žádost poskytují informace o právním řádu, který platí nebo platil v jejich státě, a o praxi justičních orgánů při jeho používání.

Zjišťování adres a jiných údajů

(1) Smluvní strany si navzájem na žádost poskytují, v souladu se svým právním řádem, pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území, je-li to potřebné k uplatnění práv jejich občanů. Dožadující smluvní strana zároveň sdělí jí dostupné údaje potřebné pro zjištění adresy osoby uvedené v žádosti.

(2) Justiční orgány jedné smluvní strany poskytují pomoc justičním orgánům druhé smluvní strany při zjištění zaměstnání a příjmů osob, které mají pobyt na jejím území a proti kterým je u justičního orgánu dožadující smluvní strany uplatněn nárok na výživné.

Jazyk

(1) Při vzájemném styku při provádění této smlouvy používá ministerstvo spravedlnosti ČSR nebo ministerstvo spravedlnosti SSR nebo Generální prokuratura ČSSR český nebo slovenský jazyk a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura SSSR ruský jazyk.

(2) Dožádání a jiné žádosti zasílané podle této smlouvy a písemnosti k nim přiložené se vyhotovují v ruském jazyku, jsou-li určeny orgánům v ČSSR, a v českém nebo slovenském jazyku, jsou-li určeny orgánům v SSSR, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

Náklady spojené s poskytnutím právní pomoci

(1) Dožádaná smluvní strana nebude požadovat náhradu nákladů vzniklých při poskytování právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny náklady vzniklé při poskytnutí právní pomoci na jejich území.

(2) Dožádaný justiční orgán uvědomí dožadující orgán o výši nákladů. Vymůže-li dožadující orgán tyto náklady od osoby povinné je nahradit, náleží získané částky smluvní straně, která je vymohla.

Obecné ustanovení

Bylo-li zahájeno řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle této smlouvy, nebo, v případech touto smlouvou neupravených, u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle právního řádu příslušné smluvní strany, soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví.

Způsobilost k právům a právním úkonům

(1) Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého byla zřízena.

S výjimkou ustanovení článku 21, ke zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.

(1) Jestliže soud smluvní strany zjistí, že u občana jedné smluvní strany, který má bydliště na území druhé smluvní strany, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti k právním úkonům se má rozhodnout; to platí i v tom případě, kdy soud učinil dočasná opatření potřebná k ochraně tohoto občana a jeho majetku.

(2) Jestliže soud smluvní strany, kterému byly oznámeny důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, provede řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento občan bydliště. V tomto případě může být rozhodnuto o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům pouze z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.

Ustanovení článků 20 a 21 se použijí obdobně také při vrácení způsobilosti k právním úkonům.

Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého a důkaz smrti

(1) Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a pro řízení o důkazu smrti je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.

(2) Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také zjistit jeho smrt na návrh osob majících bydliště na jejím území a majících na tom zájem, jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany.

(3) V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti používají justiční orgány smluvních stran právního řádu svého státu.

Uzavření manželství

(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích manželů právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem. Musí být však dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, o překážkách uzavření manželství.

(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Osobní a majetkové vztahy manželů

(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

(2) Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou.

(3) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany a má-li jeden z nich bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště.

(4) Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3, společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se právního řádu smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh.

(5) K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a 3. V případě uvedeném v odstavci 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních stran.

(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu.

(2) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož orgánu řízení o rozvod probíhá.

(1) K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany.

(2) K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 2 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc orgánů obou smluvních stran.

Prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není

(1) Prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není, se řídí právním řádem smluvní strany, který byl podle článku 24 použit při uzavření manželství.

(2) Pravomoc orgánů ve věcech prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není, se řídí podle ustanovení článku 25.

Určení a popření otcovství

(1) Určení a popření otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, vyhovuje-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání dochází.

(3) K rozhodování ve věcech určení a popření otcovství je dána pravomoc soudů smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

(1) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije.

(2) Nárok na výživné od zletilých dětí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která nárok na výživné uplatňuje.

(3) K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle odstavců 1 a 2.

(1) Zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno nebo zrušeno.

(2) Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které je poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán poručníka nebo opatrovníka ustanovil.

(3) Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.

(4) Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní strany, může být ustanoven občan druhé smluvní strany, má-li bydliště na území smluvní strany, kde se bude poručenství nebo opatrovnictví vykonávat.

K zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které se poručenství nebo opatrovnictví zřizuje nebo zrušuje, pokud tato smlouva nestanoví něco jiného.

(1) Je-li třeba učinit nezbytná poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště, přechodný pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této smluvní strany uvědomí o tom bezodkladně orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32.

(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany sám učinit přiměřená dočasná opatření podle svého právního řádu, avšak musí bezodkladně uvědomit orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32. Tato opatření zůstávají v platnosti až do doby, kdy orgán uvedený v článku 32 přijme jiné rozhodnutí.

(1) Orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32, může přenést poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže osoba, které bylo zřízeno poručenství nebo opatrovnictví, má na území této smluvní strany bydliště, přechodný pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, jakmile dožádaný orgán poručenství nebo opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující orgán.

(2) Orgán, který podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví převzal, vykonává je podle právního řádu svého státu. Nemá však právo rozhodovat v otázkách, které se týkají osobního stavu osoby, které bylo poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, může však dát svolení k uzavření manželství, které je zapotřebí podle právního řádu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

Osvojení

(1) Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo na jeho zrušení.

(2) Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je třeba pro osvojení nebo jeho zrušení souhlasu zákonného zástupce a příslušného státního orgánu, jakož i souhlasu dítěte, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž je dítě občanem.

(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se osvojení nebo jeho zrušení ustanoveními právních řádů obou smluvních stran.

(4) K řízení ve věcech osvojení nebo jeho zrušení je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení. V případě uvedeném v odstavci 3 je dána pravomoc orgánu té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli poslední společné bydliště nebo přechodný pobyt.

Forma právních úkonů

(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný právní úkon. Stačí však, bylo-li učiněno zadost právnímu řádu místa, kde došlo k právnímu úkonu.

(2) Forma právního úkonu, týkajícího se nemovitostí, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

Vlastnické právo

Vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.

Náhrada škody

(1) Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody.

(2) Jestliže ten, kdo škodu způsobil, i poškozený jsou občany stejné smluvní strany, nárok na náhradu škody se řídí právním řádem této smluvní strany.

(3) K řízení ve věcech podle tohoto článku je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události, zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat návrh také u soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště.

Zásada rovnosti

Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.

Dědické právo

(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště.

(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.

(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo za nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

Odúmrť

Není-li podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, dědiců, přechází movitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní stranu, na jejímž území se nachází.

Závěť

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, právní účinky vad projevu vůle, jakož i způsoby popření platnosti závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti.

(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil. Stačí však, vyhoví-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě zrušení závěti.

Pravomoc v dědických věcech

(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v době své smrti.

(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území toto dědictví je.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také pro projednání sporů, které vzniknou v souvislosti s projednáváním dědictví.

Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech

V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise nebo konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat, s výjimkou práva odmítnout dědictví, bez zvláštní plné moci, před orgány druhé smluvní strany občany svého státu, pokud jsou tito občané nepřítomní nebo si neustanoví zástupce.

(1) Orgány obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.

(2) O opatřeních učiněných podle odstavce 1 bude bezodkladně uvědoměna diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může být přítomen provedení těchto opatření. Na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.

(3) Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc k projednání dědictví je dána, mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.

Zemře-li občan jedné smluvní strany v době krátkodobého pobytu na území druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, se po provedení jejich soupisu předají, bez jakéhokoli řízení, diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem. Tyto věci mohou být vyvezeny ze státu, ve kterém občan zemřel, pouze v souladu s právním řádem tohoto státu.

Otevření závěti

Otevření a vyhlášení závěti provádí justiční orgán smluvní strany, na jejímž území závěť je. Je-li k řízení o dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany, zašle se mu ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.

Vydání dědictví

Má-li být po skončení dědického řízení na území jedné smluvní strany movitý majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná prodejem movitého nebo nemovitého majetku, který je předmětem dědění, předána dědicům, jejichž bydliště nebo přechodný pobyt je na území druhé smluvní strany, a nelze-li jim nebo jejich zástupcům tento majetek nebo tuto částku přímo vydat, předá se majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná jeho prodejem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany za podmínek, že:

1. a) státní notářství vyzvalo zůstavitelovy věřitele, je-li to stanoveno právním řádem státu, kde je majetek, který je předmětem dědění, aby uplatnili své nároky ve lhůtě tří měsíců;
2. b) všechny dědické poplatky a všechny uplatněné nároky byly zajištěny nebo zaplaceny;
3. c) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležejících do dědictví nebo k převodu částek získaných jejich prodejem, je-li takový souhlas nutný.

Osvobození od jistoty za náklady řízení

Občanům smluvních stran, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany a kteří mají bydliště nebo přechodný pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany bydliště nebo přechodný pobyt.

(1) Občanům jedné smluvní strany se na území druhé smluvní strany přiznává osvobození od soudních a notářských poplatků a záloh, jakož i bezplatná právní pomoc, za stejných podmínek jako občanům druhé smluvní strany.

(2) Úlevy podle odstavce 1 se vztahují na všechny procesní úkony v dané věci včetně výkonu rozhodnutí.

(1) Úlevy podle článku 50 se přiznávají na základě osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo přechodný pobyt.

(2) Jestliže žadatel nemá bydliště ani přechodný pobyt na území smluvních stran, postačí osvědčení vydané příslušnou diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem smluvní strany, jejíž je žadatel občanem.

(3) Orgán, který rozhoduje o žádosti o úlevy, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebná objasnění.

(1) Občan jedné smluvní strany, který hodlá na území druhé smluvní strany žádat o přiznání úlev podle článku 50, může žádost podat prostřednictvím příslušného orgánu svého státu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčením vydaným podle článku 51 a dalšími doklady předloženými žadatelem příslušnému orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3.

(2) Zároveň s žádostí o přiznání úlev podle článku 50 může být podán také návrh na zahájení řízení a také žádost o ustanovení zástupce nebo další případné žádosti.

Uznání rozhodnutí v nemajetkových věcech

(1) Pravomocná rozhodnutí v nemajetkových věcech, která vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, jsou uznávána na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže justiční orgány této druhé smluvní strany nevydaly dříve v této věci rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo není-li podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno, dána výlučná pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahují obdobně také na rozhodnutí o poručenství a opatrovnictví a rozhodnutí o rozvodu manželství, která vydaly orgány příslušné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla vydána.

Uznání a výkon rozhodnutí v majetkových věcech

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

1. a) rozhodnutí justičních orgánů v občanských, pracovních a rodinných věcech majetkové povahy, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech (dále jen „rozhodnutí“),
2. b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody.

(2) Rozhodnutí uvedená v písmenu a) se uznávají a vykonávají, jestliže se týkají právních vztahů vzniklých po 9. květnu 1958, tj. po vstupu v platnost Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 31. srpna 1957. Rozhodnutí uvedená v písmenu b) se uznávají a vykonávají, byla-li vydána po vstupu v platnost uvedené smlouvy.

Návrh na výkon rozhodnutí

(1) Návrh na výkon rozhodnutí se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tento soud postoupí návrh způsobem stanoveným v článku 3 soudu příslušnému o návrhu rozhodnout. Má-li navrhovatel výkonu rozhodnutí bydliště nebo přechodný pobyt na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí vykonáno, může být návrh podán také přímo u příslušného soudu této smluvní strany.

(2) Náležitosti návrhu na výkon rozhodnutí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.

(3) K návrhu se připojí:

1. a) rozhodnutí nebo ověřený opis tohoto rozhodnutí spolu s potvrzením o nabytí právní moci a vykonatelnosti nebo o vykonatelnosti před nabytím právní moci, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého,
2. b) potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k řízení a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen.

(4) Návrh na výkon rozhodnutí a jeho přílohy je třeba opatřit ověřeným překladem do jazyka dožádané smluvní strany; zasílají se s potřebným množstvím stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u justičního orgánu, který bude rozhodovat o výkonu, a každý účastník dostal jeden stejnopis.

(1) K uznání a nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech uvedených v článku 54 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno.

(2) Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí.

Vzniknou-li u soudu při vydávání rozhodnutí o výkonu rozhodnutí pochybnosti, může předvolat navrhovatele, vyžádat si od něho vysvětlení nebo mu uložit povinnost odstranit nedostatky návrhu. Může rovněž vyslechnout povinného k podstatě návrhu a vyžádat si vysvětlení od soudu, který rozhodnutí vydal.

(1) Výkon se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.

(2) Povinný může vznést u soudu, který nařídil výkon rozhodnutí, námitky jak proti jeho přípustnosti, tak i proti nárokům přiznaným rozhodnutím, avšak pouze tehdy, je-li to přípustné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.

Náklady výkonu rozhodnutí

Náklady výkonu rozhodnutí se určí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno.

Odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí

Uznání a výkon rozhodnutí uvedených v článku 54 může být odmítnut, jestliže:

1. a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci;
2. b) podle právního řádu třeba jen jedné smluvní strany marně uplynula lhůta k výkonu rozhodnutí;
3. c) navrhovatel nebo odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že jemu nebo jeho zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání nebo v důsledku toho, že předvolání bylo učiněno pouze veřejnou vyhláškou nebo jiným způsobem, který není v souladu s ustanoveními této smlouvy;
4. d) bylo již o téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci;
5. e) podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejích orgánů.

Vývoz věcí a převod peněžních částek

Ustanoveními této smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní předpisy smluvních stran o převodu peněžních částek a o vývozu předmětů získaných výkonem.

(1) Jestliže rozhodnutí, které nabylo právní moci, vydané na území jedné smluvní strany ukládá účastníku nahradit náklady řízení, povolí příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů.

(2) Za náklady řízení se považují také náklady spojené s překladem a ověřením listin uvedených v článku 64.

Žádost o náhradu nákladů řízení, které zálohoval stát, podává soud smluvní strany, na jejímž území náklady vznikly.

K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí opis rozhodnutí nebo jeho části obsahující výrok o nákladech ověřený soudem prvého stupně a potvrzení vydané týmž soudem, že rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné.

(1) Návrh na výkon rozhodnutí o nákladech řízení, o kterém se má vést řízení na území druhé smluvní strany, se podává u soudu, který vydal rozhodnutí o nákladech, nebo u soudu, který o věci rozhodl v prvním stupni.

(2) Soud uvedený v odstavci 1 zašle návrh příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem uvedeným v článku 3.

Soud, který rozhoduje o návrhu na výkon rozhodnutí o nákladech řízení, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné. Rozhodnutí o nařízení výkonu nebo o jeho odmítnutí se vydává bez slyšení účastníků; proti tomuto rozhodnutí je možno podat opravný prostředek v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území se o návrhu rozhoduje.