6. Někdo může namítnout, že při rozhodování je relevantní pouze výrok nálezu (usnesení). Tak tomu však není, neboť odůvodnění představuje integrální součást rozhodnutí, a to nejen u rozhodnutí Ústavního soudu. Obecný soud vyšší instance nezruší nebo nezmění rozhodnutí nižší instance kvůli výroku, ale zpravidla pro deficity odůvodnění. Přesněji řečeno: soud vyššího stupně zkoumá výrok ve světle odůvodnění. Pokud jde o Ústavní soud, většinově se uznává, že v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy je závazný nejen výrok rozhodnutí, ale i tzv. ratio decidendi, tedy nosné důvody obsažené v odůvodnění, a to ať již právně, nebo silou své přesvědčivosti. K tomu podrobně srov. zejm. FILIP, J. Čl. 89. In: BAHÝĽOVÁ, L., FILIP, J., MOLEK, P., PODHRÁZSKÝ, M., SUCHÁNEK, R., ŠIMÍČEK, V., VYHNÁNEK, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1216 a násl., LANGÁŠEK, T. Čl. 89. In: RYCHETSKÝ, P., LANGÁŠEK, T., HERC, T., MLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 929 a násl., SLÁDEČEK, V. Čl. 89. In: SLÁDEČEK, V., MIKULE, V., SUCHÁNEK, R., SYLLOVÁ, J. Ústava České republiky. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 1018 a násl. (ve všech případech srov. též literaturu tam uvedenou). Na tom nic nemůže změnit ani možnost předložit odlišné stanovisko jen k odůvodnění, navíc v daném případě vlastně soudce neví, k jaké verzi odůvodnění má separátní vótum dávat. Jde o jakési v čase proměnlivé, "chameleonské" odůvodnění...
7. Ve čtvrtek dne 11. 2. v 16:24 hod. soudce zpravodaj soudcům zaslal "upravené" znění odůvodnění. Dovedl bych ještě akceptovat menší úpravy textu odůvodnění, vzhledem k vzneseným připomínkám. Ale oproti "schválenému" odůvodnění jeho nová verze doznala značných, zásadních změn. Kupodivu nemá jít o verzi konečnou, ale "otevřenou", neboť soudce své kolegy vyzval k zaslání připomínek do pondělí 15. 2. (!!!).
8. Relevantní změny spočívají především v tom, že soudce zpravodaj zcela ustoupil od původně uplatněného testu racionality, posléze "překlopeného" do testu proporcionality, což však představovalo právě ratio decindendi jeho předchozí verze odůvodnění nálezu. V souladu s připomínkami některých soudců (včetně mě), přednesených na plénu konaném dne 9. 2., odůvodnění založil především na posouzení akcesorické rovnosti, resp. zákazu diskriminace.
9. Výše popsaný postup projednávání a schvalování nálezu považuji za naprosto nepřijatelný, podle mého názoru dokonce za rozporný se zákonem o Ústavním soudu. Zcela jasně se tak opět objevila nikoliv potřeba, ale nutnost přijetí jednacího řádu Ústavního soudu, jak je to ostatně běžné u vrcholných soudů (srov. též Organizační a jednací řád Ústavního soudu ČSFR, schválený podle § 15 zákona č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním). Chce-li Ústavní soud být hoden označení nezávislého strážce ústavnosti, měl by postupovat rozvážně, rozhodovat po odpovídající diskusi, jejíž výsledek se promítne do nálezu (usnesení) a jeho odůvodnění. Neměl by přijímat rozhodnutí unáhlená, navíc s nikoliv konsensuálně přijatým odůvodněním. Přesněji řečeno: nepřijímat rozhodnutí bez známého odůvodnění.
10. Ostatně nabízí se otázka, zda se nespěchalo jen proto, aby došlo ke zrušení krizového opatření vlády dříve, než pozbyde platnosti. Lze ovšem podotknout, že bylo zřejmé, že vláda vydá obsahově prakticky totožné nové krizové opatření, takže existovala možnost - jako v dané věci - obdobně postupovat podle bodů 37 až 39 nálezu.
11. Striktně vzato by se odlišné stanovisko mělo vztahovat k podobě odůvodnění schváleného dne 9. 2. 2021 (drobné, spíše technické úpravy po přijetí rozhodnutí jsou možné), což však nemá valného smyslu, neboť ani nebude dostupné, resp. nebude publikováno. Co se týče současné verze odůvodnění (za dané situace nemám v úmyslu soudci zpravodaji opět zasílat připomínky), lze přivítat novou esenci odůvodnění na základě posouzení rovnosti. Nicméně mohla být zřetelněji oddělena, poněkud se ztrácí v dalších, někdy podstatných, jindy irelevantních partiích. Není mi např. jasný účel obsáhlé citace v bodě 50, neboť vyhlášení nouzového stavu vůbec nebylo předmětem přezkumu. Jestliže se chtělo (bod 51) říci, že akceptujeme, že vláda zvlášť vyhlašuje nouzový stav a jednotlivá krizová opatření, stačilo na nálezsp. zn. Pl. ÚS 8/20(N 142/28 SbNU 237; 528/2002 Sb.) jen odkázat. Je skutečně nutné široce citovat z vyjádření vlády (bod 64)? Možná by stačilo stručné vysvětlení vlastními slovy.
12. Za poněkud nejasný považuji závěr bodu 54, že napadený zákaz se dotýká samotné podstaty a smyslu práva podnikat. Co z toho v rámci přezkumu plyne? Spíše jde o fragment argumentace z původní verze odůvodnění uplatněné při přechodu z testu racionality do testu proporcionality.
13. Kategorický závěr, že se Ústavní soud musel zabývat poměřováním v kolizi stojících základních práv, přičemž se zřejmě má na mysli kolize práva podnikat a práva na ochranu zdraví i práva na život (bod 55), vyvolá očekávání příslušné argumentace. Nic takového však v odůvodnění nenalezneme, až v bodě 86 je vysvětleno, že jelikož vláda nepředložila dostatečné a racionální důvody, na jejichž "základě může Ústavní soud řádně plnit svou funkci a přezkoumat soulad napadeného předpisu se zákonem (!), resp. s ústavním pořádkem (...) není možno provést ani poměřování v kolizi stojících základních práv (právo svobodně podnikat a vlastnické právo proti právu na ochranu zdraví či právu na život)".
14. V bodech 67 a 69 se argumentuje ustanoveními Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která stanoví omezení státní, resp. uplatňování veřejné moci zákonem. Lze z tohoto učinit závěr, že krizové opatření vlády má právní sílu zákona? Ústavní soud se výslovnému závěru o tom, jaké právní síly je krizové opatření jako právní předpis sui generis, viditelně vyhýbá, byť bod 86 (srov. předchozí odstavec) by spíše naznačoval, že jde o právní předpis podzákonný. K tomu srov. též např. mé odlišné stanovisko k usnesenísp. zn. Pl. ÚS 10/20(dostupné na https://nalus.usoud.cz).
15. Za zajímavou otázku lze považovat vztah Listiny a ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Z odůvodnění se však dá dovozovat, neboť operuje čl. 4 (bod 69), jako by Listina měla vyšší právní sílu než ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, což pochopitelně není pravda. Spíše mám za to, že ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (vzhledem k tomu, co je předmětem jeho úpravy) je k Listině ve vztahu speciality (lex specialis derogat legi generali). Ostatně se domnívám, že úprava v ústavním zákoně o bezpečnosti České republiky by potřebovala změny (k tomu srov. SLÁDEČEK, V. Vláda a nouzový stav. Správní právo, 2020, č. 5-6, s. 278 a násl.).
16. Nález poněkud roztroušeně a ne zcela konzistentně přistupuje k otázce eventuálního odůvodnění krizového opatření (body 70-83, 92-93). Tak např. Ústavní soud nejdříve vytýká, že vláda ani ve vyjádření k návrhu neuvedla žádné relevantní zdroje "na základě čeho vláda dospěla právě k tomuto řešení" (bod 70), dále uvádí, že je nemyslitelné, aby "jakýkoliv akt orgánu veřejné moci, který zasahuje do základních práv, nebyl racionálně a přesvědčivě odůvodněn" (bod 73). Pak Ústavní soud připouští, že není jeho úkolem požadovat po vládě perfektní odůvodnění, aby dále zopakoval, že rozhodnutí vlády se musí "opírat o odborná doporučení, vycházející z maximální míry dostupných znalostí" (bod 76). Posléze Ústavní soud odmítá námitku, že nelze "striktně požadovat, aby byl odůvodněn každý právní předpis" (bod 78). Dále Ústavní soud konstatuje, že "efektivní přezkum prováděný Ústavním soudem (...) není možný bez toho, aby vláda řádně vysvětlila nutnost vydání napadeného opatření" (bod 81, znamená to snad, že přezkum byl jen tak "napůl"?), a uzavírá, že "není nutné, aby důvody normotvůrce (...) byly vždy bezpodmínečně explicitně zachyceny již ve formálním dokumentu, který by tvořil odůvodnění (důvodovou zprávu) právního předpisu" (bod 83). Považuji takové obsáhlé, zčásti opakované úvahy za kontraproduktivní. Domnívám se, že je třeba vyjít z toho, že Ústavní soud ve své předchozí judikatuře označil krizové opatření za právní předpis sui generis. Z tohoto závěru by měl Ústavní soud dovodit, že právě ona zvláštnost předpisu (vydaného navíc v mimořádné situaci) by měla vést k tomu, aby krizové opatření obligatorně doprovázelo odůvodnění, byť patrně publikované jen na webové stránce vlády.
17. Mám značné pochybnosti o závěru, že stát "může jednotlivci (...) adresovat určitý příkaz či zákaz, nesmí však základní logiku vztahu mezi veřejnou mocí a jednotlivcem obrátit. Nelze tedy právním předpisem (...) zakázat ,vše' a formou výjimek pak určité oblasti zasažené zákazem ,zpětně povolit'" (bod 72). Nevím, na základě čeho Ústavní soud dospěl k takovému kategorickému závěru, když lze v právním řádu nalézt zákony, které právě takovou legislativní techniku používají, aniž by vyvstaly jakékoli pochybnosti o její ústavní konformitě. Srov. např. § 30 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 22 odst. 3 a § 29c odst. 1 a 2 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, § 20 odst. 1 až 3 a § 32 odst. 8 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ostatně sám zákon o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 173/2018 Sb., v § 4 odst. 2 soudci "zakazuje" výkon jiné placené funkce nebo jiné výdělečné činnosti, ovšem s výjimkami zde dále stanovenými.
18. A nakonec - v závěrečném bodě 95 se suše konstatuje, že došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy bez jakéhokoliv odůvodnění.
19. V úterý 16. 2. v 9:10 hod. soudce zpravodaj rozeslal konečnou verzi "plenárního nálezu" s tím, že je dán dostatečný prostor pro případné disenty, neboť se nález vyhlásí 22. 2. v 9.00 hod. Jelikož případné úpravy původní verze nebyly technicky odlišeny, nezbylo než obě znění odůvodnění porovnat. Drobné (nepodstatné) korekce byly zaznamenány v bodech 54, 60, 72, 73 a 87. Závažnější úpravy lze shledat v bodech 67, 69 a 89, přibyl nový bod 90. Bod 67 byl rozšířen o argumentaci k čl. 1 odst. 1 Ústavy ("zákaz libovůle vyplývá i z principu materiálního práva státu, zaručeného čl. 1 odst. 1 Ústavy") a citaci čl. 4 odst. 4 Listiny, rozbor čl. 4 Listiny obsažený v bodě 69 byl vypuštěn. Část textu z bodu 89 přešla do nového bodu 90 a text byl mírně rozšířen. Na již dříve zpracovaných připomínkách nemám v podstatě co měnit, snad jen, že se připomínka v mém bodě 14, resp. 15 vztahuje pouze na bod 67 nálezu.
20. Lze uzavřít: obávám se, že s podporou rozhodnutí s novým odůvodněním bych také měl jistý problém, naštěstí to již nemusím a vlastně bych ani neměl řešit. Jakkoliv chápu, že soudce zpravodaj měl na podstatně přepracované odůvodnění nálezu málo času (termín si ovšem stanovil sám), některé deficity to neomlouvá.