V bodu 61 nálezu se velmi stručně odůvodňuje, proč byl zamítnut návrh na zrušení § 7 odst. 6 věty poslední. Nález jednak odkazuje na potřebu zajištění nezávislosti Ústavu, a proto je jako legitimní shledávána „podmínka nestranickosti“, ve skutečnosti nález shledává jako legitimní skutečný zákaz členství v politických stranách pro členy Rady Ústavu. To přesto, že podle čl. 44 Listiny zákon může právo garantované čl. 20 odst. 2 Listiny omezit (!) jen soudcům a prokurátorům, a přestože realita je taková, že zákonodárce dokonce ani v těchto případech nevyužil prostoru Listinou mu ponechaného. Odkazem (nepřípadným a proto dezinterpretativním) na nález Ústavního souduPl. ÚS 9/01dospělo osm členů Ústavního soudu k názoru, že závěr citovaného nálezu o tom, že vstup do veřejné služby je možno vázat na splnění „určitých předpokladů“, „je pro posuzovanou věc významný v tom smyslu, že připustil stanovení určitých mezí výkonu základních práv, a to tam, kde jde o ochranu demokracie“. Že byla přejata z citovaného nálezu „slova“ nikoli kontext, v němž byla použita, je zřejmé. Tato paušalizující „metoda“ omezování základních práv mně ovšem připadá poněkud nezodpovědná … V dalších argumentech odůvodňujících potřebu zrušení napadeného ustanovení se připojuji ke společnému odlišnému stanovisku soudců J. Nykodýma a P. Holländera, a to s jejich laskavým svolením.
7. Odlišné stanovisko soudce Vojena Güttlera k odůvodnění nálezu
Disentující soudce má za to, že odůvodnění výše uvedeného nálezu mělo být – ve vztahu k ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) a napadeného zákona – doplněno následovně.
Podle mínění Ústavního soudu by však měl Parlament – de lege ferenda – zvážit takovou zákonnou úpravu, která by umožnila pracovat v Radě ústavu a ve vedoucích funkcích (§ 7 odst. 5, § 18) těm bývalým členům nebo kandidátům KSČ nebo KSS, kteří celým svým dosavadním životem prokazovali a prokazují, že stáli a stojí na pozicích ochrany demokracie, svobody a lidských práv.