128. Napadené ustanovení splňuje požadavky plynoucí z principu proporcionality. Přestože jde o oblast citlivou a zásahy do základních práv (byť legitimní) je třeba vnímat jako závažné, dospěl Ústavní soud k závěru, že v posuzované věci je napadená úprava vhodná, potřebná i přiměřená a sleduje legitimní a v moderní společnosti důležitý cíl.
129. Ústavní soud proto podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu návrhy městského soudu i skupiny senátorů zamítl. Napadená právní úprava splňuje požadavek přiměřenosti zásahu do práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů ve světle čl. 10 odst. 3 Listiny a navazující judikatury Ústavního soudu i ESLP a lze ji vyložit ústavně souladným způsobem, slučitelným i s čl. 8 odst. 2 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny EU.
Odlišné stanovisko soudce Jiřího Zemánka k odůvodnění nálezu
S výrokem nálezu souhlasím, ne však plně s "evropským" rozměrem jeho odůvodnění, k němuž jsem svým dílem přispěl, ale přesto mám nad jeho rámec ještě tyto doplňující připomínky:
"Evropská" doktrína Ústavního soudu inspirovaná jeho nálezy z doby těsně po vstupu České republiky do Evropské unie je založena - podobně jako doktríny ústavních soudů v řadě dalších členských států - na tezi, podle níž unijní právo není jako celek referenčním kritériem (abstraktního ani konkrétního) přezkumu ústavnosti vnitrostátních norem [srov. přehled např. in: D. PARIS. Constitutional Courts as European Union courts: The current and potential use of EU law as a yardstick for constitutional review. Maastricht Journal of European and Comparative Law, 2017, Vol. 24(6), s. 792-821].
Pod vlivem poznání, že právní stát a základní práva jednotlivců nelze v procesu postupného sjednocování Evropy účinně zajistit bez unijní dimenze jejich ochrany, reinterpretují některé ústavní soudy vymezení své pravomoci jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (u nás v čl. 83 Ústavy) směrem vstřícným k vnímání svého postavení jako součásti - ve funkčním smyslu - víceúrovňového ústavního celku. Příkladem budiž poukázáno na porušení práva na zákonného soudce opomenutím vnitrostátního soudu položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, kvalifikované pro rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako ústavní delikt [u nás např. nálezysp. zn. II. ÚS 1009/08ze dne 8. 1. 2009 (N 6/52 SbNU 57),sp. zn. III. ÚS 2782/14ze dne 20. 11. 2014 (N 213/75 SbNU 385)].
Zdrojem podnětů k prohloubení vztahu mezi unijním právem a právem členských států je pak vnitrostátní reflexe Listiny základních práv Evropské unie (dále jen "Listina EU"), která je podle svého čl. 51 odst. 1 "určena" členským státům, "výhradně pokud uplatňují právo Unie". Relevance tohoto "určení" je profilující pro nastavení vztahu mezi oběma lidskoprávními katalogy. "Prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie" volí sice členské státy autonomně (čl. 19 odst. 1 třetí věta Smlouvy o Evropské unii), avšak s respektem k postavení Soudního dvora Evropské unie, který "[z]ajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv" (druhá věta téhož ustanovení). Vnitrostátní soudy v první řadě usilují o eurokonformní výklad domácího standardu lidskoprávní ochrany s ohledem na požadavky kladené Listinou EU [její "prozařování" podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2006sp. zn. Pl. ÚS 50/04(N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.) - cukerné kvóty III]. Ukáže-li se však, že interpretací žádoucí soulad zajistit nelze, protože úroveň ochrany poskytované Listinou EU je intenzívnější, klade se otázka přímého použití vyššího, tedy unijního standardu a nepoužití standardu vnitrostátního. Přestože k takovému řešení zavazuje čl. 53 Listiny EU, není postup Ústavního soudu dosud konsolidován (srov. kritické hodnocení M. SVOBODOVÉ. Působnost Listiny základních práv EU v kontextu judikatury Ústavního soudu ČR. In: Devět let závaznosti Listiny základních práv EU - vliv na vnitrostátní normotvorbu, aplikace soudy členských států EU a další souvislosti. Acta Universitatis Carolinae - Iuridica 4/2018, s. 63). Posuzovaná věc nabízela příležitost k posunu "evropské" doktríny Ústavního soudu v tomto směru, ta však nebyla bezezbytku využita. Praktická aplikace "evropské" doktríny Ústavního soudu vyžaduje totiž diferencovaný přístup.
Má-li dojít k zajištění plného účinku (l´effet utile) předpisu unijního práva na národní úrovni, bude případné přímé použití Listiny EU záležet na tom, jakou míru své vnitrostátní návaznosti předpis unijního práva připouští. Jinými slovy řečeno, zda půjde o předpis plně harmonizovaný a v tom rozsahu i přímo použitelný či o předpis ponechávající prostor k další vnitrostátní normotvorbě.
Referenčním hlediskem ústavního přezkumu vnitrostátní normy, implementující ne plně harmonizovaný unijní předpis, jsou základní práva podle Listiny. Nevykoná-li unijní zákonodárce sdílenou pravomoc Evropské unie zcela, tedy neusiluje-li o bezvýhradně použitelnou, jednotnou úpravu a ponechá-li členským státům prostor k vlastní normotvorbě, připouští jistou rozmanitost i v rovině lidskoprávní. Lze mít za to, že úroveň ochrany stanovená Listinou EU je tak zajišťována prostřednictvím národního katalogu. Pro případné opuštění předpokladu přípustné rozmanitosti lidskoprávní ochrany by musely být dány dostatečné konkrétní důvody.
Naproti tomu, se zřetelem k aplikační přednosti unijního práva, není při ústavním přezkumu adaptační normy k plně harmonizovanému a přímo použitelnému předpisu unijního práva dán předpoklad uplatnění rozmanitosti lidskoprávní ochrany, a proto prvořadým směrodatným referenčním kritériem přezkumu není národní, nýbrž unijní lidskoprávní standard, za podmínky, jejíž splnění bude předmětem důkazu podaného ve smyslu čl. 53 Listiny EU, že úroveň ochrany jím poskytované nebude nižší než úroveň podle standardu vnitrostátního. K ověření této úrovně jako předběžné otázky slouží Ústavnímu soudu řízení podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Takový závěr se podává v komparativním pohledu např. z usnesení německého Spolkového ústavního soudu ze dne 1. 11. 2019 sp. zn. 1 BvR 276/17 (právo být zapomenut II) a lze jej dedukovat i z obecného hodnocení Listiny EU jako standardu hodnotově srovnatelného s domácím katalogem, odkazovaného v čl. 6 Smlouvy o Evropské unii jako součásti Lisabonské smlouvy v nálezusp. zn. Pl. ÚS 19/08ze dne 26. 11. 2008 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.).
V posuzované věci, na pozadí plně harmonizovaného přímo použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), nelze absenci "jiného oprávněného důvodu stanoveného zákonem" jako základu pro zpracování osobních údajů podle čl. 10 odst. 3 Listiny kompenzovat pouze výkladem tohoto ustanovení, zohledňujícím čl. 8 odst. 2 Listiny EU, kde taková podmínka zpracování osobních údajů naopak přítomna je. Namístě bylo odkázat na čl. 8 odst. 2 Listiny EU přímo.