122. Výše shrnuté obecné principy již Ústavní soud aplikoval i na spor, v němž šlo o náhradu újmy za úraz, k němuž došlo na pozemní komunikaci statutárního města. Ústavní soud dospěl k závěru, že "v případě náhrady škody za úraz nastalý na komunikacích statutárního města nejde o událost natolik výjimečnou, že by i právník, jenž se na tuto oblast nespecializuje, nebyl schopen zastupovat žalované statutární město před soudem ... Proto, nebude-li v konkrétním případě prokázán opak, nejsou náklady statutárního města na zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými" [nález sp. zn. II. ÚS 2077/14 ze dne 21. 7. 2015 (N 132/78 SbNU 89), bod 24]. Ústavní soud nemá důvod se od tohoto právního názoru odchylovat. Statutární města disponují dostatečným materiálním a personálním vybavením k tomu, aby mohla hájit svá práva a zájmy v tomto typu sporů i bez pomoci advokátů. Tento závěr je třeba vztáhnout i na správce komunikace pověřeného nebo zřízeného statutárním městem. Správce je navázán na rozpočet statutárního města a z povahy své činnosti musí být připraven na to, že může být žalován o náhradu újmy vzniklé na pozemní komunikaci, kterou spravuje. Je věcí statutárního města, aby správce svých komunikací dostatečně materiálně a personálně vybavilo. Tím, že převede výkon správy komunikace na třetí osobu, však nemůže statutární město získat přístup k náhradě nákladů na zastoupení advokátem, na niž by jinak nemělo nárok. Ústavní soud podotýká, že tyto principy nedopadají jen na statutární města. U jiných obcí je třeba zkoumat, zda jsou dostatečně personálně a materiálně vybaveny k tomu, aby hájily své zájmy samy. Pokud obecný soud v případě konkrétní obce dospěje k závěru, že tomu tak je, náklady této obce či jejího správce komunikace na zastoupení advokátem nejsou účelně vynaloženými, neprokáže-li se opak.
123. Ústavní soud tedy konstatuje, že náklady, které statutární město nebo správce komunikace vynaloží na zastoupení advokátem ve sporu o náhradu újmy vzniklé úrazem na pozemní komunikaci, nejsou účelně vynaloženými, pokud není prokázán opak. Statutárnímu městu ani správci komunikace proto zpravidla nelze přiznat náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem v takovém sporu, což platí i pro řízení před Nejvyšším soudem.
124. V projednávaném případě městský soud přiznal hlavnímu městu Praze náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem ve sporu o náhradu újmy za úraz, k němuž došlo na pozemní komunikaci ve vlastnictví hlavního města Prahy. Městský soud toto rozhodnutí odůvodnil tím, že se nejedná o agendu, kterou by se hlavní město Praha běžně zabývalo, a že každý má dle čl. 37 odst. 2 Listiny právo na právní pomoc v řízení před soudy. Toto zdůvodnění Ústavní soud nemůže pokládat za dostatečné. U hlavního města Prahy lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby bylo schopno hájit své zájmy v soudním řízení bez pomoci advokáta. Toho si hlavní město Praha zvolit může, musí ovšem počítat s tím, že náklady na toto zastoupení obecně nelze pokládat za účelně vynaložené. To platí i v řízení o náhradě újmy způsobené úrazem na pozemní komunikaci. Hlavní město Praha neprokázalo, že by v projednávaném případě byly náklady na zastoupení advokátem účelně vynaložené, a městský soud nepoukázal na žádné specifické okolnosti, které by pro tento závěr svědčily. Proto městský soud pochybil, pokud hlavnímu městu Praze náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem přiznal, a porušil tím právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
125. Městský soud dále přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem i Technické správě komunikací hl. m. Prahy, která byla žalována jako správce komunikace, na níž stěžovatel utrpěl úraz. Ve sporu o náhradu újmy za úraz, k němuž došlo na pozemní komunikaci, platí z hlediska náhrady nákladů na zastoupení advokátem pro správce komunikace totéž, co pro příslušnou obec, v daném případě tedy pro hlavní město Prahu. Technická správa komunikací hl. m. Prahy neprokázala, že by náklady na zastoupení advokátem byly účelně vynaložené, a městský soud nepoukázal na žádné specifické okolnosti, které by pro tento závěr svědčily. Městský soud proto pochybil, pokud jí náhradu těchto nákladů přiznal, a i tímto rozhodnutím porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Městský soud bude v dalším řízení vázán právními názory Ústavního soudu vyjádřenými v tomto nálezu. Je povinen se jimi řídit rovněž při posuzování toho, že i obvodní soud přiznal Technické správě komunikací hl. m. Prahy náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem.
126. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení hlavnímu městu Praze, které se nechalo zastoupit advokátem, aniž by toto své rozhodnutí odůvodnil. Jak bylo uvedeno výše, i na řízení před Nejvyšším soudem dopadají principy vyslovené v judikatuře Ústavního soudu. Nejvyšší soud nezkoumal, zda byly náklady hlavního města Prahy na zastoupení advokátem účelně vynaložené, a nepoukázal v odůvodnění svého rozhodnutí na nic, co by pro tento závěr svědčilo. Tím, že za této situace přiznal hlavnímu městu Praze náhradu nákladů dovolacího řízení, Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
D. Závěry
127. Z výše uvedených důvodů tak bylo napadeným rozsudkem městského soudu a napadeným usnesením Nejvyššího soudu porušeno právo stěžovatele na ochranu tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu obě napadená rozhodnutí zrušil.