14. Při pohledu na mapu hlavního města Prahy z hlediska regulace živých her nevidím racionální objektivní kritérium (ani nebylo v průběhu řízení objasněno), které by odůvodňovalo naprosto odlišný režim v jednotlivých částech města.
III. Politická vůle v jednotlivých městských částech respektována nebyla
15. I kdybychom připustili, že politická vůle v jednotlivých městských částech má být dostatečným důvodem pro odlišné zacházení v jednotlivých městských částech hlavního města Prahy, pak toto kritérium nebylo v daném případě naplněno. To se projevuje v nedostatku legitimity a racionality rozdílného zacházení mezi městskými částmi (bod 53 nálezu).
16. Navrhovatel podrobně popisuje (body 50 až 134 návrhu) způsob přijímání dané obecně závazné vyhlášky a poukazuje na různé případy, kdy politická vůle v jednotlivých městských částech respektována nebyla, už jenom z důvodu, že dostaly na výběr všechno nebo nic. V rozporu s politickou vůlí celé řady městských částí (je zmiňována Praha 1, Praha 3, Praha 9 a Praha 11, celkem šlo o deset městských částí) došlo ke stanovení plošné možnosti hrát živé hry na celém jejich území.
17. V těchto případech politický postoj k regulaci hazardu městské části na svém území jako legitimní a rozumný důvod k uplatnění té či oné zákonem předpokládané podoby regulace respektován nebyl.
18. Pokud má být politická vůle městské části tím zásadním důvodem pro regulaci hazardu na jejím území, nemůže být popřena politickou vůlí hlavního města Prahy (jinak bod 60 a 61 nálezu). Ve svém důsledku v některých případech byla vůle politických částí respektována, v jiných byla nahrazena (a to protože neodpovídala představě hlavního města o způsobu regulace), v jiných byla dovozena z nejasně formulované domněnky (na jedné straně domněnka souhlasu se zákazem a na druhé straně uložená povinnost stanovit důvody pro plošný zákaz) (ve smyslu nálezu pouze formulační rozpor - bod 62 nálezu).
IV. Nedostatečný přezkum souladu se soutěžním právem
19. Soutěžní právo a jeho limity jsou jedním ze základních omezení normotvorby obcí podle § 12 odst. 1 zákona o hazardních hrách (i důvodová zpráva zdůrazňovala nezbytnost zachování soutěžních pravidel, zejména jestliže vyhláška vymezí možnost provozovat hazardní hry pouze na určitých místech nebo naopak zakáže jejich provoz na některých vybraných místech, kde hrozí zvýhodnění podnikatelů z jiných částí obce).
20. Navrhovatel tvrdil i porušení § 19a odst. 1 zákona o hospodářské soutěži. Ústavní soud přitom nezpochybnil aplikaci tohoto ustanovení i na obecní normotvorbu.
21. Ústavní soud se však fakticky souladu s § 19a zákona o ochranně hospodářské soutěže nevěnuje (soutěžnímu právu je věnován prakticky jeden bod 77, a to ten se závěrem o souladu). Smysl této regulace, důvody regulace a její dopad na hospodářskou soutěž na relevantním trhu jsou pominuty. Logikou výše uvedené úvahy by k porušení soutěžního práva normativním regulátorem dojít nikdy nemohlo už jenom z toho důvodu, že se odvíjí od politické vůle (zde dokonce pouhé městské části), aniž bychom zkoumali další okolnosti.
22. Pouhá argumentace ústavním právem na samosprávu nestačí (bod 78 nálezu). Toto právo je přiznáno obcím a krajům (čl. 99 Ústavy), přičemž toto právo není v projednávané věci nijak dotčeno. Ani z hlediska ústavněprávních principů nelze říci, že to co platí pro obce, platí i pro městské části. Navíc to nemůže odůvodnit nezbytnost souladu obecně závazné vyhlášky se zákonem, zde o hospodářské soutěži.
23. Komplexnost dané problematiky nelze vyřešit jednou větou o souladu s úpravou hospodářské soutěže. Závěr o souladu je proto bez podrobnější úvahy předčasný.
V Brně dne 23. dubna 2025
Milan Hulmák