To, jak již bylo uvedeno, označil Nejvyšší soud ČR objektivně za volební agitaci. Nelze však nevidět, že tzv. moratorium v době 48 hodin před volbami (ani obecný princip čestné a poctivé volební kampaně) neznamenají zákonem vytvořené sterilní prostředí, které jakoukoli svobodu projevu a právo na informace znemožní. Z obsahu spisu vyplývá, že vystoupení JUDr. L. v televizním šotu předcházelo distribuování volebních materiálů preferujících již po ukončení volební kampaně kandidáta V. B. a zaměřené proti kandidátce JUDr. L. (V této souvislosti lze poznamenat, že - jak již bylo uvedeno - počet odevzdaných hlasů právě pro V. B. vzrostl z 6.955 v prvním kole na 9.534 v kole druhém.) Podle napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sama obvodní volební komise tuto záležitost (tj. distribuování materiálů ve prospěch V. B.) označila za morálně odsouzeníhodnou. Jestliže se JUDr. L. za této situace proti takovému jednání slušným způsobem ohradila, pak nelze podle názoru Ústavního soudu její reakci (i s přihlédnutím k jejímu obsahu) označit za volební agitaci (ve smyslu § 16 odst. 5 volebního zákona) takové intenzity, že by byla schopná ovlivnit výsledek voleb. Při opačném názoru by byli zvýhodněni kandidáti (politická strana) či kandidátovi stoupenci, kteří volební moratorium porušují oproti kandidátům ostatním. Je ovšem přirozené, že tímto výkladem Ústavní soud naprosto nemíní tolerovat eventuální praxi střídajících se útoků a protiútoků porušujících zásady čestné a poctivé volební kampaně a dodržování volebního moratoria ve prospěch či neprospěch jednotlivých kandidátů. Vždy ovšem bude záležet na formě a obsahu příslušného veřejného vystoupení a na okolnostech konkrétního případu.
Při uvedených úvahách byl Ústavní soud veden i dosavadní vlastní judikaturou, která umožnění výkonu volebního práva zřetelně preferuje. Ve svém nálezu, sp. zn. IV. ÚS 275/96, vyslovil Ústavní soud toto: "Jestliže účelem zákona č. 247/1991 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, je realizovat a blíže upravit základní politické právo volit a být volen, pak sporná ustanovení tohoto zákona musí být interpretována v duchu čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Za takový výklad považuje Ústavní soud toliko výklad, který je k tomuto základnímu právu vstřícný - tedy takový, aby bylo umožněno volit a být volen a ne naopak". - Sbírka nálezů a usnesení ÚS, Praha 1996, sv. 6, str. 249. I když se citovaný nález týkal otázky registrace kandidáta, lze podle přesvědčení Ústavního soudu vyslovenou právní větu jako interpretační vodítko přiměřeně použít - podle okolností - i v případech jiných.
V souvislosti s projednávanou problematikou lze poukázat i na srovnání historické. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 8.11.1935 [BOH.12124 adm. (19224/35)] uvedl: Působení na voliče lze jako porušení svobody volby uznat jen tenkráte za vadu volebního řízení, resp. za důvod pro zrušení volby, stalo-li se prostředky a za okolností, jež jsou svou povahou způsobilé vnutit cizí vůli tak, aby bylo možno dospět k závěru, že volič podrobuje se této vůli, jednal proti svému přesvědčení. Je tedy zřejmé, že i historická judikatura správně právní, byť pocházející z doby jiných společenskopolitických podmínek, vycházela při posuzování porušení svobody voleb jako vady "volebního řízení" z interpretace restriktivní.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že omezení základního práva na svobodu projevu a práva na informace a sankce neplatnosti zvolení kandidátky JUDr. L. ve smyslu čl. 17 Listiny a čl. 10/2 Úmluvy v demokratické společnosti nezbytné nebyly.
6. Z těchto úvah tedy vyplývá, že napadenými rozhodnutími bylo - v jejich důsledcích - základní právo JUDr. L. na svobodu projevu a právo na informace porušeno. VI. 1) Ze všech těchto důvodů Ústavní soud opravnému prostředku navrhovatele vyhověl a ve výroku nálezu vyslovil, že JUDr. D. L. byla ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 13. - 14.11.1998 a 20. - 21.11.1998 ve volebním obvodu č. 58 Brno - město, platně zvolena senátorkou [§ 91 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.].
2) Vyhlášením tohoto nálezu pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují, tedy
a) usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. 11 Zp 54/98, ve věci ČSSD proti JUDr. D. L. a Ústřední volební komisi o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení senátorem Senátu Parlamentu České republiky, b) usnesení Mandátového a imunitního výboru Senátu Parlamentu České republiky č. 18 ze dne 15.12.1998 v bodu II., jímž se konstatuje "neověření mandátu" JUDr. D. L. za volební obvod č. 58 Brno - město, c) usnesení Senátu Parlamentu České republiky č. 4 z 1. schůze dne 16.12.1998, jímž Senát "bere na vědomí" bod II. zprávy Mandátového a imunitního výboru o d) výsledku ověření platnosti volby senátorem.
Poučení:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 18. února 1999