47. Ze zpráv o asistovaném kontaktu otce s nezletilou v organizaci Area Fausta lze zjistit, že při kontaktu dne 21. 10. 2021 se nezletilá s otcem vidět nechtěla, po jeho příchodu s ním nenavázala kontakt, na jeho otázky neodpovídala nebo byla v opozici, vyjádřila obavy z nahrávání na telefon, nechtěla se s ním dívat na fotky a vzpomínat, dopis od něj nepřijala a při bližším kontaktu otce nechtěla být v jeho blízkosti. Při kontaktu dne 11. 11. 2021 se otec nezletilé snažil ukazovat fotky a pouštět videa, nezletilá otci opakovala, že je vidět nechce a dokola jej prosila, aby telefon odložil. Opakovaně prosila o osobní prostor, otec na to nereagoval, opakovaně ho prosila, aby si odsedl. Sdělila mu, že ho nemá ráda, protože je zlý na matku a na všechny okolo. Nechtěla otci odpovídat na otázky, nechtěla s ním nic podnikat ani hrát. Nakonec byla svolná ke hře s otcem za účasti asistující pracovnice. Otec několikrát během kontaktu zmínil, že matka lže. Dle zprávy organizace Area Fausta ze dne 13. 12. 2021 shrnující kontakty proběhlé ve dnech 18. 11. 2021, 25. 11. 2021, 2. 12. 2021 a 9. 12. 2021 se nezletilá k otci chová stále nedůvěřivě a odtažitě, zejména pokud se otec vrací k jejich minulému životu. Pokud si společně hrají nebo se věnují jiné činnosti, je nezletilá více uvolněná, ale přesto ve střehu. Asistující pracovnici nezletilá opakovaně sdělila, že s otcem zatím nechce být o samotě. Ze zprávy ze dne 28. 1. 2022 vyplývá, že v období od 16. 12. 2021 do 6. 1. 2022 kontakty neproběhly, neboť otec pečoval o nemocného člena rodiny. Z kontaktu proběhlého dne 13. 1. 2022 si otec nepřál vyhotovit zprávu. Od 20. 1. 2022 byly otcem kontakty zrušeny do odvolání, z důvodu úmrtí v rodině. Podle zprávy ze dne 17. 10. 2022 se asistovaný kontakt otce s nezletilou nerealizoval od 20. 1. 2022, otec pracoviště nijak nekontaktoval, matka pracoviště kontaktovala v lednu a v únoru 2022, aby se informovala, zda ještě nějaké asistované kontakty proběhnou.
48. Při jednání obvodního soudu dne 26. 1. 2022 byl zjišťován názor nezletilé. Ta uvedla, že v organizaci Area Fausta je nejraději s asistující pracovnicí, ví, že je tam v bezpečí, hrají deskové hry a "když je tam otec, tak to tam nějak jako tu hodinu vydržím". Zmínila, že otec se jí snažil pořád natáčet a chtěl jí ukazovat fotky, což nechtěla a opakovaně mu říkala, ať dá mobil pryč, až ho musela napomenout asistující pracovnice. Nedovedla si představit, že by s otcem byla sama, protože by jí zase vynadal. Vrátila se k incidentu, kdy uklouzla a zničila zásuvku, za což od otce dostala na zadek, přestože se to stalo omylem. Sdělila, že otce nezajímají její názory, udělal jí k jídlu vajíčka, která musela sníst, i když je nesnáší a říkala mu to. Dával jí také mini porce jídla a natáčel si její břicho. Bylo jí nepříjemné, že si ji natáčel a musela se přetvařovat, natáčel si ji, i když šla ze školy a dělal jí ostudu před školou a před kamarády. Vyjádřila obavy, že jí otec dá na zadek, bude na ni řvát nebo jí vynadá, jako to udělal už dřív. Sdělila, že sama s ním vůbec být nechce, to si nedovede představit, to by asi nevydržela, jenom kdyby tam byla některá z asistujících pracovnic organizace.
49. Z naznačené rekapitulace podstatných částí zapůjčeného spisového materiálu tak vyplývá, že městský soud se obsahem jednotlivých vyjádření nezletilé učiněných v mezidobí podrobněji nezabýval a četnost, intenzitu a konkrétnost negativních sdělení nezletilé o otci ve svém rozhodnutí upozadil.
50. Problém s nedostatečným zjišťováním názoru nezletilé je přitom umocněn také tím, že městský soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí opakovaně vyjádřil v tom směru, že negativní postoj nezletilé vůči otci je výsledkem ovlivňování ze strany stěžovatelky. Uvedené lze ilustrovat kupříkladu následujícími pasážemi odůvodnění rozsudku městského soudu: "Jednoznačně je prokázáno, že nezletilá otce na počátku řízení přijímala, jejich vztah byl vzájemně dobrý a až pod vlivem matky a mateřské babičky se začalo její chování vůči otci měnit." "U nezletilé lze spíše spatřovat obavu z reakce matky, pokud by projevovala náklonost k otci, a proto pro ni bylo snazší otce začít odmítat, ač k tomu nebyl žádný důvod." "Matka v průběhu řízení dosáhla toho, že nezletilá byla nucena otce odmítat, neboť tak si to přála matka." "(...) s ohledem na její předchozí vyjádření a ostatní okolnosti, z nichž vyplývá, že byla matkou vedena k negativnímu postoji k otci (...)."
51. Závěry městského soudu akcentující negativní ovlivnění nezletilé stěžovatelkou však zůstávají spíše v rovině pouhých domněnek. Nejde přitom o pouhý marginální nedostatek bez potenciálu průmětu do výsledného rozhodnutí, neboť závěr o ovlivnění názoru nezletilé byl pro rozhodnutí městského soudu zjevně významný. Městský soud neprovedl ani blíže nehodnotil důkazy, z nichž by v daném ohledu mohl vycházet, ani neuvedl konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že odmítavý přístup nezletilé k otci je výsledkem účelového a systematického formování ze strany stěžovatelky. Naopak, dle závěrů znalce žádná aktivní manipulace nezletilé ze strany stěžovatelky (ani ze strany otce) zjištěna nebyla. Městský soud však v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě nepřipustil, že by odmítavý postoj nezletilé mohl být autentickým projevem její vlastní vůle podložené osobními zkušenostmi a názory.
52. Byť je pravdou, že nezletilá měla na začátku řízení s otcem pěkný vztah (otec byl schopen se o ni postarat v rámci širokého rozsahu styku), není možné nynější odmítavý postoj nezletilé bez dalšího přičíst toliko stěžovatelce (případně mateřské babičce) s tím, že jednání otce na postoj nezletilé žádný vliv nemá. Takový závěr je v situaci, kdy sama nezletilá jasně pojmenovává projevy chování, které jsou jí nepříjemné a které jí v přístupu otce vadí (nevyžádané focení a natáčení, nedostatek osobního prostoru, nedostatek respektu k jejím přáním, aj.) přinejmenším zjednodušující.
53. O patrně nižší pozornosti věnované odůvodnění napadeného rozsudku svědčí také pasáž, dle které mělo být ze zpráv kolizního opatrovníka zjištěno, že "nezletilá na dotazy učitelky, proč uvádí, že otec je zlý, když o něm jinak mluví hezky, uvedla, že jí to tak říká maminka a babička", či také, že "Na jaře roku 2021 nezletilá ve škole uvádí, že jí maminka s babičkou říkají, že je otec zlý člověk." Po seznámení se se zprávou opatrovníka ze dne 10. 5. 2021 je přitom stěžovatelce třeba přisvědčit, že uvedené části zachycují toliko tvrzení otce sdělované opatrovníkovi a nikoliv zjištění samotného opatrovníka. Obdobně, kritizuje-li městský soud stěžovatelku, že nevyužila doporučení opatrovníka a nenavštívila s nezletilou Dětské krizové centrum, lze poukázat na to, že ze zprávy tohoto centra vyplývá, že stěžovatelce bylo opakovaně poskytnuto poradenství, přičemž péče o nezletilou nebyla zahájena z důvodu plné kapacity zařízení (byť lze samozřejmě připustit, že v této situaci se stěžovatelka měla pokusit zajistit nezletilé odbornou pomoc jinde). Není také pravdou, že by stěžovatelka otce o nezletilé vůbec neinformovala, když ze zprávy opatrovníka ze dne 28. 4. 2023 a přiložené emailové komunikace vyplývá, že mu poskytla informace o zdravotním stavu, zájmových aktivitách a prospěchu nezletilé (byť ne zrovna přívětivou formou).
54. Svěření nezletilé do péče otce se vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení také jeví jako poněkud nečekané (svěření nezletilé do své péče nepožadoval ani otec) a je otázkou, zda tak zásadní změna může být s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu skutečně v nejlepším zájmu nezletilé. Přestože nezletilá v rámci zjišťování názoru obvodním soudem na začátku roku 2022 sdělila, že si nedovede představit, že by s otcem byla sama, což také přiměřeně zdůvodnila, městský soud ji o téměř rok a půl později svěřil do péče otce, tedy do pro ni v podstatě neznámého prostředí, které navíc subjektivně může vnímat jako potenciálně nepřátelské (otec nyní žije s partnerkou a žije s nimi i její třináctiletý syn), a to aniž by se na náhledu nezletilé nebo jejich vzájemném vztahu v průběhu uplynulé doby cokoliv zlepšilo. Navíc, jelikož otec ze své vlastní vůle od počátku roku 2022 přestal využívat asistovaných styků, nezletilá před rozhodnutím o změně výchovného prostředí s otcem dlouhodobě nebyla v kontaktu (což městský soud alespoň částečně kompenzoval stanovením navykacího styku).
55. Jestliže městský soud zmiňuje, že znalec péči otce nevyloučil, je třeba uvést, že znalec se eventualitou svěření nezletilé do péče otce vůbec nezabýval. Vyjma toho, že nedoporučil střídavou péči, vyslovil se pro jednotnou výchovnou linii matky a zpočátku asistovaný a posléze již standardní styk nezletilé s otcem.
56. Uvádí-li městský soud, že bez odnětí nezletilé z péče stěžovatelky nevidí jiný způsob, jak vazbu nezletilé k otci obnovit, považuje Ústavní soud za příhodné poukázat na protokol o jednání městského soudu z 18. 10. 2022. Z něj lze zjistit, že dle hodnocení městského soudu otec asistované styky nesmyslně bojkotoval a situaci zanedbal, čímž došlo k zpřetrhání vztahu s nezletilou. Na stěžovatelku městský soud apeloval stran povinnosti nezletilou pozitivně motivovat ke vztahu s otcem. Následně (pro začátek) vyslovil preferenci pokračování asistovaného styku v zařízení, které současně poskytuje individuální i rodinné terapie. V odůvodnění napadeného rozhodnutí však již nevyložil, proč za nejvhodnější variantu respektující nejlepší zájem nezletilé nakonec nepovažoval právě asistovaný styk nezletilé s otcem spojený s rodinnou terapií, jak sám zamýšlel při prvním jednání, s tím, že by po opětovném obnovení jejich vzájemného vztahu bylo možné pokračovat v běžném styku, jak ostatně doporučil také znalec.
57. Současně pokládá Ústavní soud za důležité uvést, že ani rozhodnutí obvodního soudu nepovažuje z hlediska šetření ústavně zaručených práv účastníků za optimální. Stanovením velmi omezeného asistovaného styku nezletilé s otcem obvodní soud rezignoval na požadavek zásadně rovnoměrné péče obou rodičů. Vzhledem k rozsahu asistovaného styku mohl otec vztah s nezletilou rozvíjet jen obtížně (byť i tak měl nezletilou a tempo jejich opětovného sbližování více respektovat). Na počáteční úzký asistovaný styk nenavazovala ani další úprava, která by řešila jeho postupné časové rozšíření a v dlouhodobějším horizontu také jeho přeměnu na běžný styk. Obvodní soud při svém rozhodování zároveň nedostatečně zohlednil vysoké pracovní vytížení stěžovatelky a nijak nereflektoval skutečnost, že o nezletilou se v jeho důsledku v nikoliv zanedbatelné míře stará také mateřská babička.
58. Je také s podivem, že rodiče spolu s nezletilou nebyli soudem po celou dobu řízení vedeni k absolvování rodinné terapie, v rámci které by mohli získat lepší náhled na problematické body vzájemného vztahu a která by mohla přispět k uklidnění neutěšené rodinné situace spíše než dlouholeté soudní řízení, které nepříznivé vztahy vzhledem k protichůdným zájmům účastníků spíše eskaluje. Postoj k terapii by současně mohl být dalším podkladem pro rozhodnutí soudu.
59. Za situace, kdy se nezletilá musí vypořádat s rozpadem původní rodiny a adaptovat se na nová rodinná uspořádání, by oba rodiče měli mít na zřeteli její nejlepší zájem spočívající ve funkčních a alespoň na bazální úrovni korektních rodinných vztazích. Tomu by mělo odpovídat také jejich úsilí při snaze o změnu dosavadního přístupu, opuštění vzájemně útočné komunikace a nalezení rozumného a oboustranně akceptovatelného kompromisu společného fungování.
60. Je na stěžovatelce, coby dosavadnímu rezidentnímu rodiči, aby nezletilou neutvrzovala v jejím negativním postoji k otci (opačný přístup by mohl být považován za hrubé porušení povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti) a naopak se snažila ji v opětovném navázání kontaktu v co největší míře podpořit. Odpovědnost za změnu náhledu nezletilé však nemůže být kladena toliko na stěžovatelku. Ta musí respektovat nezastupitelnou roli otce coby druhého rodiče v životě nezletilé, jakož i to, že je v zájmu nezletilé s ním trávit čas. Současně je však na otci, aby této možnosti využil (ne jako v případě z jeho vůle ukončeného asistovaného styku) a aby se pokusil s nezletilou za respektu k jejím potřebám, osobním hranicím a vlastnímu tempu postupně znovu navázat blízký vztah, byť přístup nezletilé vůči jeho osobě může být zpočátku rezervovanější, než by si sám přál, a celý proces může trvat déle, než by si představoval.
VIII. Závěr
61. Má-li být dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti, která se jej týká, tím spíše se toto hledisko uplatní v soudním řízení, ve kterém se rozhoduje o změně výchovného prostředí a o svěření nezletilých do péče jednoho z rodičů. V souladu s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte Ústavní soud setrvale klade důraz na zajištění práva nezletilých vyjádřit svůj názor na uspořádání rodinných vztahů, který je třeba vnímat jako zásadní vodítko při hledání jejich nejlepšího zájmu. Soud, který hodlá podstatným způsobem změnit dosavadní uspořádání péče o dítě, musí dát účastníkům řízení dostatečný procesní prostor k tomu, aby se k takové možnosti vyjádřili. Jestliže na zjišťování názoru dostatečně rozumově vyspělého nezletilého rezignuje či k vyjádřenému přání nepřihlédne a své rozhodnutí nezaloží na posouzení nejlepšího zájmu dítěte, což se projeví i v nedostatku odůvodnění, poruší právo účastníků na soudní a jinou právní ochranu.
62. V posuzovaném případě městský soud zásadně změnil dosavadní výchovné prostředí nezletilé a přes dlouhodobou absenci plnohodnotného kontaktu s otcem ji navzdory její dříve projevené vůli, závěrům znalce a návrhu opatrovníka svěřil do péče otce, aniž by se snažil nalézt kompromisnější a z hlediska nezletilé citlivější řešení. Pokud současně v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé sám nezjišťoval její názor ani nezohlednil odmítavý přístup nezletilé k otci, který navíc bez náležitého zdůvodnění považoval za důsledek ovlivňování nezletilé stěžovatelkou, zatížil své rozhodnutí vadou ústavněprávního rozměru, neboť porušil právo stěžovatelky a nezletilé na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na soudní ochranu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
63. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadený rozsudek městského soudu ve výrocích I., III., IV., V., VI., VII. a XI. zrušil.
64. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nepředjímá, jakým způsobem má městský soud rozhodnout. Otevírá však možnost nového projednání věci za respektu k základním právům účastníků. Úkolem městského soudu bude postupovat v souladu s výše shrnutými obecnými východisky, zejména zjistit a pečlivě vyhodnotit názor nezletilé, dát jej do souvislosti s dalšími relevantními skutečnostmi, v případě přetrvávajících pochybností o autentičnosti jejího názoru popsat, z čeho konkrétně pramení, a následně s odpovídajícím zdůvodněním při zohlednění nejlepšího zájmu nezletilé (který se nemusí vždy bezvýhradně shodovat s jejím přáním) rozhodnout o úpravě výchovných poměrů, a to i s přihlédnutím ke všem novým skutečnostem, které v důsledku plynutí času mohou vyjít najevo.
65. Okolnosti, které Ústavní soud vedly ke zrušení výroků I., VI. a VII., kterými městský soud rozhodl o změně péče o nezletilou a o úpravě styku nezletilé s matkou, jsou nosnými důvody tohoto rozhodnutí. Ústavní soud přistoupil také ke zrušení výroků III., IV. a V., kterými městský soud rozhodl o výživném, jelikož bezprostředně navazují na výrok o změně péče a městský soud tak o nich bude muset rozhodnout znovu. Ústavní soud přistoupil také ke zrušení akcesorického výroku XI. o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
66. Přestože argumentace stěžovatelky se týkala výhradně změny výchovného uspořádání nezletilé, formálně ústavní stížností brojila proti rozsudku městského soudu jako celku. Směřovala-li její ústavní stížnost také proti výroku II. (kterým byly určeny termíny v mezidobí již proběhlého navykacího styku otce s nezletilou) a výroku IX. (kterým bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 12 600 Kč), bylo třeba ústavní stížnost v této části odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
67. V části, v níž ústavní stížnost směřovala proti výroku VIII. (zrušení výroku o zamítnutí návrhu otce na výkon rozhodnutí a zastavení řízení v tomto rozsahu) a proti výroku X. (otci uložená povinnost zaplatit v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 12 600 Kč), jí bylo třeba odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
68. Nad rámec uvedeného Ústavní soud upozorňuje zákonodárce, že aktuální právní úprava dovolání v rodinněprávních otázkách (§ 30 zákona o zvláštních řízeních soudních) spíše neplní účel zachování právní jistoty, neboť sjednocování judikatury pak musí řešit orgán stojící mimo soustavu obecných soudů, jehož úkolem je ochrana ústavnosti, a nikoliv běžné zákonnosti. Podle Ústavního soudu by sjednocování judikatury i ochranu základních práv jednotlivců byl schopen zajistit Nejvyšší soud, který je k tomu jako dovolací soud v občanskoprávních věcech zcela jistě více povolán nežli Ústavní soud. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal, v. r. předseda senátu