Vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

§ 1

účinné od 1. 11. 1967(1) Touto vyhláškou se upravují náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách, při přeložení na pracoviště v jiné obci, při přijetí a při některých pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání.*)

účinné od 1. 11. 1967(2) Vyhláška se vztahuje

1. účinné od 1. 11. 1967a) na pracovníky v pracovním (učebním) poměru,
2. účinné od 1. 11. 1967b) na pracovníky činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže bylo poskytování náhrad mezi organizací a pracovníkem dohodnuto nebo jestliže to stanoví zvláštní předpisy,
3. účinné od 1. 11. 1967c) na členy výrobních družstev,
4. účinné od 1. 11. 1967d) na osoby, o kterých to stanoví zvláštní předpisy.

§ 2

účinné od 1. 11. 1967(1) Výdaji podle této vyhlášky se v zásadě rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji pracovníka a nutnými vyššími výdaji, které pracovníku vznikají v souvislosti s úkony uvedenými v § 1 odst. 1.

účinné od 1. 11. 1967(2) Organizace i pracovníci jsou povinni postupovat při provádění této vyhlášky s největší úsporností; při všech opatřeních, jejichž důsledkem je výplata náhrad, předem uváží, jsou-li nezbytně nutná.

§ 3

účinné od 1. 11. 1967Druhy náhrad

účinné od 1. 11. 1967(1) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů na pracovišti mimo obvod obce svého pravidelného pracoviště a mimo obvod obce svého bydliště (dále jen „přechodné pracoviště“), poskytne organizace pracovníku při splnění stanovených podmínek

1. účinné od 1. 11. 1967a) náhrady jízdních výdajů,
2. účinné od 1. 11. 1967b) náhrady za čas strávený na cestě,
3. účinné od 1. 11. 1967c) stravné,
4. účinné od 1. 11. 1967d) nocležné,
5. účinné od 1. 11. 1967e) náhrady nutných vedlejších výdajů.

účinné od 1. 11. 1967(2) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů mimo své pravidelné pracoviště, ale v obvodu obce svého pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce svého bydliště, poskytne organizace pracovníku jen

1. účinné od 1. 11. 1967a) náhrady výdajů za přepravu místními dopravními prostředky,
2. účinné od 1. 11. 1967b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době,
3. účinné od 1. 11. 1967c) náhrady nutných vedlejších výdajů.

§ 4

účinné od 1. 11. 1967Pravidelné pracoviště, východisko, počátek a konec pracovní cesty

účinné od 1. 11. 1967(1) Pravidelným pracovištěm se rozumí místo výkonu práce, na které byl pracovník přijat nebo přeložen; u pracovníků, u nichž bylo sjednáno jako místo výkonu práce širší území, než je jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště místo sídla organizace, pokud organizace neurčí pro účely této vyhlášky jako pravidelné pracoviště jiné místo.

účinné od 1. 11. 1967(2) Organizace určuje při vyslání pracovníka na pracovní cestu její východisko, způsob dopravy, popřípadě další podmínky cesty.

účinné od 1. 11. 1967(3) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané veřejným hromadným dopravním prostředkem je rozhodná doba odjezdu a doba příjezdu stanovená jízdním řádem veřejného hromadného dopravního prostředku (s výjimkou místního dopravního prostředku), kterého pracovník použije pro překonání vzdálenosti mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcí přechodného pracoviště. Při použití letadla je rozhodná jízdním řádem stanovená doba odjezdu autobusu Československých aerolinií z výchozího místa pozemní přepravy cestujících na letiště a skutečná doba jeho příjezdu k tomuto výchozímu místu. V odůvodněných případech určí organizace počátek a konec pracovní cesty odchylně s přihlédnutím k podmínkám dopravy.

účinné od 1. 11. 1967(4) Při použití jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku je pro určení počátku a konce pracovní cesty rozhodná stanovená doba jeho odjezdu a skutečná doba jeho příjezdu. V ostatních případech je rozhodná doba skutečně strávená na pracovní cestě.

§ 5

účinné od 1. 11. 1967Náhrady jízdních výdajů

účinné od 1. 11. 1967(1) Pracovníku náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcemi přechodného pracoviště a za cestu zpět. Nemohl-li si pracovník opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí mu organizace i prokázané jízdní výdaje za cestu do místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku (jízdné), letenku, místenku, za použití lůžkového (lehátkového) vozu a za použití nájemního auta. Při jízdě vlakem do vzdálenosti přes 200 km hradí se jízdné za první vozovou třídu, nebyla-li jízda přerušena za účelem ubytování; jinak se hradí jízdné jen za druhou vozovou třídu.

účinné od 1. 11. 1967(2) Náhrady podle odstavce 1 se poskytnou, jen jsou-li jízdní výdaje prokázány (jízdenkou, letenkou, místenkou apod.); pracovník je povinen využít možnosti slev jízdného, pokud nejde o jízdní výhody, které mu náležejí jako rodinnému příslušníku pracovníka odvětví dopravy.

účinné od 1. 11. 1967(3) Použije-li pracovník při pracovní cestě jiného dopravního prostředku, než který organizace určila, poskytne mu organizace náhradu ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek, kterého by jinak měl použít (§ 4 odst. 2).

účinné od 1. 11. 1967(4) Má-li organizace zájem, aby pracovník použil při pracovní cestě vlastního osobního motorového vozidla, a určí mu proto s jeho souhlasem tento způsob dopravy, poskytne mu náhradu podle předpisů o používání vlastních osobních vozidel pracovníky při vnějších výkonech.*)

účinné od 1. 11. 1967(5) Organizace hradí pracovníku též výdaje za přepravu místními dopravními prostředky, kterých pracovník použije v souvislosti s pracovní cestou (včetně jízdného v místě bydliště). Výdaje za místní přepravu nájemním autem musí pracovník prokázat.

§ 6

účinné od 1. 11. 1967Náhrady za čas strávený na cestě

účinné od 1. 11. 1967(1) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, spadá do pracovní doby vyplývající ze stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovníka (dále jen „pracovní doba“), považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně organizace. Za tuto dobu náleží pracovníku odměňovanému podle mzdových předpisů hodinovým mzdovým tarifem (časovým nebo úkolovým) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.**) Pracovníkům odměňovaným měsíční mzdou se poskytuje náhrada mzdy ve výši jejich základní mzdy.

účinné od 1. 11. 1967(2) Za čas strávený na pracovní cestě překonáním vzdálenosti mezi obcí východiska cesty a obcí přechodného pracoviště (obcemi přechodného pracoviště) a zpět mimo pracovní dobu náleží pracovníku náhrada za ztrátu času; náhrada činí za každou celou hodinu

1. účinné od 1. 11. 1967a) v době od 6. do 22. hodiny v pracovních dnech 1,60 Kčs, nejvýše však 8 Kčs, a ve dnech pracovního klidu 2 Kčs, nejvýše však 16 Kčs v jednom kalendářním dnu,
2. účinné od 1. 11. 1967b) v noci, tj. v době od 22. hodiny do 6. hodiny, 2 Kčs, jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.

§ 7

účinné od 1. 11. 1967Stravné

účinné od 1. 11. 1967(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty náleží pracovníku stravné ve výši 25 Kčs. Stravné nenáleží, zajistí-li organizace pracovníku na pracovní cestě bezplatně celodenní stravu. Náklad na stravu, kterou organizace pracovníku zajistí bezplatně, nesmí přesáhnout částku stravného.

účinné od 1. 11. 1967(2) Při pracovní cestě, která netrvá celý kalendářní den, náleží pracovníku stravné ve výši

účinné od 1. 11. 196711 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 12 hodin,

účinné od 1. 11. 196716 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 12 hodin.

účinné od 1. 11. 1967(3) Za den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou nebo více kalendářních dnů, a za den, kdy byla ukončena, náleží pracovníku stravné podle odstavce 2. Bylo-li nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, náleží pracovníku za den nástupu nebo ukončení cesty stravné ve výši 25 Kčs.

účinné od 1. 11. 1967(4) Při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného počítání stravného za jednotlivé dny, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

§ 8

účinné od 1. 11. 1967Nocležné

účinné od 1. 11. 1967(1) Za každou noc, kterou pracovník stráví na pracovní cestě, náleží mu nocležné ve výši 15 Kčs, jestliže mu organizace nezajistí bezplatné ubytování nebo jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.

účinné od 1. 11. 1967(2) Montážním pracovníkům na staveništích, jakož i pracovníkům na pracovištích obdobného charakteru, která určí příslušný ústřední orgán v dohodě s odborovým svazem, zajistí organizace zásadně bezplatné ubytování v závodních zařízeních; v tomto případě nocležné pracovníkům nenáleží. Nezajistí-li organizace bezplatné ubytování v závodních zařízeních pro jejich nedostatek nebo odmítne-li ho pracovník použít z vážných důvodů, poskytne mu organizace nocležné ve výši 8 Kčs za každou noc. Náklady na ubytování v závodních zařízeních si organizace vyúčtují, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě o způsobu úhrady.

účinné od 1. 11. 1967(3) Jestliže je výdaj za ubytování vyšší než stanovené nocležné, hradí se pracovníku v prokázané výši namísto nocležného. Je-li v ceně za ubytování v hotelu zahrnuta též cena snídaně, snižuje se částka stravného připadajícího na příslušný kalendářní den o 4 Kčs.

účinné od 1. 11. 1967(4) Jestliže pracovník cestuje v noci, náleží mu nocležné, jen je-li nucen se ubytovat pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

§ 9

účinné od 1. 11. 1967Náhrady nutných vedlejších výdajů

účinné od 1. 11. 1967Jiné výdaje, které pracovník musí nutně vynaložit v souvislosti s plněním pracovních úkolů na pracovní cestě, hradí mu organizace v prokázané výši jako vedlejší výdaje (např. za přepravu nutných osobních a služebních zavazadel, služebních pomůcek a nářadí, za parkování motorového vozidla, za telefonní poplatky).

§ 10

účinné od 1. 11. 1967Ustanovení této části se nevztahují na cesty konané při výkonu některých prací vyplývajících ze zvláštní povahy povolání, pokud za ně pracovníkům náležejí náhrady podle části IV.

§ 11

účinné od 1. 11. 1967Náhrady podle této části se poskytují pracovníku, který byl v zájmu organizace přeložen na pracoviště mimo obec svého pravidelného pracoviště nebo obec svého bydliště, a pracovníku, který byl přeložen na vlastní žádost, protože podle lékařského posudku není vhodné, aby dále pracoval na dosavadním pracovišti.*)

§ 12

účinné od 1. 11. 1967Za dny cesty do obce místa přeložení při nástupu práce a za dny cesty zpět po skončení náležejí přeloženému pracovníku náhrady jako při pracovní cestě.

§ 13

účinné od 1. 11. 1967Odlučné

účinné od 1. 11. 1967(1) Ženatému pracovníku, který v důsledku přeložení žije odloučeně od své rodiny pro nedostatek přiměřeného bytu v obci nového pracoviště, náleží na úhradu vyšších výdajů za stravu a ubytování odlučné.

účinné od 1. 11. 1967(2) Odlučné činí po dobu prvních tří měsíců 30 Kčs, po třech měsících 15 Kčs a po jednom roce 7 Kčs denně. Pokud výdaje za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci nového pracoviště činí více než 5 Kčs denně, hradí se pracovníku též rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.

účinné od 1. 11. 1967(3) Odlučné se poskytuje jen po dobu dvou let.

účinné od 1. 11. 1967(4) Odlučné nenáleží pracovníku za dny, v nichž mu organizace zajistí bezplatné stravování a ubytování. Zajistí-li organizace pracovníku jen bezplatné stravování, náleží mu odlučné ve výši 5 Kčs denně, popřípadě též rozdíl podle odstavce 2 druhé věty; zajistí-li mu jen bezplatné ubytování, krátí se odlučné o 5 Kčs denně.

§ 14

účinné od 1. 11. 1967Odlučné při pracovních cestách

účinné od 1. 11. 1967Pracovníku, který pobírá odlučné a byl v té době vyslán na pracovní cestu, poskytne organizace vedle náhrad náležejících při pracovní cestě za každý celý kalendářní den pracovní cesty jen náhradu prokázaného výdaje za ubytování v obci místa přeložení, po 14 dnech pobytu v této obci však nejvýše 5 Kčs za jednu noc. Za cestu, která netrvá celý kalendářní den, a za dny počátku a skončení vícedenní pracovní cesty poskytne organizace pracovníku místo částky, připadající z příslušné sazby odlučného na výdaje za stravu, stravné, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

§ 15

účinné od 1. 11. 1967Náhrady při denním návratu do bydliště

účinné od 1. 11. 1967(1) Ženatému pracovníku, od něhož lze požadovat, aby se denně vracel z místa přeložení do svého bydliště, nebo který se do bydliště skutečně denně vrací, poskytne organizace místo odlučného po dobu, po kterou by bylo poskytováno,

1. účinné od 1. 11. 1967a) náhradu prokázaného jízdného (při jízdě vlakem za druhou vozovou třídu) za cesty z bydliště do práce a zpět,
2. účinné od 1. 11. 1967b) příplatek na stravu v částce 7 Kčs, trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.

účinné od 1. 11. 1967(2) Součet náhrad podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.

§ 16

účinné od 1. 11. 1967Náhrada stěhovacích výdajů

účinné od 1. 11. 1967(1) Při přestěhování pracovníka v důsledku přeložení poskytne mu organizace

1. účinné od 1. 11. 1967a) prokázané jízdní výdaje za cestu jeho rodinných příslušníků z dosavadního bydliště do nového bydliště jako při pracovní cestě; příplatek na rychlík se hradí jen při vzdálenosti delší než 100 km;
2. účinné od 1. 11. 1967b) prokázané výdaje za přepravu bytového zařízení a svršků pracovníka a jeho rodinných příslušníků a za pojištění přepravovaných předmětů.

účinné od 1. 11. 1967(2) Organizace může pracovníku poskytnout i úhradu výdajů za vymalování bytu a menší instalační a jiné řemeslnické práce v novém bytě, nejvýše však do částky 700 Kčs.

§ 17

účinné od 1. 11. 1967Náhrady při přeložení na určitou dobu

účinné od 1. 11. 1967Přeložení pracovníka na určitou dobu se z hlediska nároků na náhrady posuzuje jako vyslání na pracovní cestu; lze-li od pracovníka požadovat, aby se denně vracel z místa přeložení do svého bydliště, nebo jestliže se pracovník do bydliště skutečně denně vrací, náležejí mu jen náhrady uvedené v § 15 odst. 1.

§ 18

účinné od 1. 11. 1967Náhrady při přijetí

účinné od 1. 11. 1967(1) Organizace může pracovníku, kterého přijímá do práce, poskytnout v odůvodněných případech náhrady uvedené v § 12 až 15 a v § 16 odst. 1 při splnění podmínek stanovených v těchto ustanoveních.

účinné od 1. 11. 1967(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pracovníky přijímané v náboru prováděném národními výbory.

§ 19

účinné od 1. 11. 1967Náhrady při pracích na staveništích

účinné od 1. 11. 1967(1) Pracovníkům organizací stavební výroby, kteří pracují na staveništi vzdáleném od jejich bydliště více než 10 km, poskytne organizace

1. účinné od 1. 11. 1967a) náhradu prokázaného jízdného za přepravu z bydliště při nástupu práce na staveniště nebo z dosavadního staveniště na nové staveniště a zpět;
2. účinné od 1. 11. 1967b) náhradu prokázaného jízdného nebo paušální náhradu výdajů za přepravu z bydliště na staveniště a zpět, jestliže se pracovníci denně vracejí do bydliště; trvá-li cesta z bydliště na staveniště a zpět více než 3 hodiny, poskytne se pracovníkům paušální náhrada zvýšených výdajů za přepravu a stravování v částce 8 Kčs denně;
3. účinné od 1. 11. 1967c) odlučné, jestliže pracovníci jsou ubytováni na staveništi a denně se nevracejí do svého bydliště. Odlučné činí na zvlášť důležitých stavbách 20 Kčs denně. Okruh těchto staveb stanoví ústřední orgány, které řídí organizace stavební výroby, v dohodě s příslušným odborovým svazem. Na ostatních stavbách činí odlučné 15 Kčs denně u ženatých pracovníků a 10 Kčs denně u svobodných pracovníků. Ustanovení § 8 odst. 2 platí obdobně;
4. účinné od 1. 11. 1967d) náhradu stěhovacích výdajů podle § 16.

účinné od 1. 11. 1967(2) Ministerstvo stavebnictví v dohodě s ostatními ústředními orgány, které řídí organizace stavební výroby, a s příslušnými odborovými svazy stanoví, kterým pracovníkům stavební výroby a za jakých podmínek se poskytují náhrady podle odstavce 1 nebo podle části II této vyhlášky.

účinné od 1. 11. 1967(3) Pracovníkům investora a pracovníkům projektových organizací, kteří jsou přiděleni na stavbu, náležejí náhrady podle odstavce 1.

§ 20

účinné od 1. 11. 1967Náhrady při ostatních pracích

účinné od 1. 11. 1967Pracovníkům, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (pracovníkům v zemědělství, v lesním hospodářství, provozním pracovníkům ČSD a jiným pracovníkům dopravy, členům lodních posádek, kominíkům, přespolním doručovatelům apod.), náležejí zvláštní paušální náhrady. Okruh těchto pracovníků a výši paušálních náhrad stanoví příslušný ústřední orgán v dohodě s odborovým svazem a po projednání s ministerstvem financí.

§ 21

účinné od 1. 11. 1967Náhrady v době dovolené a při překážkách v práci

účinné od 1. 11. 1967(1) Nastoupí-li pracovník v době, kdy pobírá náhrady podle této vyhlášky, dovolenou na zotavenou, náleží mu v době dovolené jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je musel i po tuto dobu zachovat.

účinné od 1. 11. 1967(2) Pracovníku pobírajícímu náhrady podle této vyhlášky náležejí tyto náhrady i v době, kdy nepracuje pro překážky v práci, má-li v této době nárok na náhradu mzdy nebo je-li hmotně zabezpečen podle předpisů o nemocenském pojištění; je-li však pracovník v této době v obci svého bydliště nebo v ústavním ošetřování a pracovník, který byl vyslán na pracovní cestu, též v obci svého pravidelného pracoviště, náleží mu jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je musel i po tuto dobu zachovat.

účinné od 1. 11. 1967(3) Náhrady podle této vyhlášky nenáležejí pracovníku za dny pracovního volna, za které mu nepřísluší náhrada mzdy, ani za dny, ve kterých neomluveně zameškal směnu nebo její podstatnou část. Jestliže zameškání směny navazuje bezprostředně na den pracovního volna nebo na den pracovního klidu anebo mu předchází, nenáležejí pracovníku náhrady ani za tento den.

§ 22

účinné od 1. 11. 1967Pracovníku, který je v době, kdy pobírá odlučné, z pracovních důvodů vyslán do obce svého bydliště, poskytne organizace za celé dny pobytu v této obci jen náhradu výdajů za ubytování, jestliže si je pracovník musel i v těchto dnech zachovat. Za dny cesty však obdrží pracovník příslušné odlučné. Obdobně se postupuje při poskytnutí náhrad při pracovních cestách, je-li pracovník z místa přechodného pracoviště povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracoviště nebo do obce bydliště.

§ 23

účinné od 1. 11. 1967Náhrada jízdného za cesty k návštěvě rodiny

účinné od 1. 11. 1967(1) Ženatým pracovníkům, kteří pobírají náhrady podle této vyhlášky, poskytne organizace v každých 14 dnech jejich odloučení od rodiny náhradu prokázaného jízdného (popřípadě zlevněného jízdného) za přepravu veřejným hromadným dopravním prostředkem k návštěvě rodiny a zpět. Svobodným pracovníkům poskytne organizace tuto náhradu jednou za tři měsíce. Při jízdě vlakem hradí se jízdné za druhou vozovou třídu osobního vlaku a při vzdálenosti přes 100 km i příplatek na rychlík.

účinné od 1. 11. 1967(2) Náhrada do výše jízdného podle odstavce 1 náleží pracovníku, i když použije jiného dopravního prostředku.

účinné od 1. 11. 1967(3) Za další cesty k návštěvě rodiny se poskytnou náhrady uvedené v odstavcích 1 a 2, je-li cesta vyvolána zvlášť závažnými důvody (např. vážným onemocněním rodinného příslušníka); tyto důvody musí pracovník prokázat.

účinné od 1. 11. 1967(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo osobní důvody (např. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne organizace pracovníku za tuto cestu rodinného příslušníka náhradu podle odstavců 1 a 2.

účinné od 1. 11. 1967(5) Při návštěvě rodiny se stravné nebo odlučné poskytne za dny odjezdu a návratu, pokud pracovník v tyto dny odpracuje stanovenou pracovní dobu. Za celé dny návštěvy u rodiny se pracovníku poskytne jen náhrada za ubytování.

účinné od 1. 11. 1967(6) Organizace může poskytnout pracovníku, který se vrací po skončení pracovního týdne do obce svého bydliště, náhrady podle odstavců 1, 2 a 5; součet těchto náhrad nesmí být vyšší než náhrady, které by pracovník obdržel, kdyby zůstal na pracovišti.

§ 24

účinné od 1. 11. 1967Pracovníci postavení na roveň pracovníkům ženatým

účinné od 1. 11. 1967Ženatým pracovníkům (vdaným pracovnicím) jsou postaveni na roveň pracovníci (pracovnice), kteří žijí ve společné domácnosti s rodinnými příslušníky, jimž poskytují zaopatření.

§ 25

účinné od 1. 11. 1967Rodinní příslušníci

účinné od 1. 11. 1967Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, vlastní i nevlastní rodiče, osvojenci a osvojitelé.

§ 26

účinné od 1. 11. 1967Ke změně v osobních poměrech pracovníka, které jsou rozhodné pro jeho nároky podle této vyhlášky, se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.

§ 27

účinné od 1. 11. 1967Paušalování náhrad

účinné od 1. 11. 1967(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad, zejména u pracovníků, kteří konají časté pracovní cesty, mohou být všechny náhrady stanovené touto vyhláškou paušalovány měsíčními nebo denními částkami, odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

účinné od 1. 11. 1967(2) V případech, kdy je nutno pravidelně ve větším rozsahu používat k cestám motocyklu nebo jízdního (motorového) kola nebo konat cesty pěšky, je možno stanovit přiměřenou měsíční paušální náhradu i za tyto úkony.

účinné od 1. 11. 1967(3) Výši paušálních náhrad podle odstavců 1 a 2 stanoví organizace v dohodě se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí. Ústřední orgány mohou v dohodě s příslušným odborovým svazem stanovit zásady pro poskytování paušálních náhrad.

§ 28

účinné od 1. 11. 1967Zálohy na náhrady a uplatnění náhrad

účinné od 1. 11. 1967(1) Na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů poskytne organizace pracovníku na jeho žádost přiměřenou zálohu. Záloha se vyúčtuje ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy.*)

účinné od 1. 11. 1967(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny a podle potřeby doloženy všechny okolnosti rozhodné pro poskytování náhrad. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.

§ 29

účinné od 1. 11. 1967Náhrady výdajů za dobu přede dnem 1. listopadu 1967 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrady nebo její výši se přihlíží, i když nastaly před tímto dnem.

§ 30

účinné od 1. 11. 1967V jednotlivých odůvodněných případech mohou ústřední orgány v dohodě s příslušným odborovým svazem činit opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by vůči pracovníku došlo při provádění této vyhlášky.

§ 31

účinné od 1. 11. 1967(1) Zrušuje se vyhláška č. 100/1964 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, a předpisy vydané k jejímu provedení.

účinné od 1. 11. 1967(2) Nedotčeny však zůstávají předpisy vydané k provedení § 19 a 27 písm. a) vyhlášky č. 100/1964 Sb. (paušalizace náhrad).

§ 32