39. V posuzované věci byl, jak je shora uvedeno, pořízen na žádost policejního orgánu znalecký posudek zpracovaný MUDr. Jiřím Černochem, CSc. K obsahu tohoto znaleckého posudku však orgány činné v trestním řízení nebyly schopny přistupovat kriticky v souladu s východisky uvedenými výše v bodě 38, byť přímo z něj vyplývá, že v činnosti zdravotnického personálu pravděpodobně došlo k závadnému postupu, avšak znalec ve svých závěrech nakonec uzavírá, že medicínský postup lze považovat za lege artis.
40. K uvedenému závěru dospěl Ústavní soud na základě následujících informací. L. V. byl přijat k hospitalizaci do Vsetínské nemocnice, a. s., ve 20:10 hod. dne 31. 7. 2017. Ještě před přijetím k hospitalizaci podstoupil na témže pracovišti několik vyšetření, především krevní odběry a ultrazvuk pánve a břicha, z čehož vyplynulo, že prodělal v minulosti laparoskopické vyjmutí žlučníku, že má poměrně výrazně rozšířené žlučové cesty (což dle závěru znaleckého posudku svědčí o déletrvajících problémech se žlučovými cestami), mírně elevované zánětlivé markery. Pacient byl hospitalizován s diagnózou obstrukce žlučových cest, pravděpodobně při kamenech ve žlučových cestách. Dle znaleckého posudku je první léčebnou volbou zákrok ERCP vedoucí k uvolnění odtoku žluči. Na tento zákrok byl pacient objednán až na den 2. 8. 2017. Léčebnou možností druhé volby je provedení zákroku PTD, punkce. Ani jeden z těchto zákroků nebylo možno provést ve Vsetínské nemocnici, a. s. Dne 1. 8. 2017 v 7:34 hod. byly provedeny pacientovi další krevní testy, z nichž vyplývá vysoká elevace zánětlivých markerů (CRP 182,7 mg/l), v 9:30 hod. byl dostupný výsledek hodnoty prokalcitoninu, který byl t. č. na hodnotě 4,92 µg/l při horní hranici normy 0,5 µg/l (viz č. l. 94 spisu, druhou stranu listu). O závažnosti nálezu a nutnosti co nejspěšnějšího provedení ERCP svědčí i ve spisovém materiálu, resp. ve znaleckém posudku zmíněný telefonát ošetřujícího lékaře B. (který ani nebyl policejním orgánem vyslechnut, což lze považovat za významné pochybení policejního orgánu) ze dne 1. 8. 2017 učiněný ve 13:30 hod., kdy B. kontaktoval nemocnici ve Zlíně, následně pak gastrocentrum Vítkovice s žádostí o dřívější termín ERCP pro L. V. Lékař V. z gastrocentra Vítkovice po telefonu uvedl, že zákrok snese v daném případě odklad, že se mají nasadit antibiotika (č. l. 114 spisu, str. 5 znaleckého posudku, resp. č. l. 86 policejního spisu, kde je založen záznam vyhotovený B.). V záznamu provedeném B. ve 13:30 hod. stojí doslovně: "Dne 1. 8. ráno zimnice, elevace CRP, susp cholangoitis ... vzhledem k vysokým hodnotám PCT (prokalcitonin - poznámka Ústavního soudu) a febriliím se pokouším zajistit dřívější termín ERCP, Zlín kontaktuji opakovaně, telefon zvedá sestra, odkazuje mě opakovaně, ať zavolám později, pak se již i přes opakované pokusy nedaří dovolat. Zkouším gastrocentrum Vítkovice, informuji o stavu a možné cholangoitidě - V. - doporučena hydratace, ATB terapie, ERCP zítra, dnes výkon neprovedou, dle nich snese odklad." Z uvedeného jasně plyne, že ošetřující lékař B. si na základě zhoršujícího zdravotního stavu pacienta byl vědom toho, že uvolnění žlučových cest nesnese odkladu, neboť zkoušel domluvit dřívější termín ERCP na dvou jiných pracovištích, a to ve Zlíně a Vítkovicích, přičemž ve Zlíně opakovaně. Na prvém pracovišti s ním hovor vyřizovala toliko sestra, která posléze ani nepřijímala telefonní hovory; na druhém pracovišti bylo B. toliko na základě telefonické konzultace, bez toho aby lékař V. pacienta osobně vyšetřil, sděleno, že ERCP snese odklad na druhý den. Na základě popsaného skutkového děje, tak jak je zaznamenán ve vyžádaném policejním spise, plyne pochybení, které je nutno dále objasnit s ohledem na možné vyvození trestní odpovědnosti (je ovšem věcí dalšího dokazování, kterému subjektu, případně subjektům lze pochybení přičítat - zda nemocnici ve Vsetíně, nemocnici ve Zlíně, anebo i konkrétním fyzickým osobám). Lze tedy učinit dílčí závěr, že B. si byl vědom nutnosti spěšného uvolnění žlučových cest, avšak k tomu z dosud ne zcela vyjasněných důvodů nepřistoupil.
41. Na tyto skutkové okolnosti, které jsou výslovně vyjádřeny v policejním spise, však orgány činné v trestním řízení nijak nereflektovaly. Ke znaleckému posudku a jeho zhodnocení této události lze zmínit vnitřní rozpornost, která ze znaleckého posudku plyne. Znalec uvádí, že dne 1. 8. 2017 prokazovaly v ranních hodinách (má zcela zjevně na mysli výsledky odběrů z 7:34 hod. - CRP na hodnotě 182,7 mg/l a výsledky z 9:30 hod., kdy prokalcitonin byl na hodnotě 4,92 µg/l, tedy obě hodnoty velmi výrazně nad stanovenou laboratorní normou) odběry krve elevaci CRP na 182,7 mg/l, přičemž hodnotu prokalcitoninu hodnotí jako v normě, byť je to právě hodnota prokalcitoninu, kterou spolu s febriliemi (horečkami) uvádí T. B. ve svém záznamu ze dne 1. 8. 2017 ze 13:30 hod. jako důvod ke spěšnému zajištění ERCP. Nutno dodat, že z lékařských zpráv jednoznačně vyplývá, že prokalcitonin byl měřen toliko třikrát, a to dne 1. 8. 2017 v 9:30 hod. (hodnota 4,92 µg/l), dále téhož dne v 18:22 hod. (hodnota již 172,45 µg/l), dále pak dne 2. 8. 2017 (hodnota 427,10 µg/l). T. B. byl tedy zjevně velmi znepokojen již s hodnotou ve výši 4,92 µg/l, přičemž ale znalec tuto hodnotu uvádí jako v normě [(což však neodpovídá ani referenčnímu laboratornímu rámci, který normu uvádí v rozmezí 0-0,50 µg/l) - viz č. l. 114 policejního spisu, s. 5 znaleckého posudku]. Znalec dále uvádí ve svém posudku, v části znalecká rozvaha, že poškozený L. V. se delší dobu léčí mimo jiné s onemocněním žlučových cest. K tomu lze dodat, že ze zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by se poškozený léčil s čímkoliv jiným než s onemocněním žlučových cest. Znalec uvádí, že v případě zesnulého svědčí o déletrvajícím onemocnění výrazně rozšířené žlučové cesty, pročež uzavírá, že u tohoto pacienta šlo předpokládat tzv. litogenní žluč, která často vede k recidivám onemocnění. Znalec uvádí, že T. B. nebral stav pacienta na lehkou váhu, když se radil s "vyšším pracovištěm" ( V. z gastrocentra Vítkovice - znalec má evidentně na mysli záznam T. B. ze dne 1. 8. 2017 vyhotovený ve 13:30 hod., kdy se B. snažil neúspěšně sjednat spěšný termín ERCP). Bral v úvahu možnost dalšího zhoršení zdravotního stavu pacienta. Nemocného opakovaně vyšetřil, hodnotil a zapsal výsledek a další rozvahu do dokumentace. Jeho postup podporují i výsledky laboratorních testů, kdy patologické hodnoty nepatrně klesly (znalec má na mysli pokles toliko hodnot jaterních testů, které však stále byly zdaleka mimo laboratorní referenční normu). Zmíněná pasáž měla být podrobena důkladné analýze, znalec měl být osobně vyslechnut k této pasáži, stejně tak T. B. měl být vyslechnut k této pasáži, která je ve znaleckém posudku uvedena na základě záznamů B. ve zdravotnické dokumentaci na č. l. 86 policejního spisu.
42. Shrne-li Ústavní soud ještě jednou obsah zdravotnické dokumentace k tomuto stěžejnímu časovému úseku v léčbě L. V., je nutno dospět k následujícím závěrům. V ranních hodinách dne 1. 8. 2017 byly provedeny L. V. krevní odběry, z nichž jasně plyne velmi vysoká hodnota zánětlivých markerů svědčící o intenzivní infekci v jeho organismu. Na základě vysoké hodnoty prokalcitoninu a horečky T. B. kontaktoval, dle záznamu z 13:30 hod., opakovaně "vyšší pracoviště" ve Zlíně a gastrocentrum Vítkovice, neboť byl znepokojen zdravotním stavem pacienta a chtěl sjednat rychlejší provedení ERCP. To se mu z nejasných důvodů nepodařilo. Ve 14:27 hod. B. provedl další záznam do dokumentace, kde uvádí, že "pacient se cítí lépe, v klidu spí, subfebrilní, pokles jaterních testů, ERCP hned zítra ráno". V 15:30 hod. B. činí další záznam, kde uvádí, že "pacient se cítí lépe, pospává, krevní tlak kompenzovaný, terapie zavedena". Na základě těchto záznamů v dokumentaci znalec vyvozuje ve svém znaleckém posudku, že došlo k mírnému zlepšení zdravotního stavu, kdy výslovně zmiňuje pokles hodnot jaterních testů.
43. Jde o otázku odborného rázu, která vzhledem ke krokům T. B. zaznačeným v jeho záznamu ve 13:30 hod. a v souvislosti s dalším vývojem téhož dne v podvečerních hodinách, kdy z výsledků krevních testů plyne mnohonásobný nárůst zánětlivých markerů, jejíž zodpovězení je klíčové pro trestní řízení. Znalec měl být dotázán, zda zdravotní stav pacienta, kterému byly v ranních hodinách (v 7:34 hod., resp. v 9:30 hod.) naměřeny velmi vysoké hodnoty zánětlivých markerů a kterému byla podávána intravenózně analgetika na snížení horečky a zmírnění bolesti, lze skutečně nazvat jako zlepšený zdravotní stav, a to toliko na základě snížení hodnot jaterních testů a klinického vyšetření. Znalec měl taktéž zodpovědět otázku, zda lze očekávat při vysokých zánětlivých markerech, kdy není odstraněna příčina zánětu (tedy kameny ve žlučových cestách), při pouhém podávání antibiotik, skutečné zlepšení zdravotního stavu pacienta. Za současného zvážení situace, která nastala ve 13:30 hod., kdy se T. B. opakovaně snaží z důvodu právě těchto zmíněných vysokých zánětlivých markerů zajistit spěšný termín ERCP, lze takový závěr o zlepšení zdravotního stavu učinit toliko na základě hodnoty jaterních testů a klinického vyšetření pacienta, který užívá současně léky proti bolesti a na snížení tělesné teploty? Nebylo právě v okamžiku, kdy B. zjistil, že nelze zajistit spěšnější termín na ERCP a nelze pravděpodobně zajistit ani PTD (z policejního spisu nikterak nevyplývá, že by se otázkou zajištění PTD nějak zdravotnický personál zabýval) vhodné z hlediska postupu lege artis provést otevřený chirurgický zákrok, tedy metodu lege artis třetí volby, jak zmiňuje znalec ve svém znaleckém posudku? Tyto otázky měly být znalcem zodpovězeny, neboť zhoršující se zdravotní stav pacienta, plynoucí z pravidelně prováděných laboratorních testů, dle náhledu Ústavního soudu neodůvodňuje závěr o tom, že se skutečně zdravotní stav pacienta v době vyhotovení záznamů ve 14:27 hod., resp. v 15:30 hod., zlepšil, tj. objektivně zlepšil (Ústavní soud nepochybuje o subjektivním zlepšení z pohledu pacienta, kterému byla aplikována pravidelně analgetika), když na základě laboratorních testů vyplývá, že se stav pacienta neustále vlivem progredující přidružené infekce zhoršoval, což bylo následně i potvrzeno laboratorními testy provedenými dne 1. 8. 2017 v 18:22 hod., kdy CRP činilo 253,1 mg/l, resp. prokalcitonin 172,45 µg/l. Zmiňovaný časový úsek dne 1. 8. 2017 mezi 13:30 hod. až 18:22 hod., kdy vyšlo najevo, že zdravotní stav pacienta se zhoršuje natolik, že upadá do sepse, a tudíž se všechny lege artis zákroky stávají neproveditelnými, je klíčový pro postup zdravotnického personálu, neboť jde o časový úsek, v němž mohl být vykonán pokus o záchranu života pacienta. Též je nutno prověřit, co se dělo mezi 7:34 hod., resp. 9:30 hod., kdy již byly známy výsledky laboratorních testů prokazující vysoké zánětlivé markery, a 13:30 hod., kdy T. B. vyhotovil záznam o pokusu spěšně zajistit ERCP na dvou vyšších pracovištích z důvodu vysokého prokalcitoninu a febrilií. Zdravotnickému personálu byly zmíněné vysoké markery (prokalcitonin i CRP) známy již od 7:34 hod., resp. 9:30 hod., a nabízí se tedy otázka, proč T. B. začal "vyšší pracoviště" urgovat až před 13:30 hod., když mu tyto výsledky byly známy již přibližně čtyři hodiny před urgencemi na "vyšší pracoviště" (ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že v mezidobí od 7:34 hod., resp. 9:30 hod. do 13:30 hod. se další testy prokazující hodnoty zánětlivých markerů nedělaly). Nota bene se nabízí otázka, proč B. vůbec dne 1. 8. 2017 v 9:47 hod., kdy mu již byly známy výsledky zánětlivých markerů, objednával ERCP ve Zlíně až na 2. 8. 2017 na 7:30 hod., když o necelé čtyři hodiny později na základě týchž testů, které mu musely být známy již při objednávání prvého termínu, urguje "vyšší pracoviště" s žádostí o spěšnější termín.
44. Orgány činné v trestním řízení měly tyto časové úseky podrobit podrobnému dokazování, což zjevně zanedbaly, neboť se spokojily s konstatováním znalce, že právě v časovém úseku mezi 13:30 hod. a 18:22 hod. mělo dojít k mírnému zlepšení zdravotního stavu pacienta, byť tento závěr je značně diskutabilní z hlediska ostatních důkazů (lékařských záznamů a výsledků laboratorních testů) obsažených ve zdravotnické dokumentaci. Policejní orgán měl k tomuto časovému úseku vyslechnout jednak znalce MUDr. Jiřího Černocha, CSc., jednak měl k tomuto časovému úseku vyslechnout T. B., který měl službu a fakticky rozhodoval o léčebném postupu v předmětném, kritickém, časovém úseku, resp. i v časovém úseku mezi 7:34 hod., resp. 9:30 hod., a 13:30 hod. Policejní orgán měl zjišťovat taktéž následující okolnosti: Proč nebyla zdravotnickým personálem jakkoliv zjišťována dostupnost zákroku PTD, který stejně jako ERCP nebyl proveditelný v nemocnici ve Vsetíně? Proč nebylo přistoupeno v úseku nejpozději od 13:30 hod. do 18:22 hod., kdy byl zjištěn nezadržitelně se zhoršující stav pacienta, k otevřenému chirurgickému zákroku na žlučových cestách, což je též postup lege artis (metoda třetí volby při nedostupnosti ERCP a PTD)? Proč nebyla zvážena varianta převozu pacienta urgentně na jiné pracoviště, tj. někam jinam než do Zlína, popř. do Vítkovic (nabízí se pracoviště v Brně, Olomouci, Ostravě, popř. i jinde v rámci České republiky při možnostech leteckého převozu), když bylo možno učinit opodstatněný závěr, že věc nesnese odkladu (viz záznam T. B. z 13:30 hod. ze dne 1. 8. 2017)? Dále mělo být taktéž zjišťováno, zda bylo možno provést lege artis chirurgický zákrok (možnost třetí volby) ještě i po 18:22 hod. dne 1. 8. 2017, kdy byly vyhodnoceny krevní testy, které ukázaly septický stav. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že pacient byl i v tuto dobu ještě při vědomí a byl schopen komunikace.
45. Znalec ve svém znaleckém posudku uvádí, že standardním léčebným postupem při diagnóze choledocholitiázy je zajištění průchodnosti žlučových cest. Obecně hovoří, že na prvním místě je patřičné zajistit vyšetření ERCP, jež bylo v případě L. V. dostupné až 36 hodin po přijetí k hospitalizaci. Druhou metodou je punkce PTD, tato metoda však též ve Vsetínské nemocnici, a. s., nebyla dostupná. Poslední možností je pak otevřený chirurgický zákrok. Pokud se pak přidruží zánět (jako tomu bylo v posuzované věci), je nutno podat širokospektrální antibiotika. Znalec dále uvádí, že diagnóza byla správná, bylo počítáno i s možnými komplikacemi a rozvojem zánětu. Komplikace řešeny byly, neboť došlo k podání antibiotik. Pro pacienta nejméně vhodné chirurgické řešení se stalo neproveditelné pro jeho rychle se zhoršující stav. Na otázku uvedenou pod bodem 6, zda byl postup lege artis, znalec odpovídá, že postup diagnostiky a léčby odpovídal postupu lege artis a současným možnostem Vsetínské nemocnice, a. s. Jako diskutabilní znalec nicméně vidí, proč nebylo ERCP sjednáno na dřívější termín, případně proč nebylo provedeno alespoň PTD na jiném pracovišti. Tuto okolnost sděluje znalec opakovaně (nejprve s. 9, následně s. 10 znaleckého posudku). Nakonec však uzavírá, že tyto dva zákroky nešlo provést ve Vsetínské nemocnici, a. s. V reakci na odborné posouzení prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc., který v postupu zdravotnického personálu spatřuje jednoznačné pochybení, neboť měl být proveden chirurgický zákrok, když první dvě řešení nebyla dostupná a pacientův stav se rapidně zhoršoval, znalec uvedl, že chirurgické řešení je pro pacienta více invazivní a hrozí riziko komplikací, na rozdíl od méně invazivních dvou prvních metod. Tyto závěry znalce je též nutno podrobit kritickému rozboru. Znalec se zcela zřetelně vyhýbá jasné odpovědi na otázku vyplývající z odborného vyjádření konzultanta, proč nebylo provedeno chirurgické řešení daného problému. Znalec na tuto skutečnost reaguje protismyslnou odpovědí, že v dnešní době jsou upřednostňovány zákroky ERCP a PTD jako možnosti první a druhé volby. Znalec se s odborným vyjádřením nikterak argumentačně nevypořádal, toliko obecně odpověděl, bez reakce na posuzovanou věc, totiž že možnost první a druhé volby byla v nemocnici vyloučena, chirurgický zákrok je příliš riskantní, neboť při něm hrozí komplikace. Tato poslední možnost, kterou znalec sám ve svém posudku nazval jako metodu lege artis, nicméně uskutečněna nebyla, což znalec obhajuje tím, že by to bylo riskantní a stejně pro pacienta bylo již nakonec pozdě uskutečnit jakoukoliv metodu lege artis, když se dostal do sepse. Znalec tedy použil argument ad absurdum, neboť metodu, kterou sám nazval původně lege artis, následně označil za příliš riskantní a její neprovedení obhájil tím, že se pacient již dostal do kritického stavu, nicméně pomíjí, že se do kritického stavu dostal rovněž kvůli nečinnosti zdravotnického personálu, který byť mohl a měl provést zákrok třetí volby, tak jej z nevyjasněných důvodů neprovedl. Bylo tedy dle znalce plausibilní řešit toliko přidružený následek obstrukce žlučových cest, bez toho aniž by byly kameny ve žlučových cestách včas odstraněny? Faktem zůstává, že tato poslední lege artis metoda, tedy otevřený chirurgický zákrok na žlučových cestách, provedena nebyla a nebylo ani zjišťováno, proč provedena nebyla v onom zmiňovaném kritickém časovém úseku nejméně od 13:30 hod. do 18:22 hod., kdy byl zjištěn počínající metabolický rozvrat a postupující sepse. Další otázkou je, zda byl pacient v okamžiku zjištění již nepopiratelně kritických hodnot stále ještě schopen operativního lege artis zákroku, anebo již nikoliv. Tato otázka taktéž nebyla kladena, a tudíž ani zodpovězena. Postup, dle znalce lege artis, následně spočíval v tom, že byl pacient ve večerních hodinách předán na oddělení ARO, kde byl fakticky ponechán zemřít, k čemuž nevyhnutelně došlo následujícího dne v 15:15 hodin. Uvedené vnitřní rozpory plynoucí z obsahu znaleckého posudku nicméně nebránily policejnímu orgánu věc odložit, byť se znalec vypořádal se závěry konzultanta naprosto nedostatečným způsobem, který není způsobilý vytvořit podklad pro usnesení o odložení věci.
46. Dalším vadným závěrem, který zcela přejaly do své argumentace i orgány činné v trestním řízení, je závěr vyplývající ze znaleckého posudku, kdy znalec vztahuje postup lege artis v posuzované věci toliko k možnostem Vsetínské nemocnice, a. s. Tento úsudek je však nutno odmítnout. Nemocnice nedisponovala možností provést ani zákrok ERCP, ani zákrok PTD a je dosud nezjištěno, zda disponovala vůbec možností provést alespoň invazivní chirurgický výkon. V takovém případě měla nemocnice povinnost, neboť její odborné možnosti zjevně neodpovídaly možnostem postupu lege artis, zajistit provedení takového postupu v jiných zdravotnických zařízeních. Tato povinnost měla být provedena důsledně, efektivně, bez výskytu závažných technických problémů, neboť jinak nelze léčebné možnosti nemocnice označit za souladné ani se základními právy dotčených osob podle čl. 6 odst. 1 a čl. 31 Listiny.
47. V rámci celé nešťastné události, kdy zemřel mladý, i přes svou indispozici jinak zdravý člověk, nelze přehlédnout v předchozím bodě již nastíněný, velmi důležitý aspekt, který překvapivě orgány činné v trestním řízení mimo jiné nezaznamenaly: Vsetínská nemocnice, a. s., nedisponovala možností provést ani vyšetření ERCP, ani zákrok PTD. Otázkou, která by měla být intenzivně zkoumána policejním orgánem, avšak zůstala též nepovšimnuta, tak zůstává, zda byl zdravotnický personál vůbec schopen provést konzultantem doporučované chirurgické řešení na žlučových cestách pacienta. Při těchto, nutno uzavřít, velmi chabých léčebných možnostech, kterými nemocnice disponovala v případě naprosto rutinních zdravotních obtíží, kdy se musela spoléhat na pomoc tzv. vyšších pracovišť, je nutno si klást otázku, jak vedení Vsetínské nemocnice, a. s., řešilo komunikaci s těmito "vyššími pracovišti", neboť ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že tato komunikace byla tzv. na dobré slovo. B. se dle záznamu provedeného dne 1. 8. 2017 v 13:30 hod. snažil na základě stále se zhoršujícího zdravotního stavu L. V. zajistit spěšný termín ERCP ve Zlíně, kam bylo vyšetření i původně domluveno, avšak odbyla ho zdravotní sestra s tím, že to dříve nejde, posléze již ani sestra telefonní hovor nepřijímala. Tuto alarmující situaci nelze však primárně klást k tíži B., nýbrž vedení nemocnice, které - jak se jeví z policejního spisu - nezajistilo efektivní mechanismy komunikace mezi nemocnicí a tzv. vyššími pracovišti v případech, kdy je vážně ohroženo zdraví, případně život, pacientů. Tuto otázku je nutno při prověřování velmi intenzivně zkoumat, a to především s ohledem na možnou trestní odpovědnost obchodní společnosti Vsetínská nemocnice, a. s., jakož i nemocnice ve Zlíně (o který konkrétní subjekt jde, není seznatelné z policejního spisu a policejní orgán bude povinen v dalším prověřování tuto právnickou osobu identifikovat), která odmítla, toliko ústy zdravotní sestry, provést spěšnější zákrok ERCP pacientovi ohroženému na životě. Z hlediska dokazování bude nutno stanovit, jaké komunikační mechanismy měla k dispozici nemocnice ve Zlíně a kdo na tomto pracovišti vyhodnocoval, kdo zákrok ERCP v jakém čase podstoupí, resp. zejména kdo vyhodnotil, že nelze spěšněji provést ERCP L. V. Ze spisu vyplývá, že tímto subjektem snad měla být ona zmiňovaná zdravotní sestra. Oba zmiňované subjekty, tedy jak Vsetínská nemocnice, a. s., tak i blíže neidentifikovaná nemocnice ve Zlíně, jsou právnickými osobami ve smyslu zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a trestním řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. K tomu Ústavní soud dodává, že ke dni 31. 7. 2017, kdy byl L. V. v předmětném zdravotnickém zařízení přijat k hospitalizaci, resp. ke dni 2. 8. 2017, kdy ve stejném zařízení zesnul, byla účinně zakotvena trestní odpovědnost právnických osob i pro trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 trestního zákoníku. Je tedy nyní na policejním orgánu, aby se velmi intenzivně v dalším prověřování zabýval i touto variantou spáchání uvedeného trestného činu, neboť koncepce tzv. přičitatelnosti umožňuje trestní stíhání i za předpokladu, kdy není stanoveno pochybení konkrétní fyzické osoby v rámci osoby právnické, nýbrž umožňuje potrestání i za situace, kdy došlo k pochybení osob ve vedení právnické osoby, kdy došlo k úmrtí člověka, neboť selhaly, resp. vůbec nebyly efektivně nastaveny mechanismy komunikace mezi "vyššími" zdravotnickými zařízeními a zdravotnickými zařízeními, která tyto tzv. vyšší subjekty nezbytně potřebovala k zajištění řádné lékařské péče, což mohlo v konečném důsledku vést k poskytnutí zdravotní péče, kterou nelze zhodnotit jako péči lege artis.
48. Na základě výše uvedeného lze shrnout, že orgány činné v trestním řízení neprověřily podezřelé úmrtí L. V. ve Vsetínské nemocnici, a. s., dostatečně rychle a efektivně, neboť u nich došlo jednak k neodůvodněným průtahům a jednak - což je závažnější - došlo také k nedostatečnému objasnění skutkového stavu, tedy k postupu, který je v rozporu s § 2 odst. 5 trestního řádu, tj. v rozporu s požadavkem objasnění skutkového stavu v nezbytném rozsahu a mimo důvodnou pochybnost (zásada materiální pravdy). Dále konaly orgány činné v trestním řízení též v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu, tedy v rozporu s pravidly volného hodnocení důkazů, když zcela pochybily v logické analýze shromážděného důkazního materiálu. Orgány činné v trestním řízení zejména nekriticky převzaly závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Černocha, CSc., přestože uvedený znalecký posudek je vnitřně rozporný, a nevypořádaly se přijatelně ani se závěry odborného vyjádření konzultanta prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc. To nevyhnutelně vyústilo ve stav, kdy vznikly zásadní mezery v dokazování, přičemž některé stěžejní otázky trestního řízení nebyly objasněny vůbec, neboť je nikdo ani nepoložil, což je v případě úmrtí mladého, jinak zdravého člověka v lůžkovém zdravotnickém zařízení z důvodu nikoli vzácně se v obyvatelstvu vyskytujícího onemocnění žlučových cest alarmující. Mezi takové otázky, které je nutno v obnoveném prověřování dostatečně objasnit, patří zejména otázky konkrétně nastíněné výše.
49. Pokud jde o otázku dalšího znaleckého dokazování v posuzované věci, Ústavní soud se domnívá, že by měly být učiněny dva základní kroky. Znalec MUDr. Jiří Černoch, CSc., jelikož se již věcí dvakrát zabýval (nejprve vyhotovoval znalecký posudek a následně se vypořádával se závěry odborného vyjádření), by měl být schopen doplnit svůj znalecký posudek i o odpovědi na otázky nastíněné v tomto nálezu, neboť tyto otázky směřují přímo na znalecký posudek jím vyhotovený.
50. Ústavní soud má dále za to, že z hlediska ústavněprávního nelze přijmout existenci dvou odborných důkazů (znaleckého posudku a odborného vyjádření), které mají naprosto protichůdné závěry, bez toho aniž by byl vyhotoven revizní znalecký posudek. Ústavní soud si je vědom toho, že znalec MUDr. Jiří Černoch, CSc., bude ještě doplňovat svůj znalecký posudek, avšak vzhledem k jeho dosavadním závěrům je nutno učinit i další kroky stran znaleckého dokazování. Policejní orgán tedy v dalším prověřování zajistí vyhotovení revizního znaleckého posudku, v němž bude z hlediska položených otázek reflektovat obsah tohoto kasačního nálezu. Revizní znalecký posudek bude vyžádán až poté, co znalec MUDr. Černoch, CSc., zodpoví otázky nastíněné v tomto nálezu, pročež tomu, kdo bude vyhotovovat revizní znalecký posudek, bude dán k dispozici jak znalecký posudek MUDr. Černocha, CSc., se všemi jeho doplněními, tak i odborné vyjádření prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc.
51. Na základě výše uvedeného Ústavní soud uzavírá, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly při prověřování dostatečně rychle a efektivně, čímž zasáhly do práva stěžovatele na účinné vyšetřování, jež plyne z čl. 6 odst. 1 Listiny a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy.
52. Ústavní soud proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků vyhověl a dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil.
53. Policejní orgán je ve věci vedené pod sp. zn. KRPZ-74642/TČ-2018-151571 povinen opětovně zahájit prověřování a věnovat se otázkám a závěrům, které plynou z odůvodnění tohoto nálezu.