19. Argumentace uvedená v bodě 65 nálezu, totiž že "zavedení karenční doby je v evropských státech poměrně častým jevem", je neúplná, jestliže není doplněna o konstatování, že v mnoha jiných zemích (např. Dánsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko) žádná karenční doba neexistuje. V některých zemích jsou sice dávky nemocenského v počátku nemoci nižší než později, avšak alespoň minimální dávka je poskytována (např. na Slovensku ve výši 25 % denního vyměřovacího základu). Domnívám se, že argumentace zahraničními vzory by měla obsahovat celou škálu různých řešení, nikoli jen tu část, která vyhovuje jedné představě.
20. Znepokojuje mě, že nález posiluje trend k oslabování principu společenské solidarity zajišťujícího důstojné existenční podmínky pro každého člověka, především však pro lidi nemocné, staré a strádající. Stát, založený na společenské solidaritě, by měl vybalancovávat různé skupinové zájmy a tlumit ostré sociální konflikty.
21. Jsem si dobře vědom, že v posledních letech vyvstávají nová "závažná rizika krize veřejných financí na straně jedné a ohrožení sociálního smíru na straně druhé" (jak upozorňuje např. Jan Wintr: Výklad sociálních práv v českém právu. In: Gerloch, A. Ochrana základních práv a svobod v proměnách práva na počátku 21. století. Praha: Auditorium, 2011, str.146-153). Sociální smír pokládám za nesmírně hodnotný statek, jemuž je třeba přiznat vysokou pozici na stupnici civilizačních hodnot. Jeho postupná eroze by mohla vést k závažné sociální krizi. Domnívám se, že takovému neblahému vývoji je třeba předcházet.