Je zřejmé, že v projednávané věci došlo k nepřípadnému využití procesních instrumentů umožňujících urychlení a zjednodušení legislativního procesu. Ovšem při vyváženém hodnocení nastalé situace měla být podle mého názoru zvážena úroveň politické kultury v České republice, jež se neprojevuje toliko na straně vládnoucí většiny, ale rovněž na straně parlamentní opozice. V těchto souvislostech by měly být čteny závěry zprávy Benátské komise citované, resp. parafrázované v bodech 73 a 76 nálezu, kde se praví: "Při rozhodování o výši úrovně a o šíři garance kteréhokoliv z uvedených práv parlamentní opozice, stejně jako při jejich samotném výkonu, je vždy nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice či menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozici, resp. faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž neustálé omezování či dokonce porušování základních demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Na straně druhé, přílišná míra a šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozici může vést k jejich častému nadužívání až zneužívání ze strany opozice, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou ...".
Jestliže se Ústavní soud pokusil svoje závěry podpořit paralelou mezi postavením stran soudního řízení a postavením vládnoucí většiny a parlamentní opozice, měl by tak - i při zohlednění diference mezi oběma prvky - činit důsledně. Při posuzování dodržení ústavněprávních východisek vztahujících se k právu na spravedlivý proces Ústavní soud totiž ve své judikatuře dospěl k závěru, že ne každé porušení norem podústavního práva vyvolá zásah narušující hodnoty chráněné ústavním právem. Ani v tomto směru z citovaného nálezu neplyne, že by se Ústavní soud - když tedy k tomuto srovnání přistoupil - tímto aspektem (tedy onou závažností porušení hodnot a norem ústavněprávních) opět s ohledem na konkrétní pozadí posuzovaného případu dostatečně zabýval.
Na skrytá úskalí přecenění významu procedurálních pravidel upozorňoval i Vladimír Čermák: "Také o Parsonsovu stanovisku [že pouze na základě procedurálního primátu se systém může vyrovnat se širokou paletou měnících se okolností a typů případů] platí, že přeceňuje míru nezávislosti práva na skladbě politických a ekonomických zájmů. Jakkoli totiž také právo a právní vědomí do určité míry mohou transcendovat existující společenské poměry, neděje se tak nikdy v míře, ze které by bylo možné usuzovat na jejich nezávislost na politických a ekonomických zájmech. Na druhé straně i přílišné zdůrazňování procedurálního faktoru by mohlo vést k jeho hypertrofii umožňující stěží poznatelný vlom simulativních a disimulativních prvků. Procesní podmíněnost práva je sice pro jeho funkce nepostradatelná, lze ji však aktualizovat pouze v sociálním polémos, nikoliv využitím anticipovaných a formálních aspektů." [srov. Čermák V. Otázka demokracie 4) Hodnoty, normy a instituce, 1. vydání, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 223].
V Čermákově textu zaznívá i další významný argument mého disentu, a to, že otázky právní nelze oddělit a izolovat od aktuálního stavu ekonomiky. Napadený zákon č. 374/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, byl přijat Parlamentem České republiky v reakci na ekonomické události v Evropě, zejména tzv. řeckou krizi, a v souvislosti s obavou z opakování tohoto vývoje v dalších zemích Evropské unie. Účelem napadeného zákona bylo zajištění vnímání České republiky jako stabilního subjektu na finančních trzích
Ústavní soud ve své judikatuře týkající se otázek ekonomicko-politických dal jasně najevo, že ke zrušení právní úpravy z důvodu porušení pravidel vlastních právní kultuře vyspělých demokracií přistupuje jen ve výjimečných případech. V nyní posuzovaném případě měl Ústavní soud causa cognita s ohledem na předložená písemná podání, průběh ústního jednání a zejména s ohledem na širší ekonomické a politické okolnosti ctít zásadu své zdrženlivosti a minimalizace zásahů.