Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 16. června 2011 sp. zn. I. ÚS 3622/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2010 sp. zn. 5 To 400/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 5 T 166/2009, jimiž byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem krádeže a odsouzena k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody.
VýrokI. Nerespektováním práv na spravedlivý proces garantovaných v článcích 36-40 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2010 sp. zn. 5 To 400/2010 a rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 5 T 166/2009 porušeno základní právo stěžovatelky na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se tato rozhodnutí ruší.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 20. 12. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní stížnost je přípustná [§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že hodnocení důkazů v projednávané věci představuje exces, který je v rozporu s principy právní logiky a vyjadřuje svévoli soudní moci. Uznána vinnou byla za stavu naprosté důkazní nouze, a proto závěr o vině představuje podle jejího přesvědčení svévoli soudní moci. Stěžovatelka namítá, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by v předmětných časech k odcizení peněz ve výši 12 200 Kč z pokladen obchodního domu Tesco došlo, natož že by finance odcizila ona. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že "stav finančních prostředků je na pokladnách doplňován vždy na začátku dne koordinátorkou podle stavu zjištěného rovněž koordinátorkou na konci dne. Za předpokladu, že finanční prostředky neodcizí koordinátorka při večerním odvodu a zaeviduje jejich konečný stav řádně, a za předpokladu, že při ranním doplnění stavu neodcizí finanční prostředky koordinátorka a doplní stav pokladen řádně, pak lze toliko konstatovat, že k odcizení peněz muselo dojít během 24 hodin v uvedených dnech. Přesný čas však určit nelze, protože k odcizení mohlo dojít kdykoliv při otevření pokladen, což se během dne stane, ať již při práci samotné pokladní nebo při vstupu koordinátorky do pokladny, nesčetněkrát.". Ve stanovených časech někdo pod heslem koordinátorky vstoupil do pokladen, ovšem kdo to byl a zda zrovna v tomto okamžiku došlo k odcizení peněz, zjistit nelze. Stěžovatelka v uvedených dnech pouze pracovala na prodejně, přičemž soudy jen z tohoto faktu dovodily, že je pachatelem krádeže. Je sice pravda, že dne 16. 12. 2008 vstoupila pod heslem koordinátorky do pokladny č. 3, není ovšem prokázáno, že by v danou chvíli odcizila finanční prostředky. Stěžovatelka při průchodu kolem pokladny zjistila, že se na zemi nachází odvodní lístek z předchozího dne, a proto pokladnu otevřela a lístek do pokladny vložila. Stěžovatelka též upozornila na to, že v inkriminovaných dnech musely existovat kamerové záznamy, neboť podléhají týdenní archivaci. Odsuzující rozsudek chápe stěžovatelka jako křivdu a selhání soudního systému, neboť byla odsouzena bez jakýchkoliv důkazů.
4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Ostravě. Ve svém vyjádření uvedl, že nepřímé důkazy tvoří do té míry ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů, že ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o stěžovatelčině vině a zcela ji usvědčují. V časových obdobích, v nichž se odsouzená měla dopustit vytýkaného jednání, byla ve všech případech přítomna v zaměstnání, nebyla vytížena jakoukoli jinou činností a znala přístupové heslo koordinátorky, které bylo zapotřebí k manipulaci s pokladnou. Krajský soud upozornil též na to, že ve všech případech se jednalo o zcela totožný způsob provedení. Navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta. Okresní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
II.
5. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatelky vyžádal spis Okresního soudu v Karviné sp. zn. 5 T 166/2009, z něhož zjistil následující skutečnosti:
6. Dne 17. 2. 2009 bylo Krajským ředitelstvím Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování Karviná, zahájeno trestní stíhání proti stěžovatelce pro spáchání trestného činu krádeže (č. l. 18n.). Trestní oznámení na stěžovatelku podala manažerka služeb zákazníkům společnosti Tesco a vedoucí hlavní pokladny L. G., která při zpracování tržeb v prosinci roku 2008 odhalila manka (č. l. 5n.), a to ve dnech 7. 12., 11. 12., 12. 12. (2x) a 16. 12. 2008. Ve spise se dále nachází mj.:
a) úřední záznam o podání vysvětlení K. S. (č. l. 11nn. - koordinátorka S. v něm mj. uvedla, že "těch pokladních bylo více, které to moje heslo znaly, nebyla to jen paní P. Heslo jsem pokladním svěřovala z toho důvodu, aby si samy na pokladnu mohly provést storno, když jsem nebyla momentálně k dispozici."), úřední záznam o podaném vysvětlení D. K. (č. l. 11nn.) a protokol o výslechu stěžovatelky (v němž uvedla, že "heslo od koordinátorky pokladen paní S. jsem věděla proto, že mi jej sama řekla, a to proto, abych mohla provádět storno operace na pokladnách u ostatních pokladních, a to pouze v případě, že by ona nemohla tuto storno operaci provést z důvodu své zaneprázdněnosti.". Na otázku policejního komisaře stran toho, co dělala dne 16. 12. 2008 u pokladny č. 3, odpověděla, že je pravda, že pokladnu otevřela, ale peníze neodcizila. Důvod otevření si již nepamatuje, snad tam chtěla dát lístek, na kterém byly odvody pokladny za noční směnu. 7. 12. 2008 pak stěžovatelka pracovala na vedlejší pokladně na kase se zákazníky, a proto neměla čas se věnovat vedlejší pokladně. Ke skutku ze dne 12. 12. 2008 uvedla, že protože jsou si pokladny hodně vzdálené, nelze jej podle jejího názoru technicky stihnout; ovšem z výpovědí dalších svědků vyplývá, že by to teoreticky stihnout mělo jít, neboť vzdálenosti mezi pokladnami nejsou až zas tak velké - viz následující výpovědi svědků. Srov. č. l. 22nn.) a svědků L. G. (č. l. 24nn.), M. H. (č. l. 29nn.), D. K. (č. l. 32nn.), K. S. (č. l. 35nn.), K. N. (č. l. 38nn.);
b) výkaz pokladní kontroly, v němž jsou uvedena předmětná manka (č. l. 42nn.), harmonogram směn stěžovatelky (č. l. 45) a pracovní list zaměstnance - stěžovatelky a koordinátorky S. (č. l. 46n.), sezení pokladních (č. l. 49), výpisy ze systému Progres (č. l. 53nn.), záběry bezpečnostní kamery s odcházející stěžovatelkou od pokladny č. 3 ze dne 16. 12. 2008 (č. l. 93nn.), pomocná tabulka k případu krádeže finanční hotovosti (č. l. 99);
c) obžaloba (č. l. 107nn.);
d) protokol o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2009 s výpovědí stěžovatelky (č. l. 118nn.), která mj. vypověděla, že pokladnu dne 16. 12. 2008 otevírala, protože do ní chtěla vložit lístek;
e) protokol o hlavním líčení s výpovědí svědkyně K. S. (č. l. 119nn.). Tato koordinátorka uvedla, že svěřila své heslo stěžovatelce a také svědkyni N. Kolikrát ani nebylo zbytí, že by nahlásila, že své heslo svěřila. Věděli to přitom nadřízení, že to dělá. Určitě ale heslo nevěděly všechny pokladní. Svoje číslo svěřila právě těmto dvěma osobám, i když připustila, že je možné, že své heslo dala i někomu jinému než stěžovatelce a svědkyni N. Své přihlašovací heslo koordinátorky totiž oznamovala spolehlivým pokladním, pokud chtěly něco stornovat, tehdy, pokud nebylo zbytí a byly fronty a pokud byla mimo a nedalo se to nijak řešit. Pokud některá z pokladních potřebovala něco vystornovat a nebyla to ta, která zná heslo, vždy šla za ní a přihlásí se přístupovým kódem. Pokladní ovšem mohla vidět, jaké čtyřčíslí koordinátorka vyťukala. Stop stav se prováděl vždy po ukončení práce pokladní nebo práce učňů, ovšem koordinátorka uvádí, že se stopky vždy nedělaly, když byly fronty, což se často dělo v prosinci. Pokud stěžovatelka tvrdila, že chtěla do pokladny vložit lístek, na němž byly zaznamenány odvody do pokladny za noční směnu, tak k tomu svědkyně uvedla, že to možné je. Když byly fofry, bylo možné, že tento lístek mohl spadnout. Co se týče uzavírání kasy, tak si to nikdy nečinily samy pokladní, ale činila to koordinátorka, i když pokud bylo hodně lidí, tak se ani toto nedělalo;
f) protokol o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2009 s výpovědí svědkyně K. N. (č. l. 123nn.). Tato svědkyně připustila, že v prosinci jí koordinátorka řekla dvakrát heslo, ovšem v prosinci si storno sama nikdy nedělala. Pokud heslo nevěděla, volávala koordinátorce, když chtěla udělat storno, někdy ale koordinátorka nemohla přijít a nahlásila jí storno, to se stávalo zhruba dvakrát, třikrát, čtyřikrát měsíčně;
g) protokol o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2009 s výpovědí svědkyně L. G. (č. l. 126nn.). Svědkyně vypověděla, že pokud mezi pokladními nebyla provedena stop kontrola, nelze zjistit, kdo (jaká pokladní) manko způsobil. Dále svědkyně vypovídala o okolnostech, které se staly dne 16. 12. 2008, kdy by musela brigádnice H. vydat za den sedmkrát špatně pět set korun, přičemž tato brigádnice obvykle manka vůbec nemívala. Svědkyně připustila, že z kamerového záznamu není přesně vidět, co na pokladně stěžovatelka, poté co se přihlásila na heslo koordinátorky S., přesně prováděla. Svědkyně též popsala, že až vyhodnotila všechna manka, co se v dané době na pokladnách stala, tak asi do týdne od posledního manka hovořila o tom se stěžovatelkou, která měla uvést, že dne 16. 12. 2008 zvedala nějaký papírek a vkládala jej do pokladny. Svědkyně dále uvedla, že skutečnost, že přihlašovací heslo zná někdo jiný, je porušením pracovní kázně, ale zároveň připustila, že se to stává. Dále svědkyně mj. vypovídala, že se stop kontroly nekonají vždy při střídání pokladních. K dotazu, zda pokladní má povinnost si přepočítat hotovost, "než se to rozsype do kastlíků, tak ne, měla by to dělat koordinátorka. Pokud je mi řečeno, hypoteticky, kdyby ta koordinátorka tam dala o 500 Kč nebo 1 000 Kč méně, zda to pozná pokladní, tak ta ne, ale toto není možné, protože tam je dvojí kontrola, ještě ze strany hlavní pokladny. Ta hlavní pokladna, jakmile to vychystává, tam jsou dvě na to, tzn., že jedna to počítá a druhá to dává do pytlíků a kontroluje to ještě. To by se musely obě dvě domluvit, že to zcizí.". K dotazu, zda je technicky možné, aby koordinátorka, která roznáší dotace do jednotlivých pokladen, tam nedala všechny peníze z toho pytlíku, uvedla, že to technicky možné je. K dotazu, zda pozná ten systém, že tam byla vložena jiná částka než ta, která byla poté naťukána do toho systému, odpověděla, že se to nepozná;
h) protokol o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2009 s výpovědí svědka D. K. (č. l. 133nn.). Svědek vypověděl, že v prosinci jsou manka běžná, protože je v Tescu hodně lidí a málo pracovníků, takže se dělají chyby, ovšem v daném období bylo manko za týden až příliš velké, takže se to muselo řešit. Uvedl též, že když se stěžovatelky zeptali, z jakého důvodu pokladnu dne 16. 12. 2008 na heslo koordinátorky otevřela, tak odpověděla, že si to nepamatuje. Kamerový záznam byl k dispozici pouze ze dne 16. 12. 2008, ostatní kamerový záznam byl již přehraný, když se svědkyně G. obrátila na stěžovatelku. Na dotaz obhájce stěžovatelky, že tam v době, kdy začal prohlížet záznamy, musely být uchovány záznamy z předcházejících dní, svědek odpověděl, že hardware má určitou kapacitu, jak se naplní, tak se to začne přehrávat, resp. že asi byly záznamy nastaveny na kratší dobu. Uvedl též, že na videozáznamu ze dne 11. 12. 2008 měla být koordinátorka S. jinde než na pokladně č. 16, ovšem záznam již není k dispozici;
i) protokol o hlavním líčení ze dne 25. 9. 2009 s výpovědí svědkyně M. H. (č. l. 118nn.);
j) protokol z hlavního líčení ze dne 11. 11. 2009, na němž proběhl výslech svědka D. K. (č. l. 141nn.). Při výslechu byl také přehrán videozáznam ze dne 16. 12. 2008;
k) protokol z hlavního líčení ze dne ze dne 1. 12. 2009, kde bylo přistoupeno k výslechu svědkyň I. K. a L. Š. (č. l. 145nn.). Svědkyně K. uvedla, že v minulosti znala a v současnosti také zná heslo koordinátorky. V praxi se to děje tak, že pokud je koordinátorka daleko a pokladní potřebuje storno, tak jí zavolá, koordinátorka jí heslo řekne, a tak si jej svědkyně zapamatuje. To se děje také, když jde koordinátorka pryč. Odhadem heslo koordinátorky takto použila asi dvacetkrát za měsíc. Svědkyně uvedla, že zkušenější pokladní byly de facto pověřovány prací koordinátorky. Svědkyně K. též uvedla, že odvodní lístek, pokud by trčel ven, tak by ho utrhla a otevřela by pokladnu a zasunula jej do pokladny. Svědkyně Š. potvrdila, že jí v minulosti nějaká koordinátorka své heslo řekla. Pokud by ale našla na zemi lístek, zvedla by jej a odevzdala ho koordinátorce. Během hlavního líčení bylo také přistoupeno k výslechu svědka Z. A. stran fungování systému Progres (č. l. 154nn.);
l) protokol z hlavního líčení ze dne 23. 4. 2009, kdy proběhl výslech svědkyně L. G. stran odchylek času v systému Progres (159nn.);
m) dále ve spise najdeme závěrečné řeči státní zástupkyně a obhájce stěžovatelky (č. l. 166nn.).
7. Výrokem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 5. 2010 č. j. 5 T 166/2009-172 byla stěžovatelka uznána vinnou tím, že dne 7. 12. 2008 v 15:04 hod. z pokladny č. 4 odcizila finanční částku ve výši 2 000 Kč, dne 11. 12. 2008 v 07:24 hod. z pokladny č. 16 odcizila finanční částku ve výši 2 500 Kč, dne 12. 12. 2008 v 07:40 hod. z pokladny č. 22 odcizila finanční částku ve výši 2 000 Kč, dne 12. 12. 2008 v 07:42 z pokladny č. 4 odcizila finanční částku ve výši 2 300 Kč a dne 16. 12. 2008 z pokladny č. 3 odcizila finanční částku ve výši 3 500 Kč., čímž spáchala trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Výkon tohoto trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Společnosti Tesco Stores ČR, a. s., byla povinna zaplatit náhradu škody ve výši 12 300 Kč, přičemž tato společnost byla se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Okresní soud měl za to, že se v obchodním domě Tesco v Karviné stěžovatelka pracující zde jako pokladní opakovaně neoprávněně přihlašovala do pěti pokladen, a to pomocí přístupového hesla koordinátorky K. S., z nichž následně odcizila uvedenou finanční částku. Stěžovatelka byla z tohoto jednání usvědčována výpověďmi svědků L. G., K. S., M. H., K. N., I. K., L. Š. a D. K. a zejména listinným důkazy, zvláště výpisy systému Progres, který elektronicky eviduje vstupy do pokladen, realizované operace v těchto pokladnách a výstupy z pokladen, jakož i hesla jednotlivých osob, které uvedené operace prováděly. Ke všem případům odcizení finančních prostředků z pokladen došlo vždy po přihlášení přihlašovacím heslem koordinátorky S., která se vždy nacházela u jiných pokladen. Ve všech případech byly obě pracovnice na pracovišti. Okresní soud dále vzal za prokázané, že v rámci prováděných dotací nemohly být vloženy do pokladen nižší částky, než které měly být skutečně vloženy, neboť dotace procházejí dvojí kontrolou. Pokud se pokladní střídají na směně, provádí se tzv. stop kontrola, při které koordinátorka provede fyzické přepočítání peněz. Ne v každém případě střídání pracovnic na pokladnách dochází k tzv. stop stavu, dochází ale k tomu po uplynutí 24 hodin. Koordinátorka S. svěřila v kritickou dobu své přihlašovací heslo pouze stěžovatelce a v minulosti také svědkyni K. N. Svědkyně I. K. a L. Š. heslo koordinátorky neznaly, ale připustily, že pokud koordinátorka potřebovala opustit příslušnou zónu, heslo jim svěřila.
9. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaná znala přístupové heslo koordinátorky v době jednotlivých krádeží, v době krádeží nikdy nebyla přihlášena na jiné pokladně, kdy pracovala v podstatě na ploše prodejny s výjimkou dne 7. 12. 2008, kdy sice byla přihlášena na pokladně č. 5, ale v době, kdy byl proveden výběr z pokladny č. 4, která s předmětnou pokladnou bezprostředně souvisí, neprováděla na ní žádné úkony. Pokud se jednalo o případy krádeží dne 12. 12. 2008 na pokladnách č. 22 a č. 4, na svoji obhajobu uvedla, že tyto pokladny jsou od sebe umístěny ve větší vzdálenosti a nebylo by v jejích silách provést obě dvě operace, tzn. přihlášení na pokladně, výběry finančních prostředků z pokladny a zase odhlášení z pokladny s ohledem na tuto vzdálenost. V době odcizení finanční částky neprováděla na pokladně č. 5 žádné operace. Žádné operace neprováděla ani tehdy, kdy na pokladně č. 5 došlo k neoprávněnému zásahu. Dne 16. 12. 2008 byla zachycena v době krádeže kamerovým systémem u pokladny č. 3, následně doznala, že tuto pokladnu skutečně otevřela, avšak původně uvedla, že nevěděla z jakého důvodu, a později uvedla, že snad chtěla do pokladny vložit nějaký lístek, na němž byly zaznamenány finanční odvody pokladny za noční směnu, avšak uvedený lístek se v té době v pokladně nenašel. Jak vyplynulo též ze systému Progres, tohoto dne měla výše uvedenou částku vyjmout z pokladny koordinátorka S., která ovšem byla ve stejnou dobu přihlášena u jiné pokladny, a to v oddělení drogerie. Prohlídkou záznamu z kamerového systému bylo zjištěno, že v době krádeže přicházela k pokladně stěžovatelka, kdy okamžitě po jejím příchodu k pokladně elektronický systém zaznamenal vstup do této pokladny na přístupové heslo koordinátorky S. Na pokladně č. 3, na které došlo k odcizení finanční částky, pracovala toho dne svědkyně M. H., která nastoupila na směnu až po neoprávněném vstupu na tuto pokladnu, kdy tento neoprávněný vstup byl proveden v krátké době po tzv. dotacích. Ztráta sedmi pětisetkorunových bankovek kvůli chybě svědkyně je vysoce nepravděpodobná. Svědek D. K. potvrdil, že tohoto dne, kdy došlo ke ztrátě 3 500 Kč, viděl na záznamu z kamerového systému stěžovatelku, že šla k pokladně č. 3, a bezprostředně poté došlo k neoprávněnému vstupu do této pokladny na přihlašovací heslo koordinátorky K. S., která však v předmětnou dobu byla na jiném oddělení. Nevěrohodnost obhajoby stěžovatelky je také umocněna tím, že u posledního případu ztráty částky 3 500 Kč z pokladny č. 3 dne 16. 12. 2008, kdy odůvodňovala svoji přítomnost u této pokladny tím, že do této vkládala lístek o provedených odvodech tržby, není logická, neboť neměla žádný důvod tento lístek do pokladny vkládat, mohla ho odevzdat přítomné koordinátorce na směně, což by udělaly i jiné pokladní, jak vyplynulo z jejich výpovědí u hlavního líčení. Navíc stěžovatelka nejprve uváděla, že si nepamatuje, z jakého důvodu vstupovala do pokladny kritického dne.
10. Ve všech dnech docházelo k přihlašování na pokladny heslem koordinátorky, a to nedlouho poté, co koordinátorka prováděla tzv. dotace. Koordinátorka se při tomto druhém vstupu nacházela vždy na jiném místě. V Tescu jsou manka zcela běžná, ale obvykle nepřesahují výrazný rámec s výjimkou měsíce prosince 2008. Byť koordinátorka připustila, že by si svědkyně mohly v průběhu směny ponechávat peníze pro sebe, zdálo se jí to nepravděpodobné. Svědkyně N. vyloučila, že by si pokladní mohly z pokladny brát svévolně peníze, když je prostor obchodního domu sledován kamerovým systémem. S ohledem na výpovědi svědků a zejména s ohledem na elektronické vedení pokladen systémem Progres lze vyloučit vzniklé vyšší manko tím, že by se koordinátorky, příp. další pokladní obohacovaly na úkor obchodního domu svévolným vybíráním finančních prostředků z pokladen. Soud měl za to, že obžalovaná je usvědčována zejména výpisem z elektronického systému Progres, který je zaveden na pokladnách v obchodním domě, a také kamerovým záznamem a zejména pak listinnými důkazy, v neposlední řadě také pomocnou tabulkou, z níž jsou patrny doby výběru finančních hotovostí, číslo pokladny, kde vzniklo manko, odcizená částka, jakož i první a následné přihlášení a odhlášení koordinátorky S., doba trvání pracovní směny obžalované i koordinátorky, jakož i přihlášení na jiných pokladnách v rozhodné době. Výpisy ze systému Progres byly prokázány vstupy do jednotlivých pokladen, realizované operace i výstupy z pokladen a také heslo, pod kterým byla přihlášena daná osoba, která uvedené operace prováděla. Vina stěžovatelky byla také umocňována jediným záznamem z kamerového systému, který byl poškozenou obchodní společností doložen, a to ze dne 16. 12. 2008, ze kterého je zřejmé, že těsně před vstupem na pokladnu č. 3 v 07:41 hodin k této pokladně přistoupila právě ona. Není proto důvod zpochybňovat zjištěné skutečnosti z výpisu systému Progres, když se v této době stěžovatelka nacházela u pokladny č. 3, byla zaevidována jako koordinátorka S., která v té době pracovala na zcela jiné pokladně. Z výpisu Progres vyplývá, že vždy, když byla přihlášena koordinátorka S. na určité pokladně, pak v této době na této pokladně nepracovala a byla přihlášena pod stejným přihlašovacím heslem na zcela jiném místě obchodního domu, tedy u jiných pokladen, přičemž vždy na směně byly přítomny jak koordinátorka S., tak stěžovatelka. Obecný soud považoval za příliš nápadné, že v dobách, kdy jsou prováděny neoprávněné zásahy do pokladen prostřednictvím přihlašovacího hesla koordinátorky S., je tato na zcela jiném místě, vždy je na pracovní směně s ní stěžovatelka, které bylo svěřeno přihlašovací heslo, stěžovatelka v danou dobu nikdy nepracuje s výjimkou případu, kdy se nachází na sousední pokladně, na níž ale neprovádí žádný úkon. Proto měl soud za to, že vina stěžovatelky byla prokázána zejména výpisy ze systému Progres z jednotlivých pokladen a okolnostmi daných případů, za kterých ke krádežím došlo.
11. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl (č. l. 196nn.), že okresnímu soudu nelze vytknout, že by některý významný důkaz nebo závažnou okolnost pominul nebo že by takto provedené důkazy hodnotil v rozporu s jejich obsahem nebo že by se při hodnocení důkazů dopustil nějakých nelogičností či nesprávností. Jakékoli změny ve skutkovém základu napadeného rozsudku by byly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Byť stěžovatelku z vytýkané trestné činnosti neusvědčuje žádný přímý důkaz, provedené nepřímé důkazy tvoří do té míry ucelený spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů, že ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině obžalované, a takto ji zcela usvědčují. U osoby obžalované jsou splněny všechny předpoklady k tomu, aby se vytýkané trestné činnosti mohla dopustit. V časových obdobích byla vždy přítomna v zaměstnání, nebyla vytížena jakoukoliv jinou činností a znala přístupové heslo koordinátorky S. V prvém případě došlo k neoprávněné manipulaci s pokladnou za situace, kdy stěžovatelka obsluhuje přímo vedlejší pokladnu, na níž však právě neprovádí žádnou operaci. Jakoukoliv činnost na sousední pokladně nacházející se v její bezprostřední blízkosti by tedy nutně musela zaregistrovat. V ostatních případech se pak jednalo o zcela totožný způsob provedení. Odvolací soud odmítl úvahy obhajoby, že nelze vyloučit, že doplnění finanční hotovosti v rámci tzv. dotací by nemuselo být provedeno v odpovídající výši finanční hotovosti, neboť doplňování této finanční hotovosti prochází dvojí kontrolou. V kontextu zcela stejného způsobu je pak třeba hodnotit i prokázaný vstup stěžovatelky do pokladny č. 3 dne 16. 12. 2008, při němž byla zachycena kamerovým systémem. Vysvětlení tohoto neoprávněného vstupu tím, že do pokladny vkládala odvodní lístek o tržbě, který náhodně našla na zemi poblíž pokladny, je nutno považovat za pochybné, a to jednak z toho důvodu, že žádný takový odvodní lístek o tržbě následně v dotčené pokladně nalezen nebyl, a taktéž z toho důvodu, že prvotní reakcí stěžovatelky na dotaz ostrahy objektu, z jakého důvodu vstupovala do pokladny č. 3 dne 16. 12. 2008, bylo, že si na toto již nepamatuje. Veškeré tyto skutečnosti tak tvoří ucelený rámec důkazů, jimiž je obžalovaná usvědčena.
12. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno.
III.
13. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
14. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.
15. Ustanovením čl. 8 odst. 1 Listiny se v obecné rovině zaručuje každému jednotlivci osobní svoboda. Podle čl. 8 odst. 2 věty první Listiny nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Odstavec 2 citovaného článku tedy vytváří prostor a zároveň stanoví hranice pro omezení osobní svobody. Ustanovení čl. 8 odst. 2 věty prvé Listiny představuje ochranu i proti eventuální libovůli některého z článků moci soudní [srov. nález sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008 (N 156/50 SbNU 389), dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz]. Pokud orgány činné v trestním řízení tento zákonem (trestním řádem) vymezený legitimní prostor překročí, například v důsledku nepřípustného nakládání s důkazy nebo v důsledku jejich nepřiměřeného hodnocení, porušují z ústavněprávního hlediska základní právo stěžovatelky garantované čl. 8 odst. 1 Listiny [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 767/05 ze dne 10. 4. 2006 (N 81/41 SbNU 67) či nález sp. zn. IV. ÚS 335/05 ze dne 6. 6. 2006 (N 116/41 SbNU 453)]. Jinými slovy, při interpretaci a aplikaci základní právo omezujícího zákona je soud povinen postupovat tak, aby minimalizoval zásah do základního práva, a to výběrem (popřípadě výkladem aplikačních podmínek) prostředků, které mají vést k naplnění účelu zákonem sledovaného, tj. v případě trestního řádu především zjištění trestných činů řádným postupem orgánů činných v trestním řízení. V daném případě jde o ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, která upravují postup při získávání a zejména při hodnocení důkazů, které musí šetřit tyto základní zásady trestního řízení. Řádnost postupu musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí seznatelná, a to ve smyslu zdůvodnění aplikovatelnosti ustanovení trestního řádu, na jejichž základě má být osobní svoboda následně omezena v návaznosti na zjištěný skutkový stav [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 767/05 ze dne 10. 4. 2006 (N 81/41 SbNU 67) či nález sp. zn. IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006 (N 66/40 SbNU 655)].
16. Protože trestním řízením dochází k maximálnímu zásahu do základních práv a života jednotlivce, neboť může vyústit do uložení trestu odnětí svobody na mnoho let, musí mít takový zásah dostatečně silné ospravedlnění. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu "z pohledu procesněprávního musí být jednoznačně zjištěno a prokázáno, že se skutek, který je předmětem obžaloby objektivně stal, že představuje skutečně závažnou hrozbu pro společnost jako celek a že odsouzená osoba je skutečně tou, která toto jednání spáchala nebo se na jeho páchání podílela" [viz nález sp. zn. IV. ÚS 335/05 ze dne 6. 6. 2006 (N 116/41 SbNU 453)]. K zjištění a osvědčení těchto skutečností slouží důkazní prostředky, jimiž má být prokázáno mimo jakoukoli rozumnou pochybnost, že je obviněný, resp. obžalovaný vinen.
17. Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, dle kterého není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného [nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239)]. Jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok [nález sp. zn. IV. ÚS 36/98 ze dne 13. 5. 1998 (N 54/11 SbNU 43)]. Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost" [nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)].
18. Podle názoru Ústavního soudu musí obecný soud dodržet vysoký standard, i pokud jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazu samotného. Jde-li o hodnocení důkazů, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o úvahu absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností. Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a situací, což má garantovat, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění, protože pouze ona jsou způsobilá ospravedlnit krajní opatření spočívající ve zbavení jednotlivce jeho osobní svobody [nález sp. zn. IV. ÚS 335/05 ze dne 6. 6. 2006 (N 116/41 SbNU 453)]. Právě z tohoto důvodu Ústavní soud zformuloval určité principy vážící se k provádění a hodnocení důkazů, např. princip opomenutého důkazu, princip možnosti verifikace důkazů směřujících proti obžalovanému či zásadu zákazu deformace důkazů [nález sp. zn. III. ÚS 398/97 ze dne 4. 6. 1998 (N 64/11 SbNU 125)], v němž jde o zákaz vyvozování z důkazu takových skutkových zjištění, která při racionálním zhodnocení nevyplývají z provedeného důkazu, a lze dodat, že nejsou podporována ani obecnou zkušeností.
19. Ústavní soud opakovaně judikuje, že mu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů, jak je provedly obecné soudy. O porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky by se mohlo jednat až v případě, že by skutkové a následně právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [nález sp. zn. III. ÚS 451/04 ze dne 23. 3. 2006 (N 68/40 SbNU 677)]. Pokud by byla vina obžalovaného vyslovena za situace, kdy by právní závěry neodpovídaly provedeným důkazům a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním, tj. pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s řádně učiněnými skutkovými zjištěními, byly by porušeny zásady spravedlivého procesu, zejména princip presumpce neviny, jakož i z něho vyplývající pravidlo in dubio pro reo [nález sp. zn. II. ÚS 1975/08 ze dne 12. 1. 2009 (N 7/52 SbNU 73)].
IV.
20. Obecné soudy opřely výrok o vině o nepřímé důkazy, které mají tvořit do té míry ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů, že ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině stěžovatelky a zcela ji usvědčují. Při posuzování řádnosti postupu obecných soudů bylo nezbytné, aby Ústavní soud prozkoumal, zda bylo na základě řetězce nepřímých důkazů dosaženo, jak to tvrdí obecné soudy, nejvyššího možného stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, které ospravedlňují vyslovení viny a uložení trestu stěžovatelce. Jinými slovy, Ústavní soud se musel ptát, zda učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. Jakkoli Ústavní soud není obecně oprávněn k odlišnému hodnocení provedených důkazů a není též oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněná hodnocení provedených důkazů, musí do procesu hodnocení zasáhnout, pokud by soudy rozhodly libovolně, tj. pokud by bylo hodnocení důkazů v extrémním rozporu s vykonanými důkazy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1975/08 ze dne 12. 1. 2009 (N 7/52 SbNU 73)]. Protože podle názoru obecných soudů mají tvořit nepřímé důkazy ucelený řetěz, musel Ústavní soud posuzovat obecně hodnocení jednotlivých důkazů v jejich vzájemné spojitosti a návaznosti, tj. v jejich souhrnu, ale musel se též vyjádřit i k hodnocení jednotlivých klíčových důkazů zvláště. Pokud by totiž bylo hodnocení jednotlivých důkazů ve výše zmíněném smyslu nepřesvědčivé, zhroutila by se celá argumentace obecných soudů, neboť zpochybněním jednotlivých důkazů by byla narušena koherence uceleného řetězce nepřímých důkazů. Nebylo by pak možno konstatovat, že existuje nějaký ucelený řetězec nepřímých důkazů, na základě něhož by bylo možno bez rozumných pochybností vyslovit výrok o vině.
21. Ústavní soud se neztotožnil se závěrem obecných soudů, že provedené nepřímé důkazy tvoří do té míry ucelený spojitý a na sebe navazující řetězec důkazů, že ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině obžalované a zcela ji usvědčují (str. 2 rozhodnutí odvolacího soudu). Tuto skutečnost ostatně sám odvolací soud popírá hned svým následujícím tvrzením, že "u osoby obžalované jsou splněny všechny předpoklady k tomu, aby se vytýkané trestné činnosti mohla dopustit.". Již z tohoto rozporného tvrzení je podle názoru Ústavního soudu patrné, že bylo třeba pečlivě zkoumat, zda v trestním řízení bylo dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat (bod 17), stran stěžovatelčiny viny. Z provedeného dokazování je možno postavit najisto pouze to, že dne 7. 12. 2008 došlo na pokladně č. 4 k manku ve výši 2 010 Kč, dne 11. 12. 2008 na pokladně č. 16 k manku ve výši 2 499 Kč, dne 12. 12. 2008 na pokladně č. 4 k manku ve výši 2 297 Kč a na pokladně č. 22 k manku ve výši 1 998 Kč a dne 16. 12. 2008 na pokladně č. 3 k manku ve výši 3 483 Kč (č. l. 42 až 44). Vzhledem k absenci jakéhokoliv přímého důkazu a též vzhledem nepřesvědčivému hodnocení jednotlivých nepřímých důkazů obecnými soudy musel Ústavní soud dát za pravdu námitkám stěžovatelky, že přesný čas odcizení peněžních prostředků určit nelze (bod 3).
22. Obecné soudy založily svou argumentaci na tom, že ve všech dnech došlo k přihlášení na inkriminované pokladny pod heslem koordinátorky S., která se ovšem v předmětných okamžicích nacházela u jiných pokladen (body 8 a 10), což bylo patrné z informačního systému Progres (č. l. 82nn.). Vysoký stupeň pravděpodobnosti, že by se právě v těchto časových intervalech mohla odehrát krádež předmětných částek, ještě nepředstavuje dosažení praktické jistoty, že se právě v těchto časech nutně odehrála krádež předmětných částek. Jako hypotéza se nabízí celá řada dalších alternativních vysvětlení, jak k odcizení daných částek mohlo dojít (např. v průběhu dne v důsledku nepozornosti pokladních, ale také, jakkoliv v projednávané věci nevěrohodná varianta, že by koordinátorka při roznášení dotací vložila do pokladny jinou částku než tu, která byla naťukána do počítače - č. l. 132n.), která nebyla ve vyšetřovací fázi vůbec prověřována. Protože tyto alternativy nelze apriorně vyloučit, je nutno trvat na prokázání souvislosti mezi vstupem do pokladen pod heslem koordinátorky S. a odcizením daných částek. Samotná nestandardnost těchto přístupů, daná i zdokumentovanou přítomností koordinátorky S. u jiných pokladen, ještě neprokazuje, že by právě v těchto okamžicích došlo k odcizení finančních prostředků. Ústavní soud zde připomíná i výrok vedoucí hlavní pokladny, podle níž je velice obtížné zjistit původce manka; pokud totiž nebyla provedena tzv. stop kontrola, nebylo možno zjistit (za předpokladu, že dotace byly provedeny řádně), kdo manko způsobil (viz č. l. 126n.). Ústavní soud nemohl z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nijak zjistit, jak obecné soudy dospěly k závěru, že ze záznamů informačního systému Progres plyne, že právě při otevření pokladen pod heslem koordinátorky S. byly příslušné peněžní částky odcizeny. Pochybnost o skutkovém závěru obecných soudů je navíc podporována i skutečností, že z provedených důkazů není možno mimo rozumnou pochybnost dovodit, že se odcizení finančních prostředků dopustila stěžovatelka, resp. že to byla právě stěžovatelka, kdo se pod heslem koordinátorky S. na pokladny (až na jednu výjimku, kdy stěžovatelka nijak nepopírá, že se na pokladnu přihlásila, ovšem popírá, že by daný skutek, krádež finančních prostředků, spáchala) přihlašoval.