Nález
pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 2. prosince 2008 sp. zn. Pl. ÚS 43/05 ve věci návrhu Městského soudu v Praze, za který jedná JUDr. Zuzana Ciprýnová, na zrušení ustanovení § 183i až 183n zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., a ustanovení § 200da odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a Městského soudu v Praze, za který jedná JUDr. Hana Albertová, jako vedlejšího účastníka řízení (nález byl vyhlášen pod č. 62/2009 Sb.).
I. Návrh na zrušení ustanovení § 183i až 183n zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení § 200da odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., nyní ustanovení § 200da odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci a rekapitulace návrhu
1. Dne 4. října 2005 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Městského soudu v Praze, za který jedná soudkyně JUDr. Zuzana Ciprýnová (dále též jen "navrhovatel"), podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") na zrušení ustanovení § 183i až 183n zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen "obchodní zákoník"), ve znění zákona č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 216/2005 Sb.") a na zrušení ustanovení § 200da odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též jen "o. s. ř."), ve znění zákona č. 216/2005 Sb.
2. Předmětný návrh podal navrhovatel v souvislosti s rozhodováním o návrhu na zápis změny - usnesení valné hromady obchodní společnosti Zkušebnictví, a. s., konané dne 9. září 2005, o přechodu účastnických cenných papírů menšinových akcionářů této společnosti na hlavního akcionáře podle ustanovení § 183i a násl. obchodního zákoníku do obchodního rejstříku, vedeného navrhovatelem pod spisovou značkou B 1563.
3. Navrhovatel má za to, že ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., jsou v rozporu s čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., pak podle tvrzení navrhovatele je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a v rozporu se zásadou nezávislosti soudů zakotvenou v čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
4.Navrhovatel podal návrh na zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., a § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., neboť je podle svého názoru musí aplikovat a tato ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem.
5. Dne 8. prosince 2005 vydal Ústavní soud usnesení sp. zn. Pl. ÚS 53/05 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), kterým odmítl návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky ze dne 16. listopadu 2005, zastoupené advokátem JUDr. P. Z., na zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, neboť provedení řízení ve věci návrhu skupiny senátorů brání překážka věci zahájené. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh byl podán oprávněným navrhovatelem ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, měl oprávněný navrhovatel právo podle ustanovení § 35 odst. 2 in fine zákona o Ústavním soudu účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 43/05. Protože návrh skupiny senátorů směřoval ke zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelnami a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), účinného od 29. září 2005, podala skupina senátorů po vydání usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 53/05 ze dne 8. prosince 2005 opětovně dne 22. prosince 2005 návrh na zrušení napadených ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 377/2005 Sb., který je u Ústavního soudu veden pod sp. zn. Pl. ÚS 56/05. Usnesením Ústavního soudu ze dne 5. září 2006 sp. zn. Pl. ÚS 43/05 a Pl. ÚS 56/05 Ústavní soud z řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 43/05 vyloučil k samostatnému projednání návrh vedlejšího účastníka - skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupené JUDr. P. Z., s tím, že vyloučený návrh vedlejšího účastníka spojil ke společnému řízení s návrhem vedeným dosud pod sp. zn. Pl. ÚS 56/05 tak, že oba návrhy budou projednány pod sp. zn. Pl. ÚS 56/05 (viz dále).
6. Dne 22. srpna 2006 a dne 2. ledna 2007 vydal Ústavní soud usnesení pod sp. zn. Pl. ÚS 53/06 a sp. zn. Pl. ÚS 93/06 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterými odmítl návrhy Městského soudu v Praze, za který jedná soudkyně JUDr. Hana Albertová, doručené Ústavnímu soudu dne 18. července 2006 a 21. prosince 2006, na zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, neboť provedení řízení ve věcech návrhů Městského soudu v Praze, za který jedná JUDr. Hana Albertová, brání překážka věci zahájené. Vzhledem ke skutečnosti, že návrhy byly podány oprávněným navrhovatelem ve smyslu ustanovení § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, má oprávněný navrhovatel právo podle ustanovení § 35 odst. 2 in fine zákona o Ústavním soudu účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník řízení ve věci Pl. ÚS 43/05.
7. Městský soud v Praze, za který jedná JUDr. Zuzana Ciprýnová, doručil Ústavnímu soudu dne 17. září 2007 další návrh na zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku a § 200da odst. 3 o. s. ř. a dne 25. září 2007 další tři návrhy na zrušení stejných ustanovení. Ústavní soud usneseními ze dne 9. října 2007 sp. zn. Pl. ÚS 20/07, ze dne 23. ledna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 21/07, ze dne 29. listopadu 2007 sp. zn. Pl. ÚS 22/07 a ze dne 24. dubna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 23/07 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedené návrhy odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrhy nepřípustné.
8. Ústavnímu soudu byly dne 10. března 2006, dne 10. dubna 2006 a dne 4. září 2006 doručeny žádosti J. H., Ing. J. N. a Ing. J. Č. o přiznání postavení vedlejších účastníků řízení podle ustanovení § 63, resp. § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v souvislosti s aplikací ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku při převodu účastnických cenných papírů z jejich vlastnictví do vlastnictví většinového akcionáře. Dne 22. června 2006 pak byl Ústavnímu soudu doručen přípis Městského státního zastupitelství v Praze sp. zn. KZC 527/2006, které sdělilo, že v právní věci navrhovatele Zkušebnictví, a. s., o návrhu na zápis přechodu akcií podle § 183i obchodního zákoníku do obchodního rejstříku, vstupuje do řízení ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 písm. i) o. s. ř. Ústavní soud k tomu uvádí, že v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů zákon o Ústavním soudu, kterým je podle čl. 88 Ústavy Ústavní soud vázán, s výjimkou případů nastalých v důsledku postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, vedlejší účastenství nezná. Ústavní soud současně konstatuje, že ze shora citovaných ustanovení nevyplývá ani oprávnění vstupu Městského státního zastupitelství v Praze do řízení jako účastníka řízení. Jestliže Městské státní zastupitelství v Praze odvozuje své oprávnění vstoupit do řízení z ustanovení § 35 odst. 1 písm. i) o. s. ř., byl by takovýto vstup do řízení před Ústavním soudem oprávněný jen v případě, že by postavení účastníka, resp. vedlejšího účastníka řízení náleželo obchodní firmě Zkušebnictví, a. s. Takováto skutečnost však nenastala. K tomu Ústavní soud uzavírá, že účastníkem řízení před Ústavním soudem může být jen ten, koho zákon o Ústavním soudu označuje (§ 28 odst. 1 až 4).
II.
Formální předpoklady projednání návrhu
9. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady věcného posouzení návrhu, a zabýval se tak i otázkou, zda navrhovatel je v daném případě legitimován k podání tohoto návrhu.
10. Napadená ustanovení byla do českého právního řádu zařazena s účinností od 3. června 2005, resp. 1. července 2005 zákonem č. 216/2005 Sb. Schválená novela souboru zákonů upravujících vedení obchodního rejstříku a zápisy do něj přinesla v ustanoveních § 183i až 183n obchodního zákoníku úpravu institutu známého v zahraničních řádech jako tzv. squeeze-out, tj. odnětí akcií proti vůli vlastníka. Ustanovením § 200da odst. 3 o. s. ř. byl pak upraven postup rejstříkového soudu při prověřování zakladatelských dokumentů, případně dokumentů požadovaných při změně zápisu údajů o společnosti tak, že tento soud se omezí pouze na přezkum, zda údaje v návrhu na zápis odpovídají údajům uvedeným v notářském zápisu, aniž by soud vydával jakékoliv rozhodnutí.
11. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, o který se návrh opírá, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Jak Ústavní soud uvedl ve svém usnesení ze dne 28. listopadu 2002 sp. zn. Pl. ÚS 20/02 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 28, usnesení č. 42, str. 477], stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední a jež má být užito při rozhodnutí ve věci samé, tzn. v daném případě v řízení o zápisu usnesení valné hromady Zkušebnictví, a. s., o přechodu účastnických cenných papírů menšinových akcionářů této společnosti na hlavního akcionáře podle § 183i a násl. obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., do obchodního rejstříku. Ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., pak ukládá rejstříkovému soudu, aby bez vydání rozhodnutí provedl zápis do rejstříku o skutečnostech, které mají podklad v připojeném notářském zápisu, a to za předpokladu, že účastníkem řízení je pouze podnikatel a že provedení takového zápisu navrhl. Soudu tedy nepřísluší věcný přezkum notářských zápisů, které se o rozhodných skutečnostech, týkajících se zejména změn zakladatelských dokumentů obchodních společností a jiných právnických osob, sepisují.
12. K tomu, aby soud mohl zpochybnit ústavnost právního předpisu, nestačí jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti, nýbrž je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace. Přímá aplikace ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., jak z výše uvedeného plyne, není součástí soudní činnosti rejstříkového soudu. Připuštění navrhovatelem zastávaného širokého výkladu pojmu "zákon, jehož má být při řešení věci použito" by v podstatě znamenalo právo soudu zpochybnit jakékoli ustanovení, které bylo použito, neboť vždy dochází k určitému řetězení aplikovaných předpisů a de facto je vždy aplikován též právní předpis jako celek. Takový výklad však Ústavní soud odmítá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. října. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 39/2000, Sbírka rozhodnutí, svazek 20, usnesení č. 39, str. 353).
13. Z uvedeného vyplývá, že návrh na zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., byl podán někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], což Ústavnímu soudu neumožňuje, aby se zabýval meritorní argumentací navrhovatele k jednotlivým napadeným ustanovením obchodního zákoníku. K tomu Ústavní soud zjišťuje, že napadená ustanovení obchodního zákoníku byla opakovaně novelizována - s účinností od 29. září 2005 ustanoveními § 46 části deváté zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), s účinností od 1. dubna 2006 zákonem č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, a s účinností od 1. dubna 2008 zákonem č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí). Soulad napadených ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 377/2005 Sb., s ústavním pořádkem byl navíc předmětem přezkumu Ústavního soudu již v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 56/05 s tím, že nálezem sp. zn. Pl. ÚS 56/05 ze dne 27. března 2008 byl návrh zamítnut (Sbírka rozhodnutí, svazek 48, nález č. 60, str. 873, vyhlášen pod č. 257/2008 Sb., dostupný též na http://nalus.usoud.cz).
14. Za takto nastalé procesní situace Ústavní soud není oprávněn autoritativně se vyjadřovat k ústavní konformitě ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., a to ani z pohledu názorů vyjádřených Ústavním soudem v nálezu ze dne 10. ledna 2001 sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 (Sbírka rozhodnutí, svazek 21, nález č. 5, str. 29, vyhlášen pod č. 78/2001 Sb.), eventuálně názorů k tomuto nálezu prezentovaných v odlišných stanoviscích šesti soudců Ústavního soudu (srov. nález ze dne 13. června 2006 sp. zn. Pl. ÚS 75/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 41, nález č. 119, str. 485, vyhlášen pod č. 452/2006 Sb.).
15. Ústavní soud dále zkoumal tu část návrhu, kterou se navrhovatel domáhal zrušení ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb.
III.
Text napadeného zákonného ustanovení
16. Ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., zní:
§ 200da odst. 3 o. s. ř.:
"Bez vydání rozhodnutí soud též provede zápis do rejstříku o skutečnostech, jejichž účinnost nebo platnost nenastává podle zvláštního právního předpisu až zápisem do rejstříku, nebo zápis o jiných skutečnostech, které mají podklad v připojeném notářském zápisu, a to za předpokladu, že účastníkem řízení je pouze podnikatel a že provedení takového zápisu navrhl. Notářský zápis je způsobilým podkladem k tomuto zápisu, i když zvláštní právní předpisy tuto formu právního úkonu nevyžadují.".
17. Ústavní soud zjistil, že zákonem č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996, o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo ke změně napadeného ustanovení, takže § 200da odst. 3 o. s. ř. zní od 15. března 2006 takto:
§ 200da odst. 3 o. s. ř.:
"Soud provede zápis, aniž by o tom vydával rozhodnutí, také tehdy, pokud mají navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápisu; v takovém případě soud kromě zjištění podle odstavce 1 zkoumá pouze to, zda notářský zápis splňuje požadavky kladené na něj zvláštním právním předpisem. Postup podle předchozí věty se použije pouze tehdy, je-li navrhovatelem a jediným účastníkem řízení podnikatel, kterého se zápis týká. Notářský zápis je způsobilým podkladem k zápisu, i když zvláštní právní předpisy tuto formu právního úkonu nevyžadují.".
18. Provedenou novelou došlo sice ke změně znění § 200da odst. 3 o. s. ř., avšak i přes novelizaci zůstalo znění napadeného ustanovení v podstatě obsahově stejné, když v rozhodném směru, co se projednávané věci týká, nedošlo ke změně relevantní. S vazbou na část třetí čl. VI odst. 1 přechodných ustanovení zákona č. 79/2006 Sb., podle které "Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů." bude Městský soud v Praze postupovat podle znění § 200da odst. 3 o. s. ř. platného ke dni podání návrhu na zápis usnesení valné hromady, tj. ke dni 16. září 2005. Ústavní soud tak v souladu se svojí dosavadní judikaturou dovodil svoji povinnost o návrhu podaném v souladu s ustanovením § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozhodnout.
19. Posléze zákonodárce zákonem č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, novelizoval ustanovení § 200da o. s. ř., ale jen tak, že vložil za odstavec 1 nový odstavec 2. Odstavec 3 § 200da o. s. ř. se tak stal odstavcem 4. Dikce ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., nyní odst. 4, zůstala shodná s dikcí předchozí.
IV.
Ústavnost legislativní procedury
20. Ústavní soud je v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů povinen posoudit, zda napadený zákon, resp. jeho část, byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
21. Z elektronické knihovny Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ústavní soud zjistil, že návrh zákona předložil Poslanecké sněmovně poslanec JUDr. Jiří Pospíšil dne 21. ledna 2004. Poslancům byl návrh rozeslán jako tisk 566/0 dne 21. ledna 2004 a vládě zaslán k vyjádření stanoviska dne 22. ledna 2004. Návrh byl přijat na 41. schůzi Poslanecké sněmovny dne 9. února 2005 usnesením č. 1457, když z přítomných 185 poslanců jich pro návrh hlasovalo 182.
22. Předseda Senátu Parlamentu České republiky ve vyjádření k návrhu ze dne 16. listopadu 2005 uvedl, že Senátu byl návrh postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 7. března 2005. Senát návrh projednal dne 31. března 2005 na své 4. schůzi v pátém funkčním období a v hlasování č. 96 přijal k návrhu zákona usnesení č. 104, kterým vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Pro usnesení hlasovalo 64 senátorů z 69 přítomných, 5 senátorů se zdrželo hlasování a nikdo nebyl proti.
23. Z elektronické knihovny Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ústavní soud dále zjistil, že návrh zákona Poslanecká sněmovna opětovně projednala dne 3. května 2005 na své 44. schůzi. Sněmovna setrvala na svém stanovisku a návrh zákona schválila usnesením č. 1626, když se pro něj v hlasování č. 25 ze 193 přítomných vyslovilo 135 a 2 byli proti.
24. Prezident, předseda vlády i předseda Poslanecké sněmovny zákon podepsali a vyhlášen byl dne 3. června 2005 ve Sbírce zákonů v částce 77 pod č. 216/2005 Sb.
25. Lze uzavřít, že zákon č. 216/2005 Sb. byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
V.
Rekapitulace podstatných vyjádření účastníků
26. Ústavní soud si vyžádal v souladu s ustanovením § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyjádření účastníků řízení - Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky - a vedlejšího účastníka řízení Městského soudu v Praze, za který jedná JUDr. Hana Albertová.
27. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve vyjádření ze dne 16. listopadu 2005 popsal proceduru přijetí zákona č. 216/2005 Sb. a uvedl, že zákonodárný sbor jednal při projednávání napadeného zákona ve shodě s právní procedurou a svým hlasováním vyjádřil přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Současně přiložil text pozměňovacího návrhu poslance Doležala, pozměňovací návrhy - tisk 566/4, schválený text zákona - tisk 566/5, stenografický záznam ze třetího čtení ze dne 9. února 2004 a usnesení Poslanecké sněmovny č. 1457 a č. 1626.
28. Předseda Senátu Parlamentu České republiky ve vyjádření ze dne 16. listopadu 2005 popsal proceduru projednání návrhu zákona Senátem. Pokud jde o napadené ustanovení o. s. ř., byl podle obsahu vyjádření předsedy Senátu zákonodárce při přijetí jeho změny veden celkovou filozofií změny, vedoucí ke zrychlení a zefektivnění řízení před obchodním rejstříkem. Zákonodárce vycházel z toho, že notářský zápis má charakter veřejné listiny, její obsah je nadán premisou správnosti takové listiny. Přes tuto skutečnost byla rejstříkovými soudy přezkoumávána, čímž docházelo jednak k průtahům v řízení a jednak ke střetům různých právních názorů na obsah takové listiny. Novela o. s. ř. upravila postup soudu při prověřování zakladatelských dokumentů, případně dokumentů vyžadovaných při změně zápisu údajů o společnosti tak, že soud pouze prověřuje, zda tyto dokumenty obsahují zákonem vyžadované náležitosti a přílohy a zda jsou naplněny požadavky týkající se jednotlivých skutečností zapisovaných do rejstříku. Pokud splnění shora uvedených požadavků prokazuje notářský zápis, rejstříkový soud se omezí na přezkum, zda údaje v návrhu na zápis odpovídají údajům uvedeným v notářském zápisu. Notář sepisující notářský zápis odpovídá za obsah jím ověřovaného právního úkonu a za jeho soulad se zakladatelskými dokumenty právnické osoby. Soud provádí věcný přezkum pouze u konstitutivních zápisů do obchodního rejstříku, a to jen v případě, že nejde o veřejnou listinu, která by skutečnosti, které mají být zapsány, dostatečně dokladovala, to znamená, že nebyl přiložen notářský zápis.
29. Vedlejší účastník řízení - Městský soud v Praze, za který jedná JUDr. Hana Albertová, své vyjádření k návrhu nepodal.
30. Vyjádření účastníků řízení bylo navrhovateli a vedlejšímu účastníku řízení zasláno na vědomí k podání případné repliky. Navrhovatel ve své replice ze dne 30. srpna 2006, kterou doplnil podáním ze dne 10. listopadu 2006, setrval na svých názorech uvedených v návrhu na zrušení napadených ustanovení a současně uvedl, že je nezbytné respektovat závěry Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen "Evropský soud") vyslovené ve věci Kreditní a průmyslové banky proti České republice č. 29010/95 ze dne 21. října 2003, neboť zde jde o podobnou situaci. Zápis usnesení valné hromady do obchodního rejstříku je podle jeho názoru přímým a neopominutelným důvodem pro přechod vlastnického práva k akciím podle ustanovení § 183l obchodního zákoníku (bez tohoto zápisu by k přechodu vlastnictví nedošlo). Proto maxima vyslovená Evropským soudem, tj. že by se o takových věcech mělo rozhodovat v kontradiktorním a veřejném soudním řízení, zde platí v plném rozsahu.
31. Ústavní soud repliku navrhovatele ze dne 30. srpna 2006, včetně jejího doplnění ze dne 10. listopadu 2006, zaslal na vědomí účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení. Navrhovatel pak podáním ze dne 8. ledna 2007 doplnil svůj návrh o argumentaci ve vztahu k judikatuře Ústavního soudu, když konkrétně poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. března 2003 sp. zn. IV. ÚS 720/01 (ve Sbírce rozhodnutí nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) a na faktor spravedlivého procesu jako podmínky posuzování proporcionality při zásazích do práva pokojného užívání majetku. I toto doplnění návrhu Ústavní soud doručil účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení. Účastníci ani vedlejší účastník řízení se k podané replice ani k doručeným doplněním návrhu nevyjádřili.
32. Dne 13. května 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění návrhu navrhovatele ze dne 7. května 2008. Navrhovatel v něm upozornil na dvě legislativní změny, na které je podle jeho názoru nutno reagovat. Jedná se o změny, které nastaly v důsledku nabytí účinnosti zákona č. 377/2005 Sb. (v doplnění návrhu nesprávně uvedeno číslo 577/2005 Sb.), o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), a v důsledku přijetí nového zákona č. 104/2008 Sb. (v doplnění návrhu nesprávně uvedeno číslo 208/2008 Sb.), o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí). Navrhovatel ve svém obsáhlém podání velmi podrobně rozebírá odůvodnění včetně důvodů zamítnutí návrhu senátorů nálezem Ústavního soudu ze dne 27. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05 (viz výše) a navrhuje, aby se Ústavní soud k otázce ústavnosti napadených ustanovení § 183i a násl. obchodního zákoníku vrátil bez ohledu na rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 56/05 a otázku ústavnosti práva výkupu vzhledem ke shora řečenému znovu posoudil.
33. Ústavní soud doručené doplnění návrhu navrhovatele ze dne 7. května 2008 doručil účastníkům i vedlejšímu účastníkovi řízení. K doplnění návrhu své vyjádření doručil Ústavnímu soudu dne 11. června 2008 pouze Senát Parlamentu České republiky, který popsal proceduru přijetí zákona o finančních konglomerátech a zákona o nabídkách převzetí.
34. Podáním ze dne 21. července 2008 doručil navrhovatel Ústavnímu soudu kopii článku autorky Mariji Bartl z Evropského univerzitního institutu, který byl publikován v časopisu Jurisprudence č. 3/2008 na str. 4 až 14 a který je reakcí na nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05. Jak navrhovatel uvedl, předmětný článek zaslal Ústavnímu soudu jednak na podporu dosavadní argumentace a jednak jako názor nezávislého odborníka. I toto podání bylo účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení doručeno.
VI.
Průběh jednání
35. Dne 10. ledna 2007 se konalo veřejné jednání pléna Ústavního soudu, na kterém navrhovatel předal krátkou cestou předsedovi pléna v písemné podobě doplnění svého návrhu ze dne 8. ledna 2007. Vzhledem k tomu, že Ústavnímu soudu ani účastníkům řízení tak nebylo možno poskytnout dostatek času na seznámení se s doplněnou argumentací navrhovatele, nezbylo než veřejné jednání odročit.
36. Ústavní soud usnesením ze dne 20. března 2007 č. j. Pl. ÚS 43/05-242 řízení ve věci podaného návrhu přerušil. Důvodem byla skutečnost, že před Ústavním soudem souběžně pod sp. zn. Pl. ÚS 56/05 probíhalo další řízení ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve kterém byla řešena otázka, která mohla mít význam pro rozhodnutí vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 43/05. Proto plénum Ústavního soudu, vedeno zájmem na zachování korektnosti a spravedlivosti řízení, shledalo překážku řízení v plenární věci sp. zn. Pl. ÚS 43/05. Vzhledem k tomu, že ve věci sp. zn. Pl. ÚS 56/05 bylo dne 27. března 2008 rozhodnuto, odpadla překážka, pro kterou bylo řízení vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 43/05 přerušeno. Ústavní soud proto usnesením ze dne 2. dubna 2008 č. j. Pl. ÚS 43/05-255 rozhodl, že v řízení se pokračuje.
Ústavní soud se v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu dotázal účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání za situace, kdy od tohoto jednání nelze očekávat další objasnění věci. S upuštěním od ústního jednání vyslovili písemný souhlas Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu České republiky a vedlejší účastník řízení. Navrhovatel na nařízení ústního jednání trval. Proto Ústavní soud ústní jednání nařídil na den 2. prosince 2008. Při tomto ústním jednání žádné další argumenty nezazněly, neboť Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu České republiky svoji neúčast z jednání písemně omluvili, vedlejší účastník řízení se bez omluvy nedostavil a navrhovatel bez bližšího odůvodnění omluvil svoji neúčast krátce před zahájením ústního jednání.
VII.
Obsahový soulad napadeného ustanovení s ústavním pořádkem
37. Navrhovatel ve svém návrhu konkrétně namítá, že napadené ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., dostalo rejstříkový soud do takového postavení, že i kdyby měl v rukou naprosto přesvědčivé důkazy, že obsah notářského zápisu je nesprávný, neúplný nebo nepravdivý, nemůže tyto důkazy provést a hodnotit, ale musí zápis provést, a to dokonce bez vydání jakéhokoliv formálního rozhodnutí o tomto zápisu. Napadené ustanovení je pak podle názoru navrhovatele v rozporu s Ústavou proto, že v případě jeho aplikace nelze hovořit o rozhodování nezávislého soudu.
38. Ústavní soud z obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona č. 216/2005 Sb. zjišťuje, že základním cílem navrhované novely byla celková transformace hmotněprávní a procesněprávní úpravy obchodního rejstříku. Dosavadní pojetí obchodního rejstříku navazuje nejen na prvorepublikovou úpravu a potažmo na před rokem 1918 platný rakouský obchodní zákoník a související předpisy, ale také na nové zkušenosti z Německa a Rakouska. Toto pojetí je opakovaně zdůvodňováno nutností implementace evropských směrnic a zvýšením ochrany třetích osob. Navržená úprava zákona klade především důraz na změnu procesněprávní úpravy zápisů do obchodního rejstříku, která je v převážné většině obsažena v o. s. ř. Byl opuštěn věcný přezkum a zaveden princip registrační (obdobně Itálie, Španělsko, Velká Británie apod.). Rejstříkový soud je tak oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a v dílčích věcech také hmotněprávní, pokud o nich nebyl předložen notářský zápis. K narušení právní jistoty nedochází, neboť přezkum úplnosti formulářů a souladu mezi listinami a návrhem zaručuje bezpečnost a přesnost právních vztahů. Vzhledem k tradici panující na území České republiky, ke zbytečnému nárůstu transformačních nákladů a vzhledem k celkové konstrukci českého právního řádu stojícího na veřejnoprávní kontrole zákonnosti, zachoval návrh zákona soud jako subjekt vedoucí celou agendu. Novou, byť v českém právu již využívanou a v evropských zemích běžnou metodou, bylo zavedení povinných formulářů s obligatorními přílohami. Řízení se v zásadě zahajuje na návrh a kladné rozhodnutí rejstříkového soudu se nečiní zvláštním rozhodnutím, ale ipso facto. Oproti tomu řízení zahájená ex officio specifické rozhodnutí vyžadují. Rozhodující role byla přenesena na podnikatele, kteří, majíce přístup ke všem relevantním zdrojům a informacím, by měli být s to formulovat takový návrh, který plně splní požadavky zákona. Důsledkem přijetí novely mělo být zrychlení procesu zápisu do obchodního rejstříku, eliminace případných dalších řízení a celkové zlepšení prostředí pro podnikání českých i zahraničních osob, a tím i lepší naplnění práv zaručených Listinou.
39. Ve zvláštní části důvodové zprávy k návrhu zákona č. 216/2005 Sb. se uvádí, že rejstříkový soud z důvodu přehlednosti celého systému, ochrany zákonnosti a zabránění matení veřejnosti formálně návrh přezkoumá, zda splňuje požadavky zákona, zda navržená firma není zaměnitelná nebo klamavá podle obchodního zákoníku a zda je předmět podnikání v souladu s vydanými oprávněními. Kromě zákonem výslovně určených bodů není soud oprávněn provádět jinou kontrolu došlého návrhu, s výjimkou ustanovení § 200db o. s. ř. Rejstříkový soud tak zjistí, zda je návrh podán v souladu se zákonem na formuláři a s požadovanými listinami a zda je mezi nimi soulad. Nápomocným, byť v celku silným argumentem byla také dikce čl. 10 První Směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ustanovení k ochraně zájmů společníků a třetích osob, stanovených v členských státech pro obchodní společnosti ve smyslu čl. 58 Smlouvy o Evropských společenstvích, která o věcném přezkumu ničeho nestanoví. V zásadě by česká právní úprava mohla být formulována tak, že by se věcněprávní přezkum opustil zcela a vystačilo by se pouze s notářskými zápisy a jinou ingerencí notáře, kterou stávající právní řád zná. Pakliže je možné opustit věcněprávní přezkum úplně, pak jeho částečné zachování není nic, co by porušovalo zásady či co by narušovalo právní jistotu. Navržený zákon sice vychází z dílčího a podmíněného zachování věcného přezkumu proto, že i nadále uznává fiktivnost právnické osoby a tedy zvýšenou potřebu ochrany třetích stran, ale hlavní důvod je jinde. Tím je dosavadní pojetí obchodního zákoníku a paradigmatické pojetí nauky obchodního práva, kdy posun obchodního rejstříku (evidence) blíže k evidenčnímu náhledu je věcí komplexnější změny obchodního práva.
40. Z pohledu komparativního je třeba uvést, že ve státech Evropské unie mají některé státy právní úpravu obchodního rejstříku v samostatném zákoně navazujícím na občanský soudní řád, jiné mají úpravu v zákoníku obchodním a jiné v zákoníku občanském. Povolování zápisu do rejstříku je založeno rovněž zcela individuálně, a to jak na principu povolovacím, tak na principu registračním. Řízení je vedeno soudy, registrátory, správními úřady či patentovými úřady. Například v Nizozemí je obchodní rejstřík veden Obchodní komorou, která se v případě pochybnosti o legalitě požadovaného zápisu obrací na (kantonální) soud. V Německu obchodní rejstřík vede vždy místně příslušný rejstříkový soud podle sídla společnosti. Registraci provádí vyšší soudní úředník nebo soudce. Soudci jsou vyhrazeny například tyto úkony: první zápis, zápis změn stanov, které se nedotýkají pouze znění stanov, změny společenských smluv, výmaz z vymezených důvodů atd. Obchodní rejstřík je veden soudy elektronicky, významná je i role notářů při osvědčování skutečností souvisejících s procesy ve společnostech. Ve věcech squeeze-outu je minoritnímu akcionáři poskytnut specifický typ řízení, tzv. Spruchverfahren, který se sice zahajuje na návrh, ale povinnost tvrzení navrhovatele se omezuje na okolnosti zjistitelné ze zprávy představenstva, navrhovatel nemusí vyčíslit konkrétní výši apod. Ve Švýcarsku je obchodní rejstřík veden příslušným Úřadem obchodního rejstříku (Handelsregisteramt), každý švýcarský kanton má vlastní úřad, kde se místně příslušné společnosti registrují. V Rakousku je systém vedení obchodního rejstříku obdobný jako v Německu. Obchodní rejstřík vede příslušný zemský soud a tam, kde je veden obchodní rejstřík, je vždy zřízen i speciální soud pro obchodní spory. I zde některé úkony provádí vyšší soudní úředník, závažnější náleží soudci. Ve věci squeeze-outu je zajištěn specifickým procesním institutem přezkum přiměřeného vyrovnání v nesporném řízení, ve kterém soud postupuje z úřední povinnosti. Ve Francii a Španělsku vedou obchodní rejstřík relativně samostatní příslušníci svobodného povolání - registrátoři. Ve Velké Británii vede obchodní rejstřík státní úřad tzv. Companies House. Ve Švédsku vede obchodní rejstřík tzv. Bolagsverket, což je úřad registrace švédských společností, samostatně fungující od poloviny roku 2004 (oddělil se od úřadu pro patenty). Tato instituce není financována z veřejných zdrojů, a proto vybírá poplatky za svoje služby. Provádí v podstatě veškeré úkony související s vedením společností, jako je zápis, výmaz, příjem účetních uzávěrek, rozhodnutí o likvidaci apod. Ve Finsku vede obchodní rejstřík Národní úřad pro patenty a registraci Finska. Obchodní rejstřík je zde založen na principu publicity, přičemž ohlášení změny či nových údajů zasílají tomuto úřadu buď společnosti samy, nebo soudy. Jak je patrno z uvedeného přehledu, obchodní rejstříky mohou být spravovány jak subjekty soudními, tak i jinými. Pokud tak z nejrůznějších důvodů činí soudy, jde o výkon atypické, mimosoudní pravomoci.
41. Pokud jde o judikaturu ve věci rejstříkových soudů, Evropský soudní dvůr (dále jen "ESD") se v několika svých rozhodnutích vyjádřil k jejich charakteru. Například ve věci HSB-Wohnbau GmbH (C-86/00) či ve věci Job Centre (C-111/94) se ESD odmítl zabývat předběžnými otázkami vznesenými ze strany Okresního soudu v Heidelbergu (SRN), neboť jej jako rejstříkový soud nepovažoval za soud ve smyslu čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství s odůvodněním, že před ním není veden žádný spor, a označil ho za úřad, který na návrh rozhoduje o zápisu. ESD se rovněž odmítl zabývat otázkami položenými soudy členských států jednajícími jako správní, a ne soudní orgán - např. při řešení problematiky katastru nemovitostí (Doris Salzman, C-178/99) nebo při posuzování otázek vyvstalých ve sporu řešeném soukromým rozhodcem (Nordsee Deutsche Hochseefisherei GmbH v. Reederei Mond, C-102/81). Z uvedeného plyne, že ESD zápis do obchodního rejstříku stejně jako vklad do katastru nemovitostí nepovažuje za rozhodnutí řešící sporné otázky před nezávislým soudem, ale zápis považuje za rozhodnutí správní, které není ukončeno rozhodnutím, jež má charakter soudního rozhodnutí.