Plénum Ústavního soudu České republiky dne 28. února 1996 rozhodlo ve věci navrhovatele - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zast. poslancem JUDr. J. O. a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, o návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ve věci navrhovatele - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zast. poslancem JUDr. J. O. a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, o návrhu na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrhy se zamítají.
Odůvodnění: ČÁST Ia) Ia/1 Dne 3.4.1995 podala skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR návrh na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Návrhem napadený zákon č. 34/1995 Sb. doplnil ust. § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. tak, že vyloučil zápočet určitých dob služeb do doby konání služby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši. V přechodném ustanovení k úpravě účinné od 1. dubna 1995 dále stanovil, že do nového vyměření výsluhového příspěvku, tj. nejpozději do 31. října 1995, se jeho výplata pozastavuje (§ 37a).
Skupina poslanců ve svém návrhu tvrdí, že zákon č. 34/1995 Sb. je v rozporu s Ústavou České republiky a s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jmenovitě je vytýkána ta skutečnost, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. porušuje ústavní zásadu rovnosti občanů před zákonem ve smyslu čl. 1 Listiny. Podle čl. 28 Listiny mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž součástí jsou, pokud jde o vojáky, též peněžité dávky - výsluhový příspěvek, odchodné a úmrtné. Ve výsluhovém příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Výsluhový příspěvek je dávka, která se podle § 33 odst. 2 zákona č. 76/1959 Sb. posuzuje podle zákona o sociálním zabezpečení. To znamená, že nárok na tuto dávku nezaniká uplynutím času a že se promlčuje pouze nárok na výplatu jednotlivých dávek nebo jejich částí (§ 97 zák.č. 100/1988 Sb.,o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci může být omezeno jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), který musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny), a nesmí znamenat diskriminaci kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich "jiného postavení" (čl. 3 odst. 1 Listiny). Z hlediska ústavnosti je dále podle názoru navrhovatelů podstatné, že napadený zákon má zpětnou účinnost, neboť počínaje 1. dubnem 1995 odnímá určité skupině občanů České republiky na základě zákona nabytý nárok na výsluhový příspěvek. Zákon č. 34/1995 Sb. se zpětnou účinností reglementuje samotný vznik nároku na nepromlčitelný výsluhový příspěvek a odnímá, resp. snižuje nároky z něho vzešlé. Z definice pravé a nepravé retroaktivity právních norem, obsažené v nálezu ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94, vyplývá, že v případě zákona č. 34/1995 Sb. jde o retroaktivitu pravou, která je v právním státě zakázána.
Navrhovatelé dále upozorňují na skutečnost, že sama vláda České republiky svým usnesením ze dne 21. prosince 1994, č. 729 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu napadeného zákona.
Zákon č. 34/1995 Sb., dle jejich názoru, se zpětnou účinností ruší zákonným způsobem nabytá práva.
Ze všech uvedených důvodů proto skupina poslanců navrhuje zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, zrušit. Ia/2 Návrh na zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podala skupina čtyřicetidvou poslanců, kteří ze svých řad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem JUDr. J. O.
Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ani pro zastavení řízení podle § 67 téhož zákona, byl návrh v souladu s ustanovením § 69 citovaného zákona zaslán Parlamentu České republiky s výzvou k vyjádření. Vzhledem k zamítavému stanovisku vlády České republiky k poslaneckému návrhu napadeného zákona č. 34/1995 Sb. byl požádán její předseda o jeho zaslání Ústavnímu soudu. V rámci zajišťování dalších listinných důkazů ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal Ústavní soud stanoviska příslušných ministerstev, tzn. obrany, vnitra, spravedlnosti a práce a sociálních věcí, v nichž se měla vyjádřit k vlastní povaze činnosti osob vyjmenovaných v § 33 odst. 9 písm. a) až g) zák.č.76/1959 Sb., ve znění zák.č. 34/1995 Sb., vyžádáno bylo též stanovisko prozatímního ředitele Bezpečnostní informační služby.
V průběhu řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba důkazně doplnit ještě určitá tvrzení navrhovatelů, proto vyzval jejich zástupce k potřebnému doplnění.
Zástupce navrhovatelů ve svém vyjádření konstatoval, že tvrzení vztahující se k výsluhovému příspěvku se týká celé množiny vojáků, to znamená včetně podmnožiny vojáků, které uvádí zákon č. 34/1995 Sb. v čl. I. bodě 1, písm. a) až g), rozlišování vojáků pro účely jejich nároku na výsluhový příspěvek neprovedla skupina poslanců, ale napadený zákon. Zástupce navrhovatelů dále zdůraznil, že příspěvek za službu byl zaveden zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 165/1964 Sb. a změněn zákonem č. 165/1978 Sb. Jeho pozdější další novelizace byla provedena zákonem č. 226/1992 Sb., který též změnil jeho označení na výsluhový příspěvek. Před novelizací zákonem č. 34/1995 Sb. měli na výsluhový příspěvek za stanovených podmínek nárok všichni vojáci propuštění ze služebního poměru bez ohledu na jejich služební zařazení, protože pro to nebyl, vzhledem k povaze jejich služby, opodstatněný důvod. Výsluhový příspěvek měl a má plnit funkci výsluhového důchodu, protože se vždy vycházelo z toho, že služba vojáků z povolání nemůže být a není - stejně jako je tomu i v jiných armádách - jejich celoživotním povoláním (až na výjimky). U propuštěných vojáků z povolání jim měl a má jejich výsluhový příspěvek, poskytovaný do 60 let jejich věku, pomoci, aby v jejich dalším zaměstnání v civilním životě nedošlo k podstatnějšímu poklesu jejich výdělku a životní úrovně.
Protože se zákon č. 34/1995 Sb. vztahuje i na ty vojáky zařazené do kategorie podle jeho čl. I, bodu 1. písm. a) až g), kteří byli rehabilitováni podle zákona č. 119/1990 Sb. a vykonávali službu po 13. květnu 1992, uvádí se ve vyjádření souhrn právních předpisů, které omezovaly nebo jinak modifikovaly práva vojáků, jimž při propuštění ze služebního poměru příslušel nárok na výsluhový příspěvek, to ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Ia/3 Rekapitulace vyžádaných stanovisek
A) Parlament České republiky
Parlament ČR, jako účastník řízení, ve svém vyjádření podepsaném předsedou Poslanecké sněmovny PhDr. M. U. uvedl, že je třeba vycházet z důvodové zprávy k napadenému zákonu, která se odvolává na § 2 odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Podle tohoto ustanovení byla Komunistická strana Československa zločinnou a zavrženíhodnou organizací obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému. Touto další organizací byla nepochybně i tajná služba komunistického režimu. Z uvedeného důvodu bylo navrženo, aby doba služby ve vybraných složkách a funkcích nebyla nadále započítávána pro účely přiznání a stanovení výsluhového příspěvku, a to obdobně jako u bývalých příslušníků SNB, resp. Policie České republiky. Návrh zákona současně předpokládal, že dosud přiznané výsluhové příspěvky budou co do základu, tak i jejich výše uvedeny do souladu s nově stanoveným zápočtem doby služby. K námitce navrhovatelů, že napadený zákon je retroaktivní, se ve vyjádření Parlamentu ČR uvádí, že citovaný zákon vychází důsledně z principu, podle něhož vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového. Po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Citovaný zákon nemá retroaktivní účinky, neboť nepopírá, resp. nezrušuje platnost předchozích právních vztahů ani nestanoví povinnost vracet již vyplacené příspěvky. Pokud jde o námitku navrhovatelů, že v souvislosti s přijetím předmětného zákona nebyly prokázány důvody pro omezení výhod určité skupině osob, odkazuje se ve vyjádření Parlamentu na výše uvedenou důvodovou zprávou, jakož i těsnopisecký záznam ze schůze Poslanecké sněmovny. Těsnopisecký záznam ze schůze Poslanecké sněmovny (tisk č. 1463) uvádí k problematice odůvodnění menších výhod určité skupině osob následující skutečnosti:
"Dalšími organizacemi ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb. jsou mimo jiné nepochybně i tajné služby komunistického režimu, a to jak v bývalé Československé lidové armádě, tak u všech složek ministerstva vnitra, federálního ministerstva a podobně. Současná úprava zákona o služebním poměru vojáků stanoví povinnost započíst dobu služby i v těchto organizacích pro účely přiznání a stanovení výše peněžních náležitostí. Navrhovaná úprava se týká pouze těch, kteří pracovali nebo byli ve služebním poměru a sloužili v těchto organizacích. Záměrem předkladatelů je odpočet těchto dob s tím, že pokud některý z vojáků celou dobu sloužil v takové složce, neměl by mít nárok na žádné peněžní výhody, pokud odešel do civilu."
V závěru svého vyjádření vyslovuje předseda Poslanecké sněmovny stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou České republiky, ústavním pořádkem České republiky a naším právním řádem.
Ve vyjádření Parlamentu ČR k doplněnému návrhu skupiny poslanců se konstatuje, že toto doplnění obsahuje pouze takové údaje, které byly a i v současné době jsou obecně známy, neboť vyplývají z platných právních předpisů, a které byly tudíž vzaty při zpracování návrhu předmětného zákona v úvahu. Zvláště pak se upozorňuje na skutečnost, že doplnění neobsahuje naproti tomu žádné údaje, na jejichž základě by bylo možné dovodit, že k uvedenému mimořádnému ztížení pracovních podmínek a k osobnímu omezení zmíněných osob došlo právě v důsledku přijetí předmětného zákona. Uváděná dřívější, resp. ani současná ztížení pracovních podmínek a osobní omezení zmíněných osob nemohou být adekvátním důvodem pro trvalé a navždy neměnné přiznání výsluhového příspěvku a jiných náležitostí. B) Vláda České republiky
Vláda ČR svým usnesením ze dne 21. prosince 1994 č. 729 k poslaneckému návrhu napadeného zákona, přijala stanovisko, v němž se uvádí, že vláda s návrhem nevyslovila souhlas, a to z následujících důvodů:
- Přijetí navrhované právní úpravy by znamenalo nepřímou novelizaci zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neboť doby služby uvedené v čl. I návrhu jsou potvrzeny v ustanovení § 30 tohoto zákona.
- Zákon č. 76/1959 Sb. umožňuje souběh výsluhového příspěvku a důchodu s tím, že podle volby náleží buď příspěvek nebo důchod a zápočet doby služby je pro obě dávky stejný. Předkládaný návrh souvztažnost uvedeného zákona s předpisy o sociálním zabezpečení zcela pomíjí.
- Podle zákona č. 226/1992 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 76/1959 Sb., se příspěvky za službu, na něž vznikl nárok před účinností této novely, tj. před 13. květnem 1992, považují za výsluhové příspěvky v té výměře, ve které byly přiznány. Nelze proto v návrhu přechodného ustanovení nově posuzovat zápočet doby služby na výsluhový příspěvek s tím, že vojákovi byl podle dosavadních předpisů vyměřen příspěvek vyšší nebo při novém přepočtu doby by nenáležel, když tento příspěvek se považuje již za přiznaný.
C) Ministerstvo obrany České republiky
Ze stanoviska ministra obrany především vyplynulo, že provedenou revizí spisových a archivních fondů Ministerstva obrany nebyly zjištěny interní předpisy, které by obsahovaly pracovní charakteristiky jednotlivých skupin vojáků z povolání, kterých se napadený zákon dotýká .
K jednotlivým skupinám vojáků z povolání, uvedeným v ust. § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění po provedené novelizaci zákonem č. 34/1995 Sb., ze zmíněného stanoviska vyplývá:
1. § 33 odst. 9. písm. a)
V rámci organizační struktury bývalé vojenské kontrarozvědky (VKR) nepůsobily jen součásti (útvary), do jejichž náplně činnosti náleželo organizování a provádění kontrarozvědné činnosti, ale též útvary, které se na plnění úkolů kontrarozvědné ochrany přímo nepodílely (např. výkon administrativní a finanční služby, materiálnětechnické zabezpečení). Podle názoru ministra obrany se ust. § 33 odst. 9 písm. a) plošně vztahuje na všechny vojáky z povolání, kteří sloužili v ozbrojených silách se zařazením ve VKR, tj. i na vojáky z povolání zařazené ve VKR ve funkcích týlového a administrativního charakteru, zejména na úseku logistického, finančního, personálního, analytického a administrativního zabezpečení, které nebyly spojeny s výkonem kontrarozvědné činnosti. Citované zákonné ustanovení nezohledňuje rovněž případy, kdy voják byl na pracovišti nebo ve funkci s kontrarozvědným zaměřením formálně zařazen, avšak z důvodu vyslání ke studiu na příslušnou školu kontrarozvědnou činnost fakticky nevykonával.
Pokud se jedná o charakteristiku činnosti bývalé VKR, vyplývá např. z předpisu Hlavní správy VKR (HS VKR) čj. 0071/19-1983, předpisu HS VKR čj. 0040/19-1985.
2. § 33 odst. 9 písm. b)
Zákon č. 34/1995 Sb. zde používá neexistující právní pojem, protože "útvar rozvědky Československé lidové armády" fakticky v organizační struktuře bývalé ČSLA nebyl nikdy zřízen. Výkladem organizačních řádů ohledně charakteru prováděných činností lze dovodit, že zákonodárce měl na mysli zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády (ZS GŠ ČSLA), která svými útvary a jednotkami ČSLA průzkum prováděla. ZS GŠ ČSLA byla organizačními řády charakterizována jako orgán pro řízení vojenského zpravodajství. Náplň činnosti náčelníka ZS GŠ ČSLA byla zakotvena v čl. 15 Organizačního řádu Federálního ministerstva národní obrany v míru (Všeob-Ř-10 ev. č. 000003).Na nižší úrovni organizační struktury bývalé ČSLA ještě působili ve smyslu Řádu vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR zpravodajští náčelníci pluku.
3. § 33 odst. 9 písm. c)
Vzhledem ke skutečnosti, že Hlavní politická správa bývalé ČSLA (HPS ČSLA) a její podřízené součásti měly vlastní spisový a archivní režim, nejsou její písemnosti již 25 let archivně zpracovány. Základní charakteristiku a hlavní úkoly HPS ČSLA lze dokumentovat za pomoci předpisu Všeob-Ř-10. Podle jeho čl. 28 byla HPS ČSLA nejvyšším politickým orgánem ČSLA. Pracovala s právy oddělení ústředního výboru KSČ. Ve své činnosti se řídila usneseními sjezdů strany, stanovami strany, usneseními a směrnicemi ÚV KSČ. Za veškerou svou činnost odpovídala ÚV KSČ. HPS ČSLA plnila konkrétně úkoly uvedené v příloze č. 1.1)
Pokud jde o politické oddělení ministerstva národní obrany, bylo ve smyslu čl. 29 Všeob-Ř-10 politickým orgánem pro řízení a provádění veškeré stranickopolitické práce, zejména pro jednotné a přímé řízení základních organizací KSČ a SSM na ministerstvu (kromě organizací KSČ a SSM ZS GŠ). Ve své činnosti se řídila usnesením sjezdů a stanovami KSČ, usneseními a směrnicemi ÚV KSČ, směrnicemi a pokyny náčelníka HPS ČSLA, usneseními konferencí komunistů ministerstva. Povinnosti zástupce velitele pro politickovýchovnou práci (pro politické věci), na úrovni pluku, praporu a roty, vymezoval Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR (Zákl-Ř-1/4). Obecná charakteristika činností zástupců velitelů pro politické věci na příslušných úrovních byla v čl. 69., 111., 121. Řádu provedena v podstatě shodně. Odpovídali v míru a za války za organizaci a stav politické práce u příslušného útvaru, za práci spojenou s politickou i vojenskou výchovou vojáků, za upevňování morálně politického stavu a vojenské kázně, rovněž tak za účinnost politické práce; byli podřízení příslušnému veliteli útvaru.
4. § 33 odst. 9 písm. d) - g)
Příslušníci uvedení v § 33 odst. 9 písm. d) - g) zák.č. 76/1959 Sb., ve znění napadeného zákona č. 34/1995 Sb., nepatří do působnosti Ministerstva obrany, proto se ministr obrany nemohl vyjádřit k jejich pracovním charakteristikám.
Ve stanovisku ministra obrany se dále uvádí, že politická příslušnost (členství v KSČ a SSM) nebyla výslovně zákonným požadavkem či podmínkou pro výkon jakékoliv funkce v ČSLA. Požadavek politické angažovanosti však byl zakotven v zákoně č. 76/1959 Sb. do r. 1991. Promítal se v ustanovení § 23 jako jedna z podmínek vzniku služebního poměru, v ustanovení § 5 odst. 2 jako jedna z podmínek jmenování nebo povýšení do vyšších hodností a v ustanovení § 10 odst. 1 jako jedna z podmínek pro ustanovování vojáků do funkcí. K odstranění politického aspektu ve služebním poměru vojáků z povolání došlo až zákonem č. 228/1991 Sb. a zákonem č. 226/1992 Sb. Politická angažovanost tak byla do té doby významným kritériem hodnocení vojáků z povolání a tím i kritériem pro další průběh služby. V souvislosti s poskytováním výsluhového příspěvku upozornil dále ministr obrany na Doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 68/1944, dotýkající se služebního poměru, tj. aby při propuštění z tohoto poměru byl poskytován příspěvek podle délky služby, jakož i na Úmluvu č. 158/1982 o skončení pracovního poměru, která se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti a na všechny zaměstnance. Podle čl. 12 citovaného Úmluvy se propuštěným vojákům z povolání zabezpečuje nárok na odchodné a jiné podobné dávky, jejichž částka se stanoví se zřetelem na délku trvání služebního poměru.
Pokud se jedná o počet osob, jichž se napadený zákon dotýká z pohledu MO ČR, toto pozastavilo výplatu výsluhového příspěvku u 2.024 dotčených. D) Ministerstvo vnitra České republiky
V odpovědi ministra vnitra na žádost Ústavního soudu se uvádí, že pracovní charakteristiky příslušníků Sboru národní bezpečnosti dotčených ustanovením § 33 odst. 9 písm. d) zákona č.76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb., nebyly v písemné formě vedeny. Velmi složitě a toliko plošně je lze odvodit z interních předpisů vydávaných k činnosti složky Státní bezpečnosti. Na základě získaných informací, zejména z tehdejších interních norem byly tyto funkce vymezeny rozkazem ministra vnitra (RMV) č. 21 ze dne 9. března 1995. Vymezení bylo o to složitější, že pojem "úsek", uvedený v § 33 odst. 9 písm. d), není totožný s pojmem "útvar", běžně užívaným v interních právních normách bývalého Federální ministerstva vnitra. Proto citovaný rozkaz ministra vnitra vylučuje ty funkce, které, ač byly zařazeny v příslušném útvaru zaměřeném na kontrarozvědnou a rozvědnou činnost, prokazatelně, vzhledem k jejich náplni, tuto činnost nemohly zahrnovat. Analogickým způsobem bylo postupováno při výkladu pojmu "politickovýchovné činnosti", ve smyslu § 153 odst. 2 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., ve znění zákona č. 33/1995 Sb., čemuž odpovídalo znění § 33 odst. 9 písm. e) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb. I zde se vycházelo ze skutečnosti, že příslušník byl zařazen na příslušném útvaru, který se politickovýchovnou činností zabýval s přihlédnutím k tomu, zda politickovýchovnou činnost s ohledem na své funkční zařazení skutečně vykonával. Jak v předchozím případě [písm. d)], tak i zde, [písm. e) ust. § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb.], je výčet funkcí podle názoru ministra vyčerpávající.
Ve smyslu přílohy citovaného rozkazu, která konkretizuje ustanovení § 153 odst. 2 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb., ve znění zákona č. 33/1995 Sb., jemuž koresponduje obsahově ustanovení § 33 odst. 9 písm. d), zák. č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb. se za příslušníka SNB zařazeného ve složce StB na úseku s kontrarozvědným nebo rozvědným zařazením považuje příslušník zařazený v útvarech uvedených v příloze č. 2.
Do kategorie osob dle písmene e) ve smyslu § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. spadají podle citovaného RMV č. 21/1995 příslušníci SNB zařazení v politickovýchovné správě (útvaru) FMV, MV ČR nebo MV SR přímo vykonávající politickovýchovnou činnost, jestliže přímo vykonávali tuto činnost, zabezpečovanou správami, dále uvedenými v příloze RMV č. 21/1995.
Kategorie osob podle § 33 odst. 9, písm. d)
RMV č. 54/1972 obsahující "Směrnice pro zpravodajskou činnost čs. kontrarozvědky" vymezil jako základní poslání tohoto orgánu ochranu socialistické společnosti a státního zřízení, bezpečnosti a obranyschopnosti ČSSR, socialistické ekonomiky, bezpečnosti čs. občanů a jejich práv před činností zahraničních a vnitřních nepřátel (dále viz příloha č. 3).1)
Pokud šlo o boj proti tzv. vnitřnímu nepříteli, ten se řídil RMV č. 10/1975, jenž byl posléze nahrazen rozkazem RMV č. 43/1980. Ve smyslu citovaného rozkazu č. 43/1980 patřilo k jeho obsahu zejména provádění a organizování kontrarozvědných opatření k předcházení a zamezování vlivu ideologické diverze vedené proti ČSSR a zemím socialistického společenství, vyhledávání, odhalování a dokumentace protistátní činnosti osob, provádějících v objektech vymezených ke kontrarozvědné ochraně nepřátelskou činnost proti ČSSR ve spojení s nepřátelskými organizacemi v zahraničí, jakož i pravicovými a antisocialistickými silami uvnitř státu.
RMV č. 39/1980 pokrýval činnost správy kontrarozvědky pro boj proti vnějšímu nepříteli.
Kontrarozvědná činnost na úseku ochrany ekonomiky podléhala RMV č. 41/1980.
To, co bylo charakteristické pro činnost příslušníků SNB zařazených ve složce StB na úseku kontrarozvědném, platí podle vyjádření ministra vnitra i pro činnost těchto příslušníků, pokud byli zařazeni na úseku rozvědném.
Kategorie osob podle § 33 odst. 9 písm. e), f)
Odbor a oddělení pro politickovýchovnou práci [písm. e)] podle znění RMV 21/95 představovaly organizační složky struktury politickovýchovného aparátu VB, pro jehož činnost platilo nařízení ministra vnitra (NMV) č. 18/1972. Zmíněný odbor, zřízený na úrovni hlavního velitelství VB MV ČSR a MV SSR, zejména řídil propagandu marxisticko-leninského učení, vnitřní a zahraniční politiky KSČ, poskytoval metodickou pomoc při provádění politické výuky, organizoval a prováděl školení politickovýchovného aparátu; řídil a kontroloval činnost oddělení pro politickovýchovnou práci na správách VB a městských správách VB a zástupců náčelníků pro politickovýchovnou práci na okresních odděleních VB a poskytoval jim praktickou pomoc (čl. II bod 12.). Oddělení pro politickovýchovnou práci zřízené na správách VB, Městských správách VB, plnilo věcně tytéž úkoly jako odbor na úrovni HV VB MV ČSR a MV SSR, v relaci ke své úrovni působení.
Pokud jde o zástupce náčelníka (velitele) pro politickovýchovnou práci, ten ve smyslu čl. II bodu 14., na úrovni OVB, OOVB a školy VB, zejména vychovával příslušníky k naprosté oddanosti KSČ, vlasti a lidu k proletářskému internacionalismu, nesmiřitelnosti k buržoazní ideologii, k vysoké odpovědnosti při plnění služebních povinností, k přesnému plnění rozkazů, k důslednému dodržování socialistické zákonnosti, vysoké revoluční bdělosti a ostražitosti.
Ustanovení § 33 odst. 9, písm. f) zákona č. 76/1959 Sb. výslovně nedopadá na náčelníka (velitele), který stál nad svým zástupcem pro politickovýchovnou práci.
Své místo ve struktuře politickovýchovného aparátu VB měla i správa pro politickovýchovnou práci (NMV č. 18/1972), resp. správa pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost FMV, zřízená NMV č. 28/1977. Mezi hlavní úkoly správy zejména patřilo, podle zásad pro politickovýchovnou práci schválených předsednictvem ÚV KSČ, zabezpečovat úkoly ministra vnitra ČSSR při řízení politickovýchovné práce ve SNB; základním principem této činnosti bylo přímé, individuální politickovýchovné působení pracovníky politickovýchovného aparátu SNB na příslušníky v určených útvarech SNB. Dále pomáhala orgánům a organizacím KSČ v určených útvarech SNB při provádění stranickopolitické práce, zejména při uplatňování vedoucí úlohy strany v podmínkách SNB a při plnění úkolů bezpečnostní politiky atd. Zásadám práce tohoto aparátu SNB odpovídaly i zásady pro výběr kádrů, které v něm pracovaly. Ve smyslu NMV č. 22/1972 se výběr prováděl z politicky vyspělých, třídně uvědomělých a Komunistické straně Československa oddaných příslušníků SNB, z členů KSČ, kteří osvědčili ideovou pevnost a internacionální věrnost, zejména v krizovém období let 1968-1969, působili v roce 1970 v pohovorových komisích pro očistu strany a trvale se aktivně angažovali za politiku strany.
Jak uvádí ministr vnitra, z předkládané dokumentace je zřejmé, že nelze konstatovat mimořádné ztížení pracovních podmínek inkriminovaných tří kategorií příslušníků SNB oproti ostatním příslušníkům. Určitou výjimku by mohli, podle jeho názoru, představovat příslušníci SNB, kteří plnili rozvědné úkoly v zahraničí bez krytí, tedy se změněnou identitou, tzv. nelegálové. V zásadě lze říci, že riziko ohrožení života nebo zdraví, jiná závažná rizika, psychická zátěž apod., byly srovnatelné u všech příslušníků SNB zařazených ve stejném, resp. srovnatelném typu funkcí, bez ohledu na složku, v níž byli zařazeni. Srovnávání s pracovními podmínkami občanských pracovníků není podle názoru dožádaného ministra účelné, a to se zřetelem ke skutečnosti, že jednou ze zákonných podmínek pro poskytování příspěvku za službu (výsluhového příspěvku) je skončení služebního poměru, nikoliv poměru pracovního.
Ministr vnitra též potvrdil, že splnění podmínky celkové politické angažovanosti bylo důsledně požadováno od všech příslušníků SNB, bez ohledu na zastávanou funkci a dosaženou hodnost. To nesporně vyplývá nejen z obecně závazných právních předpisů (zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB) ale i z interních instrukcí. Bývalý ministr vnitra ČSR J. O. ve svém vystoupení při odůvodnění vládního návrhu zákona č. 63/1983 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 100/1970 Sb., na 9. společné schůzi sněmoven FS ČSSR ze dne 14.6.1983 mimo jiné uvedl: "...za uplynulých 12 let byla zcela provedena generační obměna příslušníků SNB a očista SNB od těch, kteří se v době společenské krize 1968-1969 vážně zpronevěřili služební přísaze, ústavě a zákonům ČSSR. Výrazně se upevnilo třídní a politické složení SNB. Ve SNB je dnes 75% příslušníků, kteří před přijetím do bezpečnostního aparátu pracovali jako dělníci a družstevní rolníci. K dnešnímu dni je z řad příslušníků SNB 76% členů a kandidátů KSČ a u složky StB 84%." Ohledně členství v SSM lze konstatovat slovy ministra vnitra, že v praxi každý věkově mladší příslušník SNB byl členem této organizace, neboť na uvedenou skutečnost byl kladen důraz již při výběru a v průběhu přijímacího řízení. Právě tak lze konstatovat, že tzv. politické vzdělání (absolvování Večerní univerzity marxismu-leninismu, nástavbového studia VUML a dalších kurzů KSČ až po postgraduální studium na Vysoké škole politické ÚV KSČ nebo Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda) bylo, byť diferencovaně, stanoveno jako kvalifikační předpoklad pro výkon všech funkcí ve SNB. Striktní stanovení podmínky (de facto) členství v KSČ lze z povahy věci předpokládat pro obsazování funkce zástupce náčelníka (velitele pro politickovýchovnou práci ve smyslu § 33 odst. 9 písm. f) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zák. č. 34/1995 Sb.
V závěru svého stanoviska ministr vnitra sdělil, že počty osob, které jsou zákonem č. 34/1995 Sb. dotčeny, nejsou Ministerstvu vnitra známy, vzhledem ke skutečnosti, že MV (ani jeho právní předchůdce) těmto osobám výsluhový příspěvek nevyměřovalo.
E) Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Náplň práce funkcionářů SNV uvedených v § 33 odst. 9, písm. g) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění napadeného zák. č. 34/1995 Sb., jakož i podmínka politické angažovanosti těchto osob k výkonu jejich činností se uvádí z Rozkazu ministra spravedlnosti č. 22/1973 o zřízení politickovýchovného aparátu Sboru nápravné výchovy ČSR, jmenovitě z jeho přílohy: Směrnice pro činnost politickovýchovného aparátu Sboru nápravné výchovy.
Politickovýchovný aparát SNV byl vytvářen z řad členů KSČ, kteří pevně stáli na pozicích marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, svými stranickými zkušenostmi, politickými a odbornými kvalitami dávali záruku angažovaného uplatňování politiky strany a úspěšného plnění poslání politickovýchovného aparátu SNV. Ustanovení pracovníků tohoto aparátu do funkcí a jejich odvolání prováděli odpovědní služební funkcionáři s kádrovou pravomocí, po schválení příslušnými stranickými orgány podle kádrové nomenklatury.
Ve struktuře politickovýchovného aparátu SNV působili příslušníci SNV zařazení jak ve funkcích zástupce náčelníka správy pro politickovýchovnou práci, kteří byli zároveň náčelníkem odboru pro politickovýchovnou práci, tak zástupce náčelníka útvaru pro politickovýchovnou práci (k náplni činnosti zmíněného odboru viz příloha č. 4; k činnosti zástupce náčelníka útvaru viz příloha č. 5 - 1) Z citovaného Směrnice dále vyplývá, že ust. § 33 odst. 9 písm. g) zákona č. 76/1959 Sb. výslovně nedopadá na náčelníky útvaru SNV pro politickovýchovnou práci, ale pouze na jejich zástupce. Ministr spravedlnosti ve svém vyjádření sdělil, že napadený zák. č. 34/1995 Sb. se týká 18 bývalých zaměstnanců nynější Vězeňské služby.
F) Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Ministr práce a sociálních věcí ve svém stanovisku sdělil, že ocenění vyšší náročnosti činností vykonávaných příslušníky ozbrojených sil, spočívající zejména v ohrožení jejich života
a zdraví, jakož i v rozdílech mezi služebním a pracovním poměrem, bylo a je i podle platných předpisů vyjádřeno zvláštními formami (příplatky, zvýšený platový tarif). Pokud jde o výsluhový příspěvek, ten nemá přímou vazbu na vykonávanou činnost, což je mimo jiné zřejmé i ze skutečnosti, že je poskytován až po skončení služebního poměru. Výsluhový příspěvek nebyl součástí tzv. služebního příjmu a není ani součástí platu příslušníků ozbrojených sil podle platných předpisů. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu, motivovanou do určité míry sociálními důvody (ztráta odbornosti získané pro služební účely, obtížnější vyhledávání nového zaměstnání v civilních sektorech po skončení služebního poměru).
V závěru svého stanoviska ministr práce a sociálních věcí zdůraznil dosah práva zakotveného v čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Citované ustanovení Listiny zaručuje právo na spravedlivou odměnu za práci zaměstnancům a nikoliv občanům. Je zřejmé, že jde o odměnu za práci v průběhu zaměstnaneckého vztahu, ať již ve služebním nebo pracovním poměru. Právo zakotvené v tomto článku nelze proto rozšiřovat na plnění poskytované po skončení zaměstnaneckého vztahu.
G) Bezpečnostní informační služba České republiky
Prozatímní ředitel Bezpečnostní informační služby ČR (BIS ČR) na dotaz Ústavního soudu konstatoval, že postavení BIS je v dané věci zcela okrajové a specifické.
Z analýzy vývoje právní regulace činnosti BIS plyne, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. by se mohl z pohledu BIS dotknout pouze těch příslušníků dřívější FBIS, kteří se nestali příslušníky BIS ČR a kterým byl současně podle zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, přiznán příspěvek za službu. Po schválení zákona č. 34/1995 Sb. proto BIS provedla vyhodnocení jeho možných dopadů na bývalé příslušníky FBIS, kterým je příspěvek za službu vyplácen. V této souvislosti bylo zjištěno, že žádného příslušníka bývalé FBIS se napadený zákon č. 34/1995 Sb. netýká. Příslušníků její nástupnické organizace, tj. BIS ČR, se ani dotýkat nemůže.
H) Výzva k posouzení rozkazu ministra obrany č. 35/1995
V průběhu řízení došlo Ústavnímu soudu upozornění od JUDr. J. O., aby Ústavní soud posoudil rozkaz ministra obrany č. 35/1995 o jednotné aplikaci ust. § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb., podle § 70 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Podle názoru pisatele je rozkaz aplikován i na případy (funkce), na které se nevztahuje. V čl. I, bodě 1 zák. č. 34/1995 Sb. se uvádí, že dobou konání služby rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši není doba služby vojáka ČSLA zařazeného v HPS ČSLA, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost anebo který byl zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci nebo propagandisty [viz § 33 odst. 9, písm. c) zák. č. 76/1959 Sb., ve znění novely č. 34/1995 Sb.]. Uvedená funkce v ČSLA neexistovala a ministr obrany provedl v rozkaze výklad tak, že se za takového vojáka považuje voják z povolání zařazený do funkce zástupce velitele (náčelníka) pro politické věci na všech stupních. Ministr (ministerstvo) obrany nemůže autonomně vykládat a provádět zákony, aniž k tomu byl (bylo) výslovně zmocněn (zmocněno) zákonem podle čl. 79 odst. 3 Ústavy. Ia/4 Ústavní soud, jak mu ukládá § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., nejprve zkoumal, zda zákon č. 34/1995 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ze zprávy Parlamentu České republiky, jakož i z těsnopiseckého záznamu ze schůze Poslanecké sněmovny (tisk č. 1463) je zřejmé, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. navrhla k přijetí jako novelu zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, skupina poslanců, kteří tak využili svého práva na zákonodárnou iniciativu podle čl. 41 odst. 2 Ústavy. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třetí Ústavy. Kvora předepsaná ustanoveními čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy byla dodržena. Schůze Poslanecké sněmovny dne 8. února 1995, jejího 69. hlasování, se zúčastnilo 119 poslanců, z nichž pro přijetí zákona hlasovalo 88 poslanců, proti se vyslovilo 19 poslanců a 12 poslanců se hlasování zdrželo.
Ústavou předepsaný způsob přijetí a vydání zákona byl dodržen, zákon byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51 Ústavy) a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 7, ročník 1995, rozeslané dne 3. března 1995. Tímto dnem nabyl zákon č. 34/1995 Sb. platnosti. Účinným se stal podle svého čl. II dnem 1. dubna 1995.
ČÁST Ib) Ib/1 Dne 3.4.1995 podala skupina 41 poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR návrh na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 186/1992 Sb. a zákon č. 100/1970 Sb., oba ve znění pozdějších předpisů.
Podle navrhovatelů je napadený zákon v rozporu s čl. 1 Ústavy a čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 28 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Skupina poslanců proto navrhuje, aby Ústavní soud ČR s účinností od 1. dubna 1995 zrušil zákon č. 33/1995 Sb. Poslanci zároveň vyslovili souhlas, aby je v řízení před Ústavním soudem ČR zastupoval poslanec JUDr. J. O.
Návrh skupiny poslanců na zrušení zákona č. 33/1995 Sb. vychází z analýzy zákona a je odůvodněn takto: Příspěvek za službu je právním nárokem policisty, jehož služební poměr skončil bez jeho zavinění jeho uvolněním nebo propuštěním ze zdravotních, služebních nebo organizačních důvodů. V příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Jeho podstatou je přiměřená a částečná náhrada za ucházející služební příjem a náleží všem policistům, kteří splnili obecně stanovené zákonné podmínky.
Příspěvek za službu byl a je ve všech zákonech, které jej upravují, koncipován jako nepromlčitelný nárok. Promlčení podléhají pouze nároky na jednotlivá plnění z něho vyplývající.
Podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž meze mohou být stanoveny jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), přičemž jakékoliv omezení musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny). Při stanovení těchto podmínek se musí respektovat zásada rovnosti v právech a zákaz diskriminace kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich "jiného postavení" (čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny).