Občanský soudní řád

§ 201

účinné od 1. 4. 1964Odvoláním lze napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.

§ 202

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž

1. účinné od 1. 4. 1964a) se upravuje vedení řízení;
2. účinné od 1. 4. 1964b) byl k řízení přibrán další účastník;
3. účinné od 1. 4. 1964c) bylo zahájeno řízení bez návrhu;
4. účinné od 1. 4. 1964d) bylo vráceno podání k opravě;
5. účinné od 1. 4. 1964e) bylo prominuto zmeškání lhůty;
6. účinné od 1. 4. 1964f) byla připuštěna změna návrhu nebo vzetí návrhu zpět;
7. účinné od 1. 4. 1964g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3.

účinné od 1. 4. 1964(2) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 203

účinné od 1. 4. 1964Odvolání může podat účastník, jakož i prokurátor, národní výbor a společenská organizace.

§ 204

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení opravného usnesení. Prokurátor, národní výbor nebo společenská organizace, jestliže dosud nevstoupili do řízení, mohou odvolání podat, dokud běží lhůta některému z účastníků.

účinné od 1. 4. 1964(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.

účinné od 1. 4. 1964(3) Prominutí zmeškání lhůty k odvolání není přípustné, jde-li o odvolání proti rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není. V těchto případech také neplatí ustanovení odstavce 2 věty druhé.

§ 205

účinné od 1. 4. 1964(1) V odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.

účinné od 1. 4. 1964(2) V odvolání je možno uvést nové skutečnosti a důkazy.

§ 206

účinné od 1. 4. 1964(1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.

účinné od 1. 4. 1964(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena.

účinné od 1. 4. 1964(3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o její splatnosti nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.

§ 207

účinné od 1. 4. 1964(1) Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět. Odvolací soud vždy rozhodne, zda vzetí odvolání zpět připouští; nepřipustí je, příčí-li se právním předpisům nebo zájmům společnosti. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

§ 208

účinné od 1. 4. 1964Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, když již rozhodl soud prvního stupně, ale jeho rozhodnutí není dosud v právní moci, rozhoduje o připuštění zpětvzetí odvolací soud. Je-li návrh vzat zpět účinně, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a zastaví řízení.

§ 209

účinné od 1. 4. 1964Předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.

§ 210

účinné od 1. 4. 1964(1) Nejde-li o případ uvedený v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům.

účinné od 1. 4. 1964(2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel dovolává, a provede i jiná podobná šetření.

účinné od 1. 4. 1964(3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc odvolacímu soudu.

§ 211

účinné od 1. 4. 1964Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

§ 212

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolací soud přezkoumá celé napadené rozhodnutí; nezabývá se však těmi výroky, které již nabyly právní moci. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, jestliže mohly mít vliv na rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Účastníci mohou odvolací návrhy bez dalšího měnit; souhlasu soudu není třeba.

§ 213

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.

účinné od 1. 4. 1964(2) Odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.

§ 214

účinné od 1. 4. 1964(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.

účinné od 1. 4. 1964(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže

1. účinné od 1. 4. 1964a) se zamítá odvolání podle § 218;
2. účinné od 1. 4. 1964b) se zastavuje nebo přerušuje řízení;
3. účinné od 1. 4. 1964c) odvolání směřuje proti usnesení;
4. účinné od 1. 4. 1964d) jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům nebo o prohlášení za mrtvého;
5. účinné od 1. 4. 1964e) se zrušuje rozhodnutí podle § 221 odst. 1;
6. účinné od 1. 4. 1964f) odvolání se týká toliko nákladů řízení, příslušenství pohledávky nebo její splatnosti anebo předběžné vykonatelnosti rozsudku.

§ 215

účinné od 1. 4. 1964Na začátku jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu o dosavadním průběhu řízení. Potom se vyjádří účastníci a přednesou své návrhy.

§ 216

účinné od 1. 4. 1964(1) Ustanovení § 92 pro odvolací řízení neplatí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nedostaví k jednání u odvolacího soudu.

§ 217

účinné od 1. 4. 1964Zmešká-li účastník z omluvitelných důvodů jednání u odvolacího soudu, při němž byl vynesen rozsudek, a byl-li proto vyloučen z důležitého přednesu o věci, může soud na návrh účastníka usnesením zrušit vynesený rozsudek a rozhodnout znovu; takový návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky, pro kterou účastník jednání zmeškal, nejdéle však do tří měsíců od právní moci rozsudku. Není však možno zrušit rozhodnutí, u nichž je vyloučena obnova řízení.

§ 218

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolací soud zamítne odvolání, které

1. účinné od 1. 4. 1964a) bylo podáno opožděně;
2. účinné od 1. 4. 1964b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
3. účinné od 1. 4. 1964c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

účinné od 1. 4. 1964(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného okresního soudu.

§ 219

účinné od 1. 4. 1964Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné.

§ 220

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav.

účinné od 1. 4. 1964(2) Odvolací soud může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutečný stav věci zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout.

§ 221

účinné od 1. 4. 1964(1) Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozsudku, soud rozhodnutí zruší. Zejména je zruší, jestliže

1. účinné od 1. 4. 1964a) rozsudek byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu;
2. účinné od 1. 4. 1964b) tu jsou takové vady, že řízení nemělo pro nedostatek podmínek řízení proběhnout nebo že rozhodoval vyloučený soudce anebo že soud nebyl správně obsazen;
3. účinné od 1. 4. 1964c) rozsudek není přezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů;
4. účinné od 1. 4. 1964d) soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo zastaví řízení, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci věc náleží.

§ 222

účinné od 1. 4. 1964(1) Odvolací soud může rozhodnout i tak, že připustí vzetí odvolání zpět nebo připustí vzetí návrhu na zahájení řízení zpět, anebo schválí smír.

účinné od 1. 4. 1964(2) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného rozhodnutí.

§ 223

účinné od 1. 4. 1964Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje nebo mění rozsudek; jinak rozhoduje usnesením.

§ 224

účinné od 1. 4. 1964(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí i pro řízení odvolací.

účinné od 1. 4. 1964(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

účinné od 1. 4. 1964(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.

§ 225

účinné od 1. 4. 1964Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil odvolací soud přímo.

§ 226

účinné od 1. 4. 1964Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

§ 227

účinné od 1. 4. 1964Ustanovení o odvolání se použije obdobně, rozhoduje-li soud o odvolání proti rozhodnutí státního notářství.

§ 228

účinné od 1. 4. 1964(1) Pravomocný rozsudek může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení:

1. účinné od 1. 4. 1964a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
2. účinné od 1. 4. 1964b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
3. účinné od 1. 4. 1964c) byla-li mu postupem soudu odňata možnost jednat před soudem;
4. účinné od 1. 4. 1964d) nemělo-li řízení proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval-li vyloučený soudce anebo byl-li soud nesprávně obsazen;
5. účinné od 1. 4. 1964e) bylo-li rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce.

účinné od 1. 4. 1964(2) Návrh na obnovu řízení má vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) obsahovat označení rozsudku, proti němuž směřuje, důvod obnovy, skutečnosti, které svědčí o tom, že je návrh podán včas, důkazy, jimiž má být důvodnost návrhu prokázána, jakož i to, čeho se navrhovatel domáhá.

§ 229

účinné od 1. 4. 1964Obnova není přípustná proti rozsudkům,

1. účinné od 1. 4. 1964a) kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není;
2. účinné od 1. 4. 1964b) jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to stížnost pro porušení zákona.

§ 230

účinné od 1. 4. 1964(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.

účinné od 1. 4. 1964(2) Po třech letech od právní moci rozsudku může být návrh podán jen pro důvod uvedený v § 228 odst. 1 písm. c) a e).

účinné od 1. 4. 1964(3) Navrácení lhůty k obnově řízení není přípustné.

§ 231

účinné od 1. 4. 1964Návrhem na obnovu řízení lze napadnout i usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován, a je-li tu důvod podle § 228 odst. 1 písm. c) až e), i platební rozkaz.

§ 232

účinné od 1. 4. 1964(1) Návrh na obnovu řízení projedná soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni.

účinné od 1. 4. 1964(2) Pro řízení o obnově platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni.

§ 233

účinné od 1. 4. 1964Je-li pravděpodobné, že návrhu na obnovu řízení bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti rozhodnutí o věci.

§ 234

účinné od 1. 4. 1964(1) Návrh na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo obnovu řízení povolí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zamítá-li soud návrh na obnovu řízení proto, že není přípustný, nebo proto, že jej podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, nebo proto, že je zřejmě opožděný, nemusí nařizovat jednání.

účinné od 1. 4. 1964(3) Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost rozhodnutí o věci.

§ 235

účinné od 1. 4. 1964(1) Jakmile nabude rozhodnutí o povolení obnovy právní moci, soud bez dalšího návrhu věc znovu projedná. Přitom přihlédne ke všemu, co vyšlo najevo jak při původním řízení, tak při projednávání obnovy.

účinné od 1. 4. 1964(2) Novým rozhodnutím o věci se ruší původní rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(3) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.

§ 236

účinné od 1. 4. 1964(1) Stížností pro porušení zákona (dále jen „stížnost“) lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního notářství z toho důvodu, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.

účinné od 1. 4. 1964(2) Pro vady řízení lze podat stížnost jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci anebo jestliže vada spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů (státních notářství).

účinné od 1. 4. 1964(3) Stížnost není přípustná proti rozsudkům,

1. účinné od 1. 4. 1964a) jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není;
2. účinné od 1. 4. 1964b) jimiž Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona.

§ 237

účinné od 1. 4. 1964(1) Ke stížnosti je ve všech případech oprávněn generální prokurátor a předseda Nejvyššího soudu; jejich stížnost je příslušný projednat Nejvyšší soud, a to v senátu.

účinné od 1. 4. 1964(2) Proti rozhodnutí okresního soudu ve věcech, o nichž tento soud rozhoduje s konečnou platností, je ke stížnosti oprávněn krajský prokurátor a předseda krajského soudu; jejich stížnost je příslušný projednat krajský soud, a to v presidiu.

účinné od 1. 4. 1964(3) Proti rozhodnutí místního lidového soudu je ke stížnosti oprávněn okresní prokurátor a předseda okresního soudu; jejich stížnost je příslušný projednat okresní soud, a to v senátu.

§ 238

účinné od 1. 4. 1964Stížnost je třeba podat do tří let od právní moci rozhodnutí.

§ 239

účinné od 1. 4. 1964(1) Stížnost se podává písemně u soudu, který je příslušný ji projednat.

účinné od 1. 4. 1964(2) Ve stížnosti musí být kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí a v jakém rozsahu směřuje a v čem se spatřuje porušení zákona. Stížnost musí být náležitě odůvodněna.

účinné od 1. 4. 1964(3) Rozsah i důvody stížnosti lze měnit.

§ 240

účinné od 1. 4. 1964K projednání stížnosti nemusí soud nařizovat jednání. Před rozhodnutím si soud vyžádá stanovisko příslušného prokurátora. Může také provést potřebná šetření nebo vyžádat si stanovisko účastníků.

§ 241

účinné od 1. 4. 1964Před rozhodnutím o stížnosti může soud, který o ní rozhoduje, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

§ 242

účinné od 1. 4. 1964(1) O stížnosti rozhodne soud rozsudkem, a to tak, že ji buď zamítne nebo vysloví, že byl porušen zákon, a zruší napadené rozhodnutí. Rozsahem a důvody stížnosti je soud vázán.

účinné od 1. 4. 1964(2) Rozsudek se doručí účastníkům a prokurátorovi.

§ 243

účinné od 1. 4. 1964(1) Po zrušení rozhodnutí jedná soud (státní notářství), jehož rozhodnutí bylo zrušeno, dále o věci. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o stížnosti, závazný.

účinné od 1. 4. 1964(2) V novém rozhodnutí rozhodne soud (státní notářství) znovu i o nákladech původního řízení.

účinné od 1. 4. 1964(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny, ledaže mu porušení zákona musilo být známo.

§ 244

účinné od 1. 4. 1964(1) Má-li soud podle zákona přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů, použije se pro takové řízení ustanovení tohoto zákona, pokud není zvláštním předpisem stanoveno něco jiného.

účinné od 1. 4. 1964(2) Soud přezkoumává také rozhodnutí odborových orgánů a orgánů výrobních družstev v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění.

§ 245

účinné od 1. 4. 1964(1) Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné okresní soudy. Jde-li však o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, jsou příslušné krajské soudy.

účinné od 1. 4. 1964(2) Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává; jde-li však o rozhodnutí ústředního orgánu, je příslušný obecný soud toho, koho se rozhodnutí týká, popřípadě krajský soud, v jehož obvodu tento soud je.

§ 246

účinné od 1. 4. 1964Účastníky řízení jsou ti, kteří jimi byli v řízení u jiného orgánu, a orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává.

§ 247

účinné od 1. 4. 1964(1) Řízení se zahajuje na návrh, kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu.

účinné od 1. 4. 1964(2) Návrh se podává u příslušného soudu ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(3) Návrh je podán včas i tehdy, byl-li ve lhůtě podán u jiného soudu nebo u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí řádné poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do šesti měsíců od doručení.

§ 248

účinné od 1. 4. 1964Dokud soud nerozhodne, může orgán vydat nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví; vydá-li orgán takové rozhodnutí, zastaví soud řízení.

§ 249

účinné od 1. 4. 1964(1) K projednání návrhu na přezkoumání rozhodnutí jiného orgánu nařídí soud jednání. Usnesením se přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí, nebo zruší.

účinné od 1. 4. 1964(2) Je-li návrh podán opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo proti rozhodnutí, které přezkoumání nepodléhá, soud návrh zamítne. V těchto případech není třeba nařizovat jednání.

účinné od 1. 4. 1964(3) Zruší-li soud rozhodnutí orgánu, je orgán vázán právním názorem soudu.

§ 250

účinné od 1. 4. 1964Proti rozhodnutí soudu není přípustné odvolání ani obnova řízení. Je však možno podat stížnost pro porušení zákona.