Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti B. K., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 369/2021-448 ze dne 10. 2. 2022 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 67/2020-393 ze dne 28. 5. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 29 C 247/2016-326 ze dne 21. 11. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a dále obchodních korporací a) Nemocnice Sokolov s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, zastoupené Mgr. Petrou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 893/6, b) Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 369/2021-448 ze dne 10. 2. 2022, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 67/2020-393 ze dne 28. 5. 2020 a výroky II., III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 29 C 247/2016-327 ze dne 21. 11. 2019 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. *)II. Ve výroku I. uvedená rozhodnutí se proto v odpovídajících částech ruší._____________*) ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 2023
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Stěžovatelka navrhuje zrušit ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů, které podle ní porušily její právo na soudní ochranu, zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to v řízení o nároku na odčinění újmy na zdraví vzniklé v souvislosti s lékařským zákrokem provedeným non lege artis v Nemocnici Sokolov s. r. o. (dříve NEMOS SOKOLOV s. r. o.), tedy u vedlejší účastnice a) [dále jen "nemocnice"].
II. Řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatelka podstoupila v roce 2014 v nemocnici zákrok, při němž jí měl být při odstraňování žlučníku přetnut jeho vývod; namísto toho však byl chybně přetnut hlavní žlučovod. V souvislosti s nevydařeným zákrokem vznikla stěžovatelce překážka lepší budoucnosti, takže se žalobou domáhala odčinění ztížení společenského uplatnění (§ 2958 o. z.), a to jak proti nemocnici, tak i proti vedlejší účastnici b), u níž je nemocnice pojištěna. Stěžovatelka se domáhala nejprve zaplacení 3 500 000 Kč, později svůj návrh rozšířila o dalších 1 500 000 Kč; celkem se tedy domáhala zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím.
3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "nalézací soud") mezitímním rozsudkem č. j. 29 C 247/2016-165 ze dne 11. 10. 2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") č. j. 70 Co 28/2019-208 ze dne 14. 2. 2019, pravomocně rozhodl, že základ stěžovatelkou uplatněného nároku je opodstatněný, neboť při zákroku nastalé komplikace byly předvídatelné, odvratitelné a nemocnice za vzniklou újmu, jejíž výše bude následně vyčíslena v konečném rozsudku, odpovídá. Napadená rozhodnutí, navazující bezprostředně na uvedený mezitímní rozsudek, se týkají právě výše peněžité náhrady za vzniklou újmu na zdraví.
4. Žalobě stěžovatelky vyhověl nalézací soud ohledně zaplacení částky 703 803 Kč s úroky z prodlení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Nalézací soud vyšel z posudku znalce zpracovaného na základě doporučující Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku), vzniklé po účinnosti "nového" občanského zákoníku (dostupná na https://www.nsoud.cz; dále jen "Metodika"), a dospěl k závěru, že znalcem vyčíslenou výši není v případě stěžovatelky důvod modifikovat (body 33-37 rozsudku nalézacího soudu). V řízení vzal za prokázané, že stěžovatelčin společenský a kulturní život před škodní událostí nebyl nadprůměrně bohatý, z pracovního života není vyřazena zcela, ale pouze částečně, v minulosti navíc pracovala spíše nárazově a zaměstnání často střídala; ani její "hraniční střední věk" (v době poškození zdraví 55 let) není důvodem pro zvýšení či snížení výchozího znaleckého ohodnocení.
5. Odvolací soud napadený rozsudek nalézacího soudu potvrdil a odvolání stěžovatelky neshledal opodstatněné. Podle odvolacího soudu odpovídá částka, k níž dospěl nalézací soud, nejen technické části Metodiky, nýbrž respektuje i teze obsažené v její preambuli a odpovídajícím způsobem vystihuje hodnotu překážky lepší budoucnosti, která u stěžovatelky v souvislosti se zákrokem provedeným non lege artis nastala. Odvolací soud zdůraznil, že Metodika nezavazuje soud k tomu, že by měl nebo musel částku stanovenou znalcem v každém případě zvyšovat; žádné z možných modifikačních hledisek (věk, případně ztráta skutečně výjimečné lepší budoucnosti, ať již v pracovním či společenském životě) stěžovatelka podle něj nesplňovala. Důvodnou shledal procesní obranu nemocnice a vypořádal odvolací námitky stěžovatelky ve vztahu ke znaleckému posudku či poukazu na jiný, (ne)srovnatelný případ.
6. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl jako nepřípustné; dospěl k závěru, že přiznané odčinění vystihuje míru trvalého poškození zdraví stěžovatelky a není zjevně nepřiměřené, naopak odpovídá skutkovým zjištěním a je přiléhavě odůvodněno. Námitkami směřujícími proti některým skutkovým zjištěním (důsledky "předchorobí") a jejich důkaznímu podkladu se s ohledem na charakter dovolacího řízení Nejvyšší soud nezabýval.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona.
IV. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků řízení
8. Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nehodnotily věc konkrétně a individuálně [viz nález sp. zn. I. ÚS 2844/14 ze dne 22. 12. 2015 (N 221/79 SbNU 545); všechna i dále citovaná rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Již rozhodnutí nalézacího soudu podle ní individualizující úvahu postrádá, přiznal-li stěžovatelce odčinění ve výši striktně odpovídající znaleckému posudku. Má-li Metodika doporučujícího charakteru být pouze vodítkem pro určení výše spravedlivé a plné kompenzace vzniklé újmy podle zásad slušnosti (§ 2958 o. z.), je úkolem soudu, aby dále "pracoval" s částkou vypočtenou soudním znalcem, případně ji modifikoval, tj. v případě stěžovatelky zvýšil, jak doporučil i znalec. Namísto toho odvolací soud označil připomínku znalce o absenci příslušných položek v Metodice pro adekvátní vyčíslení ztížení společenského uplatnění stěžovatelky za příliš obecnou, nejednoznačnou a rezignoval na objasnění otázky, které z trvalých následků na zdraví stěžovatelky Metodika podle znalce nereflektuje.
9. Obecným soudům je dále vytýkáno nevypořádání námitek stěžovatelky v rozporu s nálezy sp. zn. IV. ÚS 774/18 ze dne 27. 2. 2019 (N 34/92 SbNU 348), sp. zn. IV. ÚS 2352/19 ze dne 3. 3. 2020 (N 40/99 SbNU 33) a dalšími. Kromě dosud uvedeného stěžovatelka považuje za nedostatečně zohledněné kritérium formy a intenzity zavinění nemocnice na vzniku stěžovatelčiny újmy na zdraví [nález sp. zn. III. ÚS 350/03 ze dne 29. 9. 2005 (N 186/38 SbNU 499)]; výsledek sporu nesouzní se závěrem nalézacího soudu, že újma nebyla způsobena hrubou nedbalostí operatéra. Bez významu podle ní nezůstává ani následný postoj nemocnice, která se stěžovatelce dosud neomluvila ani neprojevila nad nastalou událostí lítost.
10. Poslední okruh námitek stěžovatelky se týká vad dokazování. Úvahy obecných soudů o dřívější zdravotní kondici stěžovatelky jsou podle ní důkazně nepodložené, spekulativní, případně jde o zakázaná souhrnná zjištění, neboť z napadených rozhodnutí neplyne, o jaké konkrétní důkazy obecné soudy svůj skutkový závěr opírají.
11. V souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byli účastníci a vedlejší účastnice řízení vyzváni k vyjádření k ústavní stížnosti. Obecné soudy především odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí; vedlejší účastnice b) Ústavnímu soudu sdělila, že v řízení nebude uplatňovat svá práva.
12. Nemocnice zaslala obsáhlé vyjádření, v němž vyzdvihla smysl Metodiky, kterým je (mj.) "eliminovat subjektivismus a libovůli a přispět ke sjednocení soudní praxe a naplnění požadavku, aby v obdobných případech bylo poskytnuto srovnatelné odškodnění", což podle nemocnice označuje za vhodné i Ústavní soud [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3122/15 ze dne 2. 2. 2016 (N 23/80 SbNU 275)]. Oproti úpravě účinné do 31. 12. 2013 umožňuje Metodika přihlédnout k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu a zohledňuje poškození z pohledu všech myslitelných stránek lidského života. Navyšovat základní procentní ohodnocení podle Metodiky je podle nemocnice možné v zájmu principu předvídatelnosti soudního rozhodování (§ 13 o. z.) jen ve výjimečných případech; připojila dále několik příkladů rozhodovací praxe, které podle jejího přesvědčení napadená rozhodnutí korespondují.
V. Upuštění od ústního jednání
13. Ústní jednání Ústavní soud nekonal, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu) - vše potřebné pro posouzení Ústavního soudu jsou zřejmé z písemných podání účastníků a připojeného spisu nalézacího soudu sp. zn. 29 C 247/2016.
VI. Hodnocení Ústavního soudu
14. Ústavní soud po seznámení se zaslanými podáními a spisem nalézacího soudu dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná; zjistil totiž závažný exces v rovině dokazování, spočívající především v tom, že existence překážky lepší budoucnosti, její míry a z toho vyplývající míry ztížení společenského uplatnění, je otázkou právní, jejíž vyřešení je výlučně odpovědností soudce, a nelze ji fakticky přenášet na znalce.
15. Další exces lze spatřovat v rovině hmotněprávní - konkrétně ve způsobu, jakým obecné soudy postupovaly při výkladu a aplikaci § 2958 o. z. za použití předmětné Metodiky, což se následně promítá opět do roviny procesní: soudy totiž odůvodnily svá rozhodnutí postupem, který ve skutečnosti nezvolily, v důsledku čehož napadená rozhodnutí nenaplňují požadavky náležitého odůvodnění, které je vnitřně rozporné a nelogické [srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153) ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS 521/05 (N 70/40 SbNU 691) ze dne 23. 3. 2006 nebo sp. zn. III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57) ze dne 12. 7. 2006].
16. Právě uvedené vedlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny (s ohledem na povahu nároku stěžovatelky ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny - viz dále).
17. Aby mohl Ústavní soud své úvahy srozumitelně vysvětlit, nejprve připomene ústavněprávní podstatu práva na náhradu nemajetkové újmy [VI.a)], dále se bude zabývat smyslem a obsahem § 2958 občanského zákoníku [VI.b)] i metodické pomůcky, kterou soudní praxe využívá [VI.c)], jakož i způsobem, jakým tak soudní praxe činí [VI.d)]. Po shrnutí představených východisek [VI.e)] následně Ústavní soud vyloží, jak je aplikoval na projednávaný případ [VI.f)].
VI. a) Podstata práva na náhradu nemajetkové újmy
18. Stěžovatelkou uplatněný nárok spadá svým charakterem do sféry ochrany článku 7 odst. 1 Listiny, podle něhož je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Jak plyne z judikatury Ústavního soudu, garance nedotknutelnosti osoby spočívá v ochraně tělesné a duševní integrity člověka; její základní součástí je i zdraví jednotlivce [srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 2379/08 (N 157/54 SbNU 33) ze dne 9. 7. 2009, body 10-11; sp. zn. III. ÚS 2253/13 (N 3/72 SbNU 41) ze dne 9. 1. 2014, body 15-16; či sp. zn. I. ÚS 2930/13 (N 205/75 SbNU 297) ze dne 11. 11. 2014, bod 26]. Zásahem do tělesné a duševní integrity chráněné článkem 7 odst. 1 Listiny je nejen "způsobení zranění, způsobení či zhoršení choroby, a to i choroby, resp. poruchy psychické, ale i pouhé způsobení bolesti" (znovu nález sp. zn. II. ÚS 2379/08, bod 11). Dojde-li v důsledku zásahu do sféry, v níž je podle článku 7 odst. 1 Listiny jednotlivci zaručena nedotknutelnost osoby a soukromí, ke vzniku újmy, promítá se ochrana zmíněného základního práva do nároků na náhradu této újmy. Ústavní soud vyložil v bodě 35 nálezu sp. zn. III. ÚS 2253/13, že "[v] náhradě jakékoli újmy, a to i újmy na zdraví, je zapotřebí vidět i jakési pokračování práv. Skrze uplatnění nároku na náhradu újmy pokračuje subjektivní právo (na zdraví) nebo právní statek či hodnota (zdraví), z jehož porušení škoda vzešla".
19. Z právě uvedeného vyplývá, že námitky stěžovatelky spočívající v tvrzeném porušení procesních základních práv (čl. 36 odst. 1 Listiny) mají odraz i ve zmíněném substantivním základním právu zaručeném článkem 7 odst. 1 Listiny; ústavní stížnost tedy není "samoúčelná" (ve smyslu tvrzení procesních vad bez možného ústavněprávního dopadu, který by se potenciálně promítl ve výsledku řízení).
VI. b) Ideová východiska aplikace § 2958 občanského zákoníku
20. Kromě stěžovatelkou odkazovaných rozhodnutí se Ústavní soud zabýval problematikou adekvátního (ve smyslu ústavně konformního) odčinění nemajetkové (imateriální) újmy také v nálezech sp. zn. IV. ÚS 2578/19 ze dne 31. 3. 2020 (N 57/99 SbNU 165) a sp. zn. IV. ÚS 2706/19 ze dne 21. 4. 2020 (N 72/99 SbNU 392), které se bezprostředně dotýkají práce soudů s judikaturou stanovenými kritérii pro určení základní částky odčinění vzniklé újmy, byť z hlediska jiného odpovědnostního titulu (srov. § 2959 nyní účinného občanského zákoníku a jeho "pilotní" výklad v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 894/2018-239 ze dne 19. 9. 2018). Obecná východiska, jak je třeba s judikatorními kritérii či metodickou pomůckou nezávazného charakteru zacházet, jsou přenositelná i do nyní projednávané věci, neboť úprava všech nároků na náhradu nemajetkové újmy v nyní účinném občanském zákoníku vychází ze stejného filozofického a hodnotového základu, vyzdvihujícího lidskou důstojnost, respekt k individuální osobnosti každého člověka, a v souvislosti s tím opouštějícího paušálně ("tabulkově") stanovené částky a mechanickou aplikaci rigidních výpočtů podle předem daných sazebníků a vzorců.
21. Aby byla rozhodovací praxe obecných soudů předvídatelná, účastníkům srozumitelná a důvěru v justici vzbuzující, je nezbytné při rozhodování vycházet z určitých jednotících kritérií, která je však třeba podle konkrétních okolností daného případu dále přizpůsobovat. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2578/19 (bod 25) uzavřel, že "pracují-li obecné soudy s "metodikou" Nejvyššího soudu (jdoucí do jisté míry proti záměru zákonodárce vyjádřeném v novém občanském zákoníku) jako s pouhým základem pro výpočet odčinění imateriální újmy - vodítkem, od kterého se "odrazí" - a zvažují-li pečlivě, zda konkrétní případ neodůvodňuje odchylku od základu (ať již směrem nahoru, nebo i dolů, neboť obojí je možné), přičemž svá rozhodnutí řádně odůvodní - srozumitelně vyloží, jak se vymezená kritéria promítají do kontextu souzené věci - pak dostojí ústavněprávním požadavkům na spravedlivé rozhodnutí ve věci a neposkytují Ústavnímu soudu důvod k zásahu do jejich nezávislé rozhodovací činnosti." Jinými slovy, neopisují-li obecné soudy do výroku a odůvodnění o výši odčinění újmy na zdraví mechanicky tabulkové výpočty (zejména znalců) bez dalšího, rozhodují v duchu zákona a ústavně konformním způsobem.
VI. c) Okolnosti vzniku a obsah Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku)
22. Do 31. 12. 2013 byl v našem právním řádu (oproti stavu současnému) upraven hodnotově zcela odlišný systém odškodňování újmy na zdraví. Posouzení míry bolestí a ztížení společenského uplatnění bylo založeno na bodovém ohodnocení stanoveném vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 440/2001 Sb."). Zákonné zmocnění § 444 odst. 2 občanského zákoníku z roku 1964 doslova uvádělo: "Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech."
23. Zmíněné ustanovení bylo z hlediska ústavní konformity i předmětem přezkumu Ústavního soudu, který je samotné, zejména pro jeho zmocňovací charakter, závadným neshledal; soudci podle závěru tehdejšího pléna nemá chybět odvaha podzákonný předpis (vyhlášku č. 440/2021 Sb.) v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy neaplikovat, shledá-li jej nesouladným se zákonem, či dokonce s ústavním pořádkem [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 50/05 ze dne 16. 10. 2007 (N 161/47 SbNU 133; 2/2008 Sb.) a odkazované usnesení sp. zn. I. ÚS 419/06 ze dne 20. 12. 2006 nebo stěžovatelkou zmiňovaný nález sp. zn. III. ÚS 350/03]. Zákonodárce se přesto rozhodl s účinností od 1. 1. 2014 uvedenou koncepci opustit, mimo jiné proto, že zásahem exekutivy (výše uvedenou vyhláškou) do nezávislé rozhodovací činnosti soudců byl programově narušován princip dělby moci.
24. Nyní účinný § 2958 o. z. zní: "Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti." Po jeho přijetí vznikla spoluprací soukromého subjektu, některých soudců a Ministerstva spravedlnosti v obavě z roztříštěnosti soudní praxe při opuštění dosavadního systému dále komentovaná "výkladová pomůcka" v podobě Metodiky.
25. Metodika má sloužit předvídatelnosti rozhodovací praxe (a především jako vodítko pro možnost mimosoudního vyrovnání) v případech, kdy se poškození domáhají odčinění nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, tj. peněžité náhrady za vytrpěné bolesti a případně i ztížení společenského uplatnění, vznikla-li poškozením zdraví i překážka lepší budoucnosti. Sestává ze čtyř částí: A. Preambule, B. Přehled bolestí, C. Aktivity a participace a D. Technická část.
26. Z preambule Metodiky, naposledy aktualizované v roce 2019, tedy před více než třemi lety - v "době před pandemií a předválečné" - plynou důležitá ideová východiska, na nichž tato výkladová pomůcka principiálně stojí a která jsou z ústavněprávního hlediska zásadní. Především se v čl. IV uvádí, že "nemůže mít závazný charakter v tom smyslu, že by byla právním předpisem, neboť zákon s ničím takovým nepočítá ...". Tvůrci Metodiky tak měli v úmyslu naplnit vůli zákonodárce, opouštějící dřívější bodovací systém - viz důvodová zpráva k § 2958 o. z., z níž se podává: "Odpovědnost za spravedlivé rozhodnutí v konkrétním případě nemůže ze soudce nikdo sejmout a snaha o nivelizaci soukromého života v jeho rozmanitostech nevyvolá nic jiného než rigor nesrovnávající se s povahou jednotlivých případů." Sama Metodika podle své preambule (viz první odstavec čl. II) počítá s kreativním soudcem; jejím smyslem je sjednocení soudní praxe, zajištění zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a zejména předcházení sporů. Právě v preventivním charakteru - v duchu hesla "normální je nesoudit se", které by obzvláště mělo platit ve velmi citlivých sporech o odčinění újmy na zdraví - lze spatřovat pozitivní přínos Metodiky.
27. Pro přehlednost (bez návaznosti na souzenou věc) zmiňuje Ústavní soud první z aplikačních částí Metodiky - B. Bolesti, která přiznaně vychází z dosavadních zkušeností s aplikací Přílohy 1 zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb., s níž se chtěl zákonodárce s účinností od 1. 1. 2014 "definitivně rozloučit". Podle aktuálního znění části B. Metodiky je hodnota jednoho bodu odvozována od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest. Kupříkladu v roce 2021 činila průměrná mzda 37 839 Kč, tj. hodnota jednoho bodu u bolesti vzniklé v roce 2022 činí 378,39 Kč. V souladu s preambulí se pak lékařem provedené bodové ohodnocení doporučuje procentuálně navýšit v případě nastalých komplikací podle tam uvedených stupňů.
28. V části C. Metodiky, která je pro souzenou věc stěžejní a která je nazvána Aktivity a participace, byl vytvořen zcela nový systém výkladové pomůcky pro stanovení újmy vzniklé překážkou lepší budoucnosti, mající negativní dopad do společenského uplatnění poškozeného. Nové pojetí založené na určení rozsahu omezení (vyřazení) pomocí procentního vyjádření podle jeho tvůrců odstraňuje výkladové potíže a současně požadovaným způsobem odráží jednak výchozí situaci průměrného (obvyklého) poškozeného, jednak umožňuje přihlédnout k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. K posouzení hodnocených potíží využívá Metodika Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, vypracovanou Světovou zdravotnickou organizací (v češtině dostupná například na https://www.uzis.cz/res/f/008317/mkf-cz-002.pdf), konkrétně její třetí část nazvanou právě Aktivity a participace. Předností zvolené systematiky je podle preambule propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého s přihlédnutím k jeho osobním poměrům tak, aby bylo zohledněno zhoršení oproti předchozímu stavu; jako podrobná a promyšlená umožňuje vykreslit plastický obraz nejen funkčních tělesných postižení, ale i jejich praktický dopad do všech sfér života poškozeného kódovaných v devíti kapitolách.
29. Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0-100 % pro jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení. Tím je myšleno, že 100 % odpovídá teoretickému případu poškozeného plně vyřazeného ze všech sfér lidského života (tj. plná ztráta kognitivních a pohybových funkcí, spojená s plnou ztrátou sebeobsluhy a jakéhokoliv zapojení do společenských aktivit), a všechny mírnější formy postižení jsou odstupňovány směrem dolů. Pro lepší představu závažnosti omezení poškozeného obsahuje preambule i orientační škálu procentních stupňů, doprovázenou slovním popisem intenzity přetrvávajících potíží. Uvádí se zde, že:
"[k]valifikátory se použijí ve stupni omezení podle škály stupňů od 0 do 4: 0 - žádná obtíž (nepřítomná, zanedbatelná) - 0-4 % - osoba nemá a nepociťuje žádný problém 1 - lehká obtíž (mírná, nízká) - 5-24 % - problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních 30 dní 2 - středně těžká obtíž (zřetelná, větší) - 25-49 % - problém je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních 30 dní 3 - těžká obtíž (vysoká, extrémní) - 50-95 % - problém je přítomen více než 50 % času s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby (značně velký), a který se děje často během posledních 30 dní 4 - úplná obtíž (úplná) - 96-100 %. - problém je přítomen více než 95 % času s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby (obtíže jsou nesnesitelné nebo je funkce nemožná), a který se děje každý den během posledních 30 dní."
30. Metodika současně stanoví, že výchozí stav 100% postižení poškozeného odpovídá částce odpovídající 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. od okamžiku, kdy je možno vyčíslit náhradu. Procentní podíl z výchozí rámcové částky (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) má představovat základní ohodnocení nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích a být proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Individuální přístup ke zvláštnostem každého jedinečného případu současně předpokládá, že zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi na straně poškozeného, ale i škůdce (v řádu desítek procent, maximálně dvojnásobku).
31. Za (pravidelně se vyskytující) významnou modifikační okolnost nezahrnutou do popsané klasifikace označuje Metodika věk poškozeného, k němuž v preambuli uvádí: "Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 %, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35-44 let, o 20 % ve věku 25-34 let a o 30-35 % ve věku 0-24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10 % ve věku 55-69 let a o 20 % od 70 let výše." Dále Metodika pracuje s okolností výjimečného, nebo naopak podprůměrného zapojení poškozeného do společenských aktivit před újmou na zdraví s doporučením možného navýšení až o 30 %, případně snížení až o 20 %. Současně je dále uvedeno, že míra prožívání nastalé situace na věku závislá není, zatímco mladý člověk se musí s novým hendikepem vyrovnávat po delší dobu, má na druhé straně více sil a adaptability; stejně tak nelze usuzovat, že trauma, stres a frustrace jsou a priori větší u člověka činorodého než u toho, který vedl pohodlný, fádní (z pohledu jiného méně kvalitní) život.
32. Část C. Metodiky obsahuje zmíněných devět kapitol, jejichž ambicí je obsáhnout všechny životní oblasti. Míra zásahu nového postižení do života poškozeného se v jednotlivých oblastech - zjednodušeně řečeno - kóduje kvalifikátorem výkonu (popis, co a jak člověk dělá ve svém běžném prostředí) a kvalifikátorem kapacity (popis schopnosti člověka provést konkrétní úkol nebo aktivitu). Jednotlivými oblastmi (kapitolami), které se dále člení do nejrůznějších "domén" (podpoložek), jsou: 1. Učení se a aplikace znalostí, s dále rozpracovanými podkapitolami 1.1. Účelné smyslové zkušenosti, 1.2. Základní učení, 1.3. Aplikace znalostí; 2. Všeobecné úkoly a požadavky; 3. Komunikace, s podkapitolami 3.1. Komunikace - přijímání, vnímání, 3.2. Komunikace - vytváření, 3.3. Konverzace a používání komunikačních pomůcek a technik; 4. Pohyblivost, s podkapitolami 4.1. Měnění a udržování pozice těla, 4.2. Nošení předmětů, pohybování a zacházení s nimi, 4.3. Chůze a pohyb, 4.4. Pohyb pomocí dopravy; 5. Péče o sebe; 6. Život v domácnosti, s podkapitolami 6.1. Získávání nezbytných životních potřeb, 6.2. Úkony v domácnosti, 6.3. Péče o domácnost a pomoc druhým; 7. Mezilidská jednání a vztahy, s podkapitolami 7.1. Základní mezilidské vztahy, 7.2. Zvláštní mezilidské vztahy; 8. Hlavní oblasti života, jako jsou 8.1. Výchova, 8.2. Práce a zaměstnání, nebo 8.3. Ekonomická činnost; a konečně 9. Život komunitní, sociální a občanský.
33. Už jen z názvu kapitol a podkapitol uvedených v předchozím odstavci vyplývá jejich "neodborný skutkový charakter" - vždyť co je odborného na zjištění, jak je poškozený schopen učit se, komunikovat, pečovat o sebe, žít v domácnosti apod. (viz též b. 39 níže).
34. Poslední Technická část D. Metodiky pak poskytuje "návod k použití" dosud představovaných kritérií. Obsahuje tabulku nazvanou Přehled domén (životních oblastí zpracovaných v části C. Metodiky pro určení míry ztížení společenského uplatnění), k jejímuž vyplnění je podle této části příslušný soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví "Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví" podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a jej prováděcí vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 505/2020 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých odvětví jednotlivých znaleckých oborů, jiná osvědčení o odborné způsobilosti, osvědčení vydaná profesními komorami a specializační studia pro obory a odvětví. Odbornost v uvedeném znaleckém odvětví získá lékař klinického oboru, který současně absolvuje speciální kurz zaměřený na aplikaci Metodiky. Kurzy pořádá Společnost medicínského práva, z. s., která přípravu a tvorbu Metodiky zaštiťovala (nezaměňovat se zavedenou Společností medicínského práva při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, z. s., která se od Metodiky a požadavků, jaké klade na soudní znalce klinických lékařských oborů, distancovala - srov. Zpráva o šetření ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku sp. zn. 6709/2019/VOP, č. j.: KVOP-5051/2021 ze dne 22. 2. 2021, s. 18; dostupná na https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/6709-2019-VOP-DK-18-1.pdf).
35. Výsledkem znalcova zkoumání má být procentuální ohodnocení omezení, s nimiž se poškozený v životě po nastalé zdravotní újmě potýká (0 % = žádné omezení, 100 % = fatální vyřazení ze života). Metodika počítá s tím, že se výše odčinění odvíjí od průměrné měsíční nominální mzdy (druhý odstavec čl. X preambule), "aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a reflektovala vývoj hladiny cen." Jak je uvedeno v závěru části D. Metodiky, v roce 2014, kdy byla Metodika vypracována, činila výchozí částka (odpovídající 100% poškození zdraví) 10 051 200 Kč, zatímco k loňskému roku (tj. ustálení zdravotního stavu poškozeného v roce 2022, odvíjející se od průměrné mzdy z roku 2021) jde o 15 135 600 Kč, tedy částku o více než 5 mil. Kč vyšší (nárůst o 50 %).
VI. d) Pohled Ústavního soudu na aplikaci § 2958 občanského zákoníku v soudní praxi
36. Od účinnosti "nového" občanského zákoníku uplynulo osm let, uchopení Metodiky soudní praxí již lze v určité míře reflektovat, a lze proto přes proklamované ideje Metodiky (vtělené do její preambule) konstatovat, že se praxe proti jasnému záměru zákonodárce zjednodušujícím způsobem hodnotově vrátila k východiskům úpravy účinné do 31. 12. 2013. Nepřípustný trend přenášení odpovědnosti za rozhodnutí ze soudu na znalce se paradoxně projevuje ještě intenzivněji. Pokračující vývoj nejenže nenaplňuje záměr zákonodárce nastolit ideově novou praxi, nýbrž je v lecčems rigidnější, než tomu bylo před účinností "nového" občanského zákoníku, opírají-li se dnes soudci v řadě případů (při absenci exekutivního podzákonného předpisu jako za účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb.) především o skutkově-právní závěry znalců, fakticky (za soudce) aplikujících "výkladovou pomůcku", nezaštítěnou oficiálně žádnou státní institucí.
37. Ústavní soud přitom ve své praxi dlouhodobě poukazuje na nepřípustný způsob využívání znaleckého zkoumání v rámci dokazování. První problém vzniká často již na vstupu při samotném zadávání "odborných" otázek, jež má znalec zodpovědět. Je totiž třeba pečlivě rozlišit, kde končí otázka skutková a nadto ještě odborná (k neodborným skutkovým zjištěním slouží jiné důkazní prostředky) a kde začíná právní hodnocení [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3470/15 (U 11/82 SbNU 799)]. Ani správné zadání znaleckého posudku směřující výlučně k vyřešení odborné skutkové otázky však nezbavuje soudce povinnosti hodnotit provedený důkaz podle klíčové zásady volného hodnocení (§ 132 o. s. ř.) jako každý jiný - viz k tomu z řady dalších například nález sp. zn. I. ÚS 4457/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 132/70 SbNU 221): "Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz; ani on a priori nepožívá větší důkazní síly, a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivosti metod použitých znalcem a způsobu vyvozování jeho závěrů." Podobně lze ještě zmínit ze staršího, leč stále aktuálního nálezu sp. zn. II. ÚS 2630/07 ze dne 13. 12. 2007 (N 224/47 SbNU 941): "Soudy musí pracovat se snahou o individuální přístup ke každému jednotlivému případu, a nikoliv naprosto nekriticky přejímat závěry znaleckých posudků, v nichž jsou mnohdy formulovány odpovědi na dotazy soudů, které překračují meze odborného posouzení a zasahují přímo do rozhodování soudů tím, že dávají přímý návod, jak má soud ve věci rozhodnout. Soudní rozhodnutí pak musí být rozhodnutím nezávislého soudu, a nikoliv soudního znalce."
38. Na týchž východiscích stojí i judikatura Nejvyššího soudu. Konkrétně v kontextu aplikace § 2958 o. z. Nejvyšší soud výslovně uvádí (usnesení č. j. 8 Tdo 190/2017-53 ze dne 20. 9. 2017): "Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, nepřísluší, aby na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného ze životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu."
39. Vztaženo k souzené problematice lze ohledně znaleckého zkoumání a odpovědnosti soudce za rozhodnutí ve věci - které jej nikdo nemůže zbavit - uzavřít, že soudní znalec z oboru zdravotnictví může soudci pomoci ohodnotit zejména kategorii vytrpěných bolestí. V kategorii ztížení společenského uplatnění však převážně nejde o odborná skutková zjištění (namátkou zda se pacient dorozumí řečí, zda je schopen pečovat o domácnost, zda je schopen práce a udržování mezilidských vztahů - viz b. 33 výše). Zjištění, jak je poškozený v každodenním životě omezen - v oblasti pracovní, kulturní, sportovní, společenské, sexuální, psychické, každodenního života - není "odborné" a není třeba je dokazovat znalecky, postačí využít další (mimo jiné méně nákladné a časově náročné) důkazní prostředky (typicky výslechy svědků, listinné důkazy apod.).
40. Na podkladě učiněných zjištění se pak výlučně soudce (nikoliv znalec) musí zabývat (již právní) otázkou, do jaké míry je naplněna hypotéza § 2958 o. z., tj. v jaké míře u poškozeného nastala překážka lepší budoucnosti. Pro eliminaci rizika arbitrárního a nepředvídatelného rozhodování se může obecný soud přidržet poměrně jednoduchého metodického pravidla - míře omezení života poškozeného (překážce jeho lepší budoucnosti) přiřadí určitou procentní hodnotu porovnáním jednak se stavem 100% poškozeného pacienta (nejhůře představitelné poškození zdraví), jednak se stavem konkrétně zkoumaného pacienta před poškozením jeho zdraví. Shodne-li se soudní praxe, že 100% poškození zdraví odpovídá částce čtyřsetnásobku průměrné mzdy, jak proklamuje Metodika (v roce 2022 šlo o částku 15 135 600 Kč), vyjde soudu podle procentního ohodnocení překážky lepší budoucnosti konkrétního žalobce výchozí částka (zpravidla jako minimální možná), s níž může dále pracovat tak, aby podle svého nejlepšího vědomí i svědomí naplnil zákonodárcem požadované zásady slušnosti (§ 2958 o. z.) a měl své rozhodnutí oč opřít.
41. V této souvislosti je třeba při využití argumentu komparace s obdobnými případy důsledně zohledňovat i dobu vydání srovnávaného rozhodnutí oproti právě souzené věci. Výchozí rámcová částka, s níž Metodika pracuje a která je o více než 5 mil. Kč vyšší než v roce 2014, kdy vznikala (tj. 50% nárůst za 8 let), je legitimně navázána na (obzvlášť v poslední době více než dynamický) vývoj ekonomické situace. S ohledem na něj je proto nevhodné srovnání s dřívější (například pět let starou) rozhodovací praxí týkající se výše přiznaného odčinění újmy na zdraví. Přesvědčivějším a odpovídajícím srovnávacím kritériem, s nímž může soudní praxe v zájmu jednotné judikatury pracovat, je procentní určení míry ztížení společenského uplatnění, do něhož se pak jednoduchou matematickou úvahou dosadí aktuální ukazatel cenové hladiny. Také v Metodice obsažený vývoj je důkazem toho, že není legitimně možné obhajovat přiznanou výši zadostiučinění v roce 2022 odkazem na srovnatelný případ souzený v roce 2015 [natož v roce 2010, jak naznačuje nemocnice], aniž by byl současně zohledněn vývoj vhodných ekonomických ukazatelů (např. průměrné mzdy).