Nadto je navrhovatel přesvědčen, že tento zásah nebyl dostatečně odůvodněn veřejným zájmem. Podle důvodové zprávy a stenografických záznamů z projednávání návrhu zákona (sněmovního tisku 133, senátního tisku 9) byla novelizace § 3 odst. 3 do zákona o platu včleněna jako pojistka řešící předem důsledky případného derogačního výroku Ústavního soudu - už tento cíl považuje navrhovatel za hrubě rozporný s principem demokratického právního státu (předkládat a přijímat zákony jako pojistky proti případným zásahům Ústavního soudu). Skutečností je, jak dále uvádí, že ani platová základna ve výši 2,5násobku nebude v letech 2011-2014 použita, neboť bude suspendována ad hoc základnami stanovenými v § 3b (a § 3a) zákona o platu, a to s cílem uspořit: důvodová zpráva k tisku 133 uvádí: "je třeba šetřit ve všech oblastech financovaných ze státního rozpočtu". K tomu, aby byl daný normativní účel ústavně konformním, musí být dle navrhovatele prokázáno, že se daný normativní prostředek shoduje s proklamovaným účelem a obstojí z hlediska potřebnosti (možné plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiarity z hlediska omezení Ústavou chráněné hodnoty). Uvádí, že pokud bude pro období 2008-2014, tj. po dobu sedmi let, platová základna udržována na úrovni průměrného platu ve veřejné sféře v roce 2005, lze předvídat, že v roce 2015 se bude opakovat situace roku 2011, kdy i naplnění 2,5násobku bude vyžadovat "skokové" navýšení platů; takový přístup nelze dle něj hodnotit jinak než jako trvalé platové moratorium, které nemůže být hodnoceno jako ústavně konformní. Dle Městského soudu v Brně restrikce, má-li být skutečně jen restrikcí, a nikoli trvalým zásahem do zabezpečení soudců, musí být relativně krátkodobá a musí, poté, co důvody, pro které byla zavedena, odpadnou, vést k návratu k původně nastaveným hodnotám. Náklady vyčíslené důvodovou zprávou k zákonu č. 425/2010 Sb., spojené s návratem k platové základně na úrovni trojnásobku průměrného platu ve veřejné sféře, činí 814 mil. Kč za všechny ústavní činitele, přičemž příjmy státního rozpočtu na rok 2011 činí 1 044 mld. Kč, výdaje 1 179 mld. Kč, schodek 135 mld. Kč. Jakkoli dle navrhovatele nelze ekonomické potíže státu podceňovat, nejedná se o částku, která by státní rozpočet fatálně ohrožovala. V této souvislosti poukazuje na praxi Polské republiky, kde Ústavní soud připouští zásahy do platu soudců až za situace, v níž polská Ústava zakazuje obecně zadlužovat stát (tedy v situaci, kdy by veřejný dluh přesáhl 3/5 hodnoty ročního hrubého domácího produktu - rozhodnutí sp. zn. K 12/03 Ústavního soudu Polské republiky).
Navrhovatel zásah do § 3 odst. 3 platového zákona považuje za rozporný s čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy, s čl. 2 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 1 Protokolu, z nichž plyne státu povinnost zajistit soudcům i materiálně nezávislost, a to jako garanci nestranného a spravedlivého rozhodování, z nichž dále plyne princip legitimního očekávání a právo na dobré zákony, jakož i s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví rovnost v právech, neboť zákonodárce upravil poměry soudců s cílem přiblížit se nivelizaci ve výsledku. Rozpor spatřuje i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to pokud soudní moc byla vyloučena z procesu přípravy a projednání napadeného zákona, a dále i s čl. 89 odst. 2 Ústavy, tj. v souvislosti s porušením závazného účinku nálezů Ústavního soudu.
Vyslovuje dále přesvědčení, že v předmětné věci jde o situaci obdobnou té, již posuzoval Ústavní soud v nálezusp. zn. Pl. ÚS 2/02ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.) a kdy usoudil, že je namístě zrušit novelizaci zákona, přičemž důsledkem je obnovení právního stavu před neústavním zásahem. Má za to, že ve vztahu k zásahu do § 3 odst. 3 platového zákona zákonem č. 425/2010 Sb. je nutno hovořit ne pouze o změně zákona, nýbrž materiálně o ad hoc odklonu od obecně stanovených pravidel jasně vymezených předchozím zněním zákona. Obecné pravidlo platové základny totiž nemá být použito až do roku 2015, což je navíc komplikovanou úpravou "pojištěno" proti zásahu Ústavního soudu. To dle navrhovatele znamená úplné vyloučení právní úpravy zajišťující vazbu na úroveň platů ve veřejné sféře na úhrnné období 7 let (2008-2014) a její prolomení prostřednictvím ad hoc stanovených částek. Postup analogický postupu ve věcisp. zn. Pl. ÚS 2/02by dle něj nikterak nezavdal příčinu ke vzniku právní nejistoty ve vztahu k jakýmkoli třetím osobám, a to ani v případě, kdyby vykonatelnost případného nálezu Ústavního soudu nastala jeho vyhlášením ve Sbírce zákonů. Na překážku vykonatelnosti případného nálezu Ústavního soudu podle jeho názoru není ani absence sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši platové základny ve Sbírce zákonů - jednak by takové sdělení mělo být okamžitě vydáno, a pokud by se tak nestalo, lze výpočet platové základny provést dle údajů o výši průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, publikovaných Českým statistickým úřadem (tyto údaje jsou k dispozici do roku 2009). Tento petit podle přesvědčení navrhovatele zcela koresponduje i se závěry, které vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 2. 2011sp. zn. I. ÚS 1696/09(N 13/60 SbNU 127, zejména v bodech 36-37).
V další části svého návrhu Městský soud v Brně předkládá argumenty ve prospěch tvrzené protiústavnosti napadeného ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu. Uvádí, že zákonodárce pro stanovení platové základny soudců v roce 2011 a v letech 2012-2014 zvolil metodu výslovně stanovené částky ad hoc pro tento účel "vypočítanou" (pro rok 2011 jde o 5% pokles vůči základně roku 2007 užívané až do roku 2010, tedy z 56 847 Kč na 54 005 Kč, pro roky 2012-2014 ve výši 56 849 Kč, což je částka o 2 Kč vyšší, než platila v letech 2007-2010). Záměrem podle důvodové zprávy (tisk 133) je snížit platy představitelů všech tří mocí v souvislosti s nezbytnými úspornými opatřeními ve veřejných rozpočtech; toto opatření má být přiměřené nezbytným úsporným opatřením v jiných oblastech financovaných z veřejných zdrojů, např. platovým restrikcím u zaměstnanců nepodnikatelské sféry. Pro soudce bylo zvoleno "mírnější opatření" než pro ostatní ústavní činitele [5% v roce 2011, poté zmrazení na úrovni roku 2007 (+2 Kč) do roku 2014]. Dále důvodová zpráva poukazuje na to, že bez tohoto opatření by "zůstala zachována nepřiměřená disproporce ve výši platů představitelů státní moci vůči celé nepodnikatelské sféře", a dále tvrdí, že "úsporná opatření u představitelů moci výkonné a zákonodárné, stejně jako u zaměstnanců veřejných služeb a správy jsou výrazně vyšší.". Návrh zákona "vychází ze skutečnosti, že důsledky celosvětové ekonomické krize, které postihují a i do budoucna postihnou všechny oblasti společnosti, jsou výjimečné a mimořádné okolnosti státu, které odůvodňují určitou úsporu i v platech soudců, i když výrazně nižší než u ostatních představitelů státní moci a všech zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu.". V důvodové zprávě se rovněž praví, že "navrženou úpravu spolu s úpravou obsaženou v zákoně č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a v zákoně č. 418/2009 Sb., kterými byly platy ... nejprve zmrazeny v letech 2008 a 2009 a následně sníženy v roce 2009 o 4 %, lze považovat za srovnatelné opatření s navrhovaným řešením v oblasti odměňování ve veřejné správě a službách". Konečně se důvodová zpráva odvolává na nález Ústavního soudusp. zn. Pl. ÚS 18/99ze dne 3. 7. 2000 (N 104/19 SbNU 3; 320/2000 Sb.), který řešil odnětí tzv. dalšího platu za II. pololetí roku 1997 - a poukázal na hodnotící zprávu Evropské komise o České republice, ve které bylo uvedeno, že "platy soudců jsou relativně vysoké", přičemž v jiných oblastech, např. pokud jde o policii a správní struktury, bylo poukázáno na nízkou úroveň platů. K tomu důvodová zpráva dodává: "Těchto rozdílů bylo dosaženo zejména v důsledku chybně nastaveného způsobu stanovení platové základny [...] evoluční proces nápravy bude trvat mnoho let. Ekonomická situace státu nikdy nedovolila výrazně zvýšit platy hrazené ze státního rozpočtu, proto se dnešní situace, snad s výjimkou policie a dalších ozbrojených sborů, od situace v roce 2000 příliš neliší. I u těchto zaměstnanců navíc dojde k výraznému snížení objemu prostředků na platy. Zmírnění dalšího odtržení úrovně platů hrazených ze státního rozpočtu proto nelze označovat za snahy o nivelizaci, protože i z náhledu Evropského společenství jde o zmírnění neodůvodněných rozdílů v úrovni platů a k dosažení proporcionality při vynakládání prostředků na platy ze shodného zdroje, tedy ze státního rozpočtu.". Navrhovatel považuje odkaz na hodnotící zprávu Evropské komise z roku 2000 za nepřípadný, jelikož relace platové základny a průměrného platu soudců a platové základny a průměrného platu ve veřejné správě představovala v roce 1999 hodnotu 3,7, v roce 2011 již pouze hodnotu 2,34.
Navrhovatel v této souvislosti připojuje údaje o výši platů ve veřejné správě, jež získal od Soudcovské unie České republiky, která v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, požádala jednotlivá ministerstva o přehledy platů ředitelů odborů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů. Dle takto získaných údajů vytváří navrhovatel přehled průměrných platů ředitelů odborů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů na jednotlivých ministerstvech v roce 2010:
2010
průměrný plat počet osob průměrný plat počet osob
Ministerstvo zemědělství Ministerstvo práce a sociálních věcí
ředitel odboru 48 404 127 79 498 19 vrchní ředitel 77 939 15 122 192 5 náměstek ministra 100 315 8 120 264 4
Ministerstvo spravedlnosti Ministerstvo životního prostředí
ředitel odboru 91 738 14 64 262 37 vrchní ředitel 126 964 3 86 821 1 náměstek ministra 136 898 5 89 447 4
Ministerstvo obrany Ministerstvo dopravy
ředitel odboru 60 975 33 56 492 21 vrchní ředitel 77 800 10 72 140 6 náměstek ministra 86 391 7 81 924 5
Ministerstvo zahraničních věcí Ministerstvo pro místní rozvoj
ředitel odboru 62 550 49 66 291 34 vrchní ředitel 84 196 14 76 421 8 náměstek ministra 100 315 7 97 655 6
Ministerstvo kultury Ministerstvo vnitra
ředitel odboru 60 641 23 79 741 56 vrchní ředitel 85 194 3 197 258 2 náměstek ministra 91 833 9 145 541 10
Ministerstvo financí
ředitel odboru 79 534 45 vrchní ředitel 106 322 4 náměstek ministra 100 556 11
Úhrn 11 ministerstev
průměrný plat počet osob
ředitel odboru 63 922 458 vrchní ředitel 89 072 71 náměstek ministra 105 479 76 celkem 72 094 605 vrchní ředitelé a náměstci ministrů 97 554 147
K obsahu uvedených údajů navrhovatel poznamenává, že ve funkcích ředitelů odborů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů je u shora uvedených 11 ministerstev zaměstnáno 605 osob, přičemž na Ministerstvu zemědělství je v těchto funkcích 150 osob, z čehož 127 ředitelů odborů s nezvykle "nízkými" průměrnými platy snižuje celkový průměrný plat ředitelů odborů u všech 11 ministerstev. Tento celkový průměrný plat ředitelů odborů je za 458 osob představován částkou cca 64 tis. Kč, avšak bez Ministerstva zemědělství by činil 70 tis. Kč. Ve funkcích vrchních ředitelů a náměstků působí v 11 ministerstvech celkem 147 osob, jejichž průměrný plat se blíží 100 tis. Kč (97,6 tis. Kč), u 76 náměstků ministrů průměr přesahuje 100 tis. Kč (105,5 tis. Kč). Lze tak předpokládat, že plat přesahující 80 tis. Kč dosahuje na 11 ministerstvech cca 190 osob, plat přesahující 60 tis. Kč dosahuje na 11 ministerstvech cca 400 osob. Přehledy poskytnuté jednotlivými ministerstvy přitom dle navrhovatele ukazují, že na úrovni ředitelů odborů nejsou výjimkami platy vysoce překračující 100 tis. Kč, na úrovni náměstků ministrů či vrchních ředitelů přesahují platy jednotlivců 200 tis. Kč. Z uvedených údajů vyvozuje závěr, dle něhož plat soudce okresního soudu s téměř desetiletou praxí na úrovni 54 600 Kč nedosahuje (s výjimkou Ministerstva zemědělství, u něhož ovšem není zřejmé, o jaké funkce přesně u 127 ředitelů odborů jde) ani průměrného platu ředitele odboru na žádném z uvedených ministerstev.
K argumentaci obsažené v důvodové zprávě k napadeným zákonným ustanovením poukazuje Městský soud v Brně dále na úspory plynoucí z dlouhodobého moratoria, resp. snižování platu soudců na rozdíl od v té době rostoucích platů ve veřejné sféře, jakož i netransparentnost odměňování v obchodních společnostech s plnou či částečnou účastí státu, státních fondů, tzv. veřejnoprávních institucí. Konečně upozorňuje i na další restrikce v hmotném zabezpečení, jimž jsou soudci podrobeni, zejména na další snížení zabezpečení v nemoci od 1. 1. 2011 (část desátá čl. XVII zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí), zdanění víceúčelové náhrady a její podrobení pojistnému na sociální zabezpečení [§ 6 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 346/2010 Sb., a to na rozdíl od náhrad např. podle § 6 odst. 7 písm. c) citovaného zákona, které požívá zaměstnanec a které nejsou předmětem daně], zvýšení tzv. stropů na pojistném na sociální zabezpečení od roku 2010 i pro rok 2011 (§ 15b zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 362/2009 Sb. a zákona č. 347/2010 Sb.), jakož i na skutečnost, že soudce má nejvyšší rozsah omezení v osobním životě ze všech státněslužebních pracovních vztahů, včetně zákazu nahradit výpadek příjmů jinou pracovní činností (jež by zakládala naplnění skutkové podstaty kárného deliktu, za nějž hrozí soudci odvolání z funkce výrokem kárného soudu).
Navrhovatel uzavírá konstatováním, dle něhož, je-li snížení vztaženo k platové základně, kterou soudci legitimně k 1. 1. 2011 očekávali, pak jde o snížení o 22 %, tedy o bezprecedentní zásah do úrovně platu každého jednotlivého soudce, přičemž 5% snížení základny v roce 2011 nebylo zasazeno do relace ani k "nově" stanovené základně ve výši 2,5násobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře: jestliže by tato základna v roce 2011 měla činit 57 747 Kč, potom snížení pro rok 2011 činí 6,5 %. Povolání soudce ztratilo dle přesvědčení navrhovatele svou výlučnost, o které alespoň do určité míry bylo možno hovořit po roce 1996, nemluvě o exkluzivitě, kterou by mělo požívat, aby se stalo oním v programovém prohlášení vlády vytyčeným "vrcholem právnických povolání", a je velmi pravděpodobné, že tyto zásahy povedou k odchodu dobrých právníků z justice do daleko lukrativnějších oborů soukromých (advokát, notář, exekutor). Důsledky pro společenskou prestiž a přináležitost soudce k tzv. středostavovské společenské vrstvě, jež je nepochybně spjata se společenskou tradicí střední Evropy, jsou nasnadě a budou nezvratné, přičemž se soudci nedomáhají tak výlučného a elitního postavení, jakým disponují soudci zemí common law včetně úrovně odměňování. Městský soud v Brně v této souvislosti odkazuje i na nález Ústavního soudusp. zn. Pl. ÚS 12/10, podle kterého "nivelizace ve svých důsledcích vede zákonitě i k sestupu soudcovského stavu uvnitř středostavovské společenské vrstvy, jeho příjmové degradaci ve vztahu k ostatním právnickým povoláním a k umenšování jeho potřebné společenské prestiže".
Napadené ustanovení § 3b zákona o platu pak považuje navrhovatel za rozporné s principem všeobecnosti zákona, jenž plyne z principu právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy, jelikož nesplňuje kautely, jež ve své judikatuře Ústavní soud vytyčil pro přijímání zákonů upravujících jedinečné případy [nálezysp. zn. Pl. ÚS 55/2000ze dne 18. 4. 2001 (N 62/22 SbNU 55; 241/2001 Sb.) aPl. ÚS 29/09ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.)]. Zákonodárce stanovící v § 3b zákona o platu konkrétní, absolutními čísly vyjádřené hodnoty platové základny soudců dle Městského soudu v Brně materiálně vytvořil individuální právní akt (adresáti jsou jmenovitě identifikovatelní, výše jejich platu rovněž, a to pro časově ohraničené období 4 let). Jde o situaci, které chtěl výslovně zákon o platu předcházet: tj. situaci, aby zákonodárce ad hoc třeba každý rok podle momentálních politických nálad určoval, jak odmění soudce. V předložené věci je dle navrhovatele zřetelné, že vláda předložila návrh, jenž konvenuje rozsahu volebního období. Pokud bude tato metoda aprobována, stanou se soudci rukojmími toho kterého vládního uskupení, disponujícího potřebnou většinou v Parlamentu. Tvrdí zároveň, že pro zaměstnance ve veřejné sféře v žádném oboru nebylo přijato ad hoc platové opatření snižující každému zaměstnanci plat o pevně určenou částku na předem stanovené čtyřleté období, pročež nelze nalézt žádný racionální argument, proč právě pro platy soudců má být stanoven odlišný právní režim. Záměr šetřit prostředky státního rozpočtu a snížit úroveň platu soudců obecně a v roce 2011 zvláště, a tím spět k zamýšlené nivelizaci či pokřiveně vykládané zásadě rovnosti při vynakládání prostředků na platy ze státního rozpočtu, není účelem, který je možno považovat za výraz ratia odůvodňujícího případnou neakcesorickou nerovnost.
Poté, co JUDr. Karel Čermák v červnu 2004 v reakci na platové restrikce vůči soudní moci rezignoval na funkci ministra spravedlnosti, v článku "Hoden je soudce mzdy své", publikovaném 1. 6. 2004 v Právu, napsal: "U představitelů moci zákonodárné a výkonné snad lze říci budiž, bezpráví se neděje tomu, kdo si je přál [...] Kompenzace zde bude probíhat v rovině politických preferencí nebo intenzivnější vedlejší činnosti. Ale u justice takové kompenzační možnosti neexistují.". Tato slova platí dle navrhovatele po sedmi letech s ještě vyšší intenzitou.
Pro uvedené shledává Městský soud v Brně ad hoc stanovenou platovou základnu pro soudce v letech 2011 a dále též v letech 2012-2014 v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, jež zakotvují hodnoty demokratického právního státu, jakými jsou obecnost právní úpravy, proporcionalita zásahu, dispoziční prostor zákonodárce, důstojné materiální zabezpečení soudců, s čl. 2 odst. 1 Ústavy, obsahujícím principy dělby státní moci ve vztahu ke způsobu projednání restrikcí se soudní mocí, s čl. 1 Listiny, upravujícím princip rovnosti, s čl. 1 Protokolu, stanovujícím princip legitimního očekávání nabytí majetku, případně i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro návrh na derogaci § 3b (odst. 1 a 2) zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., platí dle navrhovatele obdobně argumentace uvedená k návrhu na zrušení § 3 odst. 3 předmětného zákona, tj. vyslovuje přesvědčení, že v předmětné věci jde o situaci obdobnou té, již posuzoval Ústavní soud v nálezusp. zn. Pl. ÚS 2/02a kdy usoudil, že je namístě zrušit novelizaci zákona, přičemž důsledkem je obnovení právního stavu před neústavním zásahem.
Městský soud v Brně upozorňuje i na protiústavní dopad napadených zákonných ustanovení nejen na soudce obecných soudů, nýbrž i na soudce Ústavního soudu. Uvádí, že soudci Ústavního soudu byli odměňováni podle platového zákona na podkladě totožné platové základny jako soudci, přičemž napadaná novelizace platového zákona však začlenila soudce Ústavního soudu mezi tzv. představitele, a neposkytla jim ani zacházení jako soudcům obecných soudů. Přitom vzájemné postavení ve vertikále soudní moci je zřejmé. V důsledku zásahu do těchto relací pak předsedové senátů nejvyšších soudů a předsedové kolegií těchto soudů mají vyšší plat než soudci Ústavního soudu (v roce 2011 o 0,8 %, resp. 4,9 %, v letech 2012 až 2014 o 6,2 %, resp. 10,4 %). Takový stav je dle něj v rozporu s tezí vyřčenou již v nálezu Ústavního soudusp. zn. Pl. ÚS 55/05, v němž je platová základna chráněna jako pojistka proti zvrácení původně vybudovaných relací, dotýká se celé soudní moci v širším slova smyslu a zakládá neústavnost v rovině čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 81 a 83 Ústavy. V ostatním pak platí ve vztahu k soudcům Ústavního soudu veškerá argumentace, kterou navrhovatel podal v předchozích částech ve vztahu k soudcům obecných soudů.
Navrhovatel v závěru upozorňuje na petit formulovaný formou eventuální a současně navrhuje, aby Ústavní soud, uzná-li předestřené argumenty relevantními, zahrnul do okruhu osob, jichž se derogace má týkat, rovněž soudce Ústavního soudu. Pro případ vyhovění návrhu v eventualitě zrušení novelizace zákona č. 236/1995 Sb., provedenou zákonem č. 425/2010 Sb., jejímž důsledkem by bylo obnovení právního stavu před neústavním zásahem, při neodložení výkonu derogačního nálezu, považuje navrhovatel za důležité objasnění právních účinků (ex tunc, resp. ex nunc) takového nálezu. Pro případ vyhovění návrhu v eventualitě zrušení napadených ustanovení zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., navrhovatel považuje za nezbytný odklad vykonatelnosti derogačního nálezu, jelikož pro vyplnění vzniklé mezery v zákoně by pak byla nezbytná aktivita zákonodárce.
Městský soud v Brně současně navrhl, aby Ústavní soud v souladu s § 39 zákona o Ústavním soudu rozhodl o jím podaném návrhu přednostně, neboť má za to, že věc je naléhavá. Důvodem je opakování platových restrikcí ze strany zákonodárce, intenzita předmětné restrikce, jakož i podání 527 žalob soudců na doplatek platu a náhrady výdajů ke konci dubna 2011 celkem 527 soudcům, z toho u Městského soudu v Brně je v současné době projednáváno celkem 131 žalob soudců Městského soudu v Brně, Okresního soudu Brno-venkov, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu.
II.
Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení
Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal Ústavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Ve svém vyjádření ze dne 19. dubna 2011 předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Němcová odkazuje na důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, v níž vláda uvádí, že navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky a neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána, protože uvedenou problematiku neupravují, přičemž vláda si je vědoma, že nezávislému výkonu soudní moci je poskytnuta mimořádná ústavní ochrana, ale zároveň je třeba vyjít ze skutečnosti, že důsledky celosvětové ekonomické krize, která postihuje všechny oblasti společnosti, jsou výjimečné a odůvodňují určitou úsporu i na platech soudců.
K průběhu projednávání návrhu předmětného zákona se ve vyjádření konstatuje, že návrh projednaly výbor rozpočtový a výbor ústavněprávní, jehož pozměňovací návrhy mimo jiné měnily vládou navrhované znění § 3a a 3b zákona č. 236/1995 Sb. Ve druhém čtení návrhu zákona konaném dne 7. prosince 2010 podalo v podrobné rozpravě své návrhy 6 poslanců (posl. Plachý, Vilímec, Klasnová, Křeček, Peake a Opálka), žádný z nich však nenavrhoval změnu návrhem dotčených ustanovení. V hlasování ve třetím čtení návrhu zákona, které bylo uskutečněno dne 10. prosince 2010, Poslanecká sněmovna nepodpořila návrh ústavněprávního výboru na nové znění ustanovení § 3a a 3b, a tato ustanovení, stejně jako ustanovení § 3 odst. 3, byla přijata ve vládou navrhovaném znění v konečném hlasování, ve kterém Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se zněním návrhu zákona, kdy z přítomných 167 poslanců 147 hlasovalo pro návrh a 1 byl proti. Poslanecká sněmovna postoupila dne 10. prosince 2010 návrh zákona Senátu, který jej projednal a schválil na své schůzi dne 16. prosince 2010. Prezident republiky zákon podepsal dne 17. prosince 2010. Schválený zákon byl doručen k podpisu premiérovi a ve Sbírce zákonů byl vyhlášen dne 30. prosince 2010.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyslovuje přesvědčení, dle něhož zákon č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, a je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem Městského soudu v Brně na zrušení tohoto zákona posoudil jeho ústavnost a vydal příslušné rozhodnutí.
Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Úvodem svého vyjádření ze dne 15. dubna 2011 jeho předseda Milan Štěch rekapituluje průběh projednávání předmětného zákona Parlamentem. Uvádí, že návrh napadeného zákona byl po jeho schválení v Poslanecké sněmovně doručen Senátu dne 10. prosince 2010, kde byl projednáván jako senátní tisk č. 9 v 8. funkčním období. Návrh zákona byl projednán ve dvou výborech, a to ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který byl výborem garančním, a ve výboru ústavně-právním. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal na své 3. schůzi konané dne 15. prosince 2010 a ve svém usnesení č. 23 doporučil Senátu projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Výbor ústavně-právní projednal návrh zákona na své 3. schůzi konané dne 15. prosince 2010 a ve svém usnesení č. 10 doporučil Senátu projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, které výbor přijal. Smyslem těchto pozměňovacích návrhů bylo akceptovat navrhovanou trvalou změnu ve snížení koeficientu pro určování platové základny (snížení z trojnásobku na 2,5násobek v zákoně č. 236/1995 Sb., resp. z 2,7násobku na 2,25násobek v zákoně č. 201/1997 Sb.), s tím, že v návaznosti na tuto úpravu by jednotně pro všechny dotčené osoby byla provedena restrikce platové základny o 5 % pouze pro období roku 2011, přičemž by se vycházelo z platové základny vypočtené podle obecné úpravy, tedy platové základny, která by již nebyla tzv. zmrazená. K tomuto závěru dospěl ústavně-právní výbor po podrobné diskusi k návrhu zákona, ve které vystoupili všichni přítomní členové výboru a v níž byl dán prostor k prezentaci názorů také dvěma přítomným zástupcům soudní moci (JUDr. J. Baxovi, předsedovi Nejvyššího správního soudu, a JUDr. L. Vávrovi, předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 1). Senát předložený návrh zákona projednal na své 3. schůzi dne 16. prosince 2010. V obsáhlé rozpravě byla ze strany senátorů vyslovena řada výhrad k navrhované úpravě, z nichž předseda Senátu poukazuje na výhrady ke stále opakovaným restrikcím platů, mnohaletému tzv. zmrazení platové základny, k nesystémovosti, pokud bylo navrhováno dočasné zavedení pevné částky platové základny, či výhrady z hlediska toho, že jde o návrh další úpravy, u níž lze předpokládat její napadení u Ústavního soudu. Uvádí dále, že v té souvislosti byla některými senátory vyslovena podpora pozměňovacích návrhů doporučených k přijetí ústavně-právním výborem. Poměrně značná část diskutujících však vedle kritiky projednávaného návrhu zákona zdůraznila také své vnímání navrhované úpravy jako vyjádření solidarity v souvislosti s úspornými opatřeními, která byla přijata v odměňování státních zaměstnanců, resp. úspornými opatřeními učiněnými v mnoha dalších oblastech.
Ve vyjádření se dále konstatuje, že Senát po obsáhlé rozpravě přijal usnesení č. 67, kterým schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, jak doporučil ve svém usnesení garanční výbor. Pro toto usnesení z 68 přítomných senátorů hlasovalo 46, proti byli 3 a 19 se zdrželo hlasování. Zákon byl 30. prosince 2010 vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 147 pod číslem 425/2010 Sb.
V závěru vyjádření předseda Senátu vyslovuje přesvědčení, dle něhož je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost návrhem napadených zákonných ustanovení a rozhodl.
III.
Upuštění od ústního jednání
Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 23. června 2011, tak i účastník řízení v přípise předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, doručeném Ústavnímu soudu dne 28. června 2011, a předsedy Senátu Parlamentu České republiky, doručeném Ústavnímu soudu dne 24. června 2011, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
IV.
Dikce ustanovení napadeného právního předpisu
Dle ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb.: "Od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 činí platová základna pro soudce 54 005 Kč". Dle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení: "Od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014 činí platová základna pro soudce 56 849 Kč".
Ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., stanoví: "Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením".
Dle ustanovení § 3a zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2014 činí platová základna pro představitele (tj. člena vlády, prezidenta republiky, soudce Ústavního soudu, člena, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, člena, místopředsedy a předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena, místopředsedy a předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů) 51 731 Kč.
V.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
Návrh na zrušení částí zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, (případně částí zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.), pokud obsahují restrikce v odměňování soudců (§ 3 odst. 3, § 3b), spolu s návrhem na přednostní rozhodnutí v předmětné věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu, byl podán Městským soudem v Brně dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Jak bylo již uvedeno v naraci, ve věci sp. zn. 35 C 35/2011 je Městským soudem v Brně rozhodováno o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá vůči České republice - Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky 21 500 Kč. Jde o rozdíl mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až 31 zákona č. 236/1995 Sb. a nárokem na víceúčelovou paušální náhradu výdajů ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb., a to za leden 2011, a mezi skutečně vyplaceným platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 425/2010 Sb.
Městský soud v Brně poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy dospěl k závěru, že ustanovení § 3 odst. 3 a § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a in eventum ustanovení § 3a zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., jichž má být při řešení věci sp. zn. 35 C 35/2011 použito, je v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, příp. i čl. 83 Ústavy, dále s čl. 2 odst. 1 Ústavy, s čl. 1 Listiny a s čl. 1 Protokolu, po přerušení kmenového řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu Ústavnímu soudu předložil předmětný návrh na kontrolu norem.
Procesní podmínkou aktivní legitimace obecného soudu dle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je taková pozice zákona, příp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jež zakládá pro posouzení věci ze strany obecného soudu rozhodovací důvody. Svoji aktivní legitimaci navrhovatel opírá o konstatování, dle něhož při řešení předmětné věci musí aplikovat § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., určujícího platovou základnu pro rok 2011. Pro posouzení uplatněného nároku (žalobce požaduje rozdíl na platu a náhradě výdajů, který vznikl jednak v důsledku stanovení ad hoc základny na rok 2011, jednak v důsledku snížení platové základny obecně) je nutno dle něj aplikovat rovněž § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., určujícího od 1. ledna 2011 způsob stanovení platové základny.
Jak vyplývá z popisu předmětného řízení u obecného soudu, lze tudíž na straně navrhovatele konstatovat naplnění podmínek jeho aktivní legitimace pro řízení o kontrole norem pouze ve vztahu k ustanovení § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
Podmínky plynoucí z čl. 95 odst. 2 Ústavy ale návrh nesplňuje ve vztahu k ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a ve vztahu k § 3a zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., jakož i ve vztahu k § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
V případě prvním je to z toho důvodu, že předmětné ustanovení vymezuje výši platové základny soudců od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014, čili pro platové nároky soudce na leden 2011 z něj neplynou žádné právní důsledky, v případě druhém předmětné ustanovení stanoví výši platové základny pro představitele, tj. i soudce Ústavního soudu - neplynou z něj ale žádné právní důsledky pro soudce obecných soudů. Navrhovatel v této souvislosti argumentuje právním názorem Ústavního soudu, obsaženým v nálezechsp. zn. Pl. ÚS 33/09aPl. ÚS 13/08, dle něhož je nutno podmínku dle čl. 95 odst. 2 Ústavy "použití zákona při řešení věci" vyložit extenzivně. V daných věcech byla ale splněna podmínka "nepřímého" dopadu, resp. dopadu "v širším slova smyslu" předmětných zákonných ustanovení na posuzovanou věc, slovy Ústavního soudu šlo o ustanovení, jež netvořilo "přímý právní podklad, avšak nepochybně ovlivňovalo (či mohlo ovlivňovat) celý charakter řízení vedeného navrhovatelem" (sp. zn. Pl. ÚS 33/09). Tato podmínka ale v předmětné věci splněna není - jak bylo již konstatováno, ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu vymezuje výši platové základny soudců od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014, čili pro platové nároky soudce na leden 2011 z něj neplynou žádné - ani nepřímé či v širším slova smyslu pojímané - právní důsledky.