Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci návrhu P. C., zastoupeného Mgr. Michaelem Kohlem, advokátem se sídlem Jirečkova 1017/18, 170 00 Praha 7, na vyloučení Jana Musila, soudce Ústavního soudu, z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2129/10 z důvodu jeho podjatosti takto:
Soudce Jan Musil je z projednání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2129/10 vyloučen.
Odůvodnění:
I. Stěžovatel podal 22. 7. 2010 ústavní stížnost, jež je vedena pod sp. zn. III. ÚS 2129/10. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2010 stěžovatel navrhl, aby soudce III. senátu Ústavního soudu Jan Musil byl vyloučen z projednávání této věci, jehož se účastní.
Dne 2. 9. 2010 soudce Jan Musil v písemném vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že k samotnému předmětu ústavní stížnosti nemá žádný osobní vztah a necítí se být podjatý; vyjádřil však názor, že by mohla eventuálně vzniknout pochybnost o jeho objektivitě ve vztahu k osobě stěžovatele. Stěžovatel se totiž ve svém návrhu na jeho vyloučení z projednávání věci o jeho osobě vyjádřil hrubě urážlivým způsobem, přičemž jako důvod jeho údajné podjatosti nepravdivě uvedl, že byl „aktivní kolaborant s nelidskou komunistickou diktaturou a ruským okupačním režimem.“ Ačkoliv tato stěžovatelova tvrzení považuje za absurdní a odmítá je, má pochybnost o tom, zda hrubě urážlivá forma stěžovatelových námitek u něj eventuálně nevzbudí pocit antipatie vůči stěžovateli, což by mohlo ovlivnit jeho rozhodování ve věci; stěžovatel uplatnil vůči jeho osobě námitky již v několika předchozích řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 259/05, III. ÚS 636/06, III. ÚS 718/06, III. ÚS 1150/10 a III. ÚS 1405/10, v nichž IV. senátem bylo rozhodnuto o jeho vyloučení. Z těchto důvodů navrhl, aby IV. senát stejně rozhodl i v tomto případě.
II. Dle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, Sb. n. u. sv. 6, str. 429), tedy „jeví-li se“, že by podjatým býti mohl.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v projednávání věci byly vyvolány pochybnosti o nepodjatosti soudce Jana Musila; proto čtvrtý senát rozhodl podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu