Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti R. S., zastoupené Mgr. Kristiánem Novákem, advokátem se sídlem Nad Vodovodem 25/3109, Praha 10, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 207/2022-665 ze dne 11. 5. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) P. S., zastoupeného JUDr. Lukášem Bohuslavem, Ph.D., advokátem se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, a 2) nezl. N. S., zastoupené městskou částí Praha 14, opatrovníkem se sídlem Bratří Venclíků 1073, Praha 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 207/2022-665 ze dne 11. 5. 2023 bylo porušeno právo stěžovatelky a druhé vedlejší účastnice na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na soudní ochranu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 207/2022-665 ze dne 11. 5. 2023 se ve výrocích I., III., IV., V., VI., VII. a XI. ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena ústavně zaručená práva, a to zejména práva garantovaná čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala i návrh na odklad vykonatelnosti (konkrétně výroků I., II., VI. a VII. rozhodnutí) podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1992 Sb., o Ústavním soudu. Tomu Ústavní soud vyhověl a usnesením sp. zn. I. ÚS 1609/23 ze dne 28. 6. 2023 odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve výrocích I., V., VI. a VII. a ve výroku III. ve slovech "a otec je povinen jej platit do dne 14. 7. 2023" do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1609/23.
II. Skutkové okolnosti a rekapitulace procesního vývoje
3. Z ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 učinil Ústavní soud následující zjištění:
4. Předmětem řízení u obecných soudů je úprava poměrů druhé vedlejší účastnice (nezletilé), dcery stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka, s rodiči, jejichž spor o péči o nezletilou trvá již několik let. Poté, co rodiče ukončili společné soužití, podala stěžovatelka návrh na úpravu poměrů k nezletilé, kterou žádala svěřit do své péče a otci navrhla upravit s nezletilou styk. Otec s návrhem nesouhlasil a navrhoval svěřit nezletilou do střídavé péče. Opatrovník navrhl svěřit nezletilou do péče stěžovatelky a otci s ní upravit rozšířený styk.
5. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č. j. 13 Nc 6029/2016-49 ze dne 5. 10. 2016 byla nezletilá za trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu manželství svěřena do péče stěžovatelky a zároveň byl upraven styk otce s nezletilou v sudém týdnu od pátku 16:00 hod. do pondělí 7:30 hod. a v lichém týdnu od středy 16:00 hod. do pátku 7:30 hod. Především vzhledem k věku nezletilé, které byly v době rozhodování tři roky, stálosti výchovného prostředí a vztahům k dalším příbuzným rozhodl soud o svěření nezletilé do péče stěžovatelky, v jejíž dosavadní péči nebyly zjištěny žádné nedostatky. Jelikož otec měl k nezletilé rovněž hezký vztah a byl schopen se o ni postarat, upravil soud otci širší rozsah styku s nezletilou.
6. Stěžovatelka se následně v říjnu 2019 domáhala zúžení styku nezletilé s otcem, který ve stejnou dobu navrhoval svěření nezletilé do střídavé péče.
7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") č. j. 6 P 495/2019-414 ze dne 30. 7. 2021 by zamítnut návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, kterým se s odůvodněním, že nezletilá odmítá k otci chodit, domáhala uložení povinnosti otci strpět nepředávání nezletilé stěžovatelkou dle rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 10. 2016 do pravomocného rozhodnutí ve věci. Jelikož v době rozhodování nebyly k dispozici výsledky znaleckého zkoumání, nebylo dle obvodního soudu možné natolik razantním způsobem omezit rodičovská práva otce i právo nezletilé na péči otce. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala odvolání.
8. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením č. j. 54 Co 357/2021-453 ze dne 29. 9. 2021 změnil usnesení obvodního soudu ze dne 30. 7. 2021 tak, že nařídil předběžné opatření, na základě kterého bylo stanoveno oprávnění otce stýkat se s nezletilou po dobu šesti týdnů vždy ve čtvrtek v době od 16:30 hod. do 18:00 hod. za asistence organizace Area Fausta. Jelikož styky otce s nezletilou dlouhodobě neprobíhaly, shledal městský soud nutnost postupného opětovného obnovení společného kontaktu. Zohlednil také skutečnost, že nezletilá před znalcem vyslovila obavy z reakce otce, pokud by řekla, že chce být u stěžovatelky.
9. Obvodní soud rozsudkem č. j. 6 P 495/2019-519 ze dne 7. 2. 2022 rozhodl o návrhu otce na změnu péče o nezletilou tak, že jej zamítl (výrok I.) a upravil styk otce s nezletilou asistovanou formou každý čtvrtek v době od 16:30 do 18:00 hod. na půdě organizace Area Fausta a o letních prázdninách 1. čtvrtek v červenci a 1. čtvrtek v srpnu od 16:00 do 18:00 hod. tamtéž (výrok II.). Výrokem III. zastavil řízení o neshodách rodičů ve významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti a výrokem IV. zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky s nezletilou a nepředání nezletilé 10. 3. 2021, 19. 3. 2021 a v době od 8. 3. 2021. Výživné otce na nezletilou zvýšil od 1. 9. 2021 na částku 8 000 Kč měsíčně (výrok V.) a nedoplatek otce na výživném za období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 určil částkou 24 000 Kč (výrok VI.). Výroky VII., VIII. a IX. pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
10. Vzhledem k návrhu otce na svěření nezletilé do střídavé péče rodičů se obvodní soud zabýval tím, zda změna výchovy odpovídá nejlepšímu zájmu nezletilé. Přihlédl k tomu, že nezletilá byla původně svěřena do péče stěžovatelky, v jejíž péči nebyly zjištěny závady. Zohlednil také závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, z něhož vyplývá, že nezletilá má v době narušených vztahů rodičů vytvořenou pevnější pozitivní vazbu se stěžovatelkou. Znalec proto doporučil zajištění jednotné výchovné linie stěžovatelky při zachování dostatečného styku s otcem, ke kterému se nezletilá vyjadřovala spíše kriticky, odmítavě a s obavami. Obvodní soud vzal dále v potaz konfliktní vztah rodičů neschopných komunikace i o základních otázkách týkajících se nezletilé. Zohlednil také prokázané nevhodné chování otce vůči nezletilé spočívající ve fyzických trestech či jejich výhrůžkách, podávání malých porcí jídla, nucení do jídla, které nezletilá nemá ráda, neustálém natáčení a focení nezletilé, a to i před jejími spolužáky, čímž se nezletilá cítila ponižována. Toto chování nezletilou nutilo se přetvařovat, způsobovalo jí neúměrnou psychickou zátěž a vedlo k jednoznačně odmítavému postoji vůči otci. Obvodní soud proto dospěl k závěru, že nejlepšímu zájmu nezletilé odpovídá zachování stabilního výchovného zázemí u stěžovatelky, kde má vytvořeny veškeré podmínky pro zdravý rozvoj, a návrh otce na změnu výchovy zamítl.
11. Domáhala-li se stěžovatelka současně změny úpravy styku otcem, vycházel obvodní soud z toho, že jejich styk původně probíhal v sudém týdnu od pátku 16:00 hod. do pondělí 7:30 hod. a v lichém týdnu od středy 16:00 hod. do pátku 7:30 hod. Ze strany otce však docházelo k nevhodnému chování popsanému výše, což vyústilo v nechuť nezletilé stýkat se s ním bez přítomnosti třetí osoby. Dle zjištění obvodního soudu byl postoj nezletilé konstantní a nucení k běžnému styku by bylo pro vztah s otcem kontraproduktivní. V řízení dle obvodního soudu nebylo prokázáno, že by příčinou negativního postoje nezletilé bylo úmyslné ovlivňování ze strany stěžovatelky.
12. Obvodní soud přihlédl také k průběhu pozdějších asistovaných styků, které probíhaly k nevoli nezletilé. Před počátkem styku nezletilá několikrát opakovala, že otce vidět nechce. Odmítala s otcem navázat kontakt a hrát s ním hry, svolná ke hře byla pouze za účasti sociální pracovnice. Otec nezletilou přes její prosby nutil dívat se na fotky v mobilním telefonu, odmítal si od ní přes její opakované žádosti odsednout a poskytnout jí tak osobní prostor, přičemž k umírnění jeho chování docházelo až po zásahu sociální pracovnice. Při svém rozhodování obvodní soud zohlednil také názor nezletilé zjištěný při jednání dne 26. 1. 2022. Nezletilá uvedla, že se otce bojí, nechce s ním pobývat sama, neboť má strach z fyzických trestů, z nucení do jídla, které nemá ráda, a z neustálé fotodokumentace, v jejímž rámci je nucena k přetvařování. Celkově je jí s otcem nepříjemně, jednu hodinu týdně na půdě organizace Area Fausta je schopna vydržet, jakýkoliv jiný kontakt s otcem, zejména o samotě, si představit nedovede. Dlouhodobější spolupráci v rámci asistovaného styku na půdě organizace Area Fausta navrhl i opatrovník nezletilé a taktéž znalec doporučil asistované styky nezletilé s otcem s pozdějším přechodem na běžný styk. Obvodní soud proto uzavřel, že asistovaný styk je v danou chvíli jedinou možnou formou kontaktu, která nezletilé zajistí dostatek prostoru k rozvíjení vztahu s otcem v prostředí, v němž se cítí bezpečně.
13. Ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 54 Co 207/2022-665 ze dne 11. 5. 2023 městský soud rozsudek obvodního soudu ve výroku o změně výchovy nezletilé za období do 14. 7. 2023 potvrdil a s účinností od 15. 7. 2023 jej změnil tak, že nezletilou svěřil do péče otce (výrok I.). Ve výroku o úpravě styku otce s nezletilou rozsudek změnil tak, že do 14. 7. 2023 je otec oprávněn se s nezletilou stýkat v sobotu 20. 5. 2023, 27. 5. 2023, 3. 6. 2023 a 10. 6. 2023 od 9:00 do 18:00 hod. a dále od soboty 17. 6. 2023 od 9:00 hod. do neděle 18. 6. 2023 do 18:00 hod. a od soboty 24. 6. 2023 od 9:00 hod. do neděle 25. 6. 2023 do 18:00 hod. (výrok II.). Výrok o vyživovací povinnosti otce k nezletilé změnil tak, že výživné se zvyšuje na částku 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020 a otec je povinen jej platit do 14. 7. 2023 (výrok III.), výrok o nedoplatku na výživném změnil tak, že nedoplatek za období od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2023 ve výši 70 500 Kč je otec povinen uhradit nejpozději do 31. 12. 2023 (výrok IV.) a dále rozhodl, že s účinností od 15. 7. 2023 je stěžovatelka povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 6 500 Kč měsíčně (výrok V.). Výrokem VI. stanovil oprávnění stěžovatelky stýkat se s nezletilou v každém sudém kalendářním týdnu od středy od ukončení školního vyučování do následujícího pondělí do začátku školního vyučování a výrokem VII. stanovil úpravu styku stěžovatelky s nezletilou v období prázdnin a svátků. Výrok o výkonu rozhodnutí městský soud zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok VIII.) a výroky IX., X. a XI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
14. Městský soud shledal, že skutkové závěry obvodního soudu neodpovídají provedenému dokazování a jeho právní závěry označil za nesprávné. V poměrech, které byly základem pro svěření nezletilé do péče stěžovatelky v roce 2016, došlo dle městského soudu k podstatné změně. Především poukázal na to, že stěžovatelka (v důsledku výkonu práce u dvou zaměstnavatelů) do značné míry přenechala péči o nezletilou na mateřské babičce a důvodem pro zamítnutí návrhu otce tak nemůže být odkaz na stabilitu výchovného prostředí. Městský soud stěžovatelce neuvěřil, že i přes dvě zaměstnání o dceru osobně pečuje, tráví s ní víkendy a veškerý volný čas. Naopak dovodil, že stěžovatelka osobně péči o nezletilou nezajišťovala a v zájmu nezletilé tak není, aby nadále zůstávala v její péči, resp. aby se o ni fakticky starala babička v P. Dle městského soudu stěžovatelka svou výchovnou roli nezvládla, zamezila-li bezdůvodně kontaktům nezletilé s otcem, kterého vyloučila z péče (nekonzultovala s ním podstatné záležitosti týkající se nezletilé, ani ho o nezletilé neinformovala). Městský soud konstatoval, že nezletilá otce na počátku řízení přijímala, jejich vztah byl dobrý a až pod vlivem stěžovatelky a mateřské babičky se začalo chování nezletilé vůči otci měnit. Stěžovatelka v průběhu řízení dosáhla toho, že nezletilá byla nucena otce odmítat, neboť si to tak přála - u nezletilé lze dle městského soudu spíše spatřovat obavu z reakce stěžovatelky, pokud by projevovala náklonost k otci, a proto pro ni bylo snazší otce začít odmítat, ač k tomu nebyl žádný důvod (agresivní chování otce dle městského soudu prokázáno nebylo). Nezletilá sice při posledním pohovoru před soudem uvedla, že otce vidět nechce, s ohledem na její předchozí vyjádření a skutečnost, že stěžovatelkou byla vůči němu vedena k negativnímu postoji, nebral městský soud toto její přání za jediné vodítko ke svému rozhodnutí a uzavřel, že bez odnětí nezletilé z péče stěžovatelky nevidí jiný způsob, jak citovou vazbu nezletilé k otci obnovit.
15. Vzhledem k nepřátelskému postoji stěžovatelky k otci a jejímu pracovnímu vytížení, považoval městský soud za odpovídající formu péče o nezletilou péči otce. Tu upřednostnil před střídavou péčí, která by nebyla v zájmu nezletilé a kterou nedoporučoval ani znalec. Městský soud dospěl k závěru, že otec bude rozhodnutí soudu o styku stěžovatelky s nezletilou respektovat a až ta začne otce respektovat jako osobu zodpovědnou stejnou měrou za výchovu nezletilé, bude možno o střídavé péči uvažovat. Stěžovatelce byl s nezletilou dle městského soudu umožněn široký styk, v rámci kterého si může upravit své pracovní záležitosti a může s nezletilou bydlet v bytě v P. Jelikož kontakty otce s nezletilou delší dobu neprobíhaly, rozhodl městský soud o změně péče s odloženou účinností, aby nezletilá měla prostor si prostřednictvím postupně se rozšiřujících styků na otce opětovně navyknout.
16. S ohledem na podstatu ústavní stížnosti se Ústavní soud v rámci rekapitulace rozhodnutí podstatných pro posouzení ústavní stížnosti na tomto místě omezil pouze na části odůvodnění týkající se rozhodování obecných soudů o návrhu otce na svěření nezletilé do střídavé péče a o stěžovatelkou navrhované změně styku otce s nezletilou.
III. Argumentace stěžovatelky
17. Tvrzené porušení ústavních práv stěžovatelka spatřuje v nesprávných skutkových zjištěních a v nesprávném právním posouzení věci městským soudem, který měl popřít proběhlé dokazování a dovodit z něj jiné skutkové závěry než obvodní soud, aniž by však tyto závěry měly podklad ve spise.
18. Stěžovatelka především upozorňuje, že městský soud upozadil právo nezletilé být slyšena a vyjádřit se k záležitostem, které se jí týkají. Nezletilou odebral z péče stěžovatelky, ačkoli její výchovné schopnosti nebyly zpochybněny a nezletilá opakovaně projevila a zdůvodnila své přání nebýt v péči otce a stýkat se s ním pouze v minimálním rozsahu. Toto její přání však městský soud přehlédl a v přímém rozporu s doporučením soudního znalce a stanoviskem opatrovníka rozhodl opačně než obvodní soud, čímž narušil dosavadní stabilní výchovné prostředí nezletilé. Ta je přitom v péči stěžovatelky spokojená, ráda tráví čas také u babičky a nepřeje si stýkat se sama s otcem, což opakovaně sdělila nejen stěžovatelce, ale také obvodnímu soudu, opatrovníkovi i pracovníkům organizace, ve které docházelo k jejich asistovaným stykům. Městský soud přitom zvolil nejradikálnější změnu, jakou si lze z hlediska dosavadní péče o nezletilou představit, aniž by svou preferenci blíže vysvětlil a aniž by hledal jiné, méně razantní a ústavně přiměřené řešení. Dle stěžovatelky současně rezignoval na zohlednění komplexní situace, když svěřením nezletilé do péče otce do budoucna fakticky vyloučil možnost ponechat nezletilou v její stávající škole v P., čímž narušil nejen její domácí prostředí, ale také další sociální zázemí.
19. Rozhodnutí městského soudu dle mínění stěžovatelky nedostojí ani požadavkům na řádné odůvodnění, neboť není logické a konzistentní, a v řadě případů je se skutečnostmi prokázanými v řízení v přímém rozporu. Jednoznačně nepodložené jsou dle stěžovatelky zejména výhrady městského soudu stran údajného negativního ovlivňování nezletilé vůči otci. Za nelogický pak stěžovatelka považuje postup městského soudu, který nezletilou odejmul z její péče s odůvodněním, že není schopna péči plnit řádně, aby jí s nezletilou současně stanovil relativně širší styk. Navíc, pokud by nebyla schopna o nezletilou pečovat, bylo by jistě v zájmu nezletilé, aby změna péče nastala co nejdříve a nikoli s dvouměsíčním odkladem a zodpovědností stěžovatelky za adaptaci nezletilé na tuto změnu. Městský soud nad to při ústním jednání sám vyjádřil názor, že otec nezletilé nesmyslně bojkotoval asistovaný styk a zbytečně zpřetrhal vazby s dcerou. Snažil se také vést rodiče k tomu, aby byl styk nezletilé s otcem postupně navázán, ideálně formou asistovaných styků spojených s terapií, čemuž však znění napadeného rozsudku neodpovídá.
IV. Vyjádření účastníků řízení
20. K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení.
21. Městský soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že se pečlivě zabýval tím, zda lze ponechat nezletilou v péči stěžovatelky a důvody, proč dospěl k závěru, že nikoliv, podrobně rozvedl, stejně jako vysvětlil, proč nepřistoupil ke svěření nezletilé do střídavé péče. Zabýval se i názorem nezletilé a vysvětlil, proč je přání se s otcem vůbec nestýkat v rozporu s jejím nejlepším zájmem. Jelikož okamžité rozhodnutí o změně péče by bylo pro nezletilou zatěžující, rozhodl o jeho odkladu, aby k navázání kontaktu došlo postupně, a apeloval na stěžovatelku, aby nezletilou na změnu připravila. Stěžovatelce s dcerou pak stanovil poměrně široký styk.
22. Také otec nezletilé navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. O porušení ústavně zaručených práv je podle něj možné uvažovat pouze ze strany stěžovatelky, která nezletilé brání ve styku s ním. Poukázal na povinnost rodiče vytvářet příznivé podmínky ke styku s druhým rodičem, a to hlavně vedením dítěte ke správnému vztahu k tomuto rodiči. Nezletilá k němu na počátku řízení projevovala pozitivní emoce a vůli trávit s ním čas. Její postoj se radikálně změnil pod vlivem stěžovatelky a babičky. Městský soud vycházel z objektivních faktů, které v odůvodnění rozsudku řádně popsal a zhodnotil. Narovnáním situace umožnil řádnou péči o nezletilou s přihlédnutím k jejímu nejlepšímu zájmu, a zajistil jí u něj potřebné rodinné zázemí. Stěžovatelce byl poskytnut dostatek času na to, aby nezletilou na změnu připravila, a zároveň jim byl vymezen velký počet dní ke společnému styku.
23. Opatrovník nezletilé ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v době rozhodování obvodního soudu a městského soudu v zájmu nezletilé navrhoval její svěření do péče stěžovatelky a asistovaný kontakt otce s nezletilou.
24. Dle repliky stěžovatelky městský soud nijak nereagoval na námitku, že jeho skutkové závěry nemají podklad ve spise. Tvrzení otce o tom, že nezletilá jej popisuje jako zlého s tím, že jí to říká stěžovatelka, městský soud zaměnil za zprávu opatrovníka, který pouze konstatoval tvrzení otce v tomto znění. Také závěry znaleckého posudku městský soud převzal jen ohledně rodičovské způsobilosti otce, zatímco informaci o vyloučení manipulace nezletilé stěžovatelkou v úvahu nevzal. Městský soud navíc zprvu zvažoval řešení věci prostřednictvím asistovaného styku spojeného s rodinnou terapií, na což však následně rezignoval. Stanovený styk stěžovatelka nepovažuje za nijak široký. Ačkoliv otec sám nevyužil možnosti napravit vztah s nezletilou při asistovaném styku, je stěžovatelka v tomto směru připravena poskytnout součinnost.
V. Upuštění od ústního jednání
25. Ústavní soud podle § 44 zákona o Ústavním soudu dospěl k závěru, že by ústní jednání nepřispělo k dalšímu objasnění věci. Nekonání ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování.
VI. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
26. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka byla účastnicí řízení u obecných soudů [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a je včasná, neboť byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozsudku (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 téhož zákona) a vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (srov. § 75 odst. 1 téhož zákona).
VII. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
27. Dle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout tehdy, došlo-li v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, a posléze rozhodnutím v něm vydaným, k porušení základních práv a svobod stěžovatele chráněných ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
28. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, zohlednil obsah vyžádaného spisového materiálu a obdržených vyjádření a, poté co rozhodnutí městského soudu přezkoumal prizmatem níže popsaných obecných kritérií, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť městský soud při svém rozhodování uvedené závěry dostatečně nezohlednil.
29. Dříve než Ústavní soud vysvětlí, v čem konkrétně rozhodnutí městského soudu z pohledu ústavněprávního přezkumu neobstálo, shrne nejprve obecná východiska relevantní pro rozhodnutí v posuzované věci.
A) Obecná východiska
30. Primárním úkolem Ústavního soudu při přezkumu rozhodnutí týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda řízení před obecnými soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla vydaná rozhodnutí náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), nález sp. zn. III. ÚS 409/23 ze dne 30. 5. 2023 nebo nález sp. zn. III. ÚS 1318/22 ze dne 12. 6. 2023; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz].
31. Posouzení naplnění měřítka nejlepšího zájmu dítěte coby prioritního hlediska při rozhodování ve věcech nezletilých přísluší obecným soudům, které jsou povinny posuzovat věc s přihlédnutím ke konkrétním zvláštnostem. Zároveň se musí snažit nalézt takové řešení, které nebude nepřiměřeně omezovat ani žádného z rodičů, jejichž právem v zásadě je pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, čemuž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů (viz čl. 32 odst. 4 Listiny). Je-li dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, mělo by mu být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání bude zpravidla v nejlepším zájmu dítěte a jeho odchylky musí být odůvodněny ochranou jiného, dostatečně silného a prokázaného zájmu. Omezení styku mezi rodičem a dítětem musí vždy sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 (N 133/86 SbNU 261), nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ze dne 21. 11. 2017 (N 215/87 SbNU 477), nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022, nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. 7. 2022 nebo nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023].
32. V judikatuře Ústavního soudu byla taktéž vymezena kritéria, která musí obecné soudy při rozhodování o úpravě výchovných poměrů vzít v úvahu a zkoumat s ohledem na specifické okolnosti případu: 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče, 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby, 3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho bezproblémový vývoj a jiné potřeby a 4) přání dítěte.
33. Naplňují-li oba rodiče všechna kritéria přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z předpokladu, že v nejlepším zájmu dítěte je svěření do péče obou rodičů. Tento předpoklad lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí objektivní důvody. Zároveň nejde o vyčerpávající výčet kritérií. Obecné soudy jsou nejen oprávněny, ale i povinny zohlednit rovněž další relevantní skutečnosti. Své rozhodnutí musí také přesvědčivě odůvodnit, včetně uvedení argumentů, jak se s jednotlivými kritérii vypořádaly a proč v konkrétním případě rodič neuspěl, přičemž by měly uvést i kroky, které mohou vést k odstranění daných překážek (viz nález sp. zn. III. ÚS 928/22 ze dne 24. 5. 2022, nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022, nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. 7. 2022 či nález sp. zn. III. ÚS 1318/22 ze dne 12. 6. 2023).
34. Ve své rozhodovací praxi klade Ústavní soud důraz také na zajištění práva dítěte vyjádřit svůj názor na uspořádání rodinných vztahů, který je třeba vnímat jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617), nález sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017 (N 235/87 SbNU 811) nebo nález sp. zn. II. ÚS 1626/22 ze dne 15. 8. 2022].
35. Podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zabezpečují její smluvní strany dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte se za tímto účelem dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
36. Dítěti zásadně musí být umožněno vyjádřit se k věci, byť se nejvhodnější způsoby zjišťování jeho názoru mohou v závislosti na individuálních podmínkách jednotlivých případů lišit. Zjišťování přání nezletilého v průběhu soudního řízení musí být komplexní, což předpokládá zvažování řady okolností vztahujících se ke způsobu jeho zjištění i k hodnocení samotného postoje nezletilého. V návaznosti na zjišťování názoru nezletilého musí obecné soudy provést samostatnou úvahu beroucí v potaz všechny relevantní okolnosti, kromě jiných např. věk, rozumovou a emocionální vyspělost, míru objektivity (nezávislosti) jeho postoje či samotný způsob jeho zjišťování [k tomu srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), nález sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 28. 2. 2018 (N 39/88 SbNU 535) a další].
37. Za nejzazší hranici, kdy je už dítě schopné uceleně prezentovat svůj názor před soudem, lze považovat věk dvanácti let, přičemž většina dětí bude schopna se vyjádřit k výchovnému uspořádání již po dosažení věku deseti let, nicméně současně nelze vyloučit, že i mladší dítě může být natolik vyspělé, aby bylo vyslechnuto přímo soudem [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 827/18 ze dne 10. 4. 2018 (N 73/89 SbNU 121) či nález sp. zn. III. ÚS 1318/22 ze dne 12. 6. 2023]. Přestože relevance názoru nezletilého se obecně zvyšuje s věkem, Ústavní soud v minulosti opakovaně poukázal na důležitost zjišťování názoru i u mladších dětí a jejich schopnost vyjádřit se k okolnostem nástupu školní docházky [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ze dne 9. 1. 2018 (N 3/88 SbNU 55) či nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. 7. 2022].
38. Současně není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoli na pečlivém posuzování všech jeho zájmů [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607)]. Ani nejlepší zájem dítěte současně není jediným hlediskem, které soudy musí zvažovat, neboť jej může být nutné vyvažovat také s ostatními oprávněnými zájmy. Jde tedy o flexibilní koncept, který by měl být definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se konkrétní dítě nachází [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529), nález sp. zn. II. ÚS 2919/14 ze dne 20. 1. 2015 (N 7/76 SbNU 115) nebo nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. 7. 2022].
39. Pokud soud hodlá zásadním způsobem změnit dosavadní uspořádání péče o dítě a svěřit jej do péče druhého rodiče, musí dát účastníkům řízení dostatečný procesní prostor k tomu se k takové možnosti vyjádřit [viz nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. 7. 2020 (N 157/101 SbNU 98), nález sp. zn. IV. ÚS 2611/20 ze dne 22. 12. 2020 (N 235/103 SbNU 398) či obdobně také nález sp. zn. II. ÚS 2355/22 ze dne 24. 1. 2023]. Nezaloží-li své rozhodnutí na posouzení nejlepšího zájmu dítěte a nepřihlédne-li ani k vyjádřenému přání nezletilého, což se projeví i v nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, poruší právo účastníků na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny i právo dítěte zaručené čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (viz nález sp. zn. III. ÚS 409/23 ze dne 30. 5. 2023).
B) Aplikace obecných východisek na nynější případ
40. Ústavní stížností napadené rozhodnutí městského soudu nelze považovat za ústavně konformní, jelikož neobsahuje vysvětlení, jak se městský soud s přáním nezletilé konkrétně vypořádal. Jestliže se v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé městský soud dostatečně nezabýval zjišťováním jejího názoru a náležitým způsobem neodůvodnil, proč navzdory nezletilou dříve vyslovenému a vysvětlenému negativnímu postoji vůči otci zásadně změnil její dosavadní výchovné prostředí a nezletilou svěřil do péče otce, porušil právo stěžovatelky a nezletilé na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na soudní ochranu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
41. Zvažoval-li městský soud změnu rozhodnutí obvodního soudu, které bylo v souladu s přáním nezletilé (nezletilá byla svěřena do péče stěžovatelky za současné úpravy asistovaných styků s otcem), na rozhodnutí, které do poměrů nezletilé přineslo zásadní změnu a odporovalo její opakovaně projevené vůli (nezletilá byla svěřena do péče otce za současné úpravy styku se stěžovatelkou), měl na některém z proběhlých jednání dát nezletilé příležitost se k věci vyjádřit. Jedině tak si mohl udělat odpovídající obrázek o dosavadním fungování rodinných vztahů perspektivou nezletilé, zjistit, co nezletilou vede k odmítavému postoji k otci, ověřit si autentičnost těchto postojů a posoudit její aktuální stanovisko k možnostem budoucího uspořádání rodinných poměrů.
42. Tento postup měl zvolit nejen kvůli zamýšlené změně rozporné s konzistentně vyjadřovaným názorem nezletilé, ale také vzhledem k časovému odstupu od předchozího zjišťování názoru nezletilé. Městský soud rozhodoval 11. 5. 2023, zatímco obvodní soud zjišťoval názor nezletilé při jednání dne 26. 1. 2022 (tedy téměř o rok a půl dříve) a opatrovníkem byl názor nezletilé zjišťován naposledy dne 6. 10. 2022. V průběhu této doby se názor nezletilé mohl dále vyvíjet nebo být ovlivněn dalšími proběhlými událostmi. Ze spisového materiálu je navíc zřejmé, že nezletilá byla schopna srozumitelně formulovat a zdůvodnit svůj názor již v průběhu řízení před obvodním soudem a vzhledem k vyššímu věku by byl její názor pravděpodobně ještě přínosnější. O vhodnosti zjišťování názoru nezletilé přímo městským soudem svědčí také skutečnost, že se svým rozhodnutím odchýlil i od doporučení znalce, který se vyslovil pro zachování jednotné výchovné linie stěžovatelky a dostatečný styk s otcem s tím, že styk by po nějakou dobu mohl být asistovaný a poté by přešel na styk standardní. Potvrzení rozhodnutí obvodního soudu (a tedy uspořádání odpovídající přání nezletilé) přitom navrhl také opatrovník nezletilé.
43. Z rozhodnutí městského soudu dále vyplývá, že dostatečným způsobem nezohlednil ani názory nezletilé zjišťované kontinuálně v průběhu dosavadního řízení. Ve svém rozhodnutí blíže odkazuje v podstatě pouze na zprávu opatrovníka z 6. 10. 2022, dle které nezletilé otec nechybí, na poslední setkání v organizaci Area Fausta nepřišel, další kontakty zrušil a od té doby ho neviděla, popřál jí k narozeninám, dárek jí nedal, nekontaktuje ji. Městský soud zmiňuje také pohovor opatrovníka s nezletilou z 1. 6. 2020, dle kterého byla nezletilá u otce ráda, a z pohovoru před obvodním soudem z 26. 1. 2022 uvádí jen to, že nezletilá otce vidět nechce, což však dle městského soudu vzhledem k ostatním okolnostem nemůže být bráno jako jediné vodítko k rozhodnutí.
44. Pokud městský soud v odůvodnění rozhodnutí odkazuje na pohovor opatrovníka s nezletilou z 1. 6. 2020 s tím, že nezletilá byla u otce ráda, tak byť dle Ústavního soudu při rozhodování o téměř tři roky později není tato zpráva příliš relevantní, je třeba doplnit, že kromě toho, že ze zprávy vyplývá, že "teď byla u táty, bylo to prima", nezletilá také uvedla, že "táta na ni občas křičí, mamka taky, když zlobí. Táta ale křičí víc.", "ji táta dvakrát nepustil v noci čůrat, říkal, že si vymýšlí", "u maminky se má nejlíp, nechce být u taťky celý týden. Táta jí to řekl, ale ona mu to nedokáže říct. Chtěla by být u táty jenom někdy.", "táta taky lže. Maminka jí to vždycky řekne. Pak taky když jí táta něco slíbí, tak to někdy nesplní".
45. Dále ze zprávy opatrovníka ze dne 10. 5. 2021 vyplývá, že dle sdělení zástupkyně ředitelky nezletilá o otci nemluví pozitivně, nechce k němu a pláče, nechce s ním odejít.
46. Ze znaleckého posudku z 27. 8. 2021 kromě doporučení jednotné výchovné linie stěžovatelky při zachování dostatečného styku s otcem vyplývá, že nezletilá uvedla, že se otce bojí, "když něco provede, zlobí se na ni, hrozně, naplácá jí na zadek a křičí při tom". Dále uvedla, že by "chtěla být hlavně s mamkou, chce být s mamkou a u táty ne, chtěla by u táty nebýt a u mamky jo", zároveň ale nechtěla, aby to znalec zapsal, že by se otec zlobil. Opakovaně uvedla obavy, aby se nedozvěděl, co u znalce říká, opakovaně se znalce ptala, zda to otci řekne. Dle znalce její sdělení nepůsobí dojmem naučenosti, při dotazu, zda jí někdo řekl, co má říkat, odpověděla, že ne, "že jí mamka řekla, aby sdělila, co má na srdci". U jednání obvodního soudu dne 15. 12. 2021 pak znalec konstatoval, že postoj nezletilé ke stěžovatelce je pozitivní, k jejímu výchovnému prostředí inklinuje, zatímco otce se spíše obává. Obavy znalci přišly upřímné, nezdálo se mu, že by byly součástí prezentace či předstírání. Znalec nezjistil manipulaci nezletilou ze strany stěžovatelky, ani ze strany otce, ale připustil její negativní ovlivňování ve smyslu vzájemných negativních postojů rodičů. Střídavou péči nedoporučil. Za vhodnější považoval nechat nezletilou v péči stěžovatelky a styk s otcem ponechat prozatím asistovaný a později přejít na standardní rozsah.