účinné od 1. 4. 196499
účinné od 1. 4. 1964Občanský soudní řád
účinné od 1. 4. 1964ze dne 4. prosince 1963
účinné od 1. 4. 1964Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
účinné od 1. 4. 1964Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů občanů a organizací, jakož i výchova k zachovávání zákonů a pravidel socialistického soužití, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů.
účinné od 1. 4. 1964V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory, provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně, a zaměřují svou činnost k tomu, aby právní vztahy odpovídaly zákonům, aby nedocházelo k porušování zájmů společnosti ani práv občanů a aby práv nebylo zneužíváno na úkor společnosti nebo jednotlivce.
účinné od 1. 4. 1964Občanské soudní řízení je jednou ze záruk socialistické zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení. Každý má právo dovolat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
účinné od 1. 4. 1964Občanské soudní řízení probíhá za účasti pracujících, která je zajištěna zejména účastí národních výborů a společenských organizací na řízení, veřejností řízení a spoluprací soudu s ostatními orgány socialistického státu a se společenskými organizacemi.
účinné od 1. 4. 1964Soudy poskytují občanům i organizacím poučení o jejich právech a povinnostech, pomáhají jim při uplatnění jejich práv a dbají všestranně o to, aby nikdo pro nedostatek právních znalostí neutrpěl újmu.
účinné od 1. 4. 1964V řízení postupuje soud v součinnosti se všemi, kteří se účastní řízení, tak aby byl co nejúčelněji zjištěn skutečný stav věci a aby ochrana práv byla rychlá a účinná.
účinné od 1. 4. 1964(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a družstevních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
účinné od 1. 4. 1964(2) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
účinné od 1. 4. 1964Má-li být před řízením u soudu provedeno řízení u jiného orgánu, zejména řízení o pracovním sporu u rozhodčího orgánu Revolučního odborového hnutí, mohou soudy jednat jen tehdy, nebyla-li věc v takovém řízení s konečnou platností vyřešena.
účinné od 1. 4. 1964K řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy. Jako soudy prvního stupně jsou příslušné také místní lidové soudy v případech, které stanoví zákon o místních lidových soudech.
účinné od 1. 4. 1964(1) Okresní soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím místních lidových soudů.
účinné od 1. 4. 1964(2) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů jako soudů prvního stupně a proti rozhodnutím státních notářství.
účinné od 1. 4. 1964(1) Řízení se koná u toho soudu, který je místně příslušný. Příslušnost se určuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, a trvá až do jeho skončení.
účinné od 1. 4. 1964(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.
účinné od 1. 4. 1964(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci československých soudů, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
účinné od 1. 4. 1964(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
účinné od 1. 4. 1964(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
účinné od 1. 4. 1964(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
účinné od 1. 4. 1964(1) Se zřetelem na význam věci může Nejvyšší soud na návrh předsedy Nejvyššího soudu nebo generálního prokurátora odejmout věc okresnímu soudu a přikázat ji k dalšímu řízení krajskému soudu nebo odejmout věc krajskému soudu jako soudu druhého stupně a sám rozhodnout o odvolání.
účinné od 1. 4. 1964(2) Rozhodoval-li jako soud prvního stupně krajský soud, rozhodne o odvolání Nejvyšší soud.
účinné od 1. 4. 1964(1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
účinné od 1. 4. 1964(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o stížnosti pro porušení zákona.
účinné od 1. 4. 1964(1) Jakmile se soudce dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi soudu. V řízení může zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Účastníci mají právo vyjádřit se o osobách soudců; skutečnosti, pro které je soudce vyloučen, jsou povinni sdělit neprodleně.
účinné od 1. 4. 1964(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne předseda soudu. Zda je vyloučen soudce soudu nižšího stupně, posuzuje i odvolací soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutím předsedy soudu není přitom vázán.
účinné od 1. 4. 1964(2) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přikáže věc jinému senátu.
účinné od 1. 4. 1964(1) O tom, zda je vyloučen předseda soudu, platí tato ustanovení obdobně; rozhoduje o tom předseda soudu vyššího stupně.
účinné od 1. 4. 1964(2) O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný pracovník soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, platí tato ustanovení přiměřeně; rozhoduje o tom předseda senátu.
účinné od 1. 4. 1964Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
účinné od 1. 4. 1964Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
účinné od 1. 4. 1964Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
účinné od 1. 4. 1964(1) Za československou organizaci jedná před soudem její pracovník. Není-li statutárním zástupcem, musí prokázat, že je pověřen za organizaci jednat.
účinné od 1. 4. 1964(2) Za stát před soudem jedná pracovník toho státního orgánu, jehož se věc týká, nebo pověřený pracovník jiného státního orgánu.
účinné od 1. 4. 1964Občan, který nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem.
účinné od 1. 4. 1964Vyžadují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout, že ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohl jednat samostatně.
účinné od 1. 4. 1964Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zvoleného zástupce.
účinné od 1. 4. 1964(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Plnou moc udělenou advokátu nelze omezit.
účinné od 1. 4. 1964(2) Advokát je povinen účelně využívat všech zákonem připuštěných prostředků a způsobů poskytování právní pomoci účastníku, jejž zastupuje.
účinné od 1. 4. 1964(3) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem.
účinné od 1. 4. 1964(1) Odborová nebo družstevní organizace může v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
účinné od 1. 4. 1964(2) Převezme-li tato organizace zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo pracovníků, aby za zastoupeného jejím jménem jednal.
účinné od 1. 4. 1964(1) Účastník se může dát zastoupit také kterýmkoliv občanem způsobilým k právním úkonům. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
účinné od 1. 4. 1964(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže by odporovalo pravidlům socialistického soužití.
účinné od 1. 4. 1964(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony.
účinné od 1. 4. 1964(2) Plnou moc udělenou pro celé řízení nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
účinné od 1. 4. 1964(3) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
účinné od 1. 4. 1964(1) Není-li zastoupen ten, kdo nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení.
účinné od 1. 4. 1964(2) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
účinné od 1. 4. 1964(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
účinné od 1. 4. 1964(2) Má-li předseda senátu za to, že je třeba v případech uvedených v odstavci 1 ustanovit zástupcem advokáta, oznámí to vedoucímu advokátní poradny, který zástupce ustanoví.
účinné od 1. 4. 1964(1) Ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony.
účinné od 1. 4. 1964(2) Byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
účinné od 1. 4. 1964Má-li národní výbor za to, že to vyžaduje zájem společnosti, může podat návrh na zahájení řízení nebo může kdykoli do řízení vstoupit. Návrh na zahájení řízení však nemůže podat, jde-li o ryze osobní právo občana.
účinné od 1. 4. 1964(1) V zájmu společnosti může společenská organizace na základě rozhodnutí toho svého orgánu, který je k tomu povolán, kdykoli vstoupit do řízení zahájeného u soudu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Nejsou-li podmínky pro vstup společenské organizace do řízení splněny, soud její účast na řízení nepřipustí.
účinné od 1. 4. 1964(1) Národní výbor nebo společenská organizace mají v řízení právo vyjádřit se k věci, uvádět skutečnosti potřebné ke správnému zjištění skutkového stavu, navrhnout důkazy a podávat opravné prostředky; jsou oprávněny i k jiným úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, k nimž je oprávněn jen účastník právního vztahu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Vstoupí-li národní výbor nebo společenská organizace do řízení nebo podá-li národní výbor návrh na zahájení řízení, jedná za ně před soudem jejich člen nebo pracovník, který tím byl pověřen.
účinné od 1. 4. 1964(1) Má-li prokurátor za to, že to vyžaduje zájem společnosti nebo ochrana práv občanů, může podat návrh na zahájení řízení nebo může kdykoli do řízení vstoupit.
účinné od 1. 4. 1964(2) Prokurátor vystupuje v řízení jako strážce socialistické zákonnosti.
účinné od 1. 4. 1964(3) Prokurátor je v řízení oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu. Nemůže však podat návrh na zahájení řízení, jde-li o ryze osobní právo občana.
účinné od 1. 4. 1964(1) Soud jedná a rozhoduje v senátu, popřípadě v jiném sboru. Všichni soudci jsou si při rozhodování rovni.
účinné od 1. 4. 1964(2) Předseda senátu nebo jiný soudce z povolání může sám provádět úkony, jimiž se nerozhoduje; sám může rozhodovat, jen připouští-li to zákon.
účinné od 1. 4. 1964(1) Senát rozhoduje po poradě za přítomnosti zapisovatele; nikdo jiný nesmí být poradě přítomen.
účinné od 1. 4. 1964(2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Mladší soudci hlasují před staršími, předseda senátu hlasuje poslední.
účinné od 1. 4. 1964Aby se vytvořily předpoklady pro účinný výchovný vliv řízení, může soud jednat i mimo budovu soudu na pracovištích nebo na jiných vhodných místech.
účinné od 1. 4. 1964(1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiný okresní soud.
účinné od 1. 4. 1964(2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento soud znám; jinak dožádání vrátí.
účinné od 1. 4. 1964(3) Úkony dožádaného soudu provádí soudce z povolání; má přitom práva a povinnosti předsedy senátu.
účinné od 1. 4. 1964(1) O úkonech, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování, se sepisuje protokol. V protokolu se zejména označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů a výroky rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti.
účinné od 1. 4. 1964(2) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu. Byl-li uzavřen smír, podepisují protokol také účastníci. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.
účinné od 1. 4. 1964(3) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění.
účinné od 1. 4. 1964(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
účinné od 1. 4. 1964(3) Hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu je účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli.
účinné od 1. 4. 1964(1) Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky. Telegraficky učiněné podání obsahující návrh ve věci samé je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů.
účinné od 1. 4. 1964(2) Každý okresní soud je povinen sepsat podání do protokolu a postoupit je bez průtahu příslušnému soudu. Takové podání má tytéž účinky, jakoby se stalo přímo u příslušného soudu.
účinné od 1. 4. 1964(3) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, tak aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.
účinné od 1. 4. 1964(1) Předseda senátu se během řízení stará o to, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
účinné od 1. 4. 1964(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
účinné od 1. 4. 1964(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
účinné od 1. 4. 1964(2) Někomu jinému než účastníku může předseda senátu povolit nahlížet do spisu a činit si z něho výpisy a opisy, jsou-li pro to vážné důvody a oprávněné zájmy účastníků tím nemohou být dotčeny.
účinné od 1. 4. 1964Doručuje se zpravidla poštou. Soud může však podle okolností doručit písemnost sám nebo prostřednictvím místního národního výboru anebo orgánu Veřejné bezpečnosti a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
účinné od 1. 4. 1964(1) Adresátu lze doručit písemnost v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.
účinné od 1. 4. 1964(2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
účinné od 1. 4. 1964(3) Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem, je doručení neúčinné.
účinné od 1. 4. 1964(1) Do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
účinné od 1. 4. 1964(1) Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme.
účinné od 1. 4. 1964(2) Písemnosti určené advokátům se doručují advokátní poradně, i když jde o doručení do vlastních rukou.
účinné od 1. 4. 1964(1) Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Kdyby doručování účastníku bylo spojeno s obtížemi nebo s průtahy, může mu předseda senátu uložit, aby si zvolil pro přijímání písemností zástupce, jemuž lze bez obtíží a průtahů doručovat. Nezvolí-li si ho, budou pro něho písemnosti ukládány u soudu s účinky doručení; o tom je třeba účastníka poučit.
účinné od 1. 4. 1964(3) Usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu se doručí jedině ustanovenému opatrovníku.
účinné od 1. 4. 1964Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je písemnost doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno; o tom musí být adresát poučen doručovatelem.
účinné od 1. 4. 1964Předvolání k soudu se děje zpravidla písemně a v naléhavých případech i telegraficky nebo telefonicky. Předvolat lze i ústně při jednání, u něhož je předvolaný přítomen.
účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže se předvolaný opětovně bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného poučil.
účinné od 1. 4. 1964(2) O předvedení požádá soud příslušný orgán Veřejné bezpečnosti; jde-li o nezletilého, požádá soud tento orgán o předvedení jen tehdy, nelze-li předvedení zajistit jinak. O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá soud jejich náčelníka.
účinné od 1. 4. 1964(3) Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn.
účinné od 1. 4. 1964(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 500 Kčs, a jde-li o nesplnění povinností uvedených v § 294 a 295, do výše 1000 Kčs.
účinné od 1. 4. 1964(2) Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena.
účinné od 1. 4. 1964(3) Pořádkové pokuty připadají státu.
účinné od 1. 4. 1964Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho nepřítomnosti.
účinné od 1. 4. 1964Nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.
účinné od 1. 4. 1964(1) Lhůta neběží tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení nebo způsobilost jednat před soudem.
účinné od 1. 4. 1964(2) Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný zástupce nebo opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té doby, kdy do řízení vstoupili.
účinné od 1. 4. 1964(1) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
účinné od 1. 4. 1964(2) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.
účinné od 1. 4. 1964(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
účinné od 1. 4. 1964(1) Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
účinné od 1. 4. 1964(2) Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání lhůty.
účinné od 1. 4. 1964(1) Kterýkoliv okresní soud bez zřetele k tomu, zda by byl ve věci příslušným, působí k tomu, aby nedošlo ke sporu. Využívá k tomu vhodných prostředků.
účinné od 1. 4. 1964(2) Tuto činnost provádí předseda senátu; senát svolá jen tehdy, považuje-li to vzhledem k okolnostem případu za vhodné.
účinné od 1. 4. 1964Při předcházení sporu postupuje soud co nejúčelněji a bez všech formalit. Na účastníky působí především výchovně; jejich součinnost nebo přítomnost nelze žádným způsobem vynucovat.
účinné od 1. 4. 1964Lze-li soudnímu sporu předejít účinněji jiným způsobem než činností soudu, zejména působením společenských organizací na účastníky, učiní soud za tím účelem potřebná opatření.
účinné od 1. 4. 1964Předseda senátu pozve na návrh k pohovoru toho, kdo neplní dobrovolně své povinnosti vyplývající ze vztahů, o nichž může být rozhodováno v občanském soudním řízení. Může tak učinit i bez návrhu.
účinné od 1. 4. 1964(1) Při pohovoru se proberou okolnosti případu za účasti toho, kdo pohovor navrhne, popřípadě i za účasti zástupců kolektivu pracujících.
účinné od 1. 4. 1964(2) Ukáže-li se, že občan porušil své povinnosti, vysvětlí mu předseda senátu, v čem jeho povinnosti záleží, poukáže na následky jejich neplnění z hlediska zájmů společnosti a spoluobčanů a vyzve jej, aby nadále své povinnosti plnil a napravil, co bylo zanedbáno.
účinné od 1. 4. 1964(1) Přislíbí-li občan před soudem, že nebude své povinnosti nadále porušovat, soud se po uplynutí přiměřené doby zpravidla přesvědčí, jak občan svůj příslib plní.
účinné od 1. 4. 1964(2) Zjistí-li soud, že občan svůj příslib neplní, požádá o součinnost společenskou organizaci nebo učiní jiná vhodná opatření.
účinné od 1. 4. 1964(1) Zjistí-li soud při plnění svých úkolů v činnosti některé organizace nebo orgánu nedostatky, jež vedly nebo by mohly vést k ohrožení nebo porušení práv někoho jiného a popřípadě i ke vzniku sporu, upozorní na to organizaci (orgán), u které nedostatek zjistil.
účinné od 1. 4. 1964(2) V upozornění uvede soud, o jaké nedostatky nebo závady jde a z čeho vyplývají. Poučí v něm organizaci (orgán) také o jejích povinnostech podle § 66.
účinné od 1. 4. 1964(1) Organizace (orgán) je povinna upozornění projednat a výsledek projednání sdělit soudu do dvou měsíců ode dne, kdy jí bylo doručeno upozornění, pokud soud neurčil jinou lhůtu. Ve sdělení uvede organizace (orgán), jaká opatření učinila k odstranění zjištěného nedostatku.
účinné od 1. 4. 1964(2) Jestliže organizace (orgán) nesdělí soudu, jak upozornění projednala a jaká opatření učinila, nebo jestliže bylo upozornění projednáno nedostatečně, vyrozumí soud o tom její nadřízenou organizaci nebo nadřízený orgán, anebo učiní jiná vhodná opatření.
účinné od 1. 4. 1964(1) Připouští-li to povaha věci, lze u kteréhokoliv okresního soudu navrhnout, aby soud provedl pokus o smír (smírčí řízení).
účinné od 1. 4. 1964(2) Souhlasí-li s tím účastníci, může být věc ke smírčímu řízení postoupena místnímu lidovému soudu.
účinné od 1. 4. 1964(1) Smírčí řízení provádí předseda senátu, nepovažuje-li vzhledem k okolnostem případu za vhodné, aby je provedl senát.
účinné od 1. 4. 1964(2) Při smírčím řízení použije soud vhodných prostředků výchovného působení. Jestliže je to účelné, vyzve k součinnosti společenské organizace nebo projedná případ s kolektivem pracujících na pracovišti nebo v místě.
účinné od 1. 4. 1964(3) Součinnost nebo přítomnost účastníků nelze žádným způsobem vynucovat.
účinné od 1. 4. 1964Účelem smírčího řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro tento smír.
účinné od 1. 4. 1964(1) Před řízením o rozvod musí být provedeno řízení o smíření manželů.
účinné od 1. 4. 1964(2) Toto řízení se zahajuje na návrh manžela. Příslušným je soud, který by byl příslušný k řízení o rozvod manželství.
účinné od 1. 4. 1964(3) Ustanovení § 68 odst. 1 a 2 se užije i zde.
účinné od 1. 4. 1964(1) Řízení o smíření manželů není třeba, jestliže již jednou bezvýsledně proběhlo v posledním roce před podáním návrhu na rozvod, nebo jestliže soud rozhodl, že se od tohoto řízení upouští.
účinné od 1. 4. 1964(2) Upustit od řízení o smíření manželů může soud na návrh manžela, je-li zřejmé, že řízení nelze provést nebo je lze provést jen s nepřiměřenými obtížemi. O tom, že upouští od tohoto řízení, vydá soud usnesení, které doručí navrhovateli.
účinné od 1. 4. 1964Je-li podán návrh na rozvod, aniž předcházelo řízení o smíření manželů, ačkoli předcházet mělo, naloží s ním soud, jakoby šlo o návrh na řízení o smíření manželů. K zahájení řízení o rozvod je pak třeba nového návrhu.
účinné od 1. 4. 1964(1) Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou svědčící manželu matky ani souhlasným prohlášením rodičů před orgánem, který vede matriku, vyslechne předseda senátu toho, koho matka označuje za otce, zda uznává, že je otcem. Příslušným je soud podle § 88 písm. c).
účinné od 1. 4. 1964(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství, uvede se to v protokolu a oznámí národnímu výboru, který vede matriku narození, v níž je dítě zapsáno.
účinné od 1. 4. 1964(3) Jestliže takto k určení otcovství nedojde a matka v přiměřené době nepodá návrh na určení otcovství, vyzve předseda senátu k podání takového návrhu národní výbor.
účinné od 1. 4. 1964(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
účinné od 1. 4. 1964(2) Příslušný k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci. Účastníky řízení jsou ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu.
účinné od 1. 4. 1964(1) Předběžné opatření nařídí soud na návrh. Návrhu není třeba, jde-li o předběžné opatření pro řízení, které může soud zahájit i bez návrhu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Účastníci nemusí být vyslechnuti.
účinné od 1. 4. 1964(1) Předběžným opatřením může soud uložit účastníku zejména, aby
účinné od 1. 4. 1964(2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
účinné od 1. 4. 1964(3) Soud může při nařízení předběžného opatření uložit navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal návrh na zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.
účinné od 1. 4. 1964(1) Předběžné opatření zanikne, jestliže
účinné od 1. 4. 1964(2) Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno.
účinné od 1. 4. 1964(3) Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit újmy tomu, komu předběžným opatřením vznikly. Rozhodne o tom na návrh soud, který nařídil předběžné opatření.
účinné od 1. 4. 1964(1) Před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
účinné od 1. 4. 1964(2) K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k řízení o věci, nebo soud, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek.
účinné od 1. 4. 1964(3) Zajištění důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro důkaz, o který jde.