K uvedenému pak dodáváme: Opakování platových restrikcí vůči soudcům v průběhu celého decenia ve spojení s dlouhodobou judikaturou Ústavního soudu konstatující protiústavnost tohoto stavu zakládají - jako ultima ratio - důvodnost ingerence moci soudní. Odstranění Ústavním soudem konstatovaného protiústavního stavu ve vztahu k soudcům obecných soudců, jakož i státním zástupcům, jak plyne z principu dělby moci, vyžaduje aktivní zásah zákonodárce. Subsidiárně však, v případě jeho dlouhodobé absence, lze tento stav (tj. nepravou mezeru v právu) vyplnit judiciálně. Ve vztahu k soudcům Ústavního soudu - za předpokladu neučiní-li tak zákonodárce - lze tento ústavní deficit odstranit postupem dle § 11 odst. 2 písm. l) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Uvedený institut Ústavní soud již aplikoval při dotvoření procesní úpravy řízení (viz kupř. sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb.), judikatorním dotvořením práva v řadě případů pak založil titul pro aktivní plnění ze strany státu [viz kupř. nálezysp. zn. Pl. ÚS 48/95ze dne 26. 3. 1996 (N 21/5 SbNU 171; 121/1996 Sb.),I. ÚS 84/96ze dne 24. 6. 1997 (N 81/8 SbNU 263),Pl. ÚS 23/96ze dne 7. 5. 1997 (N 50/8 SbNU 23; 128/1997 Sb.),Pl. ÚS 20/05ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.), stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009 (ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb.), nálezysp. zn. Pl. ÚS 9/07ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.),II. ÚS 528/02ze dne 2. 2. 2005 (N 23/36 SbNU 287),IV. ÚS 34/06ze dne 21. 11. 2007 (N 201/47 SbNU 597),I. ÚS 663/06ze dne 24. 6. 2009 (N 149/53 SbNU 811),II. ÚS 2326/07ze dne 31. 3. 2011 (N 58/60 SbNU 745)].
Disentující soudci se při formulování tohoto odlišného stanoviska důsledně řídili pravidlem: prudenter in re, suavissime in modo.
3. Odlišné stanovisko soudce Vladimíra Kůrky k odůvodnění nálezu
Mé odlišné stanovisko směřuje výlučně do té části odůvodnění nálezu, jež se týká vztahu soudců obecných soudů a soudců Ústavního soudu (a státních zástupců) k dovozenému nedostatku té "kompenzace, jakož i společenského uznání za výkon funkce", jež se odvíjí od institutu "výsluhového příspěvku", zakotveného v zákonech č. 361/2003 Sb., č. 221/1999 Sb. a (dosud neúčinném) č. 218/2002 Sb.
Oponuji - konkrétně - poslední větě příslušného odstavce, která zní:
"Odstranění uvedeného ústavního deficitu vyžaduje aktivní zásah zákonodárce, a to s důsledky, jež pro danou oblast vyplývají z judikatury Ústavního soudu ve věci protiústavnosti mezer v právu (a to ať pravých nebo nepravých); tato judikatura ústí buď v derogaci [viz kupř. nálezysp. zn. Pl. ÚS 14/10ze dne 1. 7. 2010 (N 133/58 SbNU 67; 241/2010 Sb.),Pl. ÚS 83/06ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.)], anebo v deklarování právního základu pro uplatnění individuálních nároků a jim odpovídající povinnosti soudů protiústavnost mezery judikatorně vyplnit [viz kupř. nálezysp. zn. Pl. ÚS 48/95ze dne 26. 3. 1996 (N 21/5 SbNU 171; 121/1996 Sb.),I. ÚS 84/96ze dne 24. 6. 1997 (N 81/8 SbNU 263),Pl. ÚS 23/96ze dne 7. 5. 1997 (N 50/8 SbNU 23; 128/1997 Sb.),Pl. ÚS 20/05ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.), stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009 (ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb.), nálezysp. zn. Pl. ÚS 9/07ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.),II. ÚS 528/02ze dne 2. 2. 2005 (N 23/36 SbNU 287),IV. ÚS 34/06ze dne 21. 11. 2007 (N 201/47 SbNU 597),I. ÚS 663/06ze dne 24. 6. 2009 (N 149/53 SbNU 811) ...]".
Tato věta neměla být součástí odůvodnění, resp. měla být podle mého názoru vypuštěna, a to z následujících důvodů:
1. institut "výsluhového příspěvku" z tématu "soudcovských platů" očividně vybočuje (v dané věci, jak je předmětově vymezena návrhem obecného soudu, o něj zjevně nejde), pročež bylo namístě jej připomenout - však jen toliko - k doložení širšího kontextu jinak správně předestřených platových restrikcí, k nimž dlouhodobě na straně soudců dochází, a tomu předchozí text posuzovaného odstavce slouží dostatečně,
2. názor na způsoby "odstranění uvedeného ústavního deficitu" v podobě ohlášení důsledků absence "aktivního zásahu zákonodárce" je tím vysloven předčasně a bez nezbytné procesní základny, pročež i nepřípustně předjímá posuzování "individuálních nároků", budou-li v budoucnu uplatněny,
3. a konečně, ani odkazy na dřívější judikaturu Ústavního soudu nejsou při bližším pohledu zcela výstižné, resp. pro budoucí řešení "mezer v právu" adekvátně použitelné, a to ať již jde o nálezy derogační nebo o ty, jimiž má být deklarován jejich "právní základ". Většinou pléna sledovanému záměru jsou - z této druhé skupiny - nejbližší nálezysp. zn. Pl. ÚS 20/05(s navazujícím stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09) asp. zn. Pl. ÚS 9/07ze dne 1. 7. 2010 [(N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.), bod 108], jež sice vskutku vybízejí k řešením "soudním" na základě Ústavním soudem deklarované protiústavnosti nedostatku zákonné úpravy, avšak - oproti dnešní situaci - zákonodárce sám její existenci (v konkrétní normě) předjímal.
K tomuto odlišnému stanovisku se v plném rozsahu připojují i soudkyně Ivana Janů a Dagmar Lastovecká.