121. Ústavní soud ve své judikatuře stanovil, že další podmínkou ústavnosti restrikce platu soudců je skutečnost, že minimálně ve stejné míře, v jaké dochází k restrikci soudcovských platů, se musí restrikce týkat také platů ve sféře moci zákonodárné a výkonné. To platí zvláště k nejvýše postaveným představitelům těchto mocí. Pro ilustraci lze poznamenat, že obdobnou podmínku požaduje i SDEU, který za jednu z podmínek zásahu do zákonem stanoveného platového automatu požaduje, aby takový zásah byl proveden v rámci opatření, která se netýkají konkrétně soudců, ale obecně se týkají odměňování kategorií úředníků nebo státních zaměstnanců (rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 25. 2. 2025 ve spojených věcech C-146/23 a C-374/23).
122. Navrhovatel i Soudcovská unie jsou přesvědčeni, že platová restrikce dopadá výhradně na soudce. Úkolem Ústavního soudu je zhodnotit, zda tomu tak je, či zda restrikce platů dopadla rovnocenně také na další skupiny státních zaměstnanců.
123. Zákonné ustanovení, jehož část je předmětem nynějšího přezkumu, obsahuje rovněž platovou restrikci ve vztahu k představitelům ve smyslu § 1 zákona č. 236/1995 Sb. Ač také v jejich případě dochází ke snížení platové základny, nedochází k tak zásadnímu zpomalení tempa růstu platů jako u soudců. Představitelům totiž oproti roku 2024 narostla platová základna o 6,95 %, zatímco soudcům o pouhých 0,6 % (viz výše). Na představitele tedy nedopadá restrikce platů ve stejné míře jako na soudce.
124. Ústavní soud si je vědom toho, že rozdíl v procentuálním nárůstu platu soudců a představitelů je výsledkem doplacení platu soudců v roce 2024 poté, co byla tehdejší platová restrikce nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 zrušena jako neústavní. Nyní napadenou úpravou se zákonodárce sice navrátil k dříve stanovenému poměru mezi platy soudců a představitelů (platová základna pro představitele činí 83,3 % platové základny pro soudce), bylo to však provedeno na úkor soudcovských platů, které na rozdíl od platu představitelů oproti roku 2024 vzrostly podstatně menší měrou. Stručně řečeno, k zásadnímu rozdílu ve výši procentuálního nárůstu platu mezi soudci a představiteli v roce 2025 došlo snahou zákonodárce dorovnat nepoměr mezi platy uvedených dvou skupin, jenž byl důsledkem předchozího neústavního zásahu do platu soudců. Z nynější snahy zákonodárce takto vzniklý nepoměr dorovnat však nelze dovodit, že by restrikce platu dopadala na představitele stejnou měrou jako na soudce, minimálně při posuzování změny výše platu porovnáním roku 2024 a 2025.
125. Nelze konstatovat, že by platová restrikce rovnocenně dopadla i na další „služebníky státu“, jejichž platy jsou hrazeny z veřejných rozpočtů, neboť i ve vztahu k zaměstnancům ve veřejných službách a správě a státním zaměstnancům došlo k paušálnímu zvýšení platových tarifů, ač ve vztahu k zaměstnancům vykonávajícím nejlépe honorovanou práci nebylo toto zvýšení nikterak dramatické (od 2,1 %). Důvodová zpráva k návrhu zákona uvádí, že valorizace platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců ve svém souhrnu nedosahují úrovně navýšení o 6,95 %, nutno však opět zdůraznit, že touto měrou v roce 2025 stouply pouze platy představitelů (včetně politiků), nikoliv platy soudců, které oproti roku 2024 zůstaly prakticky na stejné úrovni, což důvodová zpráva zcela opomíjí.
126. Ústavní soud proto neshledal, že by restrikce platu soudců pro rok 2025 byla součástí obecnějšího rámce opatření směřujících k řešení významné krize, která by rovnocenně dopadala také na další „služebníky státu“, a to zejména na představitele moci zákonodárné a nejvyšší představitele moci výkonné. Ani tato základní podmínka vyplývající z judikatury Ústavního soudu nebyla naplněna.
VIII.3.c)
Komplexní ekonomický rozbor
127. Ačkoliv je z důvodové zprávy patrná snaha o podepření platové restrikce ekonomickým rozborem, nic to nemění na tom, že nebyla doložena existence výjimečné situace jakožto primárního požadavku dočasné platové restrikce. Komplexní ekonomický rozbor podle judikatury Ústavního soudu musí vypovídat o potřebnosti a přiměřenosti krátkodobého odchýlení se od platového automatu právě s ohledem na nastalou výjimečnou situaci. Pakliže v nyní posuzované věci takové výjimečné okolnosti nenastaly, nelze ani akceptovat závěr o potřebnosti a přiměřenosti posuzované platové restrikce.
128. Důvodová zpráva ostatně nikterak nevysvětluje, jakým způsobem úspora na platech soudců v odhadované výši 620,3 mil. Kč přispěje ke konsolidaci veřejných rozpočtů, jak se promítne do systematiky veřejného financování a přispěje k jeho zlepšení. Neobjasňuje, jak je toto dočasné opatření způsobilé ve světle jiných výdajů ovlivnit veřejné finance a státní dluh. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom významu efektivního hospodaření s veřejnými prostředky, v kontextu celkového objemu výdajů se zdá zmiňovaná úspora jako izolovaná a nesystémová, a to i s ohledem na ve stejné době plánované vysoké výdaje, včetně rozsáhlých investic (viz NKÚ, Stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2024, citováno výše; Ministerstvo financí, Státní rozpočet 2025 v kostce, citováno výše). Závěry, předkládané v důvodové zprávě, jsou navíc založeny na úvaze, že soudcům byl plat zvýšen o 6,95 %, což však neodpovídá skutečnosti (viz výše).
129. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená právní úprava je v rozporu s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy (dělba moci), posuzovaná platová restrikce je tedy neústavní.
130. Nad rámec nezbytného lze dodat, že tu je rovněž důvodná pochybnost o tom, zda odchýlení se od zákonem stanoveného mechanismu určování výše soudcovských platů naplňuje standardy ochrany soudcovské nezávislosti vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii ve spojení s čl. 2 SEU, tak jak je ve své judikatuře vyložil SDEU. Okolnosti a důvody přijetí posuzované právní úpravy, jak byly popsány výše, nesvědčí o tom, že by platová restrikce byla odůvodněna cílem obecného zájmu. Platová restrikce navíc nebyla součástí širšího rámce opatření, která se netýkají pouze soudců, ale také dalších úředníků nebo státních zaměstnanců. Posuzování souladnosti napadené zákonné úpravy s právem unijním je nicméně v prvé řadě úkolem soudů obecných, Ústavní soud napadenou úpravu posuzuje optikou českého ústavního pořádku.
VIII.4
Článek 89 odst. 2 Ústavy
131. Ústavní soud především shledal, že napadená právní úprava je v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle nějž jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.
132. Přijetí posuzované platové restrikce totiž nelze hodnotit jinak než jako úmyslné prodlužování stavu, který Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 označil za neústavní. V citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že restrikce soudcovských platů spočívající ve snížení koeficientu pro výpočet platové základny na 2,822násobek průměrné měsíční hrubé mzdy postrádala legitimní cíl a nebyla podložena pádnými argumenty, které by odůvodnily její potřebnost a přiměřenost. Navzdory tomu důvodová zpráva k zákonu č. 57/2025 Sb. vysvětluje, že napadená úprava má za cíl na rok 2025 „ponechat účinné nastavení výpočtu platových základen způsobem, jak by vyplývalo ze zákona č. 349/2020 Sb.“ (myšlen zákon č. 349/2023 Sb. – doplněno Ústavním soudem), a to z toho důvodu, „aby bylo alespoň částečně dosaženo zamýšlených úspor na výdajové straně státního rozpočtu“. Výše platové základny stanovená napadenou právní úpravou vyplývá ze stejného mechanismu výpočtu, o jehož neústavnosti bylo nálezem Ústavního soudu dříve rozhodnuto. Přijetí takové právní úpravy je v rozporu se závazností vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy.
133. K tomu je nutno doplnit, že na zjevné nerespektování nálezů Ústavního soudu poukazovali již někteří aktéři v průběhu zákonodárného procesu, a to napříč politickými stranami. Na půdě Poslanecké sněmovny se k tomuto tématu obsáhle vyjádřili například poslankyně Válková, poslanci Michálek a Nacher, ale také další vystupující poslanci (viz stenozáznamy ze 131. schůze, https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/131schuz/131-1.html#q4), v Senátu pak senátoři Paparega a Canov (viz stenozáznam z 5. schůze Senátu v 15. funkčním období, https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=15&IS=7605&D=28.01.2025#b26347). Také prezident republiky své veto k návrhu zákona zdůvodnil tím, že se neztotožňuje se způsobem, jakým se zákonodárce vypořádal s nálezem Ústavního soudu, na nějž má přijatý zákon reagovat, a to zejména v souvislosti se stanovením platové základny pro soudce na rok 2025.
IX.
Časové účinky nálezu
134. Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda nález zakládá nárok na zpětné doplacení platu a dalších náležitostí [nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, body 89 až 95, nález ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 20/15 (N 127/82 SbNU 61), nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22, body 219 až 237, nález sp. zn. Pl. ÚS 5/24, body 146 až 164].
IX.1
Obecná východiska
135. Rozhodne-li Ústavní soud o zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, pozbývá zákon či příslušné ustanovení platnosti dnem vykonatelnosti nálezu. Tím je buď den vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, nebo jiný den, který Ústavní soud v nálezu určil (čl. 89 odst. 1 Ústavy ve spojení s § 58 odst. 1 a § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). „Jen výjimečně Ústavní soud rozhodl o vykonatelnosti nálezu již dnem jeho veřejného vyhlášení … S ohledem na ústavní požadavek právní jistoty, jenž je náležitostí demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, však vykonatelnost nikdy nestanovil dnem, který by předcházel veřejnému vyhlášení nálezu“ [stanovisko pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (ST 57/115 SbNU 246; 4/2023 Sb.), bod 26].
136. V rovině objektivního práva tedy působí zrušení zákona ode dne, kdy se nález stal vykonatelným (ex nunc); nejde o deklarování neplatnosti zrušeného zákona od počátku (ex tunc); (citované stanovisko, bod 27). Obecně proto platí, že práva a povinnosti vzniklé na základě zrušeného zákona zůstávají nedotčeny (§ 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
137. Důvod, pro který Ústavní soud shledal neústavnost zákona, ovšem může v některých případech bránit jeho použití i ve vztahu ke skutečnostem nastalým v době jeho účinnosti (citované stanovisko, bod 28). Obecné soudy se ostatně obrací na Ústavní soud s návrhem na zrušení zákona podle čl. 95 odst. 2 Ústavy právě proto, aby v souzených věcech nemusely použít zákon, který pokládají za neústavní (citované stanovisko, bod 29).
138. V základu se časové účinky nálezu odvozují od toho, zda se neústavní úprava vztahovala na „právní vztahy vertikální, jejichž účastníky jsou stát jako nositel veřejné moci a jednotlivec, nebo … právní vztahy horizontální, jejichž účastníky jsou jednotlivci navzájem“ (citované stanovisko, bod 33). U vertikálních vztahů „zásadně (nikoliv však bezvýjimečně)“ platí, že neústavní úprava se nepoužije ani na okolnosti nastalé v době před jejím zrušením; naopak u horizontálních vztahů „zásadně (i když znovu nikoliv bezvýjimečně)“ platí, že neústavní úprava se použije ve vztahu k okolnostem nastalým před jejím zrušením, a to z důvodu ochrany právní jistoty jednotlivců (citované stanovisko, bod 33).
139. Pracovní vztahy soudkyň a soudců jsou podle judikatury „založeny na vzájemném prolnutí soukromoprávních a veřejnoprávních prvků, přičemž u jeho platové složky soukromoprávní charakter vztahů převažuje“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 20/15, bod 71). Posouzení, zda v případě soudcovských platů převažují veřejnoprávní nebo soukromoprávní prvky, tedy zda jde o vertikální či horizontální vztah, však samo o sobě není rozhodující. I u vertikálních vztahů totiž mohou převážit důvody svědčící pro to, aby byla zachována použitelnost neústavní úpravy ve vztahu ke všem skutečnostem nastalým před jejím zrušením (obdobně nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 89, a sp. zn. Pl. ÚS 20/15, bod 79).
140. V případě neústavních restrikcí soudcovských platů se podle dosavadní judikatury hodnotí, zda zpětnému doplacení platů nebrání důležitý veřejný zájem nebo jiné důležité okolnosti. V těchto úvahách se totiž „nelze omezit na čistě ústavněprávní argumentaci“ a je třeba „zvažovat i jiné aspekty než čistě procesněprávní“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, body 93 a 94).
141. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 dospěl na základě těchto úvah Ústavní soud k závěru, že neústavní restrikce soudcovských platů nezaložila nárok na zpětné doplacení. I když restrikce (snížení koeficientu pro výpočet platové základny na 2,75násobek) byla přijata „vědomě protiústavním, a tudíž neomluvitelným způsobem“, nebyla „natolik neúnosnou, že by bezpodmínečně vyžadovala nápravu nejen do budoucna, nýbrž i zpět“. Zpětné doplacení „by znamenalo významný a … nepředvídaný zásah do státního rozpočtu“, týkalo by se „i období, kdy se Česká republika nacházela ve finanční krizi, resp. teprve se z této krize pomalu zotavovala“, a vedlo by „k nepochopení ze strany společnosti a bylo by i způsobilé oslabit pozici soudců a znevážit jejich funkci“ (citovaný nález, bod 95).
142. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/15 Ústavní soud na tyto závěry navázal. Dovodil, že ani v souvislosti s neústavními restrikcemi platů v letech 2011 a 2012 nevznikl nárok na zpětné doplacení.
143. Nárok na zpětné doplácení platu soudců Ústavní soud nedovodil ani ve vztahu k platové restrikci v roce 2022, kdy v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22 konstatoval, že „jedenáctiměsíční platová restrikce nebyla natolik intenzivní, že by bezpodmínečně vyžadovala zpětnou nápravu“. Ačkoliv Ústavní soud neměl za to, že by zpětné doplácení představovalo významný zásah do státního rozpočtu, přihlédl k tomu, že období, v němž restrikce působila, bylo poznamenáno zhoršující se ekonomickou situací, prohlubující se energetickou krizí a humanitární krizí vyvolanou invazí Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022.
144. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 Ústavní soud nárok na doplacení soudcovských platů a jejich náhrad dovodil. Neshledal totiž žádné výjimečné okolnosti, kterým by Česká republika v době trvání tehdy posuzované restrikce čelila, a nedovodil ani, že by zpětné doplácení soudcovských platů znamenalo významný a nepředvídatelný zásah do státního rozpočtu. Ústavní soud v citovaném nálezu zdůraznil, že „v případě soudcovských platů nemůže vycházet z obecného pravidla, že zrušení neústavního zákona má účinky směřující výlučně do budoucna (ex nunc). Takový přístup by totiž nemístně podporoval přijímání dalších neústavních restrikcí“. Ústavní soud tedy v citovaném nálezu upřednostnil variantu zpětného doplácení soudcovských platů s ohledem na skutečnost, že „jedině vědomí, že se protiústavně zavedené restrikce nemohou ekonomicky vyplatit, sníží riziko jejich budoucího opakování“ (bod 159 citovaného nálezu).
IX.2
Posouzení věci
145. V posuzovaném případě přijal zákonodárce dočasnou restrikci soudcovských platů, aniž by respektoval závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu, a to zejména z nedávných nálezů sp. zn. Pl. ÚS 15/22 a sp. zn. Pl. ÚS 5/24.
146. Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 5/24 se Ústavní soud zcela jednoznačně přiklonil k tomu, že je v zájmu budoucí ochrany soudcovské nezávislosti neústavně zkrácené platy zpětně doplácet, a to za zachování dříve postulované podmínky, že tomu nebrání důležitý veřejný zájem nebo jiné důležité okolnosti, což shledal například v situacích, kdy se Česká republika v době působení platové restrikce nacházela ve finanční krizi či byla vystavena jiným výjimečným okolnostem.
147. V době působení posuzované platové restrikce – tedy v době od ledna 2025 – nebyla Česká republika vystavena mimořádné krizi či jiným výjimečným vlivům, tak jako tomu bylo například v letech působení platových restrikcí, kterými se Ústavní soud zabýval v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 28/13 a sp. zn. Pl. ÚS 15/22. Ústavní soud rovněž (obdobně jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24) nedovodil, že by doplácení soudcovských platů mělo za následek významný zásah do státního rozpočtu, který by zpětnému doplácení platů bránil. S ohledem na předchozí judikaturu Ústavního soudu navíc zcela jistě nelze takový zásah považovat za nepředvídatelný. Ústavní soud proto neshledal překážku, která by zpětnému doplácení platů soudcům a soudkyním bránila.
148. Nutno dodat, že závažnost posuzované platové restrikce zvyšuje skutečnost, že jejím cílem bylo zcela úmyslné prodlužování protiústavního stavu, o němž Ústavní soud rozhodoval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24. Tuto okolnost nemohl Ústavní soud ignorovat ani při rozhodování o nutnosti doplácet soudcovské platy zkrácené platovou restrikcí.
149. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou obecné soudy oprávněny a povinny zrušenou právní úpravu týkající se soudcovských platů a souvisejících náhrad pro rok 2025 neaplikovat a vycházet z platové základny podle „platového automatu“ již od doby zákonem stanovené účinnosti napadené právní úpravy. Tento nález tedy zakládá nárok na doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad do výše platové základny, která je určena jako 3násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. Ústavní soud má na paměti, že za leden 2025 byl soudkyním a soudcům vyplácen plat v takto určené výši, neústavnost napadené úpravy se v tomto měsíci do skutečné výše soudcovských platů nepromítla. Doplácení soudcovských platů a souvisejících náhrad se ve faktické rovině týká až následujících měsíců, počínaje únorem 2025.
X.
Závěr
150. Ústavní soud uzavírá, že restrikce platu soudců pro rok 2025 nesplňuje požadavky vyplývající z čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy, konkretizované judikaturou Ústavního soudu, neboť není odůvodněna výjimečnými okolnostmi a není součástí širšího rámce úsporných opatření, která by rovnocenně dopadala na ostatní „služebníky státu“. Přijetím platové restrikce došlo k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy, kterým je stanovena závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby.
151. Ústavní soud proto § 4 ve slovech „pro soudce 121 685 Kč“ zákona č. 236/1995 Sb. zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
152. S ohledem na opakované pokusy moci výkonné a zákonodárné o zásahy do materiálního zabezpečení soudkyň a soudců, nerespektující předchozí nálezovou judikaturu Ústavního soudu, musel Ústavní soud rozhodnout o tom, že napadená úprava nemůže být aplikována již ode dne 1. 1. 2025.
153. Závěrem Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že požadavky na ochranu nezávislosti soudní moci neplynou pouze z ústavního pořádku, ale jsou dovozovány také z práva Evropské unie. Výše citovaná judikatura SDEU sdílí východiska, z nichž vychází ve svých nálezech Ústavní soud. Moc výkonná i moc zákonodárná by měly těmto požadavkům naslouchat.
154. Nastavení pravidel pro výpočet platu soudců a soudkyň rozhodně není nezměnitelné. Určení výpočtu platu soudců však nemůže být předmětem ani výsledkem politického boje, jehož je soudní moc pouhým divákem, a lze je jistě řešit koncepční úpravou platového automatu, nikoli opakovanými nesystémovými zásahy, které platový automatu eliminují, jak k tomu docházelo v minulých letech i v roce letošním. Zásahy do platového automatu, ať již dočasné, či trvalé, musí být vždy v souladu se zárukami nezávislosti soudní moci, musí být vedeny legitimním cílem, řádně odůvodněné a proporcionální.
155. Ústavní soud konečně přitakává i výstižnému vyjádření prezidenta republiky v jím uplatněném vetu proti schválení přezkoumávaného zákona dle čl. 50 odst. 1 Ústavy, tedy že má li být veškerá státní moc skutečně vykonávána ve veřejném zájmu, je žádoucí, aby také představitelům moci zákonodárné a výkonné náleželo adekvátní platové ohodnocení ve smyslu vzájemné vyváženosti těchto mocí. Ústavní soud nepomíjí skutečnost, že téma platů soudců je předmětem společenské diskuse. Otázky týkající se vhodnosti společné úpravy platů soudců s ostatními představiteli státu, konstrukce jejich základu a dalších složek ovlivňujících výši a úpravy v průběhu funkce a v běhu času jsou zcela legitimní. Je odpovědností zákonodárce, aby se jimi zabýval koncepčně, nikoliv nahodile a populisticky. Cílem by měla být právní úprava, dle níž by platy ústavních činitelů, včetně soudců, byly dlouhodobě závislé pouze na výkonnosti ekonomiky a platové a mzdové hladině v celé společnosti a která by rovněž trvale zachovávala proporce mezi platy soudců a dalších ústavních činitelů.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Baxa v. r.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Jan Wintr.
Odlišné stanovisko soudce Jana Wintra
Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, uplatňuji odlišné stanovisko k výroku i k odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/25; jsem přesvědčen, že návrh na zrušení části zákona měl být zamítnut. Vedou mne k tomu tyto důvody, částečně opakující a částečně rozvíjející mou argumentaci z odlišných stanovisek k nálezům sp. zn. Pl. ÚS 15/22 a Pl. ÚS 5/24:
1. Naše Ústava garantuje v čl. 81 a čl. 82 odst. 1 nezávislost soudů a soudců. Určitě souhlasím, že protiústavním zásahem do nezávislosti soudů a soudců mohou být i platové restrikce. K tomu by došlo především tehdy, pokud by (1) zákonodárce soudní moc odnětím financí paralyzoval nebo výrazně ztěžoval její práci nebo (2) pokud by zákonodárce nebo výkonná moc odměňovali či trestali soudce za to, jak rozhodují.
2. Tato interpretace nezávislosti soudů a soudců ve vztahu k odměňování soudců v zásadě odpovídá interpretaci těchto principů mezinárodními orgány, jak to shrnuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubát a ostatní proti České republice z 22. června 2023 v bodech 30-34. Podobně hovoří i rozsudek Soudního dvora EU z 25. února 2025 ve spojených věcech C-146/23 [Sąd Rejonowy w Białymstoku] a C-374/23 [Adoreike]:
"51. ...Členské státy mají široký prostor pro uvážení při sestavování rozpočtu a rozhodování mezi jednotlivými položkami veřejných výdajů. Tento široký prostor pro uvážení zahrnuje určení způsobu výpočtu těchto výdajů a zejména platů soudců. Vnitrostátní zákonodárná a výkonná moc mají totiž nejlepší předpoklady k tomu, aby zohlednily zvláštní socioekonomický kontext členského státu, ve kterém musí být tento rozpočet sestaven a nezávislost soudců zaručena.
52. Nic to však nemění na tom, že vnitrostátní pravidla týkající se platu soudců nesmí u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti stran neovlivnitelnosti dotyčných soudců ve vztahu k vnějším skutečnostem a jejich neutrality ve vztahu ke střetávajícím se zájmům...
49. ...Stejně jako neodvolatelnost členů dotčeného orgánu představuje přitom platové ohodnocení těchto členů úměrné významu funkcí, které vykonávají, významnou záruku nezávislosti soudců..."
3. To je i jádro dlouholeté (jinak poměrně nejednotné) judikatury Ústavního soudu, jak ji čtu, a tyto dva požadavky - podstatné ztěžování fungování soudnictví a odměňování/trestání soudců - jsou správně vyjádřeny v bodech 149 a 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22:
"149. Aby soudní moc mohla fungovat jako nezávislá složka státní moci, musí disponovat odpovídajícím materiálním zajištěním. Ústava nedovoluje zákonodárci prostřednictvím restrikcí v oblasti materiálního zajištění podstatně ztěžovat, či dokonce znemožňovat fungování jiné složky státní moci, a narušovat tak dělbu moci. Požadavek odpovídajícího materiálního zabezpečení se nevztahuje jen k soudní moci jako celku, ale též k jejím představitelům, tedy soudkyním a soudcům.
150. ...Moc zákonodárná a ani výkonná se nemohou pokoušet skrze změny v oblasti materiálního zajištění ‚penalizovat' ani ‚odměňovat' soudní moc a jednotlivé soudkyně a soudce za to, jak rozhodují, ať už obecně, nebo v konkrétních věcech..."
4. Mám ale za to, že ani jedno, ani druhé se nestalo. Odměňování nebo trestání soudů a soudců za jejich rozhodování není nejenže dokázáno, ale ani tvrzeno. Platy soudců jsou dány zákonem a nemají třeba nadtarifní složku, pomocí níž by někdo mohl soudce odměňovat či trestat. A platy soudců rozhodně nejsou na úrovni, která by podstatně ztěžovala či dokonce znemožňovala fungování soudní moci (viz detailněji v odlišném stanovisku k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22, bod 3).
5. Neexistují přitom ani náznaky (nález nic takového ani netvrdí), že by se zákonodárná moc snažila posuzovaným opatřením soudní moc ochromit či že by šlo o jedno ze série opatření, které by k ochromení plíživě vedlo. Přestože zkušenosti z okolních zemí ukazují, že k útokům na nezávislost soudnictví dochází často postupnými a nenápadnými kroky a je třeba se i v českém kontextu mít před takovými kroky na pozoru, nic nenasvědčuje tomu, že by posuzovaná opatření mohla, byť jen potenciálně, k ochromení či dokonce k ovládnutí soudnictví politickou mocí vést.
6. Finanční problémy v soudní soustavě jsou jinde než v platech soudců, především v platech nesoudcovského personálu, a důraz na růst platů soudců může rozevíráním nůžek pozici nesoudcovského personálu (relativně) ještě zhoršovat. Špatné odměňování nesoudcovského personálu přitom může mnohem více paralyzovat nebo výrazně ztěžovat práci justice než nezvyšování soudcovských platů.
7. Nález jde podle mého názoru výrazně dál, než je ochrana funkčnosti a nezávislosti soudní moci. Nález opakuje pravidla z nálezů sp. zn. Pl. ÚS 15/22 a Pl. ÚS 5/24, která ale podle mého názoru z Ústavy korektně (tj. obecně uznávanými výkladovými metodami) dovodit nelze. Nejvíce patrné je to podle mě u požadavku na důkladné projednání případných restrikcí s mocí soudní a na komplexní ekonomický rozbor. Nález potvrzuje mé loňské obavy, že pro Ústavní soud žádné projednání se soudní mocí nebude dost důkladné a žádný ekonomický rozbor dost komplexní.
8. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Ústavní příkaz, že všichni - včetně vlády a Parlamentu - musejí respektovat nálezy Ústavního soudu, samozřejmě nikterak nezpochybňuji. Nesouhlasím ale se závěrem většiny v bodech 131 a 132, že přijetím napadené úpravy nebyly respektovány nosné důvody nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24. Nález sp. zn. Pl. ÚS 5/24 rozlišil trvalou a dočasnou platovou restrikci a vyhodnotil restrikci spočívající ve snížení koeficientu pro výpočet platové základny pro soudce z trojnásobku na 2,822násobek jako trvalou a protiústavní. Posuzovaný zákon nálezu Ústavního soudu vyhověl a vrátil koeficient pro výpočet platové základny pro soudce na trojnásobek (§ 3 odst. 3). Následně v § 4 pro rok 2025 snížil platovou základnu pro soudce ze 129 360 Kč na 121 685 Kč. Sám nález připouští, že jde o dočasnou platovou restrikci (bod 106).
9. Pro dočasnou platovou restrikci nález rekapituluje tyto požadavky plynoucí z předchozí judikatury: musí být v prvé řadě odůvodněna výjimečnými okolnostmi (bod 85), jako je tíživá finanční a hospodářská situace státu (bod 86), za předpokladu, že ve stejné míře dopadne i na moc zákonodárnou a výkonnou (bod 88), a má být odůvodněná ekonomickým rozborem (bod 91) a přiměřená (bod 92). Vláda ve svém vyjádření podle mého názoru přesvědčivě dokládá, že těmto požadavkům dostála.
10. Pokud jde o výjimečné okolnosti, vláda argumentuje dramatickým nárůstem státního dluhu v letech 2020-2024. Zatímco v letech 2012-2019 se pohyboval státní dluh mezi 1,6 a 1,7 biliónu Kč, v roce 2020 už byl 2 bilióny Kč, v roce 2021 téměř 2,5 biliónu Kč, v roce 2022 vystoupal na 2,9 biliónu Kč, v roce 2023 na 3,1 biliónu Kč a v roce 2024 na téměř 3,4 biliónu Kč, čímž se od roku 2019 zdvojnásobil. Nález se v bodě 115 o nárůstu státního dluhu zmiňuje, ale bagatelizuje jej poukazem na fakt, že ČR zůstává jednou z nejméně zadlužených zemí EU.
11. Nemohu souhlasit s body 111-113 nálezu, kde Ústavní soud "má pochybnost o tom, že vláda a Parlament skutečně pokládaly finanční situaci za tak tíživou", kteroužto pochybnost dovozuje z faktu, že vláda v původní verzi návrhu zákona restrikci platů soudců neměla a do konečného návrhu ji dala až v reakci na kritiku návrhu ze strany části veřejnosti a opozice. Okolnost, že vláda mění svůj návrh zákona v reakci na názory veřejnosti a členů Parlamentu, považuji za přirozený rys demokracie, a nikoli za něco, co by mohlo být vládě a Parlamentu přičítáno k tíži.
12. Požadovaný ekonomický rozbor je v částech B a C obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona č. 57/2025 Sb. (sněmovní tisk 825), což nález v bodě 127 uznává, ale v bodě 128 kritizuje, že "důvodová zpráva... nikterak nevysvětluje, jakým způsobem úspora na platech soudců v odhadované výši 620,3 mil. Kč přispěje ke konsolidaci veřejných rozpočtů, jak se promítne do systematiky veřejného financování a přispěje k jeho zlepšení". Odpověď je přitom nasnadě - vláda se evidentně i touto úsporou snaží snížit deficit státního rozpočtu, a tím zbrzdit výše popsaný dramatický nárůst státního dluhu.
13. Za zvlášť zavádějící považuji body 123-126 nálezu, podle kterých platová restrikce dopadá tíživěji na soudce než na úředníky a politiky. Podíváme-li se na vývoj platů soudců, úředníků a politiků z nadhledu, uvidíme obrázek zcela opačný.
14. Platy soudců dlouhodobě rostou rychleji než platy úředníků. Vyplývá to z porovnání platové základny soudců s platem úředníka v nejvyšší třídě s nejdelší praxí podle nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců. Jde mi o poměr těchto dvou veličin; o zjištění, jestli jedno roste či klesá oproti druhému. Je jasné, že úředníci mohou mít i příplatky a odměny, ale soudci také málokdy berou jen platovou základnu. Uvádím vždy rok, plat úředníka dle nařízení vlády v nejvyšší třídě s nejdelší praxí (16. platová třída, nad 32 let praxe), platovou základnu pro soudce (od ní se podle platových koeficientů 0,88 až 2,9 odvíjejí soudcovské platy) a poměr těchto dvou čísel:
2018 - 57610 - 84234 - 0,68
2019 - 60500 - 91494 - 0,66
2020 - 62000 - 100872 - 0,61
2021 - 62000 - 100872 - 0,61
2022 - 62000 - 100872 - 0,61 (do srpna)
2022 - 68200 - 100872 - 0,68 (od září)
2023 - 68200 - 113709 - 0,60
2024 - 68200 - 113775 - 0,60 (před nálezem sp. zn. Pl. ÚS 5/24)
2024 - 68200 - 120951 - 0,56 (po nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24)
2025 - 69600 - 121685 - 0,57 (před nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/25)
2025 - 69600 - 129360 - 0,54 (po nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/25)
Nůžky v dynamice růstu platů soudců a úředníků se významně rozevírají. Zatímco v roce 2018 činil plat úředníka dle nařízení vlády v nejvyšší třídě s nejdelší praxí 68 % platové základny pro soudce, po tomto nálezu Ústavního soudu už je to jen 54 %.
15. Pokud jde o dynamiku platů soudců a politických představitelů zákonodárné a výkonné moci, tyto rostou (nebo nerostou) od roku 2018 stále shodným způsobem, jak vyplývá z porovnání platové základny pro představitele a pro soudce. Platová základna pro představitele se stabilně drží na 83 % platové základny pro soudce, s výjimkou let 2024 a 2025, kdy v důsledku zásahů Ústavního soudu platová základna pro představitele klesla na 78 % platové základny pro soudce:
2018 - 70195 - 84234 - 0,83
2019 - 76245 - 91494 - 0,83
2020 - 84060 - 100872 - 0,83
2021 - 84060 - 100872 - 0,83
2022 - 84060 - 100872 - 0,83
2023 - 94757,5 - 113709 - 0,83
2024 - 94775 - 113775 - 0,83 (před nálezem sp. zn. Pl. ÚS 5/24)
2024 - 94775 - 120951 - 0,78 (po nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24)
2025 - 101364 - 121685 - 0,83 (před nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/25)
2025 - 101364 - 129360 - 0,78 (po nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/25)
16. Původní záměr zákonodárce z roku 1995 zjevně byl, že představitelé zákonodárné, výkonné a soudní moci budou odměňováni rovně - a) poslanec jako soudce krajského soudu s pětiletou praxí, b) ministr jako místopředseda Sněmovny a soudce Ústavního soudu a trochu víc než soudce Nejvyššího soudu a c) premiér jako předseda Sněmovny a předseda Ústavního soudu - a že tyto proporce zůstanou stabilní. Společný zpravodaj sněmovních výborů Tomáš Ježek k tomu 26. září 1995 v Poslanecké sněmovně řekl: "Chtěl bych říci, že já tento návrh zákona velmi vítám, protože jednou pro vždy zbaví parlament velmi nepříjemné úlohy rozhodovat o vlastním platu a za druhé zavádí jednou pro vždy pevnou hierarchii platů v té sféře, která je zde definována, u ústavních činitelů, a tudíž bude vyloučeno, aby se tato hierarchie nějakým způsobem deformovala, že by bylo přidáno těm a byli opomenuti jiní." V následující tabulce pracuji s koeficienty ze znění zákona č. 236/1995 Sb. z roku 1995 a z roku 2025. Pro rok 2025 počítám se zákonnou základnou 101 364 Kč pro představitele, 121 685 Kč pro soudce (což je 1,2x víc) a "trojnásobkovou" základnou 129 360 Kč (1,276x víc než základna pro představitele). A takhle to po třiceti letech dopadlo (v násobcích platové základny pro představitele):
1995 2025 Trojnásobek
Poslanec 1 1,08 1,08
Soudce KS od 6. roku 1,01 1,31 1,39
Soudce KS od 27. roku 1,51 1,97 2,09
Soudce NS 1,7 2,21 2,35
Ministr / místopředseda PSP 1,9 2,06 2,06
Soudce ÚS 1,9 2,47 2,63
Místopředseda NS 2,1 2,72 2,9
Vicepremiér 2,3 2,49 2,49
Místopředseda ÚS 2,3 2,99 3,18
Předseda NS 2,5 3 3,19
Premiér / předseda PSP 2,9 2,9 2,9
Předseda ÚS 2,9 3,48 3,7
Soudce krajského soudu s pětiletou praxí má o 21 % vyšší plat než poslanec a po zásahu Ústavního soudu bude mít o 29 % vyšší. Soudci krajských soudů s praxí delší než 26 let budou mít po zásahu Ústavního soudu plat vyšší než ministři, soudci Ústavního soudu plat vyšší než vicepremiér a místopředseda Nejvyššího soudu bude mít plat premiéra (odhlížím od víceúčelových paušálních náhrad a jiných náhrad).
17. Souhlasím s bodem 155 nálezu, který čtu tak, že je v rukou Parlamentu zvýšit platy představitelů zákonodárné a výkonné moci a případně i zavést novou koncepci platů představitelů státu. Nemohu však souhlasit s body 123-126 nálezu, podle kterých platová restrikce dopadá tíživěji na soudce než na úředníky a politiky.
18. Nesdílím ani pochybnost Ústavního soudu, vyjádřenou v bodě 130 nálezu, zda "odchýlení se od zákonem stanoveného mechanismu určování výše soudcovských platů naplňuje standardy ochrany soudcovské nezávislosti vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s čl. 2 SEU, tak jak je ve své judikatuře vyložil SDEU", konkrétně v rozsudku z 25. února 2025 ve spojených věcech C-146/23 [Sąd Rejonowy w Białymstoku] a C-374/23 [Adoreike]. Podle Ústavního soudu "okolnosti a důvody přijetí posuzované právní úpravy, jak byly popsány výše, nesvědčí o tom, že by platová restrikce byla odůvodněna cílem obecného zájmu" a "platová restrikce navíc nebyla součástí širšího rámce opatření, která se netýkají pouze soudců, ale také dalších úředníků nebo státních zaměstnanců". Jak uvádím výše, obecný zájem vidím v čelení dramatickému nárůstu státního dluhu a širší rámec opatření vidím ve shodné restrikci platů politických představitelů zákonodárné a výkonné moci a v dokonce významně vyšší restrikci platů úředníků.
19. Na okraj, není bez zajímavosti, že citovaný rozsudek SDEU z 25. února 2025, jehož obecné závěry správně reprodukuje nález v bodech 102 a 103, uvádí o zmrazení soudcovských platů v Polsku a o pomalém růstu soudcovských platů v Litvě, že se nejeví být rozporné s unijním právem (body 83 a 88 rozsudku). Je na pováženou, jak na základě tohoto rozsudku SDEU dokázaly některé české obecné soudy ve svých rozsudcích dovodit, že soudcům náleží konkrétní vyšší plat oproti platu jasně vyplývajícímu z jednoznačného zákonného ustanovení (byť teď právě zrušeného Ústavního soudem).
20. Myslím, že se naše judikatura k platům soudců vyvíjí nedobrým směrem.
V Brně 1. října 2025
Jan Wintr