7. "Výjimečná okolnost" není totéž jako "mimořádná okolnost", jejíž existence je jednou ze zákonných podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze. Výjimečná okolnost totiž nemusí být překvapivá a obtížně předvídatelná. Může jít například o výskyt závažné, ale předvídatelné krize či o dlouhotrvající a prohlubující se krizi. Výjimečná okolnost musí být takové povahy, že uplatnění platového automatu na ni není dostatečnou odpovědí. Nemůže tedy jít například o pouhý cyklický propad v ekonomickém vývoji, neboť ten by se - se stanovenou prodlevou - propsal do výše soudcovských platů. Dočasné restrikce tedy musí být odůvodněny významnou krizí - například (náležitě doloženou) zásadně zhoršenou nebo dlouhodobě se zhoršující situací v ekonomice společnosti, která se odrazí neočekávaně v úrovni mzdové či platové hladiny v národním hospodářství tak, že ani zákonem stanovený "automat" by takovou situaci nemohl v platech soudců dostatečně korigovat (viz body 176 a 177). Také na základě těchto úvah dospěla většina k závěru (včetně mne), že došlo k porušení čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy (dělba moci), a proto nyní napadená ustanovení, respektive jejich část, zrušil.
8. Tyto úvahy však již většina náležitě nepromítla do časových účinků nálezu, když dospěla k závěru, že jsou dány výjimečné okolnosti, pro které nynější nález nezakládá nárok na zpětné dorovnání platů, neboť zdůraznila především okolnosti týkající se období následujícího po restrikci, což sice není zásadně vyloučeno, ale musí to být okolnosti zcela mimořádné, aby takový závěr odůvodnily. Přitom svůj závěr odůvodnila velmi stručně a v podstatě jen lapidárním konstatováním, že a) jedenáctiměsíční platová restrikce nebyla natolik intenzivní, aby bezpodmínečně vyžadovala zpětnou nápravu (bod 230), b) období od února do prosince 2022 bylo poznamenáno zhoršující se ekonomickou situací, přičemž prohlubující se energetická krize v závěru roku vedla k přijetí mimořádných opatření v podobě úsporných tarifů, c) došlo k invazi Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022, která vyvolala i krizi humanitární a podle většiny nepochybně vyvolala mimořádné požadavky na výdajovou stránku státního rozpočtu (bod 232), d) v předešlém období, tedy v době krize související s pandemií covid-19, soudcovský stav nebyl vystavený riziku propuštění či významnému snižování platu (bod 234), aniž by většina tyto důvody jakkoli rozvedla. Za této situace jde podle mého názoru o náležitě neodůvodněný tzv. koperníkovský obrat (viz Kant, I. Kritika čistého rozumu. Praha: OIKOYMENH, 2001; Kuhn, T. S. Die kopernikanische Revolution. Braunschweigh: Vieweg &Sohn, 1981; Piaget, J. Psychologie inteligence. Praha: SPN, 1970; Stracke, Ch. M. Integrierte Qualitaets- und Kompetenzentwicklung. [s. l.]: Lulu.com, 2014).
9. K uvedeným důvodům nemohu nepoznamenat, že pod bodem a) se hodnotí jen intenzita a délka jedenáctiměsíční restrikce, ale již vůbec se v této souvislosti nekonstatuje, že šlo o opakovanou restrikci, když ohledně restrikce v období roku 2021 Ústavní soud rozhodl zamítavým nálezem z téhož dne sp. zn. Pl. ÚS 4/23, se kterým jsem souhlasil a hlasoval jsem pro něj. Nehodnotí se ani další předchozí restrikce, o nichž Ústavní soud opakovaně mnohokrát rozhodoval, jak to vyplývá z celého odůvodnění nálezu, ale ani následná restrikce, o níž rozhodoval Ústavní soud také nálezem z téhož dne sp. zn. Pl. ÚS 5/24, kde rovněž návrhu vyhověl, napadená ustanovení zrušil a dokonce rozhodl o doplacení platů (body 152 až 164 tohoto nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24), přitom válka na Ukrajině, která podle mého názoru je mimořádnou válečnou a humanitární odsouzeníhodnou událostí, stále trvá a důsledky jsou do značné míry stále stejné [viz odůvodnění pod bodem c) shora]. Energetická krize [viz bod b) shora] sice byla, ale je otázkou do jaké míry se na ní podílela předchozí politika vlády a zda zvolená řešení byla vhodná, včasná a dostatečně účinná. K tomu je třeba poznamenat, že Ústavní soud neměl ani nemá žádnou ekonomickou analýzu, která by důsledky a dopady energetické krize či výdajů v souvislosti s invazí Ruské federace na Ukrajinu na státní rozpočet analyzovala, což měla udělat vláda nejpozději ve svém vyjádření k projednávanému návrhu, nicméně tak nepostupovala. Také tím je doložen tzv. koperníkovský obrat, kdy na jedné straně většina vyžaduje provedení ekonomické analýzy vládou pro přijetí i dočasné restrikce platů soudců a spatřuje v tom jeden z důvodů neústavnosti platové restrikce (viz body 172, 182, 215 a 217 nálezu), ale sama činí obdobné závěry z hlediska nedoplacení platů rovněž bez takové ekonomické analýzy, resp. aniž by poukázala na jiné nezpochybnitelné zdroje, z nichž její závěry vyplývají. Poslední důvod, že v předešlém období, tedy v době krize související s pandemií covid-19, soudcovský stav nebyl vystavený riziku propouštění či významnému snižování platu, je sám o sobě problematický, neboť mně není jasné, jak souvisí s výší platu soudkyň a soudců na základě platového automatu, resp. doplacení neústavního snížení. Ústavní soud neměl a nemá žádné údaje, zda k nějakému "propouštění v souvislosti s pandemií covid-19" vůbec došlo, příp. v jaké rozsahu, když nezaměstnanost v České republice byla a je ve srovnání s ostatními státy Evropské unie velmi nízká a ani z veřejných zdrojů jsem nezaznamenal, že by v rozhodném období došlo k nějakému jejímu podstatnějšímu zvýšení. Pokud pak jde o "riziko snížení platu", pak nelze přehlédnout, že k restrikci platu soudců v rozhodném období i následně došlo, vždyť o tom se právě v tomto nálezu i v týž den přijatém zamítavém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/23 a vyhovujícím nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 rozhodovalo. Nadto při nedorovnání platů (na rozdíl od závěru o neústavnosti zrušovaných ustanovení) většina ani nezohlednila, že 1. i přes všechny uvedené okolnosti docházelo k navyšování platů a zvýšenému odměňování vysoce postavených úředníků (body 209, 211, 212 až 214) a 2. zde došlo k porušení povinnosti návrh restrikce předem projednat se soudní mocí (body 122 až 139, 215). Což jsou okolnosti, které by naopak měly odůvodnit přísnější postoj.
10. Ze všech uvedených důvodů jsem proto přesvědčen, že většina pléna dostatečně nezvážila všechny mnou shora uvedené principy a okolnosti ve světle toho, že dorovnání platů by v posuzované věci nepředstavovalo významný a nepředvídatelný zásah do státního rozpočtu, byť si současně jsem vědom, že v období února až prosince 2022 čelila Česká republika řadě shora zmíněných výzev, které spočívaly zejména v určitém, byť vládou náležitě nedoloženém, zhoršení ekonomické situace, prohlubování energetické krize a v nesporné humanitární krizi spojené s invazí Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022. Podle mého názoru však ani na základě těchto okolností nelze připustit, aby vláda a Parlament mohly těžit z restrikce, kterou přijaly ve vědomém rozporu s ústavním pořádkem. Prostor pro méně přísný či smířlivý postoj byl nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/13 a sp. zn. Pl. ÚS 20/15 ze dne 19. 7. 2016 (N 127/82 SbNU 61) již vyčerpán. Nelze navíc odhlédnout od toho, že soudkyně a soudci se v minulosti dohodli s vládou a vzdali se platových nároků za léta 2011 až 2014. Tyto dohody se opíraly o předpoklad, že v budoucnu již k dalším neústavním restrikcím nebude docházet. V posuzované věci a nejen v této věci (viz sp. zn. Pl. ÚS 5/24) k ní ale opět došlo. K tomu považuji za nutné ještě zdůraznit, že jedině vědomí, že se protiústavně zavedené restrikce nemohou ekonomicky vyplatit, sníží riziko jejich budoucího opakování.
3. Odlišné stanovisko soudce Jana Wintra, k němuž se připojil soudce Josef Fiala
Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, uplatňuji odlišné stanovisko k výrokům I a II i k odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22; jsem přesvědčen, že návrh na zrušení příslušných ustanovení měl být zamítnut. Vedou mne k tomu tyto důvody:
A. Co lze a co nelze dovodit z Ústavy
1. Naše Ústava garantuje v čl. 81 a čl. 82 odst. 1 nezávislost soudů a soudců. Určitě souhlasím s tím, že protiústavním zásahem do nezávislosti soudů a soudců mohou být i platové restrikce. K tomu by došlo především tehdy, pokud by (1) zákonodárce soudní moc odnětím financí paralyzoval nebo výrazně ztěžoval její práci nebo (2) pokud by zákonodárce nebo výkonná moc odměňovali či trestali soudce za to, jak rozhodují. Tato interpretace nezávislosti soudů a soudců ve vztahu k odměňování soudců v zásadě odpovídá interpretaci těchto principů mezinárodními orgány, jak to shrnuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubát a ostatní proti České republice z 22. června 2023 v bodech 30-34. To je i jádro dlouholeté (jinak poměrně nejednotné) judikatury Ústavního soudu, jak ji čtu, a tyto dva požadavky jsou správně vyjádřeny v bodech 149 a 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22:
"149. Aby soudní moc mohla fungovat jako nezávislá složka státní moci, musí disponovat odpovídajícím materiálním zajištěním. Ústava nedovoluje zákonodárci prostřednictvím restrikcí v oblasti materiálního zajištění podstatně ztěžovat, či dokonce znemožňovat fungování jiné složky státní moci, a narušovat tak dělbu moci. Požadavek odpovídajícího materiálního zabezpečení se nevztahuje jen k soudní moci jako celku, ale též k jejím představitelům, tedy soudkyním a soudcům.
150. ... Moc zákonodárná a ani výkonná se nemohou pokoušet skrze změny v oblasti materiálního zajištění ,penalizovat' ani ,odměňovat' soudní moc a jednotlivé soudkyně a soudce za to, jak rozhodují, ať už obecně, nebo v konkrétních věcech ...".
2. Mám ale za to, že ani jedno, ani druhé se nestalo. Odměňování nebo trestání soudů a soudců za jejich rozhodování není nejenže dokázáno, ale ani tvrzeno. Platy soudců jsou dány zákonem a nemají třeba nadtarifní složku, pomocí níž by někdo mohl soudce odměňovat či trestat.
3. Platy soudců pak rozhodně nejsou na úrovni, která by podstatně ztěžovala, či dokonce znemožňovala fungování soudní moci (což nepřímo uznává i nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 v bodě 200). Ostatně i ze Zprávy o evropských soudních systémech z roku 2022 Evropské komise pro efektivitu soudnictví (CEPEJ, https://rm.coe.int/cepej-fiche-pays-2020-22-e-web/1680a86276), citované v bodě 197 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22, vyplývá, že
platy českých soudců dobře obstojí i v evropském srovnání. Na str. 40 vpravo nahoře je průměrná mzda v České republice na 79 % mediánu průměrných mezd států Rady Evropy, zatímco na str. 41 vpravo plat soudce na začátku kariéry je na 88 % mediánu platů
začínajících soudců ve státech Rady Evropy a plat soudce na konci kariéry na 100 % mediánu platů končících soudců ve státech Rady Evropy. Poměr platové základny soudců a hrubé průměrné mzdy podle ČSÚ (https://www.czso.cz/csu/czso/pmz_cr, tab. 1) je přitom pro léta 2018-2023 v zásadě konstantní (pro rok 2018 to je 84 324 : 32 051 = 2,63, pro rok 2023 pak 113 709 : 43 341 = 2,62; mezitím drobné výkyvy na obě strany).
4. Neexistují přitom ani náznaky (nález nic takového ani netvrdí), že by se zákonodárná moc snažila posuzovaným opatřením soudní moc ochromit či že by šlo o jedno ze série opatření, které by k ochromení plíživě vedlo. Přestože zkušenosti z okolních zemí ukazují, že k útokům na nezávislost soudnictví dochází často postupnými a nenápadnými kroky a je třeba se i v českém kontextu mít před takovými kroky na pozoru, nic nenasvědčuje tomu, že by posuzovaná opatření mohla, byť jen potenciálně, k ochromení, či dokonce k ovládnutí soudnictví politickou mocí vést.
5. Finanční problémy v soudní soustavě jsou jinde než v platech soudců, především v platech nesoudcovského personálu, a důraz na růst platů soudců může rozevíráním nůžek pozici nesoudcovského personálu (relativně) ještě zhoršovat. Špatné odměňování nesoudcovského personálu přitom může mnohem více paralyzovat nebo výrazně ztěžovat práci justice než nezvyšování soudcovských platů.
6. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 jde podle mého názoru výrazně dál, než je jádro dosavadní judikatury Ústavního soudu, kterým je ochrana funkčnosti a nezávislosti soudní moci. Nález dovozuje z Ústavy další pravidla, která podle mého názoru z Ústavy korektně dovodit nelze.
B. Jednotlivé tvrzené důvody protiústavnosti
7. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 uvádí čtyři důvody neústavnosti zmrazení soudcovských platů, a to, že
a) vláda ani Parlament nedoložily existenci výjimečných okolností ospravedlňujících zmrazení soudcovských platů,
b) v roce 2022 se rozpočet Úřadu vlády navýšil o částku vyšší, než která byla uspořena zmrazením soudcovských platů,
c) zmrazení se nevztahovalo ve stejné míře na moc výkonnou, neboť byly v roce 2022 o 10 % navýšeny tarify ve státní správě a vysokým úředníkům byly vypláceny odměny,
d) zmrazení nebylo předem projednáno s mocí soudní a neobsahuje ekonomický rozbor odůvodňující potřebnost zmrazení.
8. Z Ústavy ovšem nelze dovodit ani zákaz zmrazit či omezit růst soudcovských platů, ani zákaz v téže době zvyšovat rozpočet Úřadu vlády, ani široce formulované požadavky na odůvodnění návrhu zákona, ani ústavní povinnost projednávat platové restrikce s představiteli moci soudní. Naopak, z principu dělby moci jasně vyplývá, že pravomoc nastavit zákonná pravidla odměňování soudců (a obecně činit základní rozhodnutí o rozdělení veřejných prostředků) náleží Parlamentu [shodně bod 5 odlišného stanoviska soudců Radovana Suchánka a Jana Musila k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 137/74 SbNU 93; 161/2014 Sb.)] a Ústavní soud jen kontroluje, zda se Parlament vešel do mantinelů stanovených Ústavou.
9. Požadavek nějaké míry odůvodnění návrhu zákona lze sice dovodit z judikatury ESLP (srov. rozsudek velkého senátu Hirst proti Spojenému království z 6. 10. 2005), ale ESLP i náš Ústavní soud jsou v tom obecně zatím velmi zdrženlivé. Požadavek projednání se soudní mocí se v judikatuře Ústavního soudu objevuje zprvu jako požadavek "demokratické politické kultury" [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 16/11 ze dne 2. 8. 2011 (N 135/62 SbNU 99; 267/2011 Sb.) a Pl. ÚS 33/11 ze dne 3. 5. 2012 (N 95/65 SbNU 259; 181/2012 Sb.)], nikoli jako požadavek ústavní konformity. Teprve v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 se to staví jako ústavní požadavek, ovšem stvořený z ničeho a kritizovaný disentujícími soudci i právní vědou (viz níže). K této kritice se přidávám. Nadto je problematické, že nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 směšuje tyto případné procedurální vady s věcným posouzením platové restrikce.
10. Judikatura Ústavního soudu k platům soudců je nejednotná. Adam Blisa ji v článku Odměňování soudců jako součást soudcovské nezávislosti (Časopis pro právní vědu a praxi 3/2016, str. 405-406) shrnuje takto: "Ústavní soud byl ... nekonzistentní jak co do odůvodnění, tak co do výsledků svých nálezů. Hned v prvním nálezu týkajícím se odměňování soudců Ústavní soud transplantoval do českého ústavního pořádku zákaz snižování platů z článku III, oddílu 1 Ústavy Spojených států (Pl. ÚS 13/99), jen aby tento krok v druhém a třetím platovém nálezu vzal zpět (Pl. ÚS 18/99 a Pl. ÚS 16/2000). Ústavní soud v těchto nálezech formuloval požadavky převážně substantivního charakteru, podle nichž zásah musel být ve formě zákona, musel sledovat legitimní cíl a být nezbytný, aplikoval je však zdrženlivě a zásahy shledal ústavními. V dalších nálezech nicméně opět přehodnotil svůj postoj a při vytváření další judikatury implicitně vycházel z předpokladu, že snížení odměňování soudců je per se zakázáno. Obdobně jako jeho slovenský protějšek přezkoumával zásahy prostřednictvím testu proporcionality (Pl. ÚS 34/04), postupně omezoval okolnosti, za nichž považoval snížení odměňování soudců za přípustné, a judikatorní vývoj zakončil tím, že určil, jakou konkrétní výši koeficientu pro výpočet platů soudců považuje za ústavní (Pl. ÚS 28/13)." Nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, o který se aktuální nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 především opírá, byl předmětem ostré kritiky jak ze strany disentujících soudců, tak ze strany právní vědy (vedle článku Adama Blisy srov. knihu Kosař, D., Vyhnánek, L. The Constitution of Czechia. Hart, 2021, str. 163, a aktuální článek Kovalčík, M. Constitutional Referrals by Ordinary Courts: A Platform for Judicial Dialogue and Another Toolkit for Judicial Resistance? European Constitutional Law Review, 2024, str. 77-79).
11. Za těchto okolností, kdy je judikatura Ústavního soudu nejednotná, ba dokonce si mnohdy protiřečí, považuji za důležité ji číst jako celek z hlediska jejích základních principů a překryvů. Respektuji základní východiska této judikatury vyjádřená v bodech 149 a 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22. Mám však za to, že nález si z předchozí nejednotné a hojně kritizované judikatury vybírá i další jednotlivé požadavky, které stojí osamoceně nebo nejsou ničím podpořeny. I při respektu k dosavadní judikatuře Ústavního soudu ve věcech platů soudců mám proto za to, že návrhu nemělo být vyhověno.
C. Argumenty vycházející z ekonomické situace
12. K tomu lze dodat, že Ústavní soud v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 55/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 9/44 SbNU 103; 65/2007 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 13/08 ze dne 2. 3. 2010 (N 36/56 SbNU 405; 104/2010 Sb.) akceptoval zmrazení soudcovských platů i v době mnohem menších deficitů státního rozpočtu, než které byly v letech 2020-2023. I při respektu k dosavadní judikatuře Ústavního soudu tak rozhodně nebylo nutné vyhovět návrhu na zrušení napadených ustanovení, o čemž ostatně svědčí aktuální nález sp. zn. Pl. ÚS 4/23, jímž byl zamítnut návrh na zrušení platové restrikce v roce 2021, opírající se v bodě 90 o rozsudky ESLP, které rozumně vyvažovaly pravomoc legislativy rozdělovat veřejné prostředky na straně jedné a soudcovskou nezávislost na straně druhé. Tíživá hospodářská situace státu byla přitom v letech 2021 a 2022 srovnatelná, ne-li v roce 2022 horší.
13. Mimořádně špatný stav státních financí na přelomu let 2021 a 2022 by neměl být zlehčován. Sama důvodová zpráva k zákonu č. 18/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, hovoří o narůstajícím zadlužení České republiky, o schodku státního rozpočtu k 30. listopadu 2021 ve výši 401 mld. Kč a nutnosti přijímat opatření ke zmírnění negativních dopadů enormního nárůstu cen energií na ohrožené skupiny obyvatel. Zvláště růst státního dluhu v dané době byl alarmující. Zatímco v letech 2012-2019 se pohyboval státní dluh mezi 1,6 a 1,7 biliónu Kč, v roce 2020 už byl 2 bilióny Kč, v roce 2021 téměř 2,5 biliónu Kč, v roce 2022 vystoupal na 2,9 biliónu Kč a v roce 2023 na 3,1 biliónu Kč. Snaha vlády v takové situaci slovy důvodové zprávy "hledat úspory na výdajové straně státního rozpočtu v maximální a nejširší možné míře" je pochopitelná.
14. Argument uvedený v bodě 208, jenž zpochybňuje tíživou finanční situaci státu faktem, že v roce 2022 byl navýšen rozpočet Úřadu vlády z 1,047 mld. Kč na 1,532 mld. Kč, přehlíží, že v roce 2022 se mimořádně zvýšily výdaje Úřadu vlády kvůli předsednictví České republiky v Radě Evropské unie, kvůli střídání personálu provázejícímu střídání vlád (kumulace odstupného starým úředníkům a platu novým úředníkům), kvůli jmenování tří ministrů bez portfeje, působících právě na Úřadu vlády, pravděpodobně též kvůli nárůstu nákladů kvůli růstu cen energií atd. Z faktu navýšení rozpočtu Úřadu vlády podle mého názoru rozhodně nevyplývá, že finanční situace státu je méně tíživá.
15. Relevantnější je porovnání platů soudců a platů úředníků. V rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubát a ostatní proti České republice z 22. června 2023, citovaném výše, je uvedeno doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)12 ze 17. 11. 2010 o nezávislosti, efektivitě a odpovědnosti soudců, podle kterého by měla být přijata zvláštní zákonná ustanovení sloužící jako záruka proti snižování platů zaměřenému specificky na soudce. Podle tamtéž uvedeného rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 27. 2. 2018 ve věci C-64/16, Associaçao Sindical dos Juízes Portugueses v. Tribunal de Contas, jedním z předpokladů nezávislosti soudních orgánů je i přiměřené finanční ohodnocení soudců; to však nevylučuje obecná opatření zaměřená na snížení platů za účelem vyrovnání nadměrného rozpočtového deficitu. Mám tedy za to, že pokud by se prokázalo, že platové restrikce směřují výhradně proti soudcům, ústavní pochybnosti by to vyvolávat mohlo. To se ale neprokázalo. Platové restrikce je totiž nutné vnímat v celkovém kontextu, a nejen podle toho, zda v daný konkrétní posuzovaný moment došlo ke zcela proporcionálním platovým restrikcím ve všech složkách moci. Nález naznačuje, že i kdyby platy soudců rostly každý rok dvojnásobně oproti platu úředníků, bude za protiústavní považováno, když se v jeden konkrétní okamžik platy soudců sníží a platy úředníků nikoli. S tím nesouhlasím.
16. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 uvádí v bodech 212-214, 216 a 239 jako důležitý argument, že v době trvající restrikce soudcovských platů došlo nařízením vlády č. 264/2022 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 9. 2022 ke zvýšení platových tarifů státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě o 10 %. Tento argument je ale zavádějící právě proto, že pomíjí časové hledisko. Dlouhodobá tendence totiž jasně ukazuje, že platy soudců rostou rychleji než platy úředníků. Vyplývá to z porovnání platové základny soudců a platu úředníka v nejvyšší třídě s nejdelší praxí podle nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (viz níže). Jde mi o poměr těchto dvou veličin, o zjištění, jestli jedno roste či klesá oproti druhému. Je jasné, že úředníci mají i odměny (jejich maximální výše je však závislá právě na platovém tarifu, viz § 150 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, takže na porovnání růstu platů úředníků a soudců nemají vliv), ale soudci také málokdy berou jen platovou základnu. Uvádím vždy rok, platovou základnu soudců, plat úředníka v nejvyšší třídě s nejdelší praxí a poměr těchto dvou čísel:
2018 - 84 234 - 44 510 - 1,89
2019 - 91 494 - 46 740 - 1,96
2020 - 100 872 - 49 920 - 2,02
2021 - 100 872 - 49 920 - 2,02
2022 - 100 872 - 49 920 - 2,02 (do srpna)
2022 - 100 872 - 54 920 - 1,83 (od září)
2023 - 113 709 - 54 920 - 2,07
2024 - 113 775 - 54 920 - 2,07
17. K jedinému výkyvu došlo na šesté řádce - tím, že platy úředníků se zvýšily k 1. 9. 2022, zatímco platy soudců až k 1. 1. 2023, došlo ke chvilkovému snížení toho poměru. Ovšem 1. 1. 2023 se vše vrátilo k rychlejšímu růstu soudcovských platů. A zrovna na tomto chvilkovém výkyvu stojí klíčová argumentace nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22 v bodech 212-214, 216 a 239. Podle mne to není přesvědčivé.
18. Není dále bez významu, že v časové souvislosti se zmrazením soudcovských platů na začátku roku 2022 vláda nařízením č. 531/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 420/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 347/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, z 29. 12. 2021 vzala zpět navýšení platů úředníků provedené nařízením vlády č. 420/2021 Sb. z 10. 11. 2021, takže zmrazení platů soudců šlo ruku v ruce se zmrazením (dokonce zrušením už schváleného zvýšení) platů úředníků. Platy úředníků zůstaly zmrazené od 1. 1. 2020 až do 31. 8. 2022. Nelze tedy říci, že platová restrikce byla zacílena proti soudní moci.
19. Spíše na okraj uvádím, že v bodech 106 a 107 je problematické bagatelizování politických obtíží spjatých s přechodem od jedné vlády k druhé, na což poznámka o ústavní permanentnosti vlády není přiléhavou odpovědí. Nové vlády se celkem pochopitelně snaží své politické záměry co nejrychleji prosadit, zvláště v situaci, kdy jim s každým měsícem odkladu utíkají ze státní pokladny peníze.
20. V bodech 236 a 242 nepovažuji za vhodné formulace o tom, jak vláda a Parlament těží ze svého protiprávního jednání. Tato optika my (soudci) versus oni (politici) není šťastná, poslanci a ministři nijak ze svého případného protiprávního jednání osobně netěží, jen v poměřování platů soudců a stavu státních financí upřednostnili státní finance.
D. Závěr
21. Shrnuji tedy, že návrh na zrušení příslušných ustanovení měl být podle mého názoru zamítnut. Nejednotná a nepřesvědčivá judikatura Ústavního soudu jde v otázce platů soudců v některých aspektech daleko nad rámec toho, co lze z Ústavy korektně dovodit, a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 15/22 a Pl. ÚS 5/24 tento rozpor mezi Ústavou a judikaturou Ústavního soudu dále prohlubují.