42. Z ústavněprávního hlediska nepřípustným měřítkem je věk pacienta, s nímž Metodika nakládá rozporuplně, uvádí-li na jedné straně, jak může být znalecky stanovený procentní základ podle věku zvýšen/snížen, aby o odstavec níže dodala, že nelze říci, že by mladý člověk trpěl více apod. (viz výše bod 31). Výjimečně si lze představit situace, v nichž věk pacienta může pro úvahu soudce (a nikoho jiného) ohledně přiměřené výše zadostiučinění hrát roli. Není však souladné s právem na rovné zacházení (čl. 3 odst. 1 Listiny) a s ochranou lidské důstojnosti, aby se stalo z věku jako neovlivnitelné osobní charakteristiky jedince [srov. vedle zmíněného článku Listiny také čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie či nález sp. zn. Pl. ÚS 18/15 ze dne 28. 6. 2016 (N 121/81 SbNU 889; 271/2016 Sb.), bod 108] pravidelně a automaticky aplikované kritérium.
43. Vzhledem k době, která již od účinnosti nového občanského zákoníku uplynula, a problematickému charakteru Metodiky odklánějícímu se od "podpůrnosti" a obecné nezávaznosti této pomůcky se nabízí otázka, nenastal-li čas, aby Nejvyšší soud využil své pravomoci sjednotitele judikatury obecných soudů a vydal k problematice výkladu § 2958 o. z. závazné stanovisko vycházející z pečlivé analýzy rozhodovací činnosti obecných soudů, jak předpokládá zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 14 odst. 3.
VI. e) Shrnutí obecných východisek
44. Ústavní soud shrnuje na tomto místě, že ústavně konformní výklad § 2958 o. z. vyžaduje, aby byla výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví přiznávána primárně nikoli podle "nezávazných pomůcek", nýbrž podle zákona a jeho smyslu ("filosofie"), tedy především podle zásad slušnosti. Z vůle zákonodárce a základního státoprávního principu dělby moci pak plyne, že odpovědnost za spravedlivé rozhodnutí v konkrétních případech svěřuje zákon jedině soudcům (tedy nikoliv znalcům či komukoliv jinému).
45. Tvorba Metodiky byla v kontextu doby přijetí a účinnosti nového občanského zákoníku vedena dobrým úmyslem, její využití se však se záměrem zákonodárce do jisté míry minulo, je-li nyní odpovědnost za rozhodnutí svěřená moci soudní fakticky přenášena dokonce mimo státní moc. Metodika je nepochybně velmi užitečnou pomůckou při mimosoudních vyjednáváních; nedohodnou-li se však strany deliktního závazku smírně a podá-li poškozený žalobu, musí nastat jiný - zákonný - režim. Existence překážky lepší budoucnosti, její míry, jakož i obecně míry újmy na zdraví, je otázkou právní, jejíž řešení nelze (nikdy) přenášet na znalce. Oblasti života poškozeného, určené ke zkoumání podle části C Metodiky (viz bod 32 výše) vyžadují zjištění a úvahy soudcovské (nikoli znalecké). Znalec má odborně posoudit pouze to, kde a jak intenzivně jsou tělo a duše poškozeny (katalog defektů); vyřešení zbývajících otázek je na soudci.
46. Také v souvislosti s předchozí podle zákonodárce nevyhovující a opuštěnou úpravou platilo, že "[t]abulky stanoví pouze základní počet bodů; povinností soudu je, aby se při určení náhrady za ztížení společenského uplatnění zabýval předpoklady, které měl poškozený pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou následkem úrazu omezeny nebo ztraceny a aby rozhodl o přiměřeném zvýšení náhrady. ... Zvýšení náhrady má být spíše pravidlem. ... Znalcem uvedený počet bodů je tedy jen základ pro stanovení počtu bodů soudem se zřetelem na konkrétní případ." (Bičovský, J., Holub, M. Náhrada škody v občanském, obchodním, správním a pracovním právu. Praha: Linde Praha a.s., 1995, s. 133-134.). Tím spíše musí uvedené východisko platit pro naplnění vizí zákonodárce, který přijal občanský zákoník č. 89/2012 Sb.
47. Soudce je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázán zákonem. Zákon říká, že "vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti." Výklad pojmů překážka lepší budoucnosti a zásady slušnosti je výhradní odpovědností soudce. Aby bylo jeho rozhodnutí přezkoumatelné a srozumitelné - zejména účastníkům řízení, i těm nezastoupeným - je třeba, aby soudce do odůvodnění promítl jasné úvahy, které jej k rozhodnutí vedly. Je jeho povinností popsat rozhodná skutková zjištění (zejména kdy se ustálil zdravotní stav poškozeného a jaká mu z něj plynou oproti stavu původnímu omezení) a právní závěry z učiněných zjištění plynoucí, tj. jaký myšlenkový postup při své úvaze o přiměřené výši odčinění újmy konkrétního poškozeného použil. Jako "odrazový můstek" může použít i Metodiku, nikoli však bezvýhradně. Soudce je při rozhodování vázán zákonem, nikoliv nezávaznou metodickou pomůckou - a zákon mu ukládá rozhodnout podle zásad slušnosti (§ 2958 o. z.) a výši kompenzace určit podle jeho úvahy (§ 136 o. s. ř.).
48. Jinými slovy, soudce pečlivě zváží, zda je sporná skutková otázka doopravdy odborná a zda potřebuje k jejímu vyřešení znalecký posudek, pečlivě zjistí skutkový stav a podepře své vlastní rozhodnutí o tom, jaká částka je k odčinění újmy poškozeného přiměřená, po komplexně provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tedy vlastní - účastníku srozumitelnou - úvahou, nikoli prostým odkazem na znalecký posudek (tedy v zásadě na velmi složitou technickou část Metodiky; obdobně k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 ze dne 15. 12. 2021). Vyjde-li přitom soudce z Metodiky (která není jediným myslitelným vodítkem - nemůže jím být již z povahy jejího nezávazného charakteru), měl by uvést v odůvodnění svého rozhodnutí, k jakému okamžiku poškozenému náhradu újmy přiznává, z jaké výchozí rámcové částky vychází, kolika procenty ohodnocuje následky poškození zdraví (v porovnání s fatálními 100 %) a jaké další okolnosti jej vedou k rozhodnutí o zvýšení/snížení/ponechání výchozí částky tak, aby byly naplněny zásady slušnosti, jak mu ukládá zákon v § 2958 o. z.
49. Soudy musí rovněž dodržovat princip předvídatelnosti soudního rozhodování, který požívá jako jeden ze základních principů materiálního právního státu ústavněprávní ochrany prostřednictvím samotného článku 1 odst. 1 Ústavy, ale i článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Aby mu obecné soudy dostály při rozhodování, jaká výše odčinění nemajetkové újmy v penězích je přiměřená, je třeba při srovnávání s jinou rozhodovací praxí vzít do úvahy nejen skutkovou obdobnost případu, nýbrž zasadit srovnávanou částku také do ekonomického kontextu doby jejího přiznání.
VI. f) Aplikace na projednávaný případ
50. Jak vyplývá z výroků tohoto rozhodnutí, Ústavní soud nepovažuje v projednávané věci shrnutá obecná východiska za respektovaná. Pro ústavněprávní přezkum případu stěžovatelky je klíčových několik momentů - v rovině skutkové (procesu dokazování) jde o nepřípustné přenášení odpovědnosti za právní posouzení věci ze soudu na znalce, v rovině právního posouzení pak přezkoumatelnost rozhodnutí obecných soudů a dodržení principu předvídatelnosti soudního rozhodování (viz podrobněji body 21-26 nálezu sp. zn. IV. ÚS 1132/22 ze dne 15. 11. 2022); to vše v duchu čl. 36 odst. 1 Listiny, který zde byl z níže vyložených důvodů ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny porušen.
51. Napadená rozhodnutí především neobsahují skutkový závěr o tom, kdy byl zdravotní stav stěžovatelky ustálen, k jakému okamžiku se tedy má určit překážka lepší budoucnosti a odčinit ztížení jejího společenského uplatnění. Pro právní posouzení (jaké odčinění újmy na zdraví je přiměřené) jde přitom podle ustálené rozhodovací praxe (i Metodiky) o skutečnost zásadní. Tento údaj plyne pouze ze znaleckého posudku (čl. 260-265) a je bez bližšího odůvodnění stanoven ke dni 15. 8. 2018. Znalecký posudek je ovšem - jak shora osvětleno - důkazní prostředek jako každý jiný a je povinností soudu skutková zjištění z něj učiněná porovnat s ostatními důkazy (§ 132 o. s. ř.) a promítnout do odůvodnění rozhodnutí (viz § 157 odst. 2 o. s. ř.).
52. Dále znalec uvedl, že ke dni zpracování jeho posudku byla stěžovatelka permanentně omezena v každodenním životě (v době posuzování byla invalidní ve II. stupni). Posudek obsahuje vyplněnou tabulku podle Metodiky, z níž plyne, že omezení života stěžovatelky znalec stanovil mírou 5,96 % (následky byly kódovány v oblasti Pohyblivosti 0,54 %, Péče o sebe 1,47 %, Život v domácnosti 1,42 %, Mezilidská jednání a vztahy 0,20 %, Hlavní oblasti života 0,95 % a Život komunitní, sociální, občanský 1,39 %). Tomuto procentnímu ohodnocení pro rok 2018 má odpovídat částka 703 803 Kč. K výsledku znalec v komentáři svého písemného posudku uvedl: "Dlouhodobá ambulantní léčba digestivních potíží, poruchy střevní pasáže a depresivní ataky probíhají v období 2016-2018 a v současnosti jsou tyto následky permanentním omezením každodenního života poškozené. Tyto následky nelze přes jejich závažnost a charakter úplně adekvátně vyjádřit v příslušných doménách (absentují v ,Metodice NS‘). V současném seznamu domén chybí položky zohledňující výše uvedené potíže, proto doporučuji navýšení odškodnění soudem." Při jednání znalec v řízení vyslechnut nebyl, což samo o sobě lze považovat v takto sporné a složité věci za závažnou procesní vadu hraničící s porušením zásady ústnosti a přímosti (čl. 38 odst. 2 Listiny).
53. Nalézací soud však (a ve shodě s ním i soudy odvolací a dovolací) uvedl, že se ztotožňuje se znalcem "vypočtenou" částkou a jeho doporučení navýšit výchozí částku odmítl jako vágní a neurčité.
54. Ústavní soud opakovaně judikuje a výše uvádí, že určení přiměřené výše náhrady nemajetkové újmy je principiálně výlučnou odpovědností soudce. I kdyby tedy vnímal vypracovanou Metodiku a její požadavek znaleckého zkoumání jako ústavně konformní (na existující úskalí přitom upozorňoval již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3122/15, bod 24), je povinností soudce podrobit znalecké zkoumání svému kritickému hodnocení. V tomto případě znalci vyšla celková procentní hodnota omezení života poškozeného pacienta 5,96 %, tedy kategorie lehkých, mírných obtíží, charakterizovaných tak, že "problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních 30 dní" (viz výše bod 29), a současně je podle znalce patrné, že je pacient "permanentně omezen v každodenním životě". Na základě právě uvedeného je i laikovi, a bez dalšího doporučení znalce výslednou částku navýšit, zřejmé, že šestiprocentní ohodnocení potíží pacienta, který trpí zažívacími obtížemi, je částečně vyřazen z pracovního procesu a nemůže zvedat těžká břemena (jak bylo u stěžovatelky objektivně zjištěno - viz bod 19 rozsudku nalézacího soudu) evidentně neodpovídá [viz např. i skutkově obdobný případ poranění a nutnosti rekonstrukce žlučových cest, které u tamní - byť mladší (v době ustálení zdravotního stavu ve věku 44 let) - poškozené dva znalci ohodnotili řádově 17% omezením společenského života; na tomto podkladě pak byla na náhradě ztížení společenského uplatnění poškozené k roku 2016 pravomocně přiznána částka 2 003 023 Kč - srov. rozsudek Okresního soudu v Trutnově č. j. 30 C 206/2017-330 ze dne 16. 12. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 95/2022-379 ze dne 15. 9. 2022].
55. Právě na případu stěžovatelky je zřetelně demonstrováno, že použitá škála kritérií a váha, kterou jim Metodika přisuzuje, je z hlediska zásad slušnosti velmi problematická.
56. Není úkolem Ústavního soudu interpretovat podústavní právo a poskytovat jiná výkladová vodítka namísto Metodiky - to je doména obecné justice. Při vědomí naznačených úskalí, která Metodika z praktického hlediska skýtá, však trvá na požadavku, aby obecný soud, použije-li jako "výkladovou pomůcku" Metodiku, následně ve svých úvahách promítl její nezávaznost, mezery i nedostatky a korigoval ji tak, aby dospěl ke spravedlivému výsledku konvenujícímu "zásadám slušnosti". Účastníkovi (i nezastoupenému) musí být ze soudního rozhodnutí zřejmé, jaká jeho omezení považoval soud za zásadní, jakou intenzitu jim přisoudil a proč podle jeho úvahy přisouzené odškodnění zásadám slušnosti odpovídá.
57. Nalézací soud se v rámci dokazování neomezil pouze na provedení důkazu znaleckým posudkem; v souladu s tezemi, které Ústavní soud považuje za stěžejní (body 39 a 45), provedl více důkazů, z nichž učinil řadu zjištění, nepromítl je však do svých úvah způsobem, kterému by stěžovatelka, po níž není možné požadovat znalost složité Metodiky, mohla porozumět. Úkolem nalézacího soudu bylo vyložit, v čem spočívá překážka stěžovatelčiny lepší budoucnosti a proč nastala právě v hodnotě cca pouhých 6 % v porovnání se 100% poškozením zdraví. Z rozsudku nalézacího soudu (ani dalších napadených rozhodnutí) však není ani patrný okamžik, k jakému soud zjistil stav stěžovatelky jako ustálený, a není z něj zřejmá ani výchozí rámcová částka pro daný rok vypočtená ze čtyřsetnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. Absentuje tedy již základní úvaha, jak se z 5,96 % (správně nadto při součtu jednotlivých domén hodnocených v posudku je to 5,97 %) vypočte právě 703 803 Kč. To je - zjednodušeně řečeno - souvislost, která z rozhodnutí obecných soudů bez znalosti obsahu Metodiky neplyne.
58. Ústavní soud nepovažuje za legitimní ani úvahu nalézacího soudu, který hodnotí zjištění, že stěžovatelka často střídala zaměstnání, negativně - jako důvod svědčící proti možnému zvýšení znalcem stanovené (sic!) výše odčinění. Skutečnost častého střídání zaměstnání nelze a priori hodnotit negativně ve smyslu nepracovitosti člověka či jeho nižšího (méněcennějšího) přínosu pro společnost, pracovní trh apod. Podobné je i kvótování věku stěžovatelky podle Metodikou připravené šablony. Nalézací soud označil věk 55 let za "hraniční střední věk" (aniž by vysvětlil, co tato kategorie znamená a proč se vztahuje právě k věku 55 let), který podle něj není důvodem ke zvýšení ani snížení odškodnění. Odvolací soud k tomu v bodě 7 na s. 5 rozsudku doplnil: "Žalobkyně utrpěla újmu ve věku 55 let, tedy v období, kdy již není žádného důvodu k navyšování základní částky, naopak by bylo lze vést úvahy o tom, že by se základní částka již mohla o 10 % snížit (snížení o 10 % je Metodikou stanoveno již pro kategorii 55-69 let)." Jak je vyloženo v bodě 42 výše, činit z věku bez dalšího základní (pravidelné) modifikační kritérium, je diskriminační, dokonce protiústavní. Ústavní soud proto trvá na požadavku, aby obecný soud při rozhodování zohlednil věk poškozeného pouze tehdy, pojí-li se k němu zásadní okolnosti. Sama Metodika ostatně k uvedenému kritériu zaujímá ambivalentní přístup (viz bod 31 výše).
59. Důvodem kasačního zásahu Ústavního soudu je proto extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, způsobený kombinací vadného hodnocení (i provedení) důkazu znaleckým posudkem a přenášení odpovědnosti soudce za aplikaci práva na znalce. Obecné soudy v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu převzaly bez dalšího závěr znalce, uchýlily se k mechanickému posouzení věci podle vyplněné (doporučující, složité a nezávazné) šablony a nezabývaly se pečlivě a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci úvahou, zda výsledek koresponduje skutkovým zjištěním. Napadená rozhodnutí neodpovídají ani principiálním východiskům Metodiky vyjádřeným v její preambuli (viz bod 26 výše).
60. Obecné soudy odůvodnily zjednodušujícím způsobem svá rozhodnutí odkazem na Metodiku a závěry znalce s tím, že mají možnost, nikoli povinnost, s jeho závěrem dále pracovat; výsledek právního posouzení ovšem neodpovídá zjištěným skutečnostem. Jako výkladovou pomůcku zvolily soudy Metodiku, nevyložily však, jak je možné, že zásadám slušnosti odpovídá při znalcem popsaných každodenních potížích stěžovatelky (v rozhodné době invalidní ve II. stupni) - v porovnání se 100% poškozením zdraví - ohodnocení překážky lepší budoucnosti v rozsahu šesti procentních bodů, tedy 703 803 Kč z výchozí částky 11 801 600 Kč pro rok 2018 (jako 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného - viz bod 30 výše).
61. Jakkoli je třeba kvitovat snahu obecných soudů o předvídatelnost jejich rozhodnutí, přenášení odpovědnosti za aplikaci práva na soudního znalce není legitimním prostředkem, jak jejího naplnění dosáhnout. Bez náležité obhajoby a verifikovatelnosti znalcových závěrů (zásadně po jeho výslechu při jednání) navíc jejich převzetí soudem činí soudní rozhodnutí nesrozumitelným a nepřezkoumatelným. Článek 36 odst. 1 Listiny a právo stěžovatelky na soudní ochranu jejího základního práva na nedotknutelnost osoby ve smyslu článku 7 odst. 1 Listiny je tak kumulativně porušováno v několika ohledech současně.
62. Jelikož právě uvedené závěry k uplatnění kasační pravomoci Ústavního soudu postačí, dalšími námitkami stěžovatelky (rekapitulovanými v bodech 9-10 nálezu) se pro nadbytečnost nezabýval.
VII. Závěr
63. Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým je při své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán.
64. Ústavní soud na základě výše uvedených důvodů po projednání věci mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jimi byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená článkem 36 odst. 1 ve spojení s článkem 7 odst. 1 Listiny.
65. Na obecných soudech (zejména na soudu nalézacím) nyní bude, aby důkaz znaleckým posudkem hodnotily v duchu kasačního nálezu a podle zásady volného hodnocení důkazů, tj. zejména "nepřeceňovaly" závěry znalce směřující spíše k právnímu posouzení než ke zjištění odborných skutkových otázek, a na základě zjištěného skutkového stavu vysvětlily vlastní úvahy, které je vedly k určení přiměřené výše odčinění nemajetkové újmy stěžovatelky spočívající ve ztížení společenského uplatnění.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. března 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu