47. Uvedený závěr ostatně dokládá i faktický průběh jednání. Soudce se stěžovatelovy zástupkyně dotázal mimo jiné na její stanovisko ke zprávě Interpolu Bukurešť, podle níž "v Rumunsku, kde požádal o azyl, by měl být žalobce identifikován pod dalšími dvěma identitami s uvedenými jinými daty narození". Zástupkyně stěžovatele uvedla, že z této zprávy plyne, že "i v Bukurešti byl žalobce veden jako nezletilý bez doprovodu. (...) K tomu, jak probíhalo na rumunské straně tlumočení nebo jak neprobíhalo, nemám více zpráv než ty, na které odkazujeme, na ty zprávy EASO, to znamená, že v určitých fázích tlumočeno není, nebo že probíhá komunikace lámanou angličtinou. (...) Bohužel tady to blíže nevyjasníme bez přítomnosti tlumočníka, takže to ponechám asi spíš na nějaké další vyjasnění.". Zástupkyně stěžovatele se pokusila vysvětlit také rozdílnosti ve jménech, která stěžovatel dříve uváděl, a to tak, že stěžovatel podle všeho nejprve uvedl své křestní jméno a příjmení a později i své rodné jméno; městský soud však v napadeném rozhodnutí toto vysvětlení nijak nereflektoval (ani na něj nijak nereagoval). Ústavní soud zde na okraj podotýká, že v některých případech skutečně může dojít k nesrovnalostem i v důsledku špatného překladu anebo přepisu ze strany překladatele (jak dobře ukazuje např. rozsudek NSS sp. zn. 5 Azs 40/2009 ze dne 28. 7. 2009).
48. Ústavní soud tak konstatuje, že stěžovatel nedostal účinnou možnost vyjádřit se k vytýkanému rozporu v uváděných jménech a datech narození, o nichž získala žalovaná informace ze zprávy Interpol, ani během správního, ani během soudního řízení. Přesto mu byl tento rozpor přičítán k tíži a byl zásadním argumentem, pro který městský soud považoval stěžovatele za nevěrohodného. Shledaná nevěrohodnost stěžovatele pak byla důvodem, pro který se městský soud přiklonil k závěru, že stěžovatel je zletilý. Lze sice pouze spekulovat, zda by stěžovatel byl schopen rozpory ve jménech a datech narození vyjasnit, avšak měl tuto možnost dostat. Skutečnost, že se tak nestalo, s sebou také nese výraznou intruzi do jeho důstojnosti, neboť dochází k tomu, že jednotlivec je ze strany státu obviňován (je mu něco vytýkáno a přičítáno k tíži), aniž ovšem mu to je řádně sděleno a umožněno mu na to osobně reagovat.
49. Tento nedostatek v řízení před městským soudem pak nenapravil ani Nejvyšší správní soud, přestože stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že se jej městský soud měl pokusit dotázat na nesrovnalosti ohledně jeho jména a příjmení.
50. Postupem městského soudu, který vedl jednání za přítomnosti stěžovatele, avšak bez tlumočení, a tedy aniž stěžovatel měl účinnou možnost se do jednání zapojit, uplatňovat námitky, argumenty a reagovat na tvrzení týkající se své osoby, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, specificky právo účastnit se a být slyšen v řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny, a právo na tlumočníka podle čl. 37 odst. 4 Listiny, jakož i jeho právo na osobní svobodu podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Nejvyšší správní soud tento postup zamítnutím kasační stížnosti potvrdil.
B. Určování věku cizince a jeho dopad na osobní svobodu stěžovatele
51. S ohledem na význam osobní svobody trvá Listina i Úmluva na striktní vázanosti zákonnými důvody a způsobem jejího zbavení. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nesmí být nikdo "zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon". Úmluva pak v čl. 5 odst. 1 stanovuje výčet situací, kdy lze někoho zbavit svobody, je-li to v souladu s řízením stanoveným zákonem; podle písm. f) mezi ně patří i "zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání". Právům zaručeným čl. 5 Úmluvy pak odpovídají práva uvedená v čl. 6 Listiny základních práv EU (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 15. 2. 2016 ve věci C-601/15 PPU JN proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie, bod 47), a požadavek zákonnosti zajištění se tedy vztahuje i na zajištění podle nařízení Dublin III.
52. Zákon o pobytu cizinců rozlišuje mezi zajištěním osob mladších osmnácti let a zajištěním dospělých za účelem předání. Dospělý může být zajištěn za účelem předání, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, jsou-li splněny podmínky pro předání a existuje-li vážné nebezpečí útěku (§ 129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců). Naproti tomu dítě bez doprovodu lze zajistit, pouze "je-li důvodné nebezpečí, že by mohl[o] ohrozit bezpečnost státu či závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a je-li to v jeho zájmu v souladu s Úmluvou o právech dítěte" (§ 129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců; Ústavním soudem použitý termín "dítě" odpovídá názvosloví používanému v Úmluvě o právech dítěte). S ohledem na přísnější úpravu důvodů zajištění u dětí může mít nesprávné určení věku za následek nezákonnost rozhodnutí o zajištění.
53. ESLP již konstatoval, že zbavení svobody dítěte, pokud ve skutečnosti nemělo být vystaveno zajištění, je porušením čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy (viz rozsudek ESLP ve věci Mohamad proti Řecku ze dne 11. 12. 2014 č. 70586/11, § 86).
54. Na děti se zároveň vztahují jiná pravidla pro určení země odpovědné k posouzení žádosti ve věci mezinárodní ochrany. Podle Soudního dvora EU "vzhledem k tomu, že nezletilí bez doprovodu tvoří kategorii obzvláště zranitelných osob, je důležité neprodlužovat postup pro určení příslušného členského státu více, než je nezbytně nutné, což znamená, že v zásadě nebudou přemisťováni do jiného členského státu" (rozsudek Soudního dvora ve vztahu k předchozímu nařízení Dublin II ze dne 6. 6. 2013 ve věci C-648/11 MA, BT, DA proti Secretary of State for the Home Department, bod 55, srov. též čl. 8 odst. 4 nařízení Dublin III). Nesprávným určením věku tedy může být ovlivněno i vůbec naplnění účelu zajištění, jímž je zajistit bezproblémový přesun do příslušného členského státu.
55. Děti bez doprovodu, jež opouštějí svoji zemi samy z nejrůznějších důvodů, často i kvůli pronásledování nebo válce, jsou obzvláště zranitelné a mohou být snadno oběťmi špatného zacházení. Nedostatečná identifikace dětí může vést k nezákonnému zbavení svobody i k absenci podpory, která dítěti ve zranitelném postavení náleží, a to nejen v podobě opatrovníka (zde zástupce OSPOD), přístupu ke vzdělání, řízení zohledňujícího nezralost dítěte, ale i v podobě bezpečného prostředí pro dítě v ubytovacích prostorech odpovídajících potřebám dětí [srov. obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 6 o zacházení s oddělenými dětmi a dětmi bez doprovodu mimo jejich zemi původu ze dne 1. 9. 2005, CRC/GC/2005/6]. Z toho důvodu je potřeba k určování věku přistupovat nanejvýš odpovědně a přikládat mu velkou váhu.
56. Postupy k určování věku, z nichž navíc některé mají lékařskou povahu, musí v průběhu svého provádění i při hodnocení výsledků respektovat lidskou důstojnost (čl. 1 Listiny a čl. 1 Listiny základních práv EU) a je potřeba dbát na nejlepší zájem dítěte, jako při jakékoli činnosti týkající se dítěte [čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv EU, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017 (N 116/85 SbNU 879), bod 26]. V případě postupů lékařské povahy může jít zároveň o zásah do lidské integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny a čl. 7 Listiny základních práv EU), a i takto je třeba na ně nahlížet.
57. Potíže, jež vyvstávají v souvislosti s určením chronologického věku osoby, vyplývají z toho, že neexistuje jediná metoda nebo konkrétní kombinace metod, pomocí které by bylo možné vědeckým způsobem určit přesný věk jedince [IARLJ-Europe/EASO. Soudcovská analýza: Zranitelnost v kontextu žádostí o mezinárodní ochranu (Judicial Analysis: Vulnerability in the context of applications for international protection). Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2021, s. 53].
58. Výbor pro práva dítěte doporučuje, aby se nebral v úvahu pouze fyzický vzhled jedince, ale též jeho psychická vyspělost. Určování věku by mělo proběhnout vědeckým, bezpečným a férovým způsobem, citlivě vůči dětem i genderovým aspektům, bez rizika porušení fyzické integrity dítěte a s patřičným ohledem na zachování lidské důstojnosti. V případě přetrvávající nejistoty ohledně věku osoby by se měla uplatnit zásada v pochybnostech ve prospěch, takže pokud je možné, že dotčená osoba je dítě, mělo by se s ní zacházet jako s dítětem [obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 6, citovaný výše, bod 31(i)].
59. Na úrovni unijního práva upravuje určování věku pro azylová řízení obdobně čl. 25 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) (dále jen "procedurální směrnice"). Jakékoli medicínské určení věku může podle této úpravy nastoupit teprve tehdy, má-li příslušný orgán pochyby po zohlednění obecného prohlášení žadatele nebo jiných vhodných údajů, a mají být upřednostňována co nejméně invazivní vyšetření (čl. 25 odst. 5 procedurální směrnice).
60. Podle zákona o pobytu cizinců je v souvislosti s určováním věku policie oprávněna "v případě důvodné pochybnosti, že jde o nezletilého cizince bez doprovodu, takového cizince zajistit do doby, než je zjištěn jeho skutečný věk. Policie zahájí úkony ke zjištění věku nezletilého cizince bez doprovodu bezodkladně po jeho zajištění. Odmítne-li nezletilý cizinec bez doprovodu provedení úkonů ke zjištění věku, hledí se na něj jako na zletilého cizince. Pokud výsledky zjišťování věku nejsou průkazné, hledí se na cizince jako na nezletilého cizince bez doprovodu." (§ 129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců).
61. Ústavní soud podotýká, že tedy nelze souhlasit s vyjádřením Nejvyššího správního soudu, podle nějž česká praxe není postavena na principu, že v případě pochybností o věku osoby se má za to, že migrant je osoba mladší 18 let věku. Tento princip je naopak zakotven přímo v zákoně, pro účely řízení ve věci mezinárodní ochrany je pak stanoven i v procedurální směrnici. Je ovšem pravda, jak uvádí i NSS, že umístění dospělého cizince do zařízení pro děti by dostatečně nechránilo nejlepší zájmy tam ubytovaných dětí. Z toho důvodu je potřeba provést určení věku skutečně důkladně, aby pochyby byly co nejvíce rozptýleny.
62. V projednávaném případě ze spisového materiálu plyne, že stěžovatel byl za přítomnosti tlumočníka informován o tom, že bude podroben lékařskému vyšetření a jaký má toto účel, nicméně po dobu zdravotnických úkonů tlumočník nebyl přítomen. V lékařské zprávě se uvádí, že stěžovatel "nemluví, česky, ani anglicky, ani německy", a je konstatována "jazyková bariéra"; absence tlumočníka při vyšetření vyplývá i z rozpisu tlumočnických služeb. Stejně tak podle spisu nebyl po dobu zdravotnických úkonů se stěžovatelem přítomen ani zástupce OSPOD. Ze spisového materiálu nevyplývá, ani že by stěžovatel byl s výsledky lékařského vyšetření seznámen; výsledek lékařské zprávy byl podle zprávy "předán doprovázející policistce". Od výsledku lékařského vyšetření žalovaná se stěžovatelem nadále zacházela jako s dospělým.
63. Výbor pro práva dítěte ve své praxi považuje kvalifikovaného zástupce s potřebnými jazykovými znalostmi během procesu určování věku za stěžejní záruku, aby mohlo být dítě slyšeno v souladu s čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (oznámení výboru ve věci NBF proti Španělsku ze dne 18. 2. 2019 č. CRC/C/79/D/11/2017, bod 12.6; či oznámení ve věci A.L. proti Španělsku ze dne 10. 7. 2019 č. CRC/C/81/D/16/2017, bod 12.8). V souladu s právem dítěte být slyšeno v záležitosti, která se jej dotýká, zaručeným čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, je nezbytné nejen umožnit dítěti se v dané věci vyjádřit, ale také jej pak informovat o výsledku dané věci i o tom, jak bylo s jeho vyjádřením naloženo [srov. obdobně nález sp. zn. II. ÚS 725/18 ze dne 8. 10. 2018 (N 165/91 SbNU 61), bod 49].
64. Shora popsaný postup při určování věku stěžovatele neodpovídá doporučením Výboru pro práva dítěte, jak byla zmíněna. Stěžovateli nebyla poskytnuta náležitá podpora během samotného procesu určování věku, při němž nebyl přítomen zástupce OSPOD či jiný kvalifikovaný zástupce a ani zajištěno tlumočení; navíc stěžovatel nebyl ani seznámen s výsledky vyšetření a určením věku a neměl možnost se k nim vyjádřit. Přesto s ním, bez bližšího vysvětlení, žalovaná následně začala zacházet jako s dospělým. I v této situaci, podobně jako když byl stěžovatel přítomen soudnímu jednání ve vlastní věci, kterému vůbec nemohl rozumět, tak se stěžovatelem bylo jednáno spíše jako s objektem, nikoli subjektem práv, což je z hlediska ochrany lidské důstojnosti nepřijatelné.
65. Mimo celkový postup při určení věku stěžovatele je třeba se v tomto případě věnovat i samotným použitým metodám a jejich vyhodnocení. V tomto ohledu se městský soud i Nejvyšší správní soud odvolávají zejména na rozsudek NSS sp. zn. 5 Azs 107/2020 ze dne 25. 6. 2020. V něm NSS uvedl, že "nepopírá, že i metoda GP může být použita při odhadu kostního věku, avšak má pochyby, že je metodou nejpřesnější, resp. přesnější než metoda TW3, která odděleně hodnotí jednotlivé kosti. Ostatně to, že celosvětově užívanou metodou první volby je metoda TW3 potvrzuje i odborné stanovisko doc. RNDr. Hany Krásničanové, CSc. (...)" (bod 43). NSS též poukázal na praxi ze zahraničí, kde se "vychází z toho, že výsledek vyšetření zápěstní kosti má omezenou autoritativní hodnotu - zvláště po dosažení věku 16 let je důkazní hodnota vyšetření nižší a nelze z ní jednoznačně usuzovat na skutečný věk. Výpověď dotčeného cizince tak zjištěný výsledek vyšetření věku nemůže zpochybnit, ledaže by byl vyšší o 3 a více let oproti cizincem udávanému věku. Jako jediný důkaz je tak výsledek vyšetření kostního věku uznáván v případě, že by odchylka oproti udávanému věku byla vyšší než 3 roky (...) [O]bě uvedené metody jsou založeny na srovnávacím materiálu, u něhož je nezbytné zohlednit i jiný socioekonomický a geografický původ posuzovaných osob (...)" (bod 44). NSS pak shrnul, že posuzování věku musí představovat "rychlý postup, který může zahrnovat též lékařské vyšetření, u něhož ovšem nelze - v závislosti na užité metodě - vyloučit určitou míru chybovosti či odchylky; podle okolností tedy může být vhodná i jeho kombinace s psychosociálním hodnocením dotčeného cizince na základě jeho pohovoru se sociálním pracovníkem či psychologem" (bod 45).
66. Ústavní soud zdůrazňuje, že v citovaném rozsudku tak NSS odmítl absolutizovat závěry lékařského vyšetření z metody GP; preferuje naopak metodu TW3 s tím, že i v tomto případě má vyšetření omezenou vypovídající hodnotu; zpochybnit výpověď cizince pak lze pouze v případě, že rozdíl mezi věkem zjištěným lékařským způsobem a věkem udávaným cizincem činí 3 a více let.
67. Ústavní soud má za to, že městský soud v projednávaném případě tyto závěry NSS zcela převrátil. V případě stěžovatele byl rozdíl mezi výsledky vyšetření TW3 a GP přesně dva roky (z lékařské zprávy lze citovat: "Snímky odeslány k vyhodnocení do programu BoneExpert - GP 18,63 let, TW3 16,36 let"), stejně jako rozdíl mezi věkem udávaným stěžovatelem a výsledkem vyšetření metodou GP, což je odchylka, kterou citovaný rozsudek NSS i zpráva RNDr. Krásničanové uvádí jako zcela běžnou. Není tedy splněno, jak naznačuje městský soud, že zde byl dán příliš velký rozdíl a ten sám mohl zpochybnit tvrzení stěžovatele. Z citovaného rozsudku NSS i z vyjádření RNDr. Krásničanové nadto vyplývá, že obě metody mají nižší vypovídací hodnotu u osob jiného geografického původu než z Evropy či Ameriky. Městský soud se přesto v otázce určení věku stěžovatele spokojil jen s výsledky lékařského vyšetření v kombinaci se shledanou nevěrohodností stěžovatele z důvodu nejednotnosti ve jménech a datech narození, která stěžovatel udával - přičemž ovšem stěžovatel nedostal sám možnost se v těchto ohledech vyjádřit, jak bylo vytknuto výše -, aniž považoval za nutné například doplnění odborného psychosociálního posouzení stěžovatele, doporučované v citovaném rozsudku NSS (pro úplnost Ústavní soud dodává, že žalovaná v řízení odkazovala také na úřední záznam o sdělení lékařky, který se však týkal jiného případu).
68. I na mezinárodní úrovni se zdůrazňuje, že určení věku by mělo "zahrnovat multidisciplinární posouzení nezávislým orgánem, jež by probíhalo po určitou dobu, a nemělo by být založeno čistě na medicínském posouzení. Vyšetření by měla být prováděna pouze se souhlasem dítěte anebo jeho opatrovníka. Neměla by zasahovat do integrity dané osoby a měla by odpovídat lékařským etickým standardům. Je potřeba zřetelně uvést a zohlednit možnou chybu měření u medicínských i jiných vyšetření. Pokud přetrvávají pochyby o nezletilosti dotčené osoby, měla by být uplatněna zásada v pochybnostech ve prospěch." [rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1810 (2011) o dětech bez doprovodu v Evropě: otázky příjezdu, pobytu a návratu (Unaccompanied children in Europe: issues of arrival, stay and return) ze dne 15. 4. 2011, bod 5.10].
69. Výbory OSN pak doporučují, že určování věku by mělo spočívat na "uceleném posouzení fyzické i psychické zralosti dítěte, provedeném specializovanými pediatry nebo jinými odborníky schopnými porovnávat různé aspekty dospívání. Takové posouzení by mělo být rychlé, provedeno způsobem přátelským vůči dětem, zohledňovat genderové a kulturní aspekty, mělo by zahrnovat rozhovory s dětmi a případně i s dospělými, kteří je doprovázejí, a to v jazyce, kterému dítě rozumí. (...) Státy by se měly zdržet použití medicínských metod založených mimo jiné na analýze kostí a zubů, které mohou být nepřesné, mají vysokou míru chybovosti, mohou být bolestivé a vést ke zbytečným právním sporům." [viz společný obecný komentář Výboru pro ochranu práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků č. 4 a Výboru pro práva dítěte č. 23 o povinnostech státu týkajících se lidských práv dětí v kontextu mezinárodní migrace v zemích původu, tranzitu, cílových zemích a zemích návratu ze dne 16. 11. 2017, CMW/C/GC/4-CRC/C/GC/23, bod 4].
70. K lékařským metodám používaným pro určení věku je vhodné dále doplnit, že metoda GP nebyla původně vyvinuta s cílem určit chronologický věk mladých lidí, ale s cílem určit, zdali se děti, jejichž chronologický věk je znám, dostatečně rychle vyvíjejí ve srovnání se svými vrstevníky stejného pohlaví. Podkladem pro studii byly rentgenové snímky zápěstí zdravých bílých dětí z USA s evropskými předky z bohatších rodin s vyšším vzděláním. Každý standard je založen na srovnání 100 dětí daného věku a snímky byly opatřeny pomocí studie nadace Brush Foundation provedené mezi lety 1930 a 1942 [viz zpráva Australského výboru pro lidská práva, Nejistý věk: šetření, jak se zachází s osobami podezřelými z trestných činů převádění osob, které o sobě tvrdí, že jsou děti (An age of uncertainty: Inquiry into the treatment of individuals suspected of people smuggling offences who say that they are children), červenec 2012, s. 55]. Rentgenový snímek zápěstí má objektivním způsobem měřit, zdali dotčená osoba dosáhla fyzické (a kostní) zralosti. Z některých vědeckých studií, na něž odkazuje Australský výbor pro lidská práva, vyplývá, že je asi 61% statistická pravděpodobnost, že osoba bude mít zralé kosti v zápěstí, když dosáhne osmnáctých narozenin. U více než poloviny mladých mužů dosáhly tedy kosti zralosti před dosažením věku 18 let (práva Australského výboru pro lidská práva, citovaná výše, s. 61-62). Dále je třeba mít na paměti, že výsledky určení kostního věku se liší podle etnicity a socio-ekonomických podmínek (výživy a postavení). Například ve vztahu k dětem z Pákistánu zjistili vědci, že tyto děti se vyvíjejí odlišným tempem v různých fázích svého života (rychleji v raném dětství, pomaleji ke konci dětství a opět rychleji v období puberty) [zpráva Australského výboru pro lidská práva, citovaná výše, s. 65-66, odkazující na výzkumnou zprávu A. M. Zafar, N. Nadeem, Y. Husen a M. N. Ahmad, An Appraisal of Greulich-Pyle Atlas for Skeletal Age Assessment in Pakistan, 2010, 60(7) Medical Association of Pakistan Journal 552, 554; a další studie ve vztahu k dětem původem z Taiwanu, Turecka a jiných etnik; citovaná zpráva uvádí i různé další potíže s použitím metody GP].
71. Metoda TW pak představila komplexnější posouzení rentgenových snímků zápěstí na základě posouzení v roce 1962, kde porovnala každou z 20 kostí ruky a zápěstí 2700 britských dětí z nižších a středních vrstev (TW2). Tyto informace byly aktualizovány v letech 1995 a 2001 (TW3), aby byly zohledněny změny v rychlosti dospívání, k nimž došlo za tu dobu (zpráva Australského výboru pro lidská práva, citovaná výše, s. 86).
72. Výbor pro práva dítěte ve své praxi několikrát konstatoval ve vztahu k metodě GP, že "ve spisu je rozsáhlé množství informací, které naznačují, že tato metoda není přesná, má velkou chybovost a není vhodná k použití jako jediná metoda k určení chronologického věku mladé osoby, která tvrdí, že je nezletilá" (viz např. oznámení ve věci NBF proti Španělku ze dne 18. 2. 2019 č. CRC/C/79/D/11/2017, bod 12.6; oznámení ve věci A.L. proti Španělsku z 10. 7. 2019, citované výše, bod 12.7). Využití pouze metody GP ve spojení s hodnocením fyzického vzhledu pro určení věku a skutečnost, že dotyčný neměl zástupce, považoval Výbor pro práva dítěte za porušení čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (tj. zásady nejlepšího zájmu dítěte a práva dítěte být slyšeno; viz oznámení ve věci A.L. proti Španělsku, citované výše, bod 12.8).
73. V projednávaném případě si byl městský soud vědom, že určení věku stěžovatele by se nemělo opírat jen o výsledky lékařských vyšetření, ale měla by být doplněna další metoda či důkaz; závěr o zletilosti stěžovatele tak městský soud založil také na posouzení věrohodnosti, respektive shledání nevěrohodnosti stěžovatele. Takový postup městského soudu ovšem nemůže obstát, a to z několika důvodů. Předně Ústavní soud považuje závěr o nevěrohodnosti stěžovatele v daném případě za nepodložený, a to už proto, že stěžovatel nedostal příležitost se k těmto nesrovnalostem osobně vyjádřit. Avšak i v případě, že by stěžovatel byl shledán nevěrohodným po právu, je nelogické ze závěru o nevěrohodnosti výpovědi jednotlivce (např. o svém jménu) učinit další metodu určování věku. Nic nevylučuje, že může nastat situace, kdy výpověď migrujícího dítěte bude nevěrohodná, třeba i v otázce jeho jména; ale přesto stále půjde o dítě, které potřebuje podporu pro další řízení a které nesmí být zbaveno svobody stejným způsobem jako dospělý. Věrohodnost jeho tvrzení - která navíc může být ovlivněna i psychickou nezralostí či špatnými prožitky z migrace - se jistě může odrazit v případném řízení ve věci mezinárodní ochrany, ovšem poté, co se dotčenému dítěti dostane dostatečné podpory.
74. V této souvislosti je vhodné připomenout, že stěžovatel předložil městskému soudu i vyjádření, že je potenciální obětí špatného zacházení (písemné vyjádření k zacházení ze strany policistů v Rumunsku). Obdobné vyjádření bylo předloženo i v řízení o předání vedeném u Ministerstva vnitra. Městský soud však toto písemné vyjádření nezohlednil, a to s odkazem na nevěrohodnost stěžovatele. Podle Ústavního soudu takové apriorní odmítnutí neobstojí, a to i přesto, že stěžovatel dané vyjádření předložil teprve při jednání soudu. Stěžovatel po svém zajištění neměl přístup k právní pomoci a žalovaná po celou dobu řízení vycházela pouze z podání vysvětlení ze dne následujícího po prvotním zajištění stěžovatele, tedy z jeho prvotního vyjádření po svém zajištění. Tvrzení stěžovatele o špatném zacházení v průběhu migrace nicméně naznačuje, že se mohlo jednat o oběť násilí ze strany státních orgánů. Takové oběti přitom mají často počáteční nedůvěru k dalším představitelům mocenských složek a určitý typ detailů uvedou až po nabytí důvěry. Lze předpokládat jejich sníženou ochotu a strach vypovídat, směřující zejména vůči institucím, které se na špatném zacházení v minulosti podílely (Lukasová, M. Identifikace možných obětí mučení a jiného závažného násilí. In Veřejný ochránce práv. Ročenka uprchlického a cizineckého práva, 2019, s. 269). Stěžovateli tedy měla být dána možnost znovu se v řízení, před rozhodnutím o prodloužení zajištění, vyjádřit ke svému zajištění, věku i případným rozporům, stejně jako k přemístění do Rumunska. Všechny tyto okolnosti mohly ovlivnit nejen určení věku, ale též samotné rozhodnutí o prodloužení zajištění.
75. Ústavní soud uzavírá, že postup při určení věku stěžovatele byl stižen řadou nedostatků. Během procesu určování věku, zejména při lékařském vyšetření, nebyl přítomen zástupce stěžovatele ani tlumočník, navíc pro určení věku byly fakticky využity čistě medicínské metody a jejich výsledky ani nebyly hodnoceny v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nadto stěžovatel nebyl seznámen s výsledky vyšetření a ani před prodloužením zajištění nedostal možnost se znovu vyjádřit ke všem relevantním skutečnostem, které mohly ovlivnit závěr o jeho věku i celé rozhodnutí o prodloužení zajištění. Za této situace nelze akceptovat závěry o zletilosti stěžovatele. V důsledku popsaných nedostatků tak prodloužením zajištění došlo k porušení stěžovatelova práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.
76. Ústavní soud mimoto poznamenává, že nepřehlédl opakovanou výzvu NSS, aby si policie či Ministerstvo vnitra v rámci metodické činnosti opatřily "odborně podložený závěr o podstatě metod TW3 a GP, vč. toho, do jaké míry je možné jejich výsledky považovat za validní a za jakých okolností je nutné je doplnit" (srov. rozsudek sp. zn. 5 Azs 107/2020, citovaný výše, bod 44; též např. následný rozsudek NSS sp. zn. 5 Azs 106/2020 ze dne 31. 7. 2020 či rozsudek sp. zn. 6 Azs 41/2020 ze dne 21. 10. 2020, bod 33). Z projednávaného případu se jeví, že tyto výzvy zatím žalovaná nevyslyšela.
77. Ústavní soud naopak neshledal, že by zajištění stěžovatele mezi dospělými osobami po dobu delší dvou měsíců dosáhlo intenzity nelidského a ponižujícího zacházení podle čl. 3 Úmluvy. Právní zástupkyně stěžovatele na jednání městského soudu poukazovala na to, že stěžovatel po celou dobu zůstal v ZZC, jež je uzpůsobeno zranitelným osobám, a nebyly předloženy žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že by podmínky v tomto zařízení byly takové, že je lze považovat za zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy.
C. Neprovedení důkazů Nejvyšším správním soudem
78. Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž namítl neprovedení důkazů, které předložil v řízení před Nejvyšším správním soudem, a sice kopií osobních dokladů, jež měly prokázat jeho jméno a věk a jež doložil v září 2020.
79. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku uvedl, že těmito novými důkazy žádné dokazování neprováděl, neboť jde o nekvalitní fotokopie, z nichž nelze mnoho vyčíst, což potvrzují i česky psané vysvětlivky v těchto dokumentech.
80. Ústavní soud podotýká, že Výbor pro práva dítěte se ve věci A.L. proti Španělsku (oznámení citované výše) věnoval dítěti v podobné situaci jako stěžovatel: jednalo se o cizince, který se neprokázal žádným dokladem v době nezákonného vstupu do země, podle státních orgánů vypadal jako dospělý, lékařský test ukázal, že má více než 19 let, a cizinec uvedl nejprve jiné příjmení než později. Během procesu určování věku neměl žádného zástupce. Později doložil kopii svého rodného listu, z nějž vyplýval nižší věk a jeho nezletilost. Výbor pro práva dítěte shledal, že španělské orgány porušily mimo jiné právo stěžovatele podle čl. 8 Úmluvy o právech dítěte, neboť změnily část jeho totožnosti tím, že mu připisovaly věk a datum narození odlišné od údajů v rodném listě, a to i poté, co dotyčný předložil jeho kopii. Podle výboru mají státní orgány povinnost respektovat právo dítěte na zachování své totožnosti. Španělské orgány tedy měly formálně ověřit informace na rodném listu, případně je ověřit s kompetentními orgány země původu. Z praxe Výboru pro práva dítěte je tak zřejmé, že i dodatečně doloženým osobním dokladům migrujících cizinců, u nichž jsou pochyby o jejich ne/zletilosti, je třeba věnovat odpovídající pozornost.
81. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu mohou soudy odmítnout důkazní návrh účastníka řízení, s náležitým odůvodněním, toliko ze tří důvodů, jinak půjde o zásah do práva účastníka na spravedlivý proces: zaprvé pro nerelevantnost, tedy pokud skutečnost, kterou má důkaz prokázat, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, zadruhé pro nedostatek vypovídací hodnoty, tedy není-li důkaz způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost, a zatřetí pro nadbytečnost, tedy pokud skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navržen, byla již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239), nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51) či nález sp. zn. III. ÚS 95/97 ze dne 12. 6. 1997 (N 76/8 SbNU 231)].
82. Ústavní soud připomíná, že stěžovatel při podání vysvětlení dne 5. 6. 2020 uvedl jméno "Ahmed B. C.". Ze soudního spisu Nejvyššího správního soudu pak Ústavní soud zjistil, že předložená kopie občanského (osobního) průkazu obsahuje podle předloženého překladu jméno "Áhmed B. C." a dále tyto informace: "Irák", "ministerstvo vnitra 94441", "pro národnost a průkazy a pobyt", "občanský (osobní) průkaz" a jméno "Áhmed B. C.". Kopie rodného listu obsahuje tato slova: "rodný list", "oddělení..." "zdraví...", "jméno Ahmed", "rok 2004 měsíc 9" "datum narození", "hodina_den ... (nepřečtu to)". Na další kopii je pak překlad čísel "XXX nebo spíš: YYY".
83. NSS zdůvodnil odmítnutí předložených důkazů v podstatě jejich nedostatečnou vypovídací hodnotou. Toto odůvodnění ovšem není přesvědčivé. Z předložených překladů je zřejmé, že překladatel dokumenty z větší části přeložil, pouze u jednoho z údajů (hodina a den narození na kopii rodného listu) a některých dalších slov učinil poznámku o nečitelnosti. Mimoto je třeba mít na paměti i kontext situace stěžovatele jako migrujícího cizince, pocházejícího ze země stižené ozbrojeným konfliktem, navíc zbaveného osobní svobody; v takové situaci může být obtížné obstarat si včas a řádné dokumenty ze země původu, tím spíše originály. I v posuzovaném případě by tak zásadám spravedlivého procesu lépe vyhovovalo, kdyby předložené kopie byly akceptovány jako důkazy, přitom v rámci důkazního procesu by soud mohl posuzovat i to, nakolik je lze celé přeložit či jak jsou věrohodné (a samozřejmě v případě zjištěné nečitelnosti dokladů by mohl být učiněn i závěr, že předložené kopie nejsou s to prokázat věk stěžovatele). Hodnocení důkazů samozřejmě nelze předem předjímat.
84. Za těchto okolností a ve spojení s dalšími nedostatky v postupu při určení věku stěžovatele, které byly vytknuty výše, došlo neakceptováním důkazních návrhů stěžovatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
VI. Závěr
85. Ústavní soud shrnuje, že konání jednání soudu za přítomnosti osoby, jež se domáhá soudní ochrany svého ústavně zaručeného práva, aniž tato osoba jednání rozumí a má možnost se do něj účinně zapojit, nepřípustně zasahuje do lidské důstojnosti podle čl. 1 Listiny a zároveň porušuje zásady spravedlivého procesu. Ačkoliv požadavek na kontradiktornost soudního řízení týkajícího se zbavení svobody není absolutní, v situaci, kdy je dotčená osoba během jednání v důsledku absence tlumočení zbavena účinné možnosti se do jednání zapojit, uplatňovat námitky, vyjadřovat se k prováděným důkazům a například také reagovat na tvrzení týkající své osoby, dochází k porušení jejího práva na spravedlivý proces, specificky práva účastnit se a být slyšen v řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny, a práva na tlumočníka podle čl. 37 odst. 4, jakož i práva na osobní svobodu podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy.
86. Je-li rozhodováno o osobní svobodě státního příslušníka třetí země bez doprovodu ve věku hraničícím se zletilostí, má určení jeho věku zásadní dopad na zákonnost jeho zbavení svobody a na splnění povinnosti státu poskytovat dětem zvláštní podporu, jak vyžaduje jejich zranitelné postavení. Proces určení věku musí zohlednit nejlepší zájem dítěte a právo dítěte vyjadřovat se ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte), čemuž odpovídá přítomnost tlumočníka i zástupce během celého procesu určení věku, seznámení dotčené osoby s výsledky určení věku a umožnění jí se k těmto výsledkům vyjádřit. S ohledem na zásadní dopad určení věku do práva na osobní svobodu je nezbytné určení věku provést důkladně, aby byly co nejvíce rozptýleny jakékoli pochyby o věku, respektive zletilosti či nezletilosti dotčené osoby; v případě přetrvávajících pochybností uplatnit zásadu v pochybnostech ve prospěch; a využít i jiné než medicínské metody určení věku, minimálně dokud nebude k dispozici metoda poskytující dostatečně přesné výsledky. Nedodržení těchto požadavků na proces určení věku u osoby, která je zajištěna (zbavena svobody) jako zletilá, v důsledku vede k porušení jejího práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.
87. Ústavní soud shledal, že uvedené principy nebyly v projednávaném případě dodrženy, čímž a také s ohledem na další procesní nedostatky soudního řízení, jak byly vytknuty výše, došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a to práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 5 odst. 4 Úmluvy, práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a práva na tlumočníka podle čl. 37 odst. 4 Listiny.
88. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti v části napadající rozhodnutí správních soudů a tato rozhodnutí zrušil v souladu s § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
89. Ve zbytku, tj. v části napadající rozhodnutí žalované, pak Ústavní podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Učinil tak v souladu s principem subsidiarity, respektive minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, neboť v projednávaném případě je kasací napadených rozsudků správních soudů otevřen dostatečný prostor pro ochranu základních práv a svobod stěžovatele; mimoto Ústavní soud shledal procesní pochybení v soudním řízení, v jejichž důsledku nebyla žaloba stěžovatele řádně projednána při dodržení všech zásad spravedlivého procesu, a je tudíž namístě, aby se jí soudy zabývaly znovu, přičemž posoudí i zákonnost a ústavnost rozhodnutí žalované.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. července 2021
Ludvík David, v. r. předseda senátu