54. Dovolenost domácích porodů však sama o sobě nevylučuje, aby jejich realizací byl za specifických okolností spáchán trestný čin. Obecné soudy dospěly k závěru o vině rodičky na podkladě toho, že prokázaly její vědomost o konkrétních rizicích v těhotenství. Těmi bylo zejména, že dítě se nacházelo v poloze koncem pánevním (laicky řečeno, bylo přetočené zadečkem napřed) a že šlo o prvorodičku ve věku 36 let. Soudy podrobně odůvodnily s odkazem na výslech znalce, že porod koncem pánevním je vysoce rizikovým k vedení v domácím prostředí (např. bod 68 odůvodnění okresního soudu) a rovněž prokázaly vědomost rodičky o této rizikovosti. Obecné soudy s odkazem na znalecké posudky a důkazy odůvodnily, že ignorování rizik ze strany rodičky bylo nepřiměřeným spoléháním se na to, že ke smrti dítěte nedojde (srov. např. bod 94 odůvodnění krajského soudu); věnovaly se proto dostatečně jejímu zavinění.
55. Právě se zkoumáním zavinění souvisí druhý významný limit trestněprávní odpovědnosti rodiček za rozhodnutí porodit doma. Ústavní soud konstatuje, že by bylo ústavně nepřípustné (bylo by porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny), kdyby rodička byla z přečinu usmrcení z nedbalosti odsouzena, aniž by bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno její zavinění. V takto citlivých typových kauzách, kdy je relevantní celá řada základních práv, je nutno bez pochybností prokázat, že si rodička byla skutečně vědoma u ní konkrétně daných rizik a toho, že v jejich důsledku může dojít ke smrti či újmě na zdraví dítěte (popřípadě, že si rizikovosti těchto okolností alespoň musela být vědoma v režimu nevědomé nedbalosti).
56. Nelze naopak dovodit trestněprávní odpovědnost rodičky za usmrcení dítěte z nedbalosti (či ublížení na zdraví) s pouhým odkazem na to, že domácí porody jako takové jsou považovány za rizikovější. K dovození zavinění (nedbalosti) na straně rodičky je třeba vždy prokázat konkrétní rizika, jejichž rizikovosti pro vedení domácího porodu si rodička byla vědoma, anebo nesporně musela být vědoma. Je tomu tak obdobně jako v případě jiných oblastí lidského života, jimž je běžné akceptování jisté míry rizika, z čehož nemůže být automaticky zpětně dovozováno zavinění poté, co nastane újma na životě či zdraví.
57. Ústavní soud opakuje, že ve zde posuzovaném případě bylo rozhodující, že na straně rodičky existovaly konkrétní okolnosti, o jejichž rizikovosti pro vedení domácího porodu věděla. Důkazní situace byla přehledná díky deníku, který si vedla. Trefně tento aspekt věci shrnul krajský soud v bodě 83 napadeného rozhodnutí. Odůvodnil, že rodička věděla o existenci rizikových okolností, zajímala se o možné komplikace způsobené porodem koncem pánevním mimo zdravotnické zařízení. Ostatně i z vyjádření rodičky, zaznamenaného v protokolu o hlavním líčení, plyne, že si byla rizik vědoma ("Riziko porodu díky natočení miminka jsem si připouštěla, byla jsem si vědoma, že to není standardní", č. l. 437 spisu). Obecné soudy tedy zjistily a patřičně odůvodnily, že rodička z hlediska zavinění nezachovala potřebnou míru opatrnosti. Slovy trestního práva, měla a mohla si představit, že se nastalý příčinný průběh v konkrétním posuzovaném případě může rozvinout způsobem, jak se to stalo, a v důsledku toho dojde ke smrti (srov. Šámal, P.: § 143. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1917, marg. č. 4).
58. Z pohledu běhu příčinné souvislosti se nabízí otázka, zda a jak bylo možné smrti dítěte vůbec předejít, pokud by porod neproběhl v domácím prostředí. V této souvislosti považuje Ústavní soud za nutné se vyjádřit k ústavně relevantní námitce o tom, že rodička nemůže být nucena k podstoupení císařského řezu bez jejího souhlasu. Konkrétně v bodě 112 ústavní stížnosti tvrdí, že pokud podle soudů měla povinnost v rámci své prevenční povinnosti absolvovat porod císařským řezem, pomíjejí tím soudy elementární principy autonomie pacienta při poskytování zdravotní péče. Ústavní soud však s touto argumentací nesouhlasí. Napadená rozhodnutí nestojí na povinnosti podstoupit císařský řez. Ústavní soud se v tomto nálezu ani nezabývá otázkou ústavnosti provedení císařského řezu bez souhlasu rodičky.
59. Ústavní soud nepřehlédl, že skutková věta odsuzujícího rozsudku obsahuje (mimo jiné) formulaci o tom, že rodička přistoupila k domácímu porodu, ačkoli by u ní byl primárně indikován císařský řez. Právě tato formulace patrně vedla stěžovatelku k přesvědčení, že jí soudy fakticky kladly za vinu neabsolvování císařského řezu. Podstata napadených rozhodnutí je však jiná a je taktéž obsažena ve skutkové větě. Rodička si nepočínala tak, aby nedošlo k újmě na životě nebo zdraví dítěte, byť si byla vědoma konkrétních rizik. Obecné soudy v té souvislosti konstatovaly, že kdyby se rodička nacházela ve zdravotnickém zařízení, nastalé dušení dítěte mohlo být různými způsoby řešeno (např. bod 68 rozsudku okresního soudu s odkazem na znalecký posudek).
60. I proto není přiléhavé tvrzení z ústavní stížnosti, že analogicky matka nemá např. právní povinnost darovat svému dítěti kostní dřeň, respektive, že není možné ji odsoudit za případné usmrcení dítěte odmítnutím darovat mu kostní dřeň. K žádnému zásahu do svého zdraví totiž rodička nebyla nucena.
61. Ze spisového materiálu, se kterým se Ústavní soud seznámil, navíc plyne, že stěžovatelka byla v době svého těhotenství v komunikaci s nemocnicí v Písku, která byla otevřená možnosti vaginálního porodu koncem pánevním, nikoli pouze porodu císařským řezem (k tomu např. porodní plán rodičky na č. l. 443 spisu). Sama stěžovatelka při hlavním líčení uvedla, že v porodnici v Písku podle jejích informací mohla rodit způsobem, který preferovala (srov. výpověď na č. l. 535 spisu). Byla si také vědoma toho, že vyškolený zdravotnický personál je schopen provést tzv. bipolární obrat, při kterém se dítě může dostat do přirozené polohy. Okresní soud v bodě 68 napadeného rozhodnutí uvedl, že nelze zastírat, že k zaseknutí hlavičky v těle rodičky by mohlo dojít i ve zdravotnickém zařízení, avšak v takovém případě by lékař provedl úkon či hmat, kterým by na vzniklou komplikaci ihned reagoval.
62. Stěžovatelka tedy nebyla odsouzena za to, že by usmrtila dítě odmítnutím císařského řezu. Zde posuzované jednání je definováno jinak: při vědomí konkrétní kumulace rizik měla předejít následku. To shrnuje okresní soud např. v bodě 75, kde uvádí, že po celou dobu porodu (v době po prvotních kontrakcích) rodička nejenže neodjela do porodnice, ale ani nezavolala záchrannou službu, aby se pokusila smrt dítěte odvrátit. Nejen před porodem, ale i v jeho průběhu si tedy nepočínala tak, aby smrti dítěte předešla. Jak uvedl okresní soud, osoby přítomné u porodu se po porození dítěte, které nedýchalo, pokoušely nejprve jej "dostat zpět" zpěvem a voláním a až pak vyzvala dula otce k přivolání záchranné služby (body 54, 62 a 75 rozsudku okresního soudu).
63. Ústavní soud tedy nesouhlasí se stěžovatelkou v tom, že ji "nestíhala jakákoli právní povinnost zaručovat či zajišťovat blaho dítěte, ergo ve fázi, kdy nebylo subjektem nadaným vlastními právy". Argumentace stěžovatelky vychází z absolutizace její svobody a bezvýjimečné přednosti práva rozhodnout se o okolnostech svého porodu před právy rozeného dítěte na život. Jak Ústavní soud vyložil výše, život dítěte v průběhu porodu je trestněprávně i ústavněprávně chráněnou hodnotou, kterou nelze zcela opomíjet.
64. Na druhé straně, domácí porody jsou legální, a proto by bylo protiústavní absolutizovat ochranu života dítěte při porodu tím, že dojde k jednoznačné a automatické preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 4457/12 a II. ÚS 1238/21, bod 42). Napadená rozhodnutí však takovou absolutizaci nepředstavují.
65. Stát nesmí prostřednictvím trestního práva systematicky odrazovat od konání něčeho, co není zakázané. Vždy jde však o hledání rozumné rovnováhy kolidujících hodnot a zachování podstaty a smyslu daného základního práva (čl. 4 odst. 4 Listiny). Ústavní soud vychází z toho, že práva matky (rodičky) a dítěte nelze stavět do umělých konfliktů a považovat je za protichůdná. V převážné většině případů totiž matky postupují v souladu s nejlepšími zájmy dítěte (nález sp. zn. II. ÚS 1238/21, bod 55). Z toho však neplyne, že by nebylo nikdy možné dovodit jejich odpovědnost v případech, kdy v souladu s nejlepšími zájmy dítěte nepostupují. Nelze zaměřovat pozornost pouze na zájmy nenarozeného (či rozeného) dítěte, ale současně od nich nelze zcela odhlížet. Není tedy vyloučeno, aby právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu bylo přiměřeně omezeno zájmem na ochraně zdraví a života dítěte, jak Ústavní soud ostatně uvedl již v nálezu sp. zn. I. ÚS 4457/12.
66. Závěrem Ústavní soud již jen stručně konstatuje, že ani zbylé námitky rodičky neshledal důvodnými. Šlo především o tvrzené porušení práva na spravedlivý proces opomenutím některých důkazů či podjatostí znalce. Ústavní soud rovněž neshledal, že by soudy nahradily znalecká zjištění laickými úvahami, jak obě stěžovatelky tvrdily s odkazem na nález sp. zn. III. ÚS 299/06, k čemuž se Ústavní soud vyjádřil již výše. Mezi znaleckými posudky a závěry soudů neshledal žádný protiústavní rozpor. Ústavní soud má za to, že všem těmto námitkám se již dostatečně věnovaly obecné soudy.
VII/c Posouzení ústavnosti odsouzení duly
Obecná východiska přezkumu
67. Problematika přítomnosti duly u porodu, a to nejen domácího, souvisí na úrovni ústavního pořádku s čl. 10 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (nález sp. zn. IV. ÚS 3035/15, body 12 a 13). Toto základní právo je však relevantní zejména v případě rodiček. Samotné dule nesvědčí základní právo na to být přítomna u porodu jiné osoby.
68. I proto se Ústavní soud v případě posouzení ústavnosti odsouzení duly zaměřil zejména na dodržení ústavněprávních principů souvisejících s trestním právem. Tak ostatně svou ústavní stížnost formuluje sama dula, když namítá nedostatečné zkoumání příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a následkem, extrémní rozpory v dokazování, absenci zavinění, porušení pravidla in dubio pro reo či porušení principu nullum crimen sine lege.
69. Při zkoumání trestní (ale i jiné) odpovědnosti duly je vždy důležité určit, jaká byla její skutečná role, faktické vystupování a konkrétní jednání při domácím porodu. Není možné dovodit naplnění skutkové podstaty usmrcení z nedbalosti pouze ze samotné účasti duly při domácím porodu, při kterém zemřelo dítě. Obecné soudy nemohou odůvodnit naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu jen tím, že nastala škoda na hodnotě chráněné trestním zákoníkem (nález sp. zn. III. ÚS 2278/07, bod V/a). Trestní právo je prostředek ultima ratio a neumožňuje dovozovat trestní represi pouze z faktu, že nastal škodlivý následek za účasti třetí osoby (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 2065/15, bod 41; IV. ÚS 362/19, bod 25).
70. Tím však není vyloučena odpovědnost duly za její konkrétní a prokázané jednání, kterým naplní určitou skutkovou podstatu trestného činu. Nemusí přitom jít pouze o aktivní jednání, ale také o opomenutí ve smyslu § 112 trestního zákoníku či neposkytnutí pomoci podle § 150 trestního zákoníku. V rovině ústavního práva je důležité, že má-li být odsuzující rozsudek souladný s čl. 39 Listiny, z jeho odůvodnění musí být patrné, že bylo prokázáno naplnění všech znaků trestného činu, zejména jednání pachatele, tedy objektivní stránky trestného činu (z nedávné judikatury k tomu např. nález sp. zn. I. ÚS 1531/23). Všechny znaky trestného činu přitom musí být prokázány mimo důvodnou pochybnost v souladu s čl. 40 odst. 2 Listiny (např. nález sp. zn. II. ÚS 698/19, body 22 a 23).
71. Samotná skutečnost, že je to rodička, která se rozhodla pro rizikový domácí porod, vedoucí ke smrti dítěte, ještě bez dalšího nevylučuje trestní odpovědnost duly, která je u domácího porodu přítomna, je-li prokázáno její trestněprávně relevantní jednání. Jak uvádí ustálená judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a rovněž komentářová literatura, jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, nenastal-li by následek bez dalšího jednání třetí osoby (nález sp. zn. III. ÚS 2278/07; Šámal, P.: § 143. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1917, marg. č. 3; usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 528/2021 ze dne 24. 6. 2021).
72. Prokázané jednání (včetně opomenutí) duly tedy může být jednou z příčin smrti dítěte a její odpovědnost není a priori vyloučena. Rozhodnutí rodičky a jednání duly mohou při porodu jako příčiny spolupůsobit. Ústavní soud však opakovaně uvedl, že v případě takového spolupůsobení více příčin je možné k závěru o příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a následkem dospět až po pečlivém zhodnocení významu a důležitosti každé příčiny (nález sp. zn. I. ÚS 323/23, bod 45). Z toho plyne, že pro dovození trestní odpovědnosti duly za smrt dítěte při domácím porodu je třeba z pohledu ústavního práva klást zvýšené nároky na odůvodnění jejího trestněprávně relevantního jednání a příčinné souvislosti s následkem.
Role a postavení duly
73. Při posuzování trestní, ale i jiné odpovědnosti duly za její jednání nejen při domácím porodu se projevuje právní neregulovanost této profese. Povolání duly je volnou živností, která není nijak zákonem upravena a jejíž výkon není podmíněn žádnou odbornou zkouškou. To je logické s ohledem na deklarovaný a v praxi typický účel výkonu profese dul.
74. Podle Etického kodexu zapsaného spolku Česká asociace dul (dostupného na stránkách www.duly.cz v aktuální verzi schválené dne 1. 6. 2022) je posláním duly poskytovat především emocionální, psychickou i fyzickou oporu rodící ženě a její rodině. Dula předává zkušenosti a potřebné informace již během těhotenství, ženu citlivým způsobem doprovází při porodu, rodině je nápomocná i v šestinedělí. Duly si kladou za cíl přispívat k dobré tělesné a duševní pohodě matek a novorozenců. Také druhá z organizací působících v České republice na poli poskytování služeb dul, České duly z.s., definuje dulu jako podporující profesi, tj. jako profesionála, který neposkytuje zdravotnické služby, ale doplňuje práci lékařů a porodních asistentek. Dula je podle spolku České duly připravena ženu doprovázet jak při porodu v nemocnici, tak v porodním domě nebo při porodu v domácnosti, to však za přítomnosti porodní asistentky. Obdobně roli dul chápe i nepočetná odborná literatura (např. Marek, V.: Nová doba porodní: přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí. 2. upr. a dopl. Vydání. Praha: Nakladatelství Vlastimil Marek, 2010).
75. Z důvodu absence výslovné právní regulace je podle Ústavního soudu nutno při posuzování odpovědnosti dul vycházet právě z výše definované role. Jejich úkolem je poskytovat matce různorodou podporu, zejména psychickou. Role dul může být rovněž významná při porodu v nemocničním zařízení, kde se rodička nachází v citlivém postavení, a kde může dula zřetelně tlumočit zdravotnickému personálu, jaké jsou přání a zájmy rodičky, aniž by však do činnosti zdravotníků zasahovala.
76. Obecně tedy nelze vycházet z předpokladu, že dula je profesí, která si pokoutně "hraje na zdravotníka". Naopak, role duly jako nezdravotnické, podporující a pomáhající profese je tradiční, legální a pro mnoho žen velmi důležitá. I sám Ústavní soud se již v tomto smyslu obdobně vyjádřil, když roli dul fakticky uznal za legitimní, resp. za potenciálně důležitou pro rodičku (nálezy sp. zn. IV. ÚS 3035/15, bod 13; I. ÚS 2746/23, bod 69).
77. Od porodních asistentek se duly odlišují tím, že porodní asistentky jsou osoby se zdravotnickým vzděláním, poskytující fakticky zdravotní péči, byť se v případě poskytování péče u domácího porodu nejedná o zdravotní péči ve smyslu zákona o zdravotních službách (nález sp. zn. I. ÚS 2746/23, jehož závěry již převzala i judikatura Nejvyššího správního soudu, rozsudek sp. zn. 10 As 46/2023, bod 21). Jinak řečeno, činnost dul ani porodních asistentek při porodu není sama o sobě zakázaná, jelikož nejde o zdravotní službu podle zákona o zdravotních službách, k jejímuž výkonu by bylo nutné mít oprávnění. Liší se však jejich faktická odborná způsobilost, a tím i způsob posuzování jejich odpovědnosti za případnou újmu na životě a zdraví rodičky či novorozence, způsobenou zejména v důsledku překročení rámce jejich odbornosti.
78. Lze shrnout, že při posuzování (nejen) trestní odpovědnosti dul nelze automaticky vycházet z představy, že dula vystupuje jako zdravotnice, že je hybatelem děje a že aktivně ovlivňuje proces porodu. To však nevylučuje prokázání opaku.
79. A právě to je důležité v případě posouzení trestní odpovědnosti duly za usmrcení dítěte při domácím porodu. Jde o to, zda dula jednala v souladu s účelem, obecně chápaným rámcem a kompetencemi své profese, anebo zda ze své nezdravotnické role vystoupila. Nelze přitom říci, jak tvrdí dula v ústavní stížnosti, že žádný rámec pro výkon činnosti dul neexistuje, protože jejich činnost není zákonem upravená. Naopak, limitem činnosti dul je minimálně to, že nemohou vykonávat faktickou zdravotní péči, tedy to, co činí porodní asistentky s příslušným zdravotnickým vzděláním, byť ani v jejich případě nejde o péči ve smyslu zákona o zdravotních službách, jak bylo popsáno výše.
80. Pokud totiž dula jedná mimo rámec povahy své profese, vystupuje jako profesionálka a dává tím najevo, že je schopna jednat se znalostí a pečlivostí, která je spojena s výkonem zdravotní péče. Jedná-li dula bez patřičné odbornosti mimo rámec kompetencí své profese, jde to při posuzování odpovědnosti k její tíži (srov. podpůrně ustanovení § 5 občanského zákoníku). Za takových okolností pak dula může být odpovědná za jednání i opomenutí, za které by jinak (při dodržení odborných limitů své profese) odpovědná být nemusela. Podle okolností případu totiž lze na straně duly při domácím porodu uvažovat i o dobrovolném převzetí povinnosti konat či povinnosti konat vyplývající z předchozího ohrožujícího jednání (srov. § 112 trestního zákoníku).
81. Na druhé straně, Ústavní soud i v případě porodních asistentek dovodil, že by bylo nepřiměřené na ně klást povinnost předpokládat všechny možné vývoje a komplikace při porodu a vyžadovat povinnost reagovat na ně nejvhodnějším způsobem, což by de facto vedlo k vyloučení možnosti domácích porodů (srov. nález sp. zn. I. ÚS 4457/12). Tím spíše to platí pro činnost dul. Nelze tedy dulu činit odpovědnou např. za to, že při neočekávaných komplikacích při domácím porodu nezasáhla způsobem, ke kterému by byl způsobilý zdravotnický personál v nemocnici; k ničemu takovému se totiž dula obecně z povahy své profese nezavazuje. Dula je volnou živností, pro kterou zákon nestanoví žádné podmínky právě proto, že obecně takové podmínky nevyžaduje. Z toho důvodu je však důležité, aby dula ze své role nevystoupila.
82. Důležitým aspektem při posuzování trestní (i jiné) odpovědnosti dul tedy je, zda dula jedná v rámci limitů odbornosti své profese, anebo zda je překračuje, typicky tím, že fakticky poskytuje zdravotní službu, např. vyšetřováním rodičky, prováděním zdravotnických úkonů či vedením porodu.
Aplikace obecných východisek na posuzovaný případ
83. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, nerozhoduje o vině duly, ale pouze přezkoumává, zda odsuzující rozhodnutí jsou z pohledu ústavního práva přijatelná. Ústavněprávní přezkum odsouzení duly se redukuje na zodpovězení následujících otázek: odůvodnily obecné soudy dostatečně, že dula vystoupila ze své nezdravotnické podporující role, a prokázaly současně její konkrétní trestněprávně relevantní jednání, které bylo příčinou (jednou z příčin) smrti dítěte? Ústavní soud dospěl k závěru, že ano, a to z důvodů, které níže podrobněji popíše.
84. Ústavní soud pro přehlednost rekapituluje, že jednání, za které byla dula odsouzena, je ve skutkové větě napadených rozhodnutí formulováno takto: "(...) jako dula prvorodičky, bez gynekologicko-porodnického či jiného zdravotního vzdělání, překročila povinnosti duly, ke kterým se zavázala dohodou o poskytování služeb duly uzavřenou s obž. J. S. dne 27. 2. 2020, když u J. S. prováděla gynekologické předporodní vyšetření ke zjištění připravenosti rodičky k porodu, přičemž si byla vědoma nefyziologické polohy dítěte a existence rizika pro plod při vaginálním porodu koncem pánevním, následně nevhodně stanovila strategii, resp. způsob vedení porodu a nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním novorozence J. V., který v důsledku jejího jednání utrpěl udušení při porodu a zemřel".
85. Z toho plyne, že dule je vytýkáno právě to, že překročila své kompetence (povinnosti), vystoupila z rámce své profese a zasahovala do procesu porodu způsobem, který přispěl ke smrti dítěte, zejména nezvládla techniku porodu, jelikož dítě po jeho zaseknutí v těle rodičky neodborně tahala.
86. Dula po celou dobu řízení před obecnými soudy namítala, že nikdy nestanovila žádnou strategii porodu a porod nevedla. Uváděla, že není zdravotníkem, a proto nebyla povinna reagovat adekvátním způsobem na nastalé zaseknutí dítěte při vypuzování porodu. Odkazovala na to, že i v dohodě uzavřené s rodičkou je její role vykreslena tak, že jde pouze o psychickou podporu, pomoc při komunikaci, tedy o jakési "placené kamarádství".
87. V obecné rovině lze přisvědčit tomu, že role dul je právě taková, jak popisuje stěžovatelka a jak rovněž Ústavní soud uvedl výše. Podle hodnocení Ústavního soudu však obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně odůvodnily, že ve zde posuzovaném případě dula tuto svou roli a s ní související kompetence překročila. Za takových okolností nelze na dulu pohlížet jako na pasivní přihlížející, která nemá žádné právní povinnosti a která je automaticky neodpovědná za veškeré své jednání při porodu. Obecné soudy odůvodnily, že dula naopak svým vystupováním převzala aktivní roli, následně do procesu porodu neodborně zasahovala a přispěla tak ke smrti dítěte.
88. Lze přisvědčit námitce duly, že by bylo absurdní, byla-li by trestně odpovědnou za překročení svých povinností, pokud by toto překročení spočívalo v pouhé reakci na krizovou situaci při porodu. Výklad, podle kterého by pro dulu (ale i pro jiné osoby přítomné u porodu) bylo z hlediska odpovědnosti výhodnější po nastalých komplikacích při porodu nic nečinit, aby nepřekročila svou "roli", by byl iracionální, a to již s ohledem na existenci krajní nouze jakožto okolnosti vylučující protiprávnost.
89. Zde posuzovaný případ je však jiný. Dula ještě před zaseknutím dítěte v těle rodičky a před jeho nastalým udušením a smrtí vystupovala mimo rámec své profese. Právě tím, jak uvedly obecné soudy, je její jednání "úzce spjato" s jednáním rodičky. Svým jednáním před nastalou komplikací (nikoli pouze po ní) vytvořila okolnosti, za kterých je možné dovodit její odpovědnost. Soudy prokázaly, že si dula byla vědoma polohy dítěte přetočeného koncem pánevním a existence rizika pro dítě při vaginálním porodu za těchto okolností. Dula v ústavní stížnosti svou vědomost o těchto okolnostech ani nepopírá.
90. Ústavní soud považuje za důležité zmínit, že odsouzení duly nestojí na tom, že matce nerozmluvila rizikový domácí porod; okresní soud to uvedl v bodě 81 odůvodnění. Šlo o to, že při vědomí rozhodnutí rodičky pro porod v domácím prostředí, dula "(...) s tímto jejím rozhodnutím byla srozuměna, následně při postupujícím porodu nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním, v důsledku čehož novorozenec zemřel". Není tedy pravdou, jak tvrdí dula v ústavní stížnosti, že jí bylo kladeno za vinu, že nedoporučila rodičce odjet do porodnice či že matce domácí porod nerozmluvila.
91. Ústavní soud nepřehlédl, že napadená rozhodnutí místy hovoří o nepochopitelnosti toho, že se dula ani nepokusila matce domácí porod rozmluvit. Nejde však o podstatu jejího odsouzení, což je z napadených rozhodnutí patrné. Vědomí duly o rizikovosti porodu má v napadených rozhodnutích jinou roli. Dokresluje celkový kontext skutkového stavu, ve kterém si byla vědoma, že porod může probíhat nestandardně a že při něm může vyvstat potřeba jejího zásahu. Výstižně na to poukázal okresní soud v bodě 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí, což doplnil Nejvyšší soud v bodě 72 odůvodnění jeho rozhodnutí, kde uvedl, že dula disponovala zkušeností s rizikovostí obdobného porodu, a to dokonce rovněž s následkem v podobě smrti dítěte.
92. Ostatně i např. článek 2 výše zmíněného Etického kodexu České asociace dul uvádí, že v domácím prostředí dula nedoprovází u porodu, který probíhá plánovaně bez asistence kompetentního zdravotníka (porodní asistentky, porodníka). Tím spíše to platí pro porody objektivně rizikové, jako byl tento. Rovněž spolek České duly na svých internetových stránkách uvádí, že dula sice může doprovázet ženu při porodu doma, ale jen za přítomnosti porodní asistentky. To samé navíc plyne i ze samotné dohody uzavřené mezi dulou a rodičkou, která předpokládá, že dula bude přítomna u porodu v porodnici: "Setkání s klienty u porodu probíhá buď v porodnici, po jejich předchozím zatelefonování, nebo součástí dohodnuté služby může být setkání v místě bydliště klientky a odvoz do porodnice (...)." Ani z dohody mezi rodičkou a dulou tedy neplynulo, že by dula měla být přítomna u domácího porodu.
93. Dula proto vystoupila ze své role již tím, že akceptovala svou přítomnost u domácího porodu 1) bez přítomnosti porodní asistentky či jiného zdravotnického personálu, 2) při vědomí konkrétních rizik na straně rodičky, 3) při vědomí, že v důsledku těchto rizik může dítě zemřít, a 4) při vědomí toho, že není vyloučeno, že bude muset reagovat na nastalé komplikace. Vytvořila tak sobě okolnosti, za kterých není možné její odpovědnost za následný neodborný postup při porodu vyloučit s pouhým odkazem na to, že není zdravotníkem.
94. Dula tedy ještě před nastalými komplikacemi při porodu překročila nejen rámec své profese, ale i to, co si s rodičkou dohodla. Obecné soudy však uvedly i další jednání, kterými dula překročila své povinnosti. Ústavní soud zejména považuje za důležité, že obecné soudy prokázaly, že dula rodičku před porodem vaginálně vyšetřila. Okresní soud s odkazem na zápisky v deníku uvedl, že poté, co dula na zavolání rodičky přijela do jejího bydliště, vyšetřila ji s tím, že seznala, že je tzv. otevřená na 8 cm. Pojem "vyšetření" přitom v deníku použila sama rodička. Obecné soudy dále odůvodnily, že v průběhu porodu dula rodičce udělovala některé pokyny, týkající se např. změny polohy atd. Je to souhrn všech dílčích jednání duly, který svědčí o jejím vystupování mimo rámec kompetencí její profese. Ústavní soud neshledává v těchto skutkových závěrech obecných soudů žádný rozpor, natož rozpor extrémní.
95. Ústavní soud si je vědom toho, že obecné soudy neprokázaly, že by striktně vzato dula stanovovala strategii porodu, jak je uvedeno ve skutkové větě. To však napadená rozhodnutí nečiní bez dalšího protiústavními. Obecné soudy totiž prokázaly, jak bylo popsáno výše, že souhrnem jiných aktivních jednání (rovněž uvedených ve skutkové větě) dula ovlivňovala proces porodu a předem do něj zasahovala.
96. Nejvýznamnějším skutkovým závěrem pro dovození viny duly nakonec bylo, že nezvládla techniku vaginálního porodu koncem pánevním. Ústavní soud se v obecné rovině ztotožňuje s argumentací v ústavní stížnosti, že duly nejsou povinny odborně zvládat lékařské úkony a zdravotní služby. V tomto případě však dula vědomě asistovala u domácího porodu, u něhož si byla vědoma možnosti vzniku komplikací, které následně řešila tím nejméně vhodným způsobem, jak obecné soudy taktéž řádně odůvodnily.
97. Dítě se při rození zaseklo hlavičkou v těle rodičky, na což dula reagovala tím, že dítě začala silou tahat. To obecné soudy odůvodnily s odkazem na zápisky z deníku a výslech znalce. Pro tento závěr rovněž svědčily výsledky pitvy dítěte, ze které vyplynulo, že dítě utrpělo poranění odpovídající právě neodbornému tahání z těla rodičky (bod 63 odůvodnění okresního soudu). Obecné soudy s odkazem na výpověď znalce uvedly, že reakce duly na nastalé komplikace byla přesně takovým jednáním, kterému je třeba se za dané situace vyvarovat (bod 77 odůvodnění okresního soudu). Ani v těchto důležitých skutkových závěrech neshledal Ústavní soud žádný zjevný rozpor.
98. Ústavní soud se tedy neztotožňuje s tvrzením, že nebylo prokázáno žádné konkrétní jednání duly, které by vedlo k udušení dítěte. Tímto jednáním bylo zejména neodborné tahání dítěte z těla rodičky, ale i další pokyny, které rodičce v průběhu porodu dávala a které ke smrti dítěte ve svém souhrnu taktéž přispěly. To vše namísto toho, aby dula po nastalých komplikacích (a při vědomí limitů vlastní odborné způsobilosti) například zavolala záchrannou službu a postupovala podle jejích pokynů.
99. Rovněž není přiléhavá argumentace, že jednotlivými jednáními, popsanými ve skutkové větě, nebylo možné usmrtit dítě. Soudy dule nekladly za vinu udušení dítěte tím, že rodičku vaginálně vyšetřila, jak tvrdí v ústavní stížnosti; takto odděleně jednání ze skutkové věty vnímat nelze. Dula je odpovědná za jejich souhrn.
100. Ústavní soud částečně souhlasí s argumentací, uvedenou zejména v bodě 78 ústavní stížnosti, že napadená rozhodnutí pro stěžovatelku mohou být místy hůře uchopitelná z pohledu toho, co přesně je jí kladeno za vinu. To je však přirozeným důsledkem komplexnosti daného jednání a nezakládá to bez dalšího protiústavnost napadených rozhodnutí. Důležité je, že obecné soudy dodržely totožnost skutku a že odůvodnění napadených rozhodnutí odpovídají tomu, co je obsaženo ve skutkové větě.
101. Byť Ústavní soud dospěl k závěru, že aktivní role duly při porodu byla obecnými soudy dostatečně prokázána, uvádí jako obiter dictum, že se neztotožňuje s částí odůvodnění krajského soudu, zejména s jeho bodem 107. Krajský soud uvedl, že "(...) prezentace profese duly jako placeného kamarádství lze snad vnímat jen jako řečnickou neobratnost, neboť v opačném případě by takový stav byl značným úpadkem morálních hodnot. Ani v dnešním komplikovaném světě snad ještě není běžnou normou, aby kamarádství muselo být finančně honorováno". Není však žádný důvod k odmítnutí duly jako konceptu, který lze s trochou nadsázky nazvat právě placeným kamarádstvím. Ostatně i znalec ve své výpovědi při hlavním líčení ozřejmil, že duly jsou vlastně společnice při porodu (č. l. 603 spisu), obdobně i Nejvyšší soud v bodě 70 napadeného rozhodnutí konstatoval, že dula je honorovanou důvěrnicí.
102. Z pouhé přítomnosti duly u porodu tak nelze (ani do budoucna) dovozovat její aktivní roli či vedení porodu z její strany s pouhým odkazem na to, že placené kamarádství je nemorální a že nic takového neexistuje. Role dul jakožto nezdravotnické pomáhající profese, které se této své role drží, je důležitá a je pro rodičky přínosem, jak ostatně konstatoval na jiném místě i sám krajský soud (bod 99 jeho odůvodnění).
VIII. Závěr
103. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila základní práva a svobody stěžovatelek. Ústavní soud se s některými argumenty stěžovatelek v obecné rovině ztotožnil. Poukázal však na jejich nepřiléhavost pro zde posuzovaný případ. Ten je výjimečným příkladem toho, kdy lze z pohledu ústavněprávního akceptovat trestní odpovědnost rodičky a duly za usmrcení dítěte při domácím porodu. Ústavní soud v nálezu poukázal na specifické skutkové okolnosti posuzované věci, zejména na vědomost obou stěžovatelek o konkrétní rizikovosti domácího porodu, ke kterému přistoupily.
104. Trestní právo je však nejzazší prostředek vymáhání práva (prostředek ultima ratio). Jeho uplatňování nesmí vést k situaci, kdy se jednotlivec svým dovoleným jednáním automaticky vystavuje riziku trestněprávního postihu za případně nastalou újmu. Proto Ústavní soud v nálezu uvedl vícero limitů a ústavněprávních hranic právě při posuzování trestní odpovědnosti rodičky a duly za usmrcení dítěte při domácím porodu. Porod doma jako takový totiž zůstává legální. Tento nález a napadená rozhodnutí nelze vykládat opačně.
105. Ústavní soud uzavírá, že ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zamítl.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. listopadu 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu