Ústavní soud rozhodl dne 4. března 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014 č. j. 10 Afs 135/2014-17 a ze dne 15. 8. 2014 č. j. 3 As 111/2014-17, a proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2014 č. j. 31 Af 25/2013-66 a ze dne 25. 4. 2014 č. j. 31 Af 64/2013-52, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ze dne 1. 11. 2014, označeným jako ústavní stížnost, doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 11. 2014 a doplněným dne 7. 11. 2014, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (přičemž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014 označil nesprávně jako č. j. 1 Afs 135/2014-17).
Vzhledem k tomu, že podání neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byl stěžovatel dopisem ze dne 18. 11. 2014 č. j. III. ÚS 3470/14-8 vyzván k odstranění vad návrhu a k odstranění nedostatku právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem; byla mu stanovena lhůta 30 dnů s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut.
Stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil a dopisem ze dne 29. 12. 2014, doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2015, požádal o další prodloužení lhůty k odstranění vad svého podání.
Dopisem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2015 byla stěžovateli lhůta k odstranění vad podání prodloužena o dalších 30 dnů od doručení tohoto přípisu.
Faxovou zprávou ze dne 25. 2. 2015, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 2. 2015 a doplněnou zasláním originálu dne 27. 2. 2015, stěžovatel opětovně požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že již ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3353/14, vydaném v jiné věci stěžovatele, konstatoval, že stěžovatel byl již v minulosti opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti včetně podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti. Stěžovateli tudíž uvedená podmínka řízení musela být dostatečně známa a měl dostatečný čas na obstarání právního zastoupení.
Jelikož ani v nyní projednávaném případě stěžovatel přes opětovnou výzvu a poučení nezaslal ve stanovené lhůtě řádný návrh a plnou moc pro advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2015
Jan Musil soudce zpravodaj