Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem, sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. března 2020 č. j. 2 KZN 3146/2018-42, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 14. listopadu 2019 č. j. ZN 5103/2018-84 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, ze dne 30. září 2019 č. j. KRPZ-74642-69/TČ-2018-151571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
I. Vyrozuměním Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. března 2020 č. j. 2 KZN 3146/2018-42, usnesením Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 14. listopadu 2019 č. j. ZN 5103/2018-84 a usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, ze dne 30. září 2019 č. j. KRPZ-74642-69/TČ-2018-151571 bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.II. Vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. března 2020 č. j. 2 KZN 3146/2018-42, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 14. listopadu 2019 č. j. ZN 5103/2018-84 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, ze dne 30. září 2019 č. j. KRPZ-74642-69/TČ-2018-151571 se ruší.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis sp. zn. KRPZ-74642/TČ-2018-151571 vedený u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, (dále jen "policejní orgán"). Ze zapůjčeného spisu zjistil dále uvedené skutečnosti. Stěžovatel je ve věci veden jako poškozený (dědeček zesnulého poškozeného L. V.) a podatel trestního oznámení ze dne 21. 6. 2018 na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Obětí uvedeného přečinu se měl stát vnuk stěžovatele L. V., který byl dne 31. 7. 2017 přijat k hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení obchodní společnosti Vsetínská nemocnice, a. s., (dále též jen jako "nemocnice") s bolestmi břicha. Dne 2. 8. 2017 L. V. v tomtéž zařízení, ve věku 26 let, zemřel. Na základě uvedeného trestního oznámení zahájil policejní orgán úkony trestního řízení. Policejní orgán si v rámci prověřování vyžádal seznam zdravotnických pracovníků, kteří se podíleli na poskytování zdravotních služeb poškozenému L. V., a Okresní státní zastupitelství ve Vsetíně (dále jen "okresní státní zastupitelství") podalo návrh podle § 8 odst. 5 trestního řádu k Okresnímu soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") za účelem zpřístupnění zdravotnické dokumentace zesnulého vedené v nemocnici a též požádalo o zproštění mlčenlivosti konkrétních zdravotnických pracovníků, kteří se na péči o něj podíleli. Po obdržení zdravotnické dokumentace vydal dále policejní orgán dne 15. 10. 2018 opatření, kterým přibral znalce MUDr. Jiřího Černocha, CSc., k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví interna, specializace gastroenterologie.
3. Ze zdravotnické dokumentace a z výše uvedeného znaleckého posudku, které jsou součástí vyžádaného policejního spisu, vyplývají ohledně hospitalizace poškozeného L. V. následující fakta. Poškozený byl přijat dne 31. 7. 2017 ve večerních hodinách k hospitalizaci na oddělení chirurgie. Udával bolesti v nadbřišku (křeče) poté, co ráno téhož dne snědl párky. Významným anamnestickým údajem bylo laparoskopické vyjmutí žlučníku v předchozím roce a prodělaný zákrok ERCP (zprůchodnění žlučových cest při nezhoubné obstrukci - nejčastěji při kamenech ve žlučových cestách). Při příjmu bylo pacientovi provedeno vyšetření krve s nálezem elevace zánětlivých parametrů (zvýšené leukocyty, hraniční hodnota krevních destiček, žlučové barvivo bilirubin čtyřikrát nad horní hranicí normy, výrazné známky poruchy odtoku žluči, vysoké hodnoty jaterních testů, zánětlivý marker CRP v mírně elevované hodnotě 28,3 mg/l - č. l. 90 spisu). Pacientovi bylo dále provedeno ultrasonografické vyšetření břicha a pánve s nálezem rozšířených žlučových cest, dále byl proveden rentgen hrudníku, kde nebyla zjištěna čerstvá patologie. Diagnóza byla stanovena jako obstrukce žlučových cest, pravděpodobně při kamenech ve žlučových cestách. Druhého dne ráno (1. 8. 2017 v 7:34 hod.) trpěl poškozený zimnicí a horečkou, došlo k další rychlé elevaci zánětlivých parametrů, kdy hodnota CRP stoupla na hodnotu 182,7 mg/l, což již značí závažnou infekci v organismu, když horní hranice normy je 5 mg/l (č. l. 90 spisu), resp. v 9:30 hod. byl zjištěn zánětlivý marker prokalcitonin na hodnotě 4,92 µg/l (viz č. l. 94 druhou stranu listu), při horní hranici laboratorní normy 0,5 µg/l. V ranních hodinách v návaznosti na zvýšení zánětlivých hodnot došlo k odběru hemokultury, přičemž byl konstatován závažný nález tzv. gramnegativních tyček několika bakterií. Na základě uvedených zjištění byla poškozenému podána intravenózně antibiotika. Výběr konkrétních antibiotik označil znalec za správný. Téhož dne domlouvá lékař na chirurgickém oddělení T. B. v 9:47 hod. vyšetření ERCP na "vyšším pracovišti" ve Zlíně, a to na 2. 8. 2017 na 7:30 hod., neboť předmětný zákrok (tzv. zákrok první volby, jak plyne níže z textu, při obstrukci žlučových cest) není dostupný v nemocnici ve Vsetíně, nýbrž toliko na "vyšším pracovišti". Ve 13:30 hod. T. B. vyhotovil záznam v lékařské dokumentaci, v němž uvedl, že pacient má vysoké hodnoty prokalcitoninu a trpí horečkami, a tudíž se snažil domluvit jak ve Zlíně, tak ve Vítkovicích spěšnější termín ERCP, avšak neúspěšně [ve Zlíně vše vyřizuje se sestrou, která sdělila, že nemají dřívější termín; ve Vítkovicích ho lékař V. ujišťuje, toliko na základě telefonické konzultace, že dřív než 2. 8. 2017 ERCP neprovedou a že věc snese odklad (viz č. l. 86 druhou stranu spisu)]. V 17:40 hod. dne 1. 8. 2017 byl pacient převezen na oddělení JIP (č. l. 82 spisu). Dne 1. 8. 2017 v 18:22 hod. je provedeno další vyšetření krve pacienta s výsledkem velmi vysokých zánětlivých hodnot [CRP 253,1 mg/l, prokalcitonin 172,45 µg/l, klesající funkce ledvin, narůstající nekompenzovaná metabolická acidóza (viz č. l. 94 spisu)]. V důsledku tohoto zjištění došlo ke změně nasazených antibiotik. Pacient následně prodělal třikrát fibrilaci komor, což je stav bezprostředně ohrožující život, defibrilací/resuscitací se ho však podařilo relativně stabilizovat. Znalec tento stav popsal jako rozvíjející se septický stav. Pacient byl tedy před půlnocí dne 1. 8. 2017 přeložen na anesteziologicko-resuscitační oddělení (dále jen "ARO") téže nemocnice. Dne 2. 8. 2017 narůstal dle výsledků krve metabolický rozvrat, bylo svoláno konzilium, které uzavřelo, že u pacienta probíhá septický stav, který nastal z důvodu přidruženého zánětu žlučovodů. Převoz pacienta na zákrok ERCP již není možný, neboť pacient není schopen ani převozu, ani celkové anestezie. Dne 2. 8. 2017 v 15:15 hod. pacient zemřel. Jako bezprostřední příčina smrti byl stanoven septický šok, kdy došlo na základě masivní infekce k selhání krevního oběhu a všech orgánů.
4. Znalecký posudek MUDr. Jiřího Černocha, CSc., uvádí k průběhu hospitalizace, resp. k léčbě obstrukce žlučových cest a zánětu žlučovodu následující informace. Znalec uvedl, že pokud jde o lékařský postup, ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že byla přijata správně řazená diagnostická i léčebná opatření, která byla dostupná v předmětné nemocnici. Znalec zdůrazňuje, že standardním léčebným postupem při obstrukci žlučových cest je zajištění průchodnosti těchto cest pomocí zákroku ERCP. Provedení tohoto zákroku je na prvním místě, je to první léčebná možnost. Nicméně znalec uvádí, že toto vyšetření bylo pro zesnulého dostupné na "vyšším pracovišti" až 36 hodin po přijetí k hospitalizaci. Jako řešení druhé volby znalec uvedl zákrok PTD (punkce žlučových cest přes játra, drenáž). Tento zákrok však taktéž nebyl v době hospitalizace pacienta v nemocnici ve Vsetíně dostupný. Poslední volbou je potom otevřený chirurgický výkon, který je indikován při selhání předchozích dvou možností. Pokud se přidruží závažná komplikace v podobě zánětu, což nastalo u poškozeného L. V., je nutno podat širokospektrální antibiotika. Znalec dále uvádí, že zákrok ERCP byl bez nezdůvodněného prodlení (znalec dle kontextu evidentně mínil "s nezdůvodněným prodlením") naplánován až na následující den, byť jde o zákrok, který je při diagnóze obstrukce žlučových cest zákrokem pro pacienta nejvýhodnějším a je to léčba první volby. Byl zvažován i zákrok PTD, který však též jako ERCP nebylo možno v nemocnici ve Vsetíně provést. Poslední možný zákrok, chirurgické řešení, se však stal neproveditelným vzhledem ke stavu pacienta (č. l. 118 policejního spisu, s. 9 znaleckého posudku MUDr. Jiřího Černocha, CSc.). Na otázku, zda byl léčebný postup lege artis, znalec odpověděl, že postup diagnostiky a léčby odpovídal postupu lege artis a dostupným možnostem obchodní společnosti Vsetínská nemocnice, a. s. Znalec následně připouští, že diskutabilní otázkou je, zda nešlo vyšetření ERCP, případně PTD, realizovat rychleji. Znalec však uzavírá s tím, že jelikož nebyla tato vyšetření v nemocnici ve Vsetíně uskutečnitelná, tak jejich rychlejší realizace možná nebyla (č. l. 119 spisu, str. 10 znaleckého posudku).
5. Na základě tohoto znaleckého posudku a podání vysvětlení osob z řad zdravotnického personálu, z nichž však nevyplynuly v podstatě žádné informace, které by byly stěžejní pro trestní řízení, policejní orgán usnesením ze dne 27. 2. 2019 č. j. KRPZ-74642-46/TČ-2018-151571 podle § 159a odst. 1 trestního řádu trestní věc odložil, neboť ze shromážděného spisového materiálu nevyplynulo, že by došlo ke spáchání trestného činu.
6. Stěžovatel dne 28. 2. 2019 napadl usnesení policejního orgánu stížností, která byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 11. 4. 2019 č. j. ZN 5103/2018-36 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta. Stěžovatel požádal okresní státní zastupitelství o prodloužení lhůty k odůvodnění stížnosti, neboť si sám nechal zpracovat odborné vyjádření, které bylo toho času zadáno ke zpracování. Státní zástupkyně vyčkala s rozhodnutím o stížnosti až do dne 10. 4. 2019, nicméně odborné vyjádření nebylo ani k tomuto datu dodáno, a tudíž bylo vydáno rozhodnutí. Státní zástupkyně argumentuje, že léčebný postup byl lege artis, když zákrok první volby - zprůchodnění žlučovodů ERCP nebylo ve Vsetínské nemocnici, a. s., dostupné. Komplikace v podobě zánětu žlučovodů byly řešeny antibioticky. Zákrok druhé volby, tzv. PTD, též nebylo možno provést na pracovišti nemocnice a poslední, chirurgické řešení následně nebylo možno provést, jelikož pacientův stav se rapidně zhoršil.
7. Dne 20. 5. 2019 zaslal stěžovatel okresnímu státnímu zastupitelství odborné vyjádření zpracované konzultantem pro obor chirurgie a cévní chirurgie Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí v Bratislavě, prof. MUDr. Júliem Mazuchem, CSc., pracovníkem Chirurgické kliniky a Transplantačního centra JLF UK a UNM v Martině, Slovenská republika. V tomto odborném vyjádření je uvedeno, že pokud nebylo možno ve Vsetínské nemocnici, a. s., vykonat zákrok ERCP, příp. PTD, již dne 1. 8. 2017, kdy došlo k prudkému nárůstu zánětlivých markerů (CRP 253,1 mg/l), bylo nutno vykonat chirurgickou intervenci s kompletním servisem žlučových cest - choledochotomii, odstranění žlučových kamenů, zabezpečení pasáže žluči do dvanáctníku a založení T- drénu do žlučovodu. Vzhledem k absenci dvou variant první volby (ERCP a PTD) ve Vsetínské nemocnici, a. s., bylo namístě vykonat popsaný chirurgický zákrok přímo v nemocnici, a to dne 1. 8. 2017. Kdyby byl popsaný zákrok včas proveden, pacient by měl naději na přežití. Konzultant uvádí, že tato chirurgická řešení byla prováděna rutinně již v minulém století, kdy ani vyšetření ERCP nebylo k dispozici. Akutní sepse pacienta byla způsobena namnožením mikroorganismů v rámci hnisavé cholangitidy, neboť nedošlo k odblokování žlučových cest (odborné vyjádření viz č. l. 172 policejního spisu).
8. V návaznosti na odborné vyjádření prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc., policejní orgán konzultanta telefonicky kontaktoval za účelem stanovení, z jakých podkladů při formulaci odborného vyjádření vycházel. Konzultant uvedl, že vycházel ze zdravotnické dokumentace zesnulého a měl k dispozici též znalecký posudek MUDr. Jiřího Černocha, CSc., který označil za odbytý a mylný, neboť je toho názoru, že stav pacienta bylo třeba řešit hned druhý den po přijetí, a to chirurgicky, měl se udělat kompletní servis žlučových cest. Prof. MUDr. Július Mazuch, CSc., uvedl na dotaz, zda je soudním znalcem, že znalcem není, nýbrž je konzultantem.
9. Policejní orgán vyzval znalce MUDr. Jiřího Černocha, CSc., k doplnění znaleckého posudku s ohledem na závěry odborného vyjádření konzultanta prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc. Dne 12. 9. 2019 znalec dodal policejnímu orgánu dodatek svého znaleckého posudku. Znalec rekapituluje obsah odborného vyjádření prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc., vůči němuž se vymezuje. Konstatuje, že dne 2. 8. 2017 v 9:15 hod. proběhla u pacienta teplotní špička, dřívější termín pro ERCP nebyl "vyšším pracovištěm" nabídnut. Souhlasí, že v minulém století se běžně, i několikrát týdně i v okresních nemocnicích prováděly operativní zákroky na žlučových cestách, avšak nyní, když je k dispozici ERCP, případně PTD, se k tomu již nepřistupuje, protože zmíněné metody jsou méně invazivní. V současné době je tedy metodou první volby řešení nechirurgické. Konstatování prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc., že operace na žlučových cestách, pokud by byla provedena hned dne 1. 8. 2017, by umožnila přežití pacienta, považuje znalec za spekulaci. Znalec tedy ani po zhodnocení obsahu a závěrů odborného vyjádření nedospěl k závěru, že by léčebný postup nebyl lege artis, resp. že by se zdravotnický personál dopustil nějakého pochybení při poskytování zdravotní péče L. V.
10. V reakci na doplnění znaleckého posudku znalcem MUDr. Jiřím Černochem, CSc., policejní orgán vydal dne 30. 9. 2019 napadené usnesení č. j. KRPZ-74642-69/TČ-2018-151571, kterým byla věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu opětovně odložena.
11. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu stížností, jež byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 14. 11. 2019 č. j. ZN 5103/2018-84 jako nedůvodná zamítnuta.
12. Stěžovatel následně podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu ve věci vedené u okresního státního zastupitelství pod sp. zn. ZN 5103/2018. Krajské státní zastupitelství ve svém vyrozumění ze dne 19. 3. 2020 č. j. 2 KZN 3146/2018-42 nejprve rekapituluje dosavadní průběh řízení. Následně obšírně cituje ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, obecně cituje judikaturu k pojmu lege artis, pročež uzavírá, že postup zdravotnického personálu byl lege artis a lékaři učinili vše, čeho byli schopni a povinni, aby zachránili život L. V. Podnět stěžovatele byl tedy jako nedůvodný odložen.
II. Argumentace stěžovatele
13. Stěžovatel namítá porušení svého práva na účinné vyšetřování, přičemž zdůrazňuje, že toto právo vyplývá z práva na život. Stěžovatel uvádí, že ve svých trestních oznámeních vznesl hájitelná tvrzení, že došlo ke smrti jeho vnuka, a to v důsledku postupu zdravotnického personálu, který nebyl lege artis a který byl způsoben nedbalostním jednáním, čímž došlo k porušení základních práv, zejména práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 1 Úmluvy. K postupu orgánů činných v trestním řízení stěžovatel dodává, že nezajistily řadu esenciálních důkazů, jež by přispěly k objasnění věci, resp. k zajištěným důkazům přistupovaly nekriticky a laicky. Jejich postup tak nelze považovat za nestranný, důkladný a dostatečný.
14. Všechny orgány činné v trestním řízení přikládaly váhu toliko závěrům znaleckého posudku MUDr. Jiřího Černocha, CSc., závěrům prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc., naopak váhu nepřikládaly žádnou, přitom konzultant hodnotil postup zdravotnického personálu jako postup non lege artis. Rozpor mezi závěry znaleckého posudku a odborného vyjádření vyřešil policejní orgán přizváním téhož znalce s výzvou k doplnění znaleckého posudku s ohledem na závěry odborného vyjádření. Tento postup považuje stěžovatel za rozporný se základními zásadami trestního řízení, protože odporuje zásadě nemo tenetur, neboť nelze očekávat, že znalec, který sám znalecký posudek vyhotovil, se vysloví proti závěrům uvedeným ve svém znaleckém posudku. K posouzení závěrů obou odborníků je nutno přibrat dalšího, nezávislého znalce, což stěžovatel ve svých podáních opakovaně navrhoval.
15. Stěžovatel nadto odkazuje na absurdní závěr znalce uvedený v dodatku znaleckého posudku, kde znalec uvádí, že L. V. nebyl operován (jak navrhoval konzultant prof. MUDr. Július Mazuch, CSc.), neboť v současné době se preferují neinvazivní způsoby řešení, jelikož při operacích hrozí více komplikací. Jen stěží si lze představit, že by provedením operace na žlučových cestách L. V. došlo ještě k větším komplikacím, než ke kterým reálně došlo proto, že operován nebyl vůbec, a tudíž zemřel. Omlouvat neprovedení operace tím, že by se mohla operace zkomplikovat, je naprosto neakceptovatelné. Na základě důvodu, že operace se nyní chirurgicky již tak často neprovádějí, nelze dospět k závěru, že raději než operovat, nechá se pacient zemřít.
16. Stěžovatel též odkazuje na další pasáž znaleckého posudku, v němž znalec sám uvádí, že v případě mladých pacientů, kteří mají kaménky ve žlučníku, se projevují komplikace, často závažné. V případě L. V. svědčí o déletrvajícím onemocnění také výrazně rozšířené žlučové cesty. U tohoto pacienta se dá tedy předpokládat litogenní žluč (odchylka ve složení žluči, náchylnost k tvorbě žlučových kamenů). Žlučové kameny se tvoří velmi snadno a rychle a recidiva tohoto onemocnění je častá. Z těchto pasáží znaleckého posudku stěžovatel dovozuje, že v případě L. V. byl vzhledem k jeho aktuální diagnóze i k předchozím prodělaným zákrokům na žlučníku dán důvod pro invazivní chirurgické řešení. Všechny tyto informace byly zdravotnickému personálu Vsetínské nemocnice, a. s., dostupné již při příjmu L. V. dne 31. 7. 2017, neboť ten jim je sdělil, jak vyplývá právě ze záznamů v lékařské dokumentaci. Ve znaleckém posudku a jeho dodatku jsou vnitřní rozpory, neboť znalec na jednu stranu uvádí, že L. V. bylo třeba kategorizovat jako pacienta, kterého je nutno operovat, a v dodatku uvádí, že pacient nebyl operován, jelikož k operaci nebyl důvod. Znalec dále taktéž uvádí, že v dnešní době již ubylo chirurgů, kteří jsou schopni takové zákroky na žlučových cestách provést. Jinými slovy říká, že tedy nemocnice neměla k dispozici dostatek chirurgů, kteří by byli schopni takovou operaci provést.
17. V návaznosti na uvedené stěžovatel vyvozuje, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně prověřily skutkový stav, zejména zda byl postup zdravotnického personálu skutečně lege artis.
18. Stěžovatel dále namítá, že nebyly vyslechnuty všechny osoby, které by mohly pomoci objasnit skutkový stav. Jde zejména o kolegy L. V., kteří ho přišli dne 1. 8. 2017 kolem 10. hodiny do nemocnice navštívit a kteří uvedli, že jejich přítel byl schopen pohybu, hovořili spolu (F. C., F. P.). Dále nebyli vyslechnuti ani lékaři V. a T. B. Dle zdravotnické dokumentace to byl však právě V. z gastrocentra Vítkovice, s nímž dne 1. 8. 2017 (kolem 13:30 hod.) B. telefonicky konzultoval stav pacienta a snažil se domluvit dřívější termín zákroku ERCP. Právě V. měl zhodnotit, že ERCP v daném případě snese odkladu a že pacientovi mají být podána antibiotika a doplňovány tekutiny. Dle stěžovatele je nutno prověřit, na základě jakých informací dospěl V. k závěru, že v případě L. V. snese zákrok ERCP odkladu, když se jeho stav neustále zhoršoval.
19. Další neprošetřenou otázkou zůstává, proč nebylo k radikálnímu chirurgickému řešení přistoupeno ani v podvečerních hodinách dne 1. 8. 2017 po testování krve v 18:22 hod., tedy v době, kdy byly L. V. naměřeny již velmi vysoké hodnoty zánětlivých markerů. Tyto skutečnosti taktéž nejsou objasněny a nikdo k nim nebyl přímým dotazem vyslechnut.
III. Vyjádření účastníků řízení
20. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení.
21. Policejní orgán ve svém vyjádření odkázal na obsah vyžádaného spisu.
22. Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření uvádí, že vyšetřování bylo vedeno efektivně a účinně. V podrobnostech odkazuje na své napadené rozhodnutí a na sdělení dohledového orgánu. Revizního znaleckého posudku ve věci není třeba, neboť prof. MUDr. Július Mazuch, CSc., není znalec, nýbrž konzultant. Znalec MUDr. Jiří Černoch, CSc., dospěl k závěru, a to i v dodatku ke znaleckému posudku, že postup zdravotnického personálu byl lege artis. Proto došlo k opětovnému odložení předmětné věci.
23. Krajské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.
24. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovateli uvedená vyjádření k replice, neboť neobsahují žádné nové informace.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
25. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
26. Ústavní stížnost je důvodná.
27. Ústavní soud ustáleně judikuje, že poškozený má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení k obraně svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může využít i ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako je např. i rozhodnutí o odložení věci, jako je tomu v posuzované věci. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že povinnost vedení efektivního trestního řízení je povinností tzv. náležité péče, tj. použití prostředků, a nikoli dosažení výsledku [srov. např. nález ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13 (N 216/79 SbNU 475), bod 20 odůvodnění]. Povinností spočívající na státu je tedy zajistit, že proběhne řádné a dostatečné trestní vyšetřování a že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně a efektivně, totiž tak, aby jejich konání bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby [srov. nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301)].
28. V posuzované věci jde, jak stěžovatel správně namítá, primárně o zásah do práva na život podle čl. 6 Listiny a čl. 2 odst. 1 Úmluvy, což je situace, kdy poškozenému náleží právo na účinné vyšetřování, a tudíž orgány činné v trestním řízení jsou povinny účinné vyšetřování provést [viz např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)], neboť účinné uplatnění ustanovení trestního zákoníku, která chrání lidský život, vyžaduje provedení řádného a pečlivého vyšetřování podle trestního řádu orgány činnými v trestním řízení ve všech případech, v nichž je podezření na spáchání daných trestných činů. Povinností státu podle čl. 2 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen jako "ESLP") je vytvořit účinný a nezávislý justiční systém, který bude schopen zjistit příčinu smrti a případně pachatele přivést k odpovědnosti (viz např. rozsudek ESLP ve věci Anna Todorova proti Bulharsku ze dne 24. 5. 2011, stížnost č. 23302/03, bod 72 odůvodnění).
29. Účinnost vyšetřování je hodnocena podle několika kritérií, která ve své judikatuře postupně vytyčil ESLP (srov. např. rozsudek ve věci Isajeva, Jusupova a Bazajeva proti Rusku ze dne 6. 7. 2005, stížnost č. 57947/00, bod 209 a násl.), jež následně recipoval ve své judikatuře i Ústavní soud. Těmito kritérii jsou nezávislost a nestrannost, efektivita, rychlost a veřejná kontrola.
30. V posuzované věci bylo prověřování trestního oznámení stěžovatele provedeno policejním orgánem, který byl věcně i místně příslušný k posouzení předmětného podání stěžovatele podle pravidel stanovených trestním řádem. Pokud jde o nestrannost orgánů činných v trestním řízení, ani zde nevznikají pochybnosti, které by Ústavní soud po prostudování vyžádaného spisového materiálu vedly k pochybnostem o nestrannosti vedeného prověřování.
31. Z hlediska rychlosti trestního řízení nelze namítat extrémních pochybení, byť nelze popřít, že prověřování mohlo probíhat spěšněji, jak bude uvedeno níže s ohledem na tato kritéria: prodlení na straně stěžovatele, prodlení na straně orgánů činných v trestním řízení, složitost věci. Stěžovatel podal trestní oznámení až dne 21. 6. 2018 na okresním státním zastupitelství, tedy přibližně rok po úmrtí L. V. Policejní orgán na základě tohoto podnětu zahájil dne 30. 7. 2018 úkony trestního řízení. Až dne 10. 9. 2018 zaslal policejní orgán podnět okresnímu státnímu zastupitelství k podání návrhu podle § 8 odst. 5 trestního řádu, pročež dne 25. 9. 2018 byl tento návrh zaslán okresnímu soudu. Po obdržení soudního souhlasu a zdravotnické dokumentace z nemocnice byl přibrán opatřením ze dne 15. 10. 2018 znalec MUDr. Jiří Černoch, CSc., k podání znaleckého posudku. Dne 29. 1. 2019 policejní orgán obdržel uvedený znalecký posudek. V návaznosti na závěry znaleckého posudku bylo dne 27. 2. 2019 vydáno usnesení policejního orgánu č. j. KRPZ-74642-46/TČ-2018-151571, kterým byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu posuzovaná trestní věc odložena. Stížnost stěžovatele byla okresním státním zastupitelstvím zamítnuta až dne 11. 4. 2019 usnesením č. j. ZN 5103/2018-36, což však nelze klást k tíži státní zástupkyni, neboť ta prodloužila lhůtu k odůvodnění stížnosti na základě žádosti stěžovatele, který nechal zpracovat odborné vyjádření k posuzované věci. Dne 20. 5. 2019 zaslal stěžovatel okresnímu státnímu zastupitelství odborné vyjádření zpracované konzultantem. Policejní orgán vydal dne 30. 9. 2019 napadené usnesení č. j. KRPZ-74642-69/TČ-2018-151571, kterým byla věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu opětovně odložena. Zde došlo k prodlení zejména u znalce, který zpracovával doplněk svého znaleckého posudku, neboť ten byl o doplnění požádán dne 22. 7. 2019, přičemž doplnění čítající toliko necelé dva listy dodal až dne 12. 9. 2019. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu stížností, která byla okresním státním zastupitelstvím dne 14. 11. 2019 jako nedůvodná usnesením č. j. ZN 5103/2018-84 zamítnuta. Stěžovatel podal dne 24. 1. 2020 podnět k výkonu dohledu krajskému státnímu zastupitelství, který byl vyřízen dne 19. 3. 2020 pod č. j. 2 KZN 3146/2018-42.
32. Při shrnutí časového harmonogramu prověřování je zjevné, že u orgánů činných v trestním řízení došlo k průtahům, které lze přičítat zejména nečinnosti v době po podání trestního oznámení ze dne 21. 6. 2018, následně lze pozorovat průtahy u znalce, a to jak při zpracovávání původního znaleckého posudku, tak při zpracování jeho dodatku. Tyto průtahy jsou však přičitatelné též orgánům státu. Celková doba řízení od podání trestního oznámení dne 21. 6. 2018 do vydání vyrozumění krajského státního zastupitelství dne 19. 3. 2020 činí jeden rok a téměř devět měsíců. Z této délky lze přičítat průtahy v délce téměř dva a půl měsíce stěžovateli při podání podnětu k výkonu dohledu poté, co byla jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu zamítnuta; dále prodlení alespoň měsíc, kdy státní zástupkyně prodlužovala stěžovateli na jeho žádost lhůtu k doplnění odůvodnění stížnosti odborným vyjádřením. Průtahy na straně orgánů činných v trestním řízení lze vyčíslit přibližně na dobu pěti měsíců (návrh soudu podle § 8 odst. 5 trestního řádu byl podán až tři měsíce po zahájení úkonů trestního řízení, byť v dané věci jde o stěžejní úkon trestního řízení, neboť do doby získání souhlasu soudu nemohl policejní orgán účinně prověřit skutkový stav a ani vyzvat zdravotnický personál k podání vysvětlení; dále zpracování znaleckého posudku trvalo déle než tři měsíce, stejně tak doplnění znaleckého posudku trvalo dva a půl měsíce). Pokud jde o složitost věci, je nutno akceptovat, že v posuzované věci bylo nezbytně nutné provést znalecké zkoumání, nicméně znalec řešil odborné otázky s neodůvodněnými průtahy. Lze tedy uzavřít, že vyšetřování nebylo dostatečně účinné z hlediska rychlosti řízení, byť extrémní průtahy konstatovat nelze.
33. Kritérium veřejné kontroly bylo dostatečně naplněno, když orgány činné v trestním řízení umožnily poškozenému stěžovateli nahlížet do spisu, činit si z něj výpisky a kopie. Též mu bylo umožněno vznášet důkazní návrhy a návrhy k vedení prověřování. Nutno podotknout, že ne všem důkazním návrhům bylo vyhověno (např. z nepochopitelných důvodů nebyl na základě důkazního návrhu stěžovatele vyzván T. B. k podání vysvětlení, byť, jak bude uvedeno níže, právě jeho výpověď mohla poskytnout velmi závažné informace pro další směřování trestního řízení), což samo o sobě nezakládá vadný postup orgánů činných v trestním řízení za předpokladu, že se dostatečně vypořádají s otázkou, proč důkazním návrhům nechtějí vyhovět. V posuzované věci se sice stěžovateli stran konkrétních důkazních návrhů, jejichž provedení nebylo vyhověno, plausibilní odpovědi nedostalo, nicméně není povinností orgánů činných v trestním řízení adresně reagovat na každý jednotlivý důkazní návrh, resp. každou jednotlivou námitku, postačí i obecnější vypořádání, vystihuje-li podstatu vznášených námitek (resp. důkazních návrhů). Důkazní návrhy ve věci byly odmítnuty s odkazem na již dostatečně zjištěný skutkový stav. Z hlediska kritéria veřejné kontroly je naznačený postup orgánů činných v trestním řízení možno považovat za dostatečný, nikoliv však z hlediska efektivity trestního řízení, kam spadá i otázka dostatečnosti dokazování, resp. rozkrývání skutkového stavu.
34. Pokud jde o kritérium samotné efektivity trestního řízení, orgány činné v trestním řízení musejí dle judikatury ESLP učinit přiměřená opatření vedoucí k zajištění důkazů, včetně zajištění očitých svědectví a použití forenzních metod. Závěry šetření pak musí být založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Jakékoliv nedostatky ve vyšetřování, které podrývají schopnost zjistit okolnosti případu nebo odpovědné osoby, povedou k rozporu s požadovanou mírou efektivity (viz rozsudek velkého senátu ve věci Nachova proti Bulharsku ze dne 6. 7. 2005, stížnost č. 43577/98, bod 113 odůvodnění).
35. V posuzované věci došlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení nejenom v rámci kritéria rychlosti řízení, ale též v dílčím kritériu efektivity, které klade na orgány činné v trestním řízení požadavek řádného objasnění skutkového stavu a následného zhodnocení všech shromážděných důkazů, tedy provedení logické analýzy, která vyžaduje schopnost kritického přístupu k informacím získaným ze shromážděného důkazního materiálu. Ústavní soud k posuzované věci konstatuje, že analýza shromážděného důkazního materiálu postrádá logickou provázanost, obsahuje vnitřní rozpory, a tudíž prověřování, které bylo ve věci provedeno, nelze považovat za efektivní. Tentýž závěr lze učinit i co do rozsahu provedeného dokazování, které obsahuje značné mezery, což ve svém důsledku zapříčinilo učinění vadných právních závěrů, které vyústily ve vydání napadených rozhodnutí.
36. Jde-li o vyhodnocení a analýzu důkazního materiálu, který je obsažen ve vyžádaném policejním spise, Ústavní soud výše uvedený závěr vyvodil zejména z nekritického přístupu orgánů činných v trestním řízení k závěrům znaleckého posudku MUDr. Jiřího Černocha, CSc., aniž by vzaly v potaz skutečnou informační hodnotu jeho obsahu. Zároveň orgány činné v trestním řízení bezdůvodně vůbec nevzaly na zřetel závěry odborného vyjádření prof. MUDr. Júlia Mazucha, CSc., pročež se spokojily s dodatkem ke znaleckému posudku MUDr. Jiřího Černocha, CSc., který se s odborným vyjádřením vypořádal z hlediska logického nedostatečně a uvedl závěry, které lze popsat jako absurdní. Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že konzultant není znalec, a tudíž závěry konzultanta nedosahují takové hodnoty jako závěry znalce. Z hlediska ústavnosti však není akceptovatelné, aby orgány činné v trestním řízení ponechaly takřka bez povšimnutí zjevné rozpory mezi závěry znaleckého posudku a závěry odborného vyjádření s odůvodněním, že jde toliko o odborné posouzení [srov. přiměřeně např. nález ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16 (N 40/88 SbNU 553)].
37. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že důvodem pro jeho kasační zásah je stav, kdy orgány činné v trestním řízení očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování, nebo jestliže hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), případně jsou založeny na zcela neúplném (nedostatečném) dokazování [srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255), sp. zn. II. ÚS 182/02 ze dne 11. 11. 2003 (N 130/31 SbNU 165), sp. zn. II. ÚS 539/02 ze dne 28. 6. 2005 (N 131/37 SbNU 653), sp. zn. I. ÚS 585/04 ze dne 20. 7. 2005 (N 143/38 SbNU 117)].
38. Ústavní soud zdůrazňuje, že důkazem je samozřejmě i znalecký posudek, který proto podléhá hodnocení v souladu s trestním řádem a jehož závěry nemohou být orgány činnými v trestním řízení toliko "mechanicky" přebírány (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4223/2009). Ústavní soud již judikoval, že v trestním řízení v oblasti hodnocení úkonů zdravotní péče je znalecký posudek nepochybně významným druhem důkazního prostředku a že při dokazování v medicínských sporech mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ze zřetele, že ze stěžejních zásad dokazování v právu právního státu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz; ani on a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování jeho závěrů. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a bez dalšího důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů podle vnitřního přesvědčení orgánu činného v trestním řízení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou (popř. i právní) správnost rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek přijmout již proto, že by eliminoval, resp. značně omezil povinnost orgánů činných v trestním řízení hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, čímž by ve svém důsledku omezil ochranu jedince vůči státu při plnění jeho povinnosti chránit zdraví jedince [srov. přiměřeně nález ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16 (N 40/88 SbNU 553), viz též nález sp. zn. I. ÚS 4457/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 132/70 SbNU 221)].