91. Těmto úvahám, které obecné soudy převzaly i do svých napadených rozhodnutí, není z ústavněprávního hlediska čeho vytknout, neboť ani v novém hlavním líčení po vrácení věci okresnímu soudu prvním usnesením Nejvyššího soudu nebylo zjištěno nic, co by je zpochybnilo. Stěžovateli tedy nelze dát za pravdu v tom, že by Nejvyšší soud v prvním usnesení závazně uložil okresnímu soudu dokazování určitým způsobem doplnit, natož že by mu ukládal, jaká skutková zjištění z provedeného dokazování smí, nebo nesmí učinit. Uložit takový pokyn by ostatně Nejvyššímu soudu jako soudu dovolacímu, který sám v dané věci meritorní dokazování neprováděl, ani nepříslušelo (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1365/21 ze dne 22. 2. 2022).
92. K námitce porušení čl. 40 odst. 4 Listiny, kterou stěžovatel vznesl až v replice k vyjádření Nejvyššího soudu, Ústavní soud podotýká, že Nejvyšší soud stěžovatelovo mlčení nepovažoval za důkaz proti němu, pouze v souladu s judikaturou ESLP, kterou výslovně označil a která takový postup umožňuje, vzal tuto skutečnost do úvahy pouze kontextuálně pro dokreslení věci. Tím své rozhodnutí vadou neústavnosti nezatížil, neboť ze stěžovatelova mlčení nevyvozoval pravdivost obvinění vzneseného proti němu, ale toliko absenci dalších skutečností, které by ji poté, co k závěru o ní obecné soudy řádným způsobem dospěly, byly způsobilé vyvrátit.
IX. Závěr
93. Nosné právní závěry tohoto nálezu, které jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné pro všechny orgány i osoby, jsou vyjádřeny v bodech 68., 71. a 77. až 82.
94. Protože Ústavní soud neshledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, ale zároveň ji neshledal ani důvodnou, neboť napadenými rozhodnutími obecných soudů k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele nedošlo, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. března 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu