83. Napadená ustanovení byla do zákona č. 67/2022 Sb. vložena na základě pozměňovacího návrhu Renáty Zajíčkové, která ho s poukazem na aktuální situaci v Praze i některých dalších místech, kde narůstá počet dětí z Ukrajiny, odůvodnila potřebou rovnoměrného rozmístění dětí do škol, a tím i jejich lepší integraci do většinové společnosti. Takto vyjádřený záměr zákonodárce se může jevit legitimním, neboť rovnoměrné rozmístění přispívá, resp. je předpokladem úspěšné sociální a edukační adaptace a potažmo jejich integrace do většinové společnosti. Podle studie Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) s názvem Adaptace ukrajinských žáků na vzdělávání v českých základních školách z března 2023 by počet ukrajinských dětí ve třídě neměl činit více jak 20 %, přičemž platí, že čím je ve třídě více ukrajinských dětí, tím je segregace na základě etnicity vyšší.
84. Ústavní soud se zabýval tím, zda zvláštní zápis může představovat prostředek rovnoměrného rozmístění ukrajinských dětí do škol, přesněji řečeno především do jednotlivých tříd, a to vždy v příslušném školním roce, neboť právě v užším školním kolektivu si ukrajinské děti nejlépe vytvoří sociální vazby, zlepší znalost češtiny, a jejich edukace se tak stane efektivnější, čímž se pro ně otevře možnost dále studovat na střední a případně na vysoké škole. Jde o základní předpoklady jejich úspěšné integrace. Rovnoměrnost lze chápat jako absolutní, tedy že tento poměr ukrajinských a ostatních dětí bude (v zásadě) stejný na celém území České republiky, anebo relativní, tedy že bude stejný v relevantní oblasti, jež se odvíjí od přiměřené dojezdové vzdálenosti (město, městská část apod.). Dosažení prvně uvedeného cíle není reálné, neboť by to vyžadovalo umístění dětí do základních škol bez ohledu na jejich bydliště, resp. přiměřenou dojezdovou vzdálenost. Relativní rovnoměrnosti lze jistě dosáhnout "přerozdělením", nastane-li situace, kdy existují lokality ve spádových oblastech s vysokou či naopak nízkou koncentrací ukrajinských dětí.
85. Použití daného nástroje může mít za následek, že na základní školu budou přijaty (přednostně) ostatní děti ze spádové oblasti i mimo ni (§ 36 odst. 5 školského zákona), čímž se kapacita takové školy zcela naplní anebo značnou měrou vyčerpá. V prvním případě budou ukrajinské děti z takové školy vyloučeny zcela, což nekoresponduje s deklarovaným záměrem zákonodárce, a podstatně odlišná není ani situace ve druhém případě, neboť rovnoměrnosti lze sotva dosáhnout, je-li postaveno na nahodilosti (tedy na tom, kolik míst na dané škole v tom kterém případě na ukrajinské děti "zbude"). Nutným důsledkem pak je zvýšení koncentrace ukrajinských dětí na zbývajících školách. S tím je spojeno i riziko etnické segregace, jež se může zvyšovat i tím, že samy ukrajinské děti budou preferovat školu s početnou ukrajinskou menšinou. Byť tedy dané opatření může snížit koncentraci ukrajinských dětí na některých školách a zvýšit ji na ostatních školách v dané lokalitě, nelze dospět k závěru, že by šlo o prostředek plánovitého rovnoměrného rozmístění ukrajinských dětí.
86. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že napadené opatření není způsobilé dosáhnout zamýšleného cíle, kterým má být rovnoměrné rozmístění ukrajinských dětí na základních školách. Vzhledem k tomu nebylo nutné (možné) zkoumat, zda existují nějaké jiné prostředky, jimiž by bylo možné takového cíle dosáhnout, a zda obstojí v testu proporcionality v užším smyslu.
87. K legitimitě upřednostnění ostatních děti ze spádové oblasti i mimo ni (viz bod 85) je nutné dodat, že jak již bylo výše naznačeno, rozdílné zacházení podle statusu, resp. zde zvýhodnění ostatních dětí může být i v oblasti základního školství za určitých okolnostní z hlediska ústavnosti akceptovatelné. Tomu tak mohlo být i v roce 2022, kdy byla Ukrajina napadena Ruskou federací. Aktuálně je, jak plyne z materiálu MŠMT č. j. MSMT-3644/2025-3 "Základní informace k ukrajinské problematice v regionálním školství, Rychlý výběr z dat jarních výkazů k 31. 3. 2025", situace taková, že počet žáků na základních školách stoupl jen nepatrně, přetrvávají rozdíly v poměru ukrajinských a českých dětí v jednotlivých krajích a okresech. S tím souvisí i možné napětí mezi kapacitami některých škol a počty přihlašovaných žáků na tyto školy. Současně nelze přejít, že na základě vládního návrhu bylo obdobné opatření jako již nepotřebné zrušeno a z porovnání údajů plynoucích z výše uvedeného materiálu s dřívějšími údaji MŠMT, které se podávají z materiálu "Základní informace k ukrajinské problematice v regionálním školství, Rychlý výběr z dat zahajovacích výkazů ke školnímu roku 2022/23", o rapidním nárůstu v exponovaných krajích či lokalitách hovořit nelze. Například v Praze za dané období (listopad 2022 - březen 2025) se počet ukrajinských žáků základních škol zvýšil ze 7 728 na 8 585, naopak ve Středočeském kraji se z 5 875 snížil na 5 740, v Karlovarském kraji se z 1 605 snížil na 1 548, v Brně se jejich podíl zvýšil ze 4,6 % na 5,3 %. Ústavní soud tím nezpochybňuje existenci problému s kapacitou na konkrétních školách, zjevně však v současné době nejde o situaci srovnatelnou s tou, která byla vyvolána masivní uprchlickou vlnou v důsledku války na Ukrajině a jejíž zvládnutí vyžadovalo radikální, k ústavním právům patrně i méně šetrná opatření, kdy stát neměl dostatečný časový prostor kapacity škol upravit. Za této situace nemůže Ústavní soud záměr zákonodárce (umožnit ředitelům škol v kooperaci se zřizovateli zcela vyloučit ukrajinské děti z řádného zápisu a potažmo ze školní docházky na dané základní škole) kvalifikovat jako legitimní.
3. K námitce porušení práva na přístup ke vzdělání
88. Namítá-li navrhovatelka porušení samotného práva na přístup ke vzdělání, Ústavní soud nepřehlédl, že vedlejší účastníci v této souvislosti poukazují na konkrétní případy z praxe, kdy se ukrajinské děti nevzdělávají vůbec, protože se jim nepodařilo nalézt základní školu, která by je přijala, nicméně příčinu toho spatřuje spíše v masivním přílivu dětí v důsledku války na Ukrajině, a potažmo v nedostatečné kapacitě školských zařízení v některých částech České republiky, jakož i ve složité životní situaci toho kterého dítěte, nicméně napadená ustanovení (v případě jejich aplikace) ji mohou učinit ještě složitější, a tím přístup ke vzdělání ztížit.
89. Současně má Ústavní soud za to, že z čl. 33 odst. 1 a 2 Listiny nelze obecně vyvodit, že by zakládal právo dítěte na přijetí na určitou školu, byť to v principu předpokládá § 36 odst. 5 školského zákona, neboť mohou nastat objektivní důvody, které tomu brání. Stát pak může své ústavní povinnosti dostát tím, že dítěti zajistí základní vzdělání na jiné srovnatelné škole, zde míněno ve škole v přiměřené dojezdové vzdálenosti. Zákon č. 67/2022 Sb. přitom v § 2 obsahuje mechanizmus, který má zajistit, aby i dítě z dotčené skupiny bylo k základnímu vzdělání přijato. Uvedeného práva se však lze dovolat v individuálních případech, nezajistí-li stát účinný přístup ke vzdělání (např. tím, že nedostojí své povinnosti umístit dítě do základní školy, případně tak učiní, avšak dítě takovou školu nebude s to reálně navštěvovat).
IX.
Závěr
90. Ústavní soud uzavírá, že nedospěl k závěru, že by posuzované opatření představovalo prostředek k dosažení deklarovaného cíle (viz bod 83). Rozdílné zacházení je přitom založeno na cizineckém (azylovém) statusu, což v kontextu nynější věci představuje rozlišovací kritérium srovnatelné (pro účely tohoto posouzení) s národností (srov. bod 79). Nelze ani pominout, že dopadá na děti, které navíc (jako uprchlíci) tvoří zvlášť zranitelnou skupinu (srov. bod 73), a rozdílné zacházení postihuje nejcitlivější oblast vzdělávání, tedy vzdělávání základní (srov. bod 71). Byť přístup k tomuto vzdělání posuzované opatření zásadně neomezuje, ve svém důsledku ho činí obtížnějším, a i když nejde o fatální překážku (jakou může být např. školné), nelze pominout, že dopadá na osoby, jejichž situace je složitější než u majority (se kterou se zachází příznivěji). Takový znevýhodňující přístup, jehož důsledkem může být nežádoucí a z hlediska ústavnosti neakceptovatelná segregace [srov. bod 80], sotva koresponduje se zájmem společnosti na co největší integraci ukrajinských dětí. Nelze současně pominut sociální rovinu dané věci, kdy stát na straně jedné deklaruje nutnost integrace, a zároveň ukrajinské děti z většinové společnosti vyčleňuje. Tím dochází i k jejich stigmatizaci, jež může mít negativní dopady na psychiku dětí (i jejich rodičů). Jak také upozorňuje např. organizace EDUin, o. p. s., ve "Vyjádření k dvojím zápisům do základních škol pro ukrajinské žáky" z ledna 2025, horší dostupnost škol spolu s nižší adaptabilitou některých ukrajinských rodin může být příčinou horší docházky (str. 2) a v krajním případě i toho, že se takové dítě ocitne mimo vzdělávací systém. Zákonodárce napadenými ustanoveními tak zasáhl do oblasti, kde má pro rozdílné zacházení velmi úzký prostor. Ztížil tím dotčeným osobám výkon základního práva na vzdělání, ač šlo o děti a navíc uprchlíky, tedy o osoby zvláště zranitelné, a to z důvodu, který lze pro oblast základního vzdělávání kvalifikovat jako tzv. "podezřelý", jenž je za daných okolností obdobou kritérií obsaženým v čl. 3 odst. 1 Listiny.
91. Ústavní soud tak uzavírá, že napadenými ustanoveními došlo k porušení ústavního principu rovnosti a zákazu diskriminace zakotvených v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s porušením práva na přístup ke vzdělání podle čl. 33 odst. 1 a 2 Listiny. Z tohoto důvodu je podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil.
92. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, vyhověl mu však fakticky, když o návrhu na zrušení napadených ustanovení rozhodl v nejkratší možné době. Takto postupoval s ohledem na § 36 odst. 4 školského zákona, podle kterého má povinnost zákonný zástupce přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce v době od 15. ledna do 15. února kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, a tudíž bylo třeba rozhodnout před tímto termínem.
93. Podle § 58 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy, vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak (čl. 89 odst. 1 Ústavy). V posuzované věci Ústavní soud rozhodl, že nález je vykonatelný již uplynutím dne jeho vyhlášení. Učinil tak z důvodu, aby předešel situaci, že se nestane vykonatelným ještě před výše uvedeným termínem zápisu podle školského zákona, a to by obvyklé stanovení vykonatelnosti nálezu až jeho publikací ve Sbírce zákonů nezaručilo. Z § 12 odst. 9 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že akt (derogační nález) musí být vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv neprodleně po učinění požadavku na jeho vyhlášení, nejpozději však do 30 dnů, a právě v důsledku této mezní lhůty by přitom nemuselo být zaručeno, že nález bude vyhlášen včas [obdobně např. nález ze dne 14. 6. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 10/22 (N 71/112 SbNU 132; 183/2022 Sb.)].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. prosince 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu