Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) - ze dne 2. prosince 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 ve věci ústavní stížnosti Metropolitního spořitelního družstva, se sídlem Praha 8 - Karlín, Sokolovská 394/17, PSČ 180 00, právně zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem, se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2013 sp. zn. 4 To 26/2013, ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 4 To 31/2013, ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 4 To 32/2013, ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 4 To 33/2013, ze dne 5. 6. 2013 sp. zn. 4 To 39/2013 a ze dne 26. 6. 2013 sp. zn. 4 To 46/2013 a proti usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/201-64, ze dne 9. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-161, ze dne 13. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-199, ze dne 15. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-213, ze dne 16. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-236 a ze dne 11. 6. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-475 týkajícím se zajištění stěžovatelových peněžních prostředků na bankovních účtech v souvislosti s trestním řízením, za účasti Vrchního soudu v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení.
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
I. Rekapitulace průběhu řízení
1. Dne 13. 8. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení všech shora uvedených rozhodnutí soudu a státního zastupitelství, týkajících se zajištění peněžních prostředků stěžovatele v trestním řízení vedeném Policií České republiky, ÚOKFK, pod č. j. OKFK-1998/TC-2013-251301.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva, a to zejména:
* čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví;
* čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod;
* čl. 11 odst. 1 Listiny, podle něhož má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu;
* čl. 11 odst. 4 Listiny, podle něhož vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu;
* čl. 26 odst. 1 Listiny, podle něhož má každý právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost;
* čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel zrekapituloval průběh řízení, přičemž tuto rekapitulaci lze převzít i pro účely tohoto odůvodnění.
Průběh trestního a správního řízení
4. Usnesením ze dne 3. 5. 2013 vydaným pod č. j. 7 VZN 1532/2013-64 rozhodlo Vrchní státní zastupitelství v Praze dle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na čtyřech účtech stěžovatele vedených u Československé obchodní banky, a. s., v celkové hodnotě 490 226 678,69 Kč, s tvrzením, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtech u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je konstatováno, že policejní orgán na základě trestního oznámení Finančně analytického útvaru Ministerstva financí (dále též jen "FAÚ") ze dne 25. 4. 2013 zahájil prověřování podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1, 2 a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit jednatel společnosti VAROXA, s. r. o., v částce 186 mil. Kč, resp. 134 mil. Kč a jednatel společnosti Veracor Trade, s. r. o., v částce 199 mil. Kč. Došlo tedy k prověřování dvou úvěrových obchodů s faktickým čerpáním finančních prostředků v celkovém objemu 333 mil. Kč.
5. Vrchní státní zastupitelství v Praze dospělo k závěru, že indicie předložené FAÚ mohou s větší mírou pravděpodobnosti znamenat další rozsáhlou trestnou činnost směřující k vyvedení finančních prostředků ze stěžovatele. Vrchní státní zastupitelství v Praze pak uzavírá, že s ohledem na existenci podezření, že se na nezákonném vyvádění finančních prostředků ze stěžovatele mohou podílet i osoby přímo z družstva, bylo nezbytné rozhodnout o zajištění finančních prostředků na účtech stěžovatele, které mohou být užity k další trestné činnosti.
6. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. Tato stížnost byla následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2013 sp. zn. 4 To 26/2013 podle § 148 odst. 1 trestního řádu zamítnuta. V daném případě Vrchní soud v Praze nezkoumal podanou stížnost meritorně, nýbrž ji jako opožděně podanou zamítl, když konstatoval, že určující pro doručení rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků byl okamžik přihlášení se stěžovatele do datové schránky, nikoli otevření tohoto usnesení v datové schránce.
7. Dne 7. 5. 2013 vydala Česká národní banka (dále též jen "ČNB") rozhodnutí o předběžném opatření č. j. 2013/5290/570 sp. zn. SP/2013/161/573. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno téhož dne, tj. 7. 5. 2013, a bylo mu jím uloženo, aby se počínaje dnem jeho doručení zdržel:
a) jakéhokoliv jednání spočívajícího v přijímání vkladů od svých členů,
b) jakékoliv jednání spočívajícího v poskytování úvěrů svým členům a
c) jakéhokoliv jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přirozenou rizikovou vahou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy č. 4 vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie.
8. Jedním z důvodů nutnosti prozatímního upravení poměrů formou zajišťovacího opatření jsou právě zjištění FAÚ. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel rozklad k Bankovní radě ČNB. O tomto rozkladu nebylo dosud (tedy ke dni podání ústavní stížnosti) rozhodnuto.
9. Dne 7. 5. 2013 vydala ČNB, sekce licenčních a sankčních řízení, také oznámení o zahájení správního řízení se stěžovatelem. Jednalo se o řízení zahájené z moci úřední podle ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu, a to pod č. j. 2013/5289/570 sp. zn. Sp/2013/161/573, o uložení opatření podle § 28 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Jako důvod zahájení tohoto správního řízení bylo uvedeno podezření, že stěžovatel "minimálně až do dubna 2013 v rámci nabízení a prodeje produktů podnikatelský úvěr a úvěr pro fyzické osoby dlouhodobě a soustavně porušoval povinnost postupovat při svém podnikání obezřetně a s náležitou péčí, zejména tak, aby nebyla ohrožena návratnost vkladů jeho členů a jeho bezpečnost a stabilita, a povinnost mít řídící a kontrolní systém, který zahrnuje předpoklady řádné správy a řízení družstevní záložny a řízení rizik."
10. Usnesením ze dne 9. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-161 rozhodlo Vrchní státní zastupitelství v Praze podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele vedeném u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., v hodnotě 400 441 549 Kč, a to rovněž s tvrzením, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 4 To 31/2013 zamítnuta.
11. Usnesením ze dne 16. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-236 rozhodlo Vrchní státní zastupitelství v Praze o zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatele vedeného u J & T BANKY, a. s., v celkové hodnotě 1 000 000 000 Kč, rovněž s tvrzením, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013 sp. zn. 4 To 39/2013 zamítnuta. I v odůvodnění tohoto usnesení se Vrchní soud v Praze opírá o vyjádření státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze s tím, že činností FAÚ vycházely najevo další skutečnosti a další obdobné úvěry a že předmětem správního i trestního řízení jsou v současnosti úvěrové obchody družstva jako celek za období od počátku roku 2012 do dubna 2013 v rozsahu nejméně 33 úvěrových případů. Dále státní zástupkyně uvádí, že zajištěno bylo jen osm účtů stěžovatele z celkem deseti a podezření z vyvádění finančních prostředků pod záminkou úvěrů je důvodné, a to postupně ve vztahu k dalším úvěrům, aktuálně pak probíhá zkoumání rozsáhlé dokumentace. Vrchní soud v Praze uzavírá, že za podezřelé okolnosti je považováno mimo jiné to, že společnosti v pozici úvěrových dlužníků byly zakládány zpravidla (tedy ne vždy) v krátké době před podáním žádosti o úvěr, či to, že většina peněžních prostředků z poskytnutých úvěrů končila na účtech zahraničních společností v Hongkongu a že všechny zmíněné úvěrové případy jsou charakterizovány celou řadou dalších podezřelých skutečností. Dále Vrchní soud v Praze uvádí, že tím, že je šetřeno dalších 33 nespecifikovaných úvěrových případů, je prověřována částka 3,97 mld. Kč a nelze přisvědčit stěžovatelově námitce o nepřiměřenosti zajištění peněžních prostředků. S tím, že dle vyjádření státní zástupkyně jsou přednostně prověřovány případy, které byly rozporovány ze strany FAÚ, nicméně zkoumaná zajištěná úvěrová dokumentace zahrnuje i další případy, které budou rovněž prověřovány.
12. Dne 27. 5. 2013 podal stěžovatel jako majitel účtů k dozorujícímu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze žádost o omezení zajištění peněžních prostředků u bank dle § 79a odst. 4 trestního řádu, ve které navrhoval provedení konkrétních bezhotovostních plateb ze zajištěných peněžních prostředků na bankovních účtech stěžovatele. Žádost byla podána za účelem provedení provozních plateb stěžovatele, vyřízení odchozích klientských plateb ze spořicích účtů u stěžovatele na účty klientů u jiných bank, které byly klienty zadány od 15. 5. 2013 do 27. 5. 2013, provedení vrácení klientských došlých plateb, které však nebyl stěžovatel v důsledku rozhodnutí ČNB o předběžném opatření ze dne 7. 5. 2013 č. j. 2013/5290/570 oprávněn přijmout a měl povinnost je odeslat na účty klientů do jiných bank.
13. Důvodem podání této žádosti pak byla snaha stěžovatele zajistit svou běžnou provozní činnost, která nikterak nesouvisela s prověřovanou úvěrovou činností, a také snaha eliminovat či alespoň minimalizovat vznik a rozsah škod, ke kterým docházelo a dochází, a to ať již na straně stěžovatele samotného, či na straně jeho klientů.
14. Žádost stěžovatele o omezení zajištění peněžních prostředků byla dle § 79a odst. 4 trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 11. 6. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-475. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. Tato stížnost byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013 sp. zn. 4 To 46/2013 zamítnuta.
II. Tvrzení stěžovatele
15. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že podle odůvodnění usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze o zajištění peněžních prostředků, zejména pak usnesení ze dne 3. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-64, nevycházelo Vrchní státní zastupitelství v Praze při zajištění peněžních prostředků ze šetření orgánů činných v trestním řízení, nýbrž pouze z trestního podání FAÚ ze dne 25. 4. 2013 a z jeho příloh. Toto trestní podání se týkalo dvou úvěrových klientů, společností VAROXA, s. r. o., a Veracor trade, s. r. o., a teprve následně bylo rozšířeno o další dva případy. V případě prvního zajištění je z hlediska časové návaznosti jasné, že v dobu, kdy bylo zajištění provedeno, nemohly mít orgány činné v trestním řízení samy danou věc natolik prověřenu, aby mohly k zajištění peněžních prostředků přistoupit. Ani v dalších případech zajištění nepoužilo Vrchní státní zastupitelství v Praze pro svoji argumentaci výsledky šetření orgánů činných v trestním řízení, nýbrž se opět dovolává informací poskytnutých FAÚ a také předběžných závěrů a dedukcí ČNB tvrzených v rámci dosud probíhajících správních řízení, to však bez toho, že by bylo seznámeno s vyjádřením stěžovatele k této věci. Ačkoli tedy Vrchní státní zastupitelství v Praze tato následná zajištění odůvodňuje mj. právě i postupem ČNB, ta se naopak ve svém rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 7. 5. 2013 č. j. 2013/5290/570 dovolává prvního rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci zajištění peněžních prostředků.
16. Pokud se pak týká vlastního prověřování tvrzené trestné činnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení, stěžovatel namítá, že to je v napadených usneseních Vrchního státního zastupitelství v Praze zmíněno pouze okrajově a neurčitě jako "šetření dalších 33 úvěrových případů". Takový argument zcela obecného charakteru však podle jeho přesvědčení nemůže jakkoli odůvodnit rozsah zajištění peněžních prostředků, neboť šetření jiného orgánu státu nemůže být v trestním řízení použito jako důkaz k provedení opatření, jakým je zajištění peněžních prostředků. O skutečnosti, že ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze došlo k zajištění peněžních prostředků bez vlastního šetření, svědčí i samotný text odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013 sp. zn. 4 To 39/2013, z něhož vyplývá, že ačkoli zajištění peněžních prostředků proběhlo do půli května roku 2013, teprve od začátku června roku 2013 začíná docházet k prověřování zajištěné dokumentace, jež sama o sobě měla orgánům činným v trestním řízení sloužit jako podklad k provedení zajištění peněžních prostředků. Pokud se rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí stěžovatelem podaných stížností týče, lze jim souhrnně vytknout skutečnost, že v nich Vrchní soud v Praze pouze přejímá hodnocení Vrchního státního zastupitelství v Praze a sám neprovádí vlastní posouzení odůvodněnosti.
17. V usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/20-64 je uvedeno, že jsou prověřovány dva úvěrové případy společností VAROXA, s. r. o., a Veracor trade, s. r. o., s faktickým čerpáním finančních prostředků ve výši 333 mil. Kč. Jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, v případě společnosti VAROXA, s. r. o., byl úvěr sjednán ve výši 186 mil. Kč, ale klientem fakticky čerpané úvěrové prostředky činily 134 mil. Kč. Rozdíl je 52 mil. Kč. V případě společnosti Veracor trade, s. r. o., byl úvěr sjednán ve výši 199 mil. Kč a úvěrový klient zcela vyčerpal tyto úvěrové finanční prostředky. K tomu je třeba doplnit, že tyto finanční prostředky byly dle sdělení orgánů činných v trestním řízení rovněž zajištěny na účtech této společnosti. V daném případě tedy došlo k oboustranné blokaci a ke dvojímu zajištění peněžních prostředků.
18. Důvody k zajištění peněžních prostředků v trestním řízení řeší ustanovení § 79a trestního řádu. Jak vyplývá z usnesení o zajištění peněžních prostředků, Vrchní státní zastupitelství v Praze k tomuto opatření přistoupilo z důvodu, že zajištěné peněžní prostředky jsou dle jeho názoru určeny ke spáchání trestného činu. V případě zajištění peněžních prostředků z důvodu úvěru čerpaného společností Veracor trade, s. r. o., není splněna ani jedna zákonná podmínka, zejména pak podmínka, které se dovolává Vrchní státní zastupitelství v Praze v usneseních o zajištění peněžních prostředků, protože úvěrové peněžní prostředky byly označenému klientu stěžovatele odeslány. V daném případě tedy již došlo k úplné výplatě předmětného úvěru a tyto prostředky byly zajištěny na účtech tohoto klienta.
19. V usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1532/2013-161 je pak konstatováno, že došlo k prověřování dalšího úvěrového případu týkajícího se společnosti Tapping Group SE, v jehož rámci činil objem skutečně čerpaných úvěrových prostředků částku 180 mil. Kč. Samo Vrchní státní zastupitelství v Praze však v tomto usnesení uvádí, že všechny odčerpané peněžní prostředky byly zajištěny na účtu této společnosti. Opět tak dochází k oboustranné a duplicitní blokaci peněžních prostředků i u stěžovatele.
20. Konečně pak v usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2013 č. j. 7 VZN 1 532/201-199 je uvedeno, že došlo k zahájení prověřování dalšího případu, který se v souhrnu týká úvěrových prostředků ve výši 389 528 320 Kč.
21. Vrchním státním zastupitelstvím v Praze tak byl do dnešního dne konkretizován objem prověřovaných prostředků toliko ve vztahu ke čtyřem úvěrovým případům, kdy jich se týkající prověřovaná částka činí 902 528 320 Kč. Z toho však částka 379 mil. Kč byla orgány činnými v trestním řízení zajištěna na účtech klientů. Zbylé prověřované úvěrové případy dosud konkretizovány nebyly ani co do subjektů, ani co do čerpaných finančních prostředků. Ačkoli Vrchní soud v Praze i samo Vrchní státní zastupitelství v Praze uvádí, že se mělo jednat o sofistikovanou a organizovanou trestnou činnost, v žádném rozhodnutí dosud nebylo uvedeno, v jakých prověřovaných případech k této činnosti mělo dojít a kdo se jí měl dopouštět.
22. Výše zajištění peněžních prostředků stěžovatele dle shora uvedených usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze v souhrnu činí částku mnohem vyšší, než je objem prověřovaných a Vrchním státním zastupitelstvím v Praze konkretizovaných poskytnutých úvěrů, a sice částku 2 168 956 199 Kč. Rozdíl mezi výší zajištěných prostředků dle uvedených rozhodnutí a objemem konkretizovaných prověřovaných úvěrových prostředků činí 1 266 427 879 Kč. Ovšem rozdíl mezi výší zajištěných prostředků dle uvedených rozhodnutí a objemem čerpaných a konkrétně prověřovaných úvěrových prostředků, které nebyly zajištěny u klientů, je ještě vyšší a činí 1 645 427 879 Kč. Pokud by stěžovatel jako důvod zajištění jeho peněžních prostředků akceptoval ony čtyři konkretizované a prověřované úvěrové případy, bylo by připuštěno zajištění ve výši 523 528 320 Kč, tedy v částce odpovídající rozdílu mezi prostředky, které byly stěžovatelem skutečně vyplaceny a prostředky, které byly stran těchto úvěrových případů zajištěny na cílových účtech.
23. Z tohoto pohledu považuje stěžovatel postup Vrchního státního zastupitelství v Praze vůči stěžovateli ve věci zajištění peněžních prostředků za zcela zjevně nepřiměřený.
24. Stěžovatel upozorňuje, že riziko jakékoli další trestné činnosti v souvislosti s úvěrováním či jiným vyváděním finančních prostředků ze stěžovatele je dostatečně eliminováno v důsledku rozhodnutí ČNB o vydání předběžného opatření ze dne 7. 5. 2013 č. j. 2013/5290/570, jímž došlo k zastavení veškeré úvěrové činnosti stěžovatele. Stěžovatel tak nemůže uzavírat žádné další úvěrové smlouvy a na jejich základě poskytovat úvěrové prostředky, nesmí však ani umožnit dočerpání úvěrových prostředků na základě již platných smluv. Úvěrování je přitom tou částí jeho podnikatelské činnosti, která je systémově podrobena prověřování ze strany ČNB. Z tohoto pohledu působí zajištění peněžních prostředků ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze jako nadbytečné a duplicitní. Nadto je však přímo vyloučeno, aby byly Vrchním státním zastupitelstvím v Praze prováděny zásahy dle trestního řádu, když je již provedeno zajištění jiným právním institutem, neboť trestněprávní řešení je třeba považovat vždy za nejzazší řešení ve smyslu principu ultima ratio. Zohlednění tohoto principu v rámci vydaných usnesení o zamítnutí podaných stížností Vrchní soud v Praze zcela opomenul a nezabýval se jím.
25. Stěžovatel je také názoru, že postupem Vrchního státního zastupitelství v Praze, a také Vrchního soudu v Praze, došlo k porušení zásady zdrženlivosti, jakož i zásady rychlého procesu, neboť ačkoli od zajištění peněžních prostředků stěžovatele uplynuly již tři měsíce a přestože i z mediálních vyjádření státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Smetanové vyplývá, že je policejními orgány šetřeno množství úvěrových případů stěžovatele, do dnešního dne nebylo žádné osobě sděleno obvinění. Ačkoli je ve všech napadených usneseních Vrchního státního zastupitelství v Praze o zajištění peněžních prostředků jako jeden z důvodů uvedeno, že se na nezákonném vyvádění finančních prostředků ze stěžovatele mohou podílet i osoby přímo z družstva, do dnešního dne nebyl žádný ze zaměstnanců stěžovatele ani žádný ze členů statutárního orgánu předvolán k podání vysvětlení.
26. Zajištění peněžních prostředků je rozhodnutím, které se musí opírat o odůvodněnost podezření v intenzitě srovnatelné s podezřením dle § 160 odst. 1 trestního řádu. V daném případě lze odůvodněnost prvního rozhodnutí o zajištění spatřovat pouze u dvou uvedených případů (VAROXA, s. r. o., a Veracor trade, s. r. o.) a patrně i v případě následných rozhodnutí o zajištění u dalších dvou případů (Tapping Group SE a Delsaco Trade, s. r. o.). Nicméně kvůli čtyřem podezřením z úvěrových podvodů nelze zajistit v podstatě všechny peněžní prostředky spořitelního a úvěrového družstva, a paralyzovat tak celou tuto finanční instituci. Při provádění zajištění je třeba posuzovat i samotný subjekt, u kterého se zajištění provádí, přičemž v době provedeného zajištění se jedná o ekonomicky velmi silnou, stabilní a úspěšně fungující finanční instituci.
27. Rozhodnutími Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchního soudu v Praze bylo dle názoru stěžovatele zasaženo také do jeho vlastnictví v právním slova smyslu k zajištěným peněžním prostředkům. Obavy předestřené Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a zopakované i Vrchním soudem v Praze nikterak nemohou odůvodnit tak velký zásah do práv stěžovatele, ke kterému došlo prostřednictvím usnesení o zajištění peněžních prostředků a který dále přetrvává v důsledku usnesení o zamítnutí stížností proti těmto usnesením o zajištění podaným, jakož i v důsledku usnesení o zamítnutí žádosti o omezení rozsahu zajištění i stížnosti proti tomuto usnesení podané. Opatřením spočívajícím v zajištění peněžních prostředků stěžovatele nedošlo a nedochází jen k zásahu do práv stěžovatele, nýbrž i do práv třetích osob, a sice jeho klientů/členů, kterých stěžovatel má přes 14 000.
28. Z důvodu, že již stěžovateli docházejí volné finanční zdroje (tedy i ty, které byly v rámci jím provedených operací a prodeje likvidních rezerv uvolněny), podal svou již třetí žádost o omezení rozsahu zajištění peněžních prostředků. Aktuálně totiž opětovně hrozí stav, že nebudou finanční prostředky na vyplácení běžných příkazů k úhradě zadaných členy stěžovatele (např. za účelem úhrady nájemného, SIPO, splátek vozu, splátek hypoték, plateb sociálního a zdravotního pojištění, daňových povinností apod.). V případě, že této žádosti stěžovatele nebude vyhověno, reálně hrozí, že bude dále znemožněna jeho běžná činnost, což může vést až k odnětí licence ČNB a může dojít i k jeho likvidaci.
29. Přitom do doby zásahu ze strany orgánů činných v trestním řízení byl stěžovatel zcela zdravým, ekonomicky velmi silným a stabilním, plně bonitním, likvidním, prosperujícím a progresivním subjektem a jeho hospodářské výsledky byly vynikající; jeho hodnota se před zásahem provedeným ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze a následnou paralýzou pohybovala kolem 2 mld. Kč. Zásah do činnosti stěžovatele je v důsledku postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchního soudu v Praze takového charakteru a rozsahu, že poškozuje dobré jméno stěžovatele. Ve finančním světě je otázka důvěry klientů zásadní, ale již nyní lze konstatovat, že dochází k panice mnoha členů družstva směrem k poškozenému, útokům na poškozeného, někteří klienti odmítají v důsledku nastalé situace plnit své závazky a reálně vážně hrozí jeho likvidace. Škody ponese stát, neboť bylo jistě možné provést zajišťující kroky citlivě a selektivně, což je vadou všech zajištění a celého postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze i Vrchního soudu v Praze.
III. Vyjádření účastníků řízení a České národní banky
30. K obsahu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení a České národní banky.
31. V obsáhlém vyjádření uvedlo Vrchní státní zastupitelství v Praze, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 29. 4. 2013, prověřovaný skutek byl dále rozšířen, a to záznamy ze dne 9. 5. 2013 a 28. 6. 2013. Prověřovanou trestnou činnost lze popsat tak, že se jednalo nejméně od počátku roku 2010 o předem připravené a dohodnuté transakce v řetězci, které měly za cíl po předstíraném právním úkonu - uzavření úvěrové smlouvy s nastrčenou osobou - vyvedení finančních prostředků ze stěžovatele ve prospěch třetích osob a následně přes řetězec dalších obchodních společností do zahraničí za současného krytí identit skutečných pachatelů. Jednateli obchodních společností, které byly k vyvádění prostředků využívány, byly vesměs osoby s trestní minulostí, bezdomovci, s rozsáhlými exekucemi či osoby z azylových domů, tedy bez příslušné kvalifikace a v takové životní situaci, která umožňovala jejich zneužití pro trestnou činnost. Jedná se při vyhodnocení všech okolností prověřované trestní věci i dosud shromážděných materiálů o vysoce organizovanou a sofistikovanou trestnou činnost se zapojením množství osob i finančních investic (nákup ready-made společnosti, nákup, byť v hodnotě marginální ve vztahu k výši úvěrů, pozemků, které měly sloužit k předstírání zajištění hodnoty úvěru, zajištění jak personální, tak technické - zakládání účtů a vytváření dokumentace pro dotčené banky, založení společností v řetězci, přes které byly prostředky vyváděny do zahraničí, založení a ovládání účtů v Hongkongu atd.). Trestní řízení bylo zahájeno na základě rozsáhlého trestního oznámení FAÚ a vyhodnocení převodů finančních prostředků jako podezřelých a po rozhodnutí podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, o odložení splnění příkazu klienta banky.
32. Byly zajištěny peněžní prostředky na bankovních účtech "tranzitních" obchodních společností, jejichž prostřednictvím byly vyváděny do zahraničí, jako výnos z trestné činnosti, a po zjištění rozsahu trestné činnosti, která zjevně v období prvního čtvrtletí 2013 kulminovala, byly zajištěny finanční prostředky i na účtech stěžovatele jako peněžní prostředky určené ke spáchání trestného činu.
33. Aktuální stav prověřování je takový, že bylo zjištěno několik organizovaných skupin, které lákaly úvěry ze stěžovatele pod smyšlenou legendou. Bylo prokázáno, že žadateli o úvěr a jednateli prvotních "tranzitních" společností, přes které byly finanční prostředky zasílány do zahraničí, jsou osoby bez vzdělání, bez zaměstnání, bez bydliště, osoby ve výrazné finanční tísni (vystěhovány z důvodu nehrazení nájmu, nezaplacení telefonním operátorům, zamítány žádosti o byť nepatrné půjčky i v nebankovním sektoru). Bylo zjištěno, že tyto osoby se mezi sebou znají, byly najaty a jsou organizovány další "linií" pachatelů trestné činnosti, je jim zajišťována právní pomoc, jsou "učeni", jak mají vypovídat zejména před orgány činnými v trestním řízení. Tyto nastrčené osoby jsou využívány ke krytí skutečných pachatelů.
34. Prověřování je nyní zaměřeno na odhalení organizátorů této trestné činnosti nebo alespoň dalších článků v řetězci, které k takovému pachateli mohou vést. Již sama četnost fingovaných úvěrů s využitím prakticky totožného scénáře (stejný účel úvěru, totožné texty "podnikatelských záměrů", schválení úvěrů během několika minut, okamžité poskytnutí požadovaných prostředků atd.) a dlouhodobost (od roku 2010) prakticky vylučuje dobrou víru či pouhou nedbalost statutárních orgánů stěžovatele. Dlouhodobé trestné činnosti nasvědčuje také ten fakt, který vyšel najevo v důsledku správního řízení a zákazu přijímat další vklady, že stěžovatel nemá příjem ze splatných jistin a úroků (tj. úvěry nejsou spláceny). Lze s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídající počátku trestního řízení při prověřování takto rozsáhlé trestné činnosti předpokládat, že s ohledem na míru úrokových sazeb byl zajištěn dostatečný příjem finančních prostředků stěžovatele tak, aby i při masivním vyvádění prostředků do zahraničí prostřednictvím fingovaných úvěrů a zcela mimo rámec účelu úvěru a přes řetězec dalších obchodních společností mohla tato činnost na způsob "letadla" ještě nějakou dobu zůstat bez odhalení. V trestním řízení bylo zjištěno, že část finančních prostředků se z Hongkongu opět přes řetězec dalších subjektů zčásti vracela zpět do České republiky a byla dále odesílána zpět do zahraničí, přičemž část zůstávala na účtech ve výši odpovídající měsíční splátce úroků. Nárůst takto poskytovaných úvěrů a rozsáhlé toky do zahraničí však vyvolaly reakci bank spočívající v ohlášení podezřelých obchodů a následně i prověřování ze strany FAÚ, orgánů činných v trestním řízení a orgánu bankovního dohledu (ČNB).
35. Rozhodnutím ČNB č. j. 2013/10482/570 ze dne 19. 9. 2013 bylo ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odejmuto stěžovateli povolení působit jako družstevní záložna.
36. Dále účastník podrobně popisuje podezřelé transakce a uvádí, že není v možnostech (žádného) z orgánů činných v trestním řízení prověřit během několika dní podezření z rozsáhlé trestné činnosti za situace, kdy dochází k odčerpání finančních prostředků v řádově desítkách dílčích útoků prostřednictvím zjevně nastrčených osob a takto vylákané prostředky jsou prostřednictvím řetězce dalších obchodních společností, zastoupených rovněž nastrčenými osobami, vyváděny mnoha finančními operacemi, ve snaze zneprůhlednit tok a původ těchto finančních prostředků, do zahraničí. Logicky proto bylo v počátku trestního řízení vycházeno z podkladů oznámení podezřelých obchodů dotčenými bankovními ústavy, ze šetření FAÚ a v neposlední řadě i z probíhající kontroly ČNB. Skutečnosti zjištěné z podkladů peněžních ústavů a FAÚ byly závažné zejména sofistikovaností svého provedení spočívající v množství úkonů, jež měly takové jednání zakrýt, dále množstvím dílčích útoků a také skutečností, že finanční prostředky byly v závěru řetězce nastrčených společností vyváděny do zahraničí (Hongkongu). Proto státní zástupkyně přistoupila k preventivnímu a zabezpečovacímu opatření spočívajícímu v zajištění podstatné části zbývajících finančních prostředků stěžovatele jako určených k páchání trestného činu, neboť dostupné informace nasvědčovaly s vyšší mírou pravděpodobnosti, že i tyto prostředky se mohou stát předmětem trestného činu (jeho pokračování). Zčásti byly tyto prostředky zajištěny ještě předtím, než bylo vydáno předběžné rozhodnutí ČNB, zčásti pak i poté. Rozhodování o zajištění nemůže přitom spočívat na principu jistoty bez důvodných pochybností, jak tomu má být u rozhodnutí meritorních, neboť rozhodování o zajištění bude vždy vedeno v rovině určité pravděpodobnosti ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li zajištění realizováno.
37. ČNB a orgány činné v trestním řízení, byť se zabývají totožnou činností stěžovatele, jsou zcela samostatnými orgány, řízení vedou nezávisle na sobě, podle odlišných právních předpisů a se zcela odlišnými dopady na prověřovaný subjekt. Případné sankce, opatření a užité instituty jsou rovněž zcela odlišné.
38. Namítaná liknavost orgánů činných v trestním řízení vyplývá z neznalosti vyšetřovacího spisu, průběhu trestního řízení a vědomí o prováděných úkonech. Tyto informace však nelze v řízení o zajištění sdělovat, tím méně osobě v procesním postavení podezřelého, neboť by došlo ke zmaření trestního řízení. V obecné rovině lze konstatovat, že byl zjištěn shodný modus operandi, způsob opatřování finančních prostředků pro vytváření legendy pro "budoucího" úvěrového dlužníka, zejména nákup pozemků, které sloužily jako zástava, tok finančních prostředků, který měl zabezpečit, alespoň zpočátku, platby úroků (jistina byla vždy splatná jednorázově po dvou letech), byla ověřena identita a osobní poměry osob nastrčených a zjištěna identita osob v další "linii", které tyto osoby organizovaly. Je přezkoumáván obsah úvěrových složek, vyžadováno množství dat bankovního tajemství, opatřována podání vysvětlení od řádově desítek osob a množství úkonů ve stupni utajení "vyhrazené". Je prověřována i účast znalců, kteří se na této trestné činnosti mohli podílet záměrným nadhodnocením orné půdy, která byla předmětem zástav. V tomto směru byl přibrán znalecký ústav pro účely přezkoumání závěrů těchto znaleckých posudků a ekonomické reálnosti předkládaných podnikatelských záměrů, a to ve vztahu k prověřovaným dílčím útokům. Jen tyto znalecké posudky (bez nichž mimo jiné nelze stanovit výši škody) budou zpracovány nejdříve ke konci roku 2013.
39. Vrchní soud v Praze k věci uvedl, že s ohledem na povahu a mimořádný rozsah prověřované činnosti je třeba konstatovat, že trestní řízení, ačkoliv probíhá s velkou intenzitou po dobu cca 5 měsíců, je teprve na počátku. Přitom důvodnost podezření z mimořádně rozsáhlé, organizované a závažné majetkové trestné činnosti v rámci činnosti stěžovatele i opodstatněnost dalšího trvání zajištění peněžních prostředků na účtech družstva jsou v rámci opakovaného rozhodování o zajištěných peněžních prostředcích podrobovány neustálému přezkumu. Veškeré doposud zjištěné skutečnosti, které jsou průběžně zmiňovány jak v jednotlivých napadených usneseních, tak v usneseních vydaných později, opodstatněnost podezření a důvodnost zajištění peněžních prostředků potvrzují.
40. Rozsah zajištění finančních prostředků podle soudu nelze považovat za nepřiměřený. V době vydání napadených usnesení, konkrétně do dne 28. 6. 2013, probíhalo prověřování konkrétní úvěrové dokumentace týkající se období let 2012 až 2013 a 33 dlužníků s celkovým objemem pohledávek ve výši cca 3,97 mld. Kč. K zajištění peněžních prostředků v celkovém objemu cca 2,72 mld. Kč, tedy cca o 1 mld. Kč nižším, než činí pohledávky z výše uvedené prověřované úvěrové činnosti za poslední rok, přitom nedošlo jednorázově, ale nejprve byly zajištěny prostředky na provozních účtech u ČSOB, aby bylo zabráněno dalšímu vyvádění prostředků z družstva. Poté, kdy orgány činné v trestním řízení obdržely informace (mimo jiné i v dodatku trestního oznámení) od příslušných finančních institucí o tom, že na účtech stěžovatele dochází k dalším podezřelým transakcím, které zavdaly podezření, že jde o snahu o další vyvádění peněžních prostředků, došlo k "dozajišťování" prostředků na dalších účtech. Prověřování v uvedeném rozsahu pokračuje, přičemž od 28. 6. 2013 byly v důsledku nových zjištění příslušných finančních institucí úkony trestního řízení rozšířeny na prověřování úvěrové činnosti stěžovatele v období od 1. 1. 2010 do současnosti.