31. V posuzované věci krajský soud i Nejvyšší soud provedly zásadní posuny ve skutkovém stavu. Zatímco městský soud uvěřil skutkové verzi stěžovatelky a krajský soud vyšel částečně z verze stěžovatelky a částečně z verze obviněné (ne zcela jasno v jakém poměru), Nejvyšší soud již vyšel plně z verze obviněné. Žádná z těchto změn přitom nebyla provedena bez porušení procesních předpisů, ani řádně odůvodněna. Krajský soud (aniž by šel cestou aplikace zásady in dubio pro reo) nově uvěřil verzi o stažení dítěte z odrážedla stěžovatelkou, přičemž nerespektoval základní zásady a zákonnou úpravu dokazování, a své závěry ve svém rozsudku ani přesvědčivě nevyložil. Z jeho rozhodnutí též není dostatečně podrobně jasné, co a na základě čeho má přesně za prokázané. Před Nejvyšším soudem pak došlo k dalším zásadním skutkovým změnám, a to skrytě zcela mimo jakýkoliv procesní rámec. Nejvyšší soud, místo aby vyšel z dosavadních výsledků řízení (popřípadě shledal tyto výsledky nedostatečnými), skutkové závěry vyslovené městským soudem a krajským soudem z části nahradil skutkovou verzí obviněné. Řízení před krajským soudem i Nejvyšším soudem bylo navíc zatíženo tím, že bylo porušeno právo stěžovatelky na vyjádření. Popsaným způsobem byly závěry ve věci deformovány, rozhodnutí ve věci nebylo výsledkem řádného soudního procesu.
32. K zásahu do stěžovatelčiných práv podle mého názoru došlo. Tím se nijak nevyslovuji k vině obviněné ani k tomu, jakou skutkovou verzi měly soudy vzít za prokázanou; to přísluší jen obecným soudům. Stěžovatelce však byla způsobena závažná zranění a díky závazkům plynoucím státu z čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy jí tak příslušelo ústavně zaručené právo, aby věc byla řádně vyšetřena. To se ale v důsledku shora popsaných pochybení krajského soudu a Nejvyššího soudu nestalo. Změnou hodnocení důkazů bez provádění dokazování totiž došlo k zásahu do tohoto práva ve složce umožnění veřejné kontroly a participace poškozených. Nebyl též splněn požadavek, že vyšetřování musí být důkladné a dostatečné. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva totiž k jeho naplnění vyžaduje, že orgány veřejné moci se musí se vždy opravdu pokusit zjistit, co se stalo, a neměly by se spoléhat na ukvapené nebo neopodstatněné závěry, které by vedly k ukončení jejich vyšetřování. Jakýkoli nedostatek ve vyšetřování, který by narušil jeho způsobilost objasnit fakta nebo totožnost odpovědných osob, by mohl být v rozporu s tímto standardem. Ojedinělá pochybení nemusejí vypovídat o porušení práva na účinné vyšetřování, avšak orgány činné v trestním řízení musí zohlednit veškeré relevantní skutečnosti a nesmí postupovat svévolně. Závěry vyšetřování musí být založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních prvků (srovnej X. a další proti Bulharsku, § 185, 186 a 190). Těmto požadavkům žel konečná rozhodnutí krajského ani Nejvyššího soudu, jak je zřejmé z mého rozboru výše, neodpovídají.
33. Právo poškozeného, jemuž bylo ublíženo na zdraví, na účinné vyšetřování není naplněno, pokud je zproštění obviněného obžaloby založeno na skutkových zjištěních, která nejsou výsledkem řádného provádění a hodnocení důkazů, nemají oporu v trestním spise a chybí k nim přesvědčivé odůvodnění; jde o porušení čl. 7 odst. 2 a čl. 3 Úmluvy. Pokud odvolací a dovolací soud při tvorbě svých skutkových zjištění ani neumožní poškozenému se vyjádřit, je porušen i čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
34. Ze shora uvedených důvodů se domnívám, že mělo být Ústavním soudem konstatováno alespoň porušení uvedených práv stěžovatelky.
V Brně 1. října 2025
Milan Hulmák