Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného advokátkou JUDr. I. J., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 1999, sp. zn. II. ÚS 204/99,
t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným usnesením Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele, brojící proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 38/99. Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti byla skutečnost, že návrh byl podán po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
S tímto usnesením stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí zejména proto, že prý se meritem věci zabývaly pouze "okresní a krajský soud". Krajský soud připustil dovolání, které však Nejvyšší soud ČR neposoudil správně a pro nepřípustnost je odmítl (poznámka: stěžovatel chybně uvedl "zamítl"). Jedinou cestu, jak docílit toho, aby se Nejvyšší soud ČR dovoláním zabýval, bylo podání ústavní stížnosti, leč Ústavní soud se prý však "právní otázkou" opět nezabýval.
Z ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plyne, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné. Pokud tedy stěžovatel - vzhledem k obsahu ústavní stížnosti - usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu nicméně napadá, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že se jedná o návrh nepřípustný (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 148/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, C.H. Beck, 1997, str. 557-558).
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. 10. 1999
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj