Zákon o národním pojištění

§ 193.

(1) Zdravotnická činnost národního pojištění včetně distribuce lékařů a jiných zdravotnických osob se provádí podle jednotného celostátního plánu zdravotní péče, který bude součástí celostátního hospodářského plánu.

(2) K prohloubení zdravotní péče buďtež zdravotnická zařízení Ústřední národní pojišťovny a zdravotnická zařízení veřejné zdravotní správy zpravidla sdružována v jednotné pracovní celky; zejména se zpravidla sdružují ambulatoria Ústřední národní pojišťovny a ústavy národního zdraví (jejich poradny) ve zdravotnická střediska.

§ 194.

Zdravotnická rada Ústřední národní pojišťovny.

(1) Zdravotnická rada Ústřední národní pojišťovny (§ 161, odst. 2) je nejvyšším poradním orgánem Ústřední národní pojišťovny pro otázky vlastní zdravotní péče národního pojištění.

(2) Zdravotnická rada je složena ze zdravotnických odborníků ze řad profesorských sborů lékařských fakult, z lékařů činných ve veřejném zdravotnictví, z lékařů činných v národním pojištění a z jiných zdravotnických pracovníků národního pojištění.

§ 195.

(1) Pojišťovna je povinna zajistiti potřebnou lékařskou pomoc odpovídající ustanovení § 27, odst. 1.

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena povinnost zaměstnavatelova stanovená předpisy vydanými v zájmu ochrany zdraví a života zaměstnanců.

§ 196.

(1) Úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe uloží na návrh pojišťovny lékaři, který vykonává samostatně lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny, aby za podmínek § 197 poskytoval v jejím obvodu lékařskou pomoc podle § 195, odst. 1, pokud by neměl lékař proti tomu závažné důvody. Úřad může též určiti druh, místo a rozsah výkonu činnosti lékaře pro pojišťovnu.

(2) Úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe může na návrh lékaře, vykonávajícího samostatnou lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny, uložiti pojišťovně, aby jej přijala do smluvního poměru za podmínek § 197. Úřad vyhoví tomuto návrhu, leč by pojišťovna odmítla lékaře přijmouti do smluvního poměru z vážných důvodů tkvících v jeho osobě nebo proto, že je o lékařskou službu pro pojištěnce v obvodu okresní národní pojišťovny již náležitě postaráno ve smyslu jednotného plánu zdravotní péče (§ 193).

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i pro ostatní osoby zdravotnické služby (§ 197, odst. 5).

§ 197.

Podmínky výkonu zdravotnické služby pro pojišťovnu.

(1) Lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby (odstavec 5) jsou povinni vykonávati svou službu pro pojišťovnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

(2) Smluvní lékař pojišťovny je povinen léčiti pojištěnce a jeho rodinné příslušníky za odměnu stanovenou vyhláškou podle odstavců 3 a 4. Také lékař, který není ve smluvním poměru k pojišťovně, je oprávněn účtovati za poskytnutí první pomoci pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům jen odměnu, stanovenou podle odstavců 3 a 4.

(3) Podmínky výkonu lékařské služby, jakož i podmínky, za kterých se lékaři přijímají a propouštějí, stanoví a mění na návrh Ústřední národní pojišťovny, učiněný v dohodě s jednotnou odborovou organisací nebo, nedojde-li k této dohodě, na návrh Ústřední národní pojišťovny, po případě jednotné odborové organisace ministerstvo sociální péče vyhláškou v Úředním listě vydanou společně s ministerstvem zdravotnictví.

(4) Vyhláška obsahuje zejména tato ustanovení:

1. a) jak se stanoví odměna za lékařskou pomoc a určuje její výše,
2. b) jak rozhodovati spory vzniklé při provádění vyhlášky; tyto spory bude rozhodovati zvláštní rozhodčí komise, jejíhož předsedu a náměstka předsedy jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem zdravotnictví; bližší ustanovení o složení a jednání rozhodčí komise se pojmou do vyhlášky.

(5) Podle obdoby předchozích odstavců je možno po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou stanoviti také podmínky pro součinnost lékárníků, dentistů, zkoušených zubních techniků, ošetřovatelek (ošetřovatelů), porodních asistentek, sociálních pracovnic a jiných pomocných sil zdravotnické služby.

§ 198

Poměr pojišťovny k státním léčebným a ošetřovacím ústavům

(1) Státní léčebné a ošetřovací ústavy, v nichž se poskytuje ošetřování podle § 28, přijmou na písemný poukaz pojišťovny nebo jejího lékaře do ošetřování osoby, které na ně mají nárok, a poskytnou jim je po dobu, po kterou toho vyžaduje jejich zdravotní stav. Poukazu není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí ve smyslu platných předpisů o potírání přenosných nemocí nebo předpisů o ochranných opatřeních proti tuberkulose nebo jde-li o ohrožení života.

(2) Státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy, ve kterých se poskytuje zvláštní léčebná péče podle § 29, jsou povinny převzíti do této péče osoby, jimž byla tato péče výměrem pojišťovny povolena.

(3) Ustanovení § 12 zákona ze dne 19. července 1948, č. 185 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče zůstává nedotčeno.

(4) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny do 3 dnů ohlásiti pojišťovně přijetí i propuštění ošetřované osoby.

(5) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny poskytovati pojištěncům a rodinným příslušníkům též ambulantní ošetřování za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po slyšení Ústřední národní pojišťovny.

(6) Ústřední národní pojišťovna nenahrazuje státu náklady spojené s ošetřováním osob podle odstavců 1, 2 a 5.

(7) Státní léčebné a ošetřovací ústavy nesmějí požadovati a vymáhati ošetřovací výlohy nebo jakékoliv příplatky k nim na osobách ošetřovaných podle předchozích ustanovení, ani na osobách, které mají vůči nim vyživovací povinnost, ani na pozůstalých; právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná.

§ 199

Poměr pojišťovny k státním lázním

(1) Ustanovení § 198, odst. 2 platí obdobně pro poskytování zvláštní léčebné péče ve státních lázních.

(2) Výlohy zvláštní léčebné péče, která byla poskytnuta pojištěncům a rodinným příslušníkům podle odstavce 1 ve státních lázních, hradí pojišťovna podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě se státním úřadem plánovacím po slyšení Ústřední národní pojišťovny. Na návrh Ústřední národní pojišťovny může ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí stanoviti jiný způsob úhrady, zejména úhrnkovou částkou.

§ 200.

Hospodářský plán.

Ústřední národní pojišťovna sestaví podle platných celostátních směrnic ve shodě s celostátním hospodářským plánováním dlouhodobý hospodářský plán a rozpočet. Mimo to sestavuje hospodářský plán a rozpočet vždy pro nejbližší rok.

§ 201.

Oddělené hospodaření.

Ústřední národní pojišťovna vede své hospodářství a zjišťuje jeho výsledky odděleně pro pojištění nemocenské a pro pojištění důchodové. Rovněž se odděleně sledují a zjišťují hospodářské výsledky pojištění zaměstnanců a pojištění osob samostatně výdělečně činných včetně spolupracujících členů rodiny.

§ 203.

Bezpečnostní fond nemocenského pojištění.

(1) Ústřední národní pojišťovna jest povinna vedle jmění kmenového a podpůrných fondů vytvářeti a udržovati bezpečnostní fond nemocenského pojištění.

(2) V bezpečnostním fondu musí býti alespoň částka rovnající se čtvrtině středních ročních výdajů nemocenského pojištění za poslední tři léta; jeho výše nesmí však přesáhnouti částku rovnající se polovině středních ročních výdajů za tuto dobu.

(3) Jakmile se zjistí, že příjmy nestačí na úhradu nákladů, a nedosahuje-li bezpečnostní fond ani nejnižší částky uvedené v odstavci 2 a nelze-li předpokládati, že se poměry v nejbližší době zlepší, zvýší se pojistné podle § 118, odst. 1.

§ 204.

Podpůrné fondy nemocenského pojištění.

(1) U každé okresní národní pojišťovny se zřídí podpůrný fond nemocenského pojištění, do něhož plynou náhrady podle § 18, odst. 2 a § 113, odst. 1 a příslušné části pokut podle § 18, odst. 1 a § 19, jakož i dary. Ústřední národní pojišťovna může přiděliti podpůrným fondům zvláštní příspěvek.

(2) Z podpůrného fondu může okresní národní pojišťovna poskytovati podle směrnic ústředny v případech zvláštního zřetele hodných podpory pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, kteří sice nemají nárok na dávku nemocenského pojištění, u nichž však podpora jest se zřetelem k jejich sociálním a zdravotním poměrům potřebná a účelná. Rovněž se mohou z podpůrného fondu poskytovati podle směrnic ústředny jiné podpory sledující účel tohoto zákona.

§ 205.

Podpůrné fondy důchodového pojištění.

(1) U každé národní pojišťovny se zřídí podpůrný fond důchodového pojištění, do něhož plynou náhrady podle § 113, odst. 2 a příslušné části pokut podle § 18, odst. 1 a § 19, jakož i dary. Ústřední národní pojišťovna může věnovati také těmto fondům zvláštní příspěvky.

(2) Z podpůrného fondu podle odstavce 1 může národní pojišťovna poskytovati v případech zvláštního zřetele hodných podpory pojištěncům a jejich pozůstalým, kteří sice nemají nárok na dávku důchodového pojištění, u nichž však podpora je se zřetelem k jejich sociálním poměrům potřebná a účelná. Rovněž se mohou z podpůrného fondu poskytovati jiné podpory sledující účel tohoto zákona.

§ 206.

Ukládání majetku.

Majetek Ústřední národní pojišťovny, pokud netvoří jmění kmenové a není vynaložen na výdaje pojištění podle tohoto zákona nebo k účelům zdravotní péče o pojištěnce a jejich rodiny, se ukládá podle směrnic schválených ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

§ 207.

(1) Poskytla-li Ústřední národní pojišťovna zápůjčku, může se uspokojiti z cenných papírů, které jí byly dány do zástavy, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati.

(2) Výkazy Ústřední národní pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly.

§ 208.

(1) Právní jednání a listiny, jichž je třeba k založení, k upravení a projednání právních poměrů mezi Ústřední národní pojišťovnou s jedné strany a veřejnými orgány, úřady, příplatkovými ústavy, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři a jinými zdravotnickými osobami (§ 197, odst. 5) s druhé strany, jsou osvobozeny od poplatků (kolků) a dávek. Stejného osvobození požívají písemnosti, úřední úkony a rozhodnutí v řízení soudním, exekučním a správním, pokud slouží účelům tohoto zákona. Z připojištění [§ 143, odst. 1, písm. a) a b) a § 144] platí Ústřední národní pojišťovna zaopatřovací poplatky v poloviční výši. Žádá-li o to Ústřední národní pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost poplatků (kolků).

(2) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované, pokud plní úkoly podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a od daně rentové.

(3) Peněžité dávky jsou osvobozeny od daně rentové.

(4) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně z obratu co do dodávek a výkonů, přímo souvisících s plněním úkolů stanovených tímto zákonem.

(5) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o nabytí nebo směně nemovitostí určených k zdravotním nebo správním účelům pojištění; rovněž jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o zcizení nemovitostí určených dosud k uvedeným účelům, je-li nabyvatelem stát nebo jiná osoba, které pro tato právní jednání nebo listiny přísluší osobní osvobození od poplatků.

(6) O osvobození movitého jmění Ústřední národní pojišťovny, jejích podniků a fondů, jakož i podniků jí spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytování úlev v poplatkovém ekvivalentu pro jejich nemovité jmění platí předpisy o poplatkovém ekvivalentu. Úlevy a osvobození od poplatkového ekvivalentu, které mají dosud nositelé pojištění uvedení v § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, platí v plném rozsahu i pro Ústřední národní pojišťovnu.

(7) Pokud se na dosavadní nositele veřejnoprávního sociálního pojištění vztahují jiné předpisy, které poskytují berní osvobození a úlevy a nejsou uvedeny v § 278, platí tyto předpisy nadále též pro Ústřední národní pojišťovnu.

§ 209.

(1) Pojišťovna jest oprávněna podle platných předpisů nabývati, zřizovati a provozovati ambulatoria, diagnostické stanice, léčebné ústavy, ozdravovny, zotavovny a jiné podobné ústavy a zařízení v rámci celostátního plánu zdravotní péče (§ 193).

(2) Pro ambulatoria neplatí ustanovení zákona ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z., o organisaci veřejné zdravotní služby, a obdobná ustanovení zák. čl. XIV/1876, o úpravě zdravotnictví.

(3) K provozu ústavů podle odstavce 1, pokud se v nich umisťují a stravují nemocní, není zapotřebí hostinské koncese.

§ 210.

(1) Pojišťovna, i když nemá lékárnu podle odstavce 1, je oprávněna vydávati lékařům, pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům svými lékaři (lékárníky) léčivé speciality a volně prodejné léky.

(2) Pojišťovna může prováděti retaxaci receptů a zkoumati složení a jakost léků odebíraných z lékárny.

§ 211.

(1) Pojišťovna je oprávněna nakupovati ve velkém léky, léčiva, obvazový materiál, materiál používaný při péči o chrup, léčebné, diagnostické, orthopedické, optické a jiné pomocné prostředky, jakož i lékařská zařízení a přístroje s výhodami platnými pro velkoobchod a vydávati je lékařům, pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, a to pokud jde o léky, za podmínek § 210, odst. 2.

(2) Pojišťovna může nabýti oprávnění vydávati tiskopisy, a to i periodické, vlastním nákladem.