6. Jak vyplývá z bodu 34. odůvodnění nálezu, v průběhu třetího čtení návrhu zákona došlo dne 26. 7. 2023 v čase 12:30 k ukončení rozpravy předsedkyní Poslanecké sněmovny, a to s odkazem na schválený návrh koaličního poslance J. Jakoba na "pevné datum hlasování". V okamžiku ukončení rozpravy do ní přitom bylo prokazatelně přihlášeno ještě 36 poslanců, z toho dva s faktickou poznámkou (viz snímek informační tabule v jednacím sále Poslanecké sněmovny dne 26. 7. 2023 v čase 12:30, zdroj: https://videoarchiv.psp.cz). (následuje snímek informační tabule - pozn. AO ÚS)
7. Podle § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Sněmovny platí, že předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci. Jde bezpochyby o kogentní ustanovení, které znemožňuje rozpravu "předčasně" uzavřít, jsou-li do ní ještě přihlášeni řečníci (shodně viz TETOUROVÁ, E. In SYLLOVÁ, J. a kol. Jednací řád Poslanecké sněmovny. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 372). Jde ostatně o zásadní rozdíl oproti prvorepublikové právní úpravě obsažené v § 48 odst. 2 zákona č. 325/1920 Sb., o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění, ve znění účinném do 8. 6. 1948, která umožňovala usnést se předčasně na ukončení rozpravy - i poté však mohl "mluvit hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu".
8. Problematikou "předčasného" ukončení rozpravy ve třetím čtení v návaznosti na předcházející schválení návrhu tzv. pevného okamžiku hlasování, se Ústavní soud zabýval v nálezu ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 26/16 (N 227/87 SbNU 597; 8/2018 Sb.). V něm posuzoval ústavnost ukončení rozpravy při projednávání návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb, ačkoliv do rozpravy ještě byli přihlášeni poslanci (bod 57. a násl. odůvodnění). Dělo se tak v situaci, kdy od zahájení prvního čtení návrhu zákona v Poslanecké sněmovně do okamžiku jeho schválení ve třetím čtení uplynulo takřka 7 měsíců, a jen projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně trvalo 9 jednacích dnů (z toho třetí čtení v 5 dnech), přičemž tehdejší parlamentní většina poukazovala na rozsáhlé obstrukce opozice. Podruhé se Ústavní soud zabýval touto otázkou v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/23 (lex Babiš II), kdy došlo k "předčasnému" ukončení rozpravy ve třetím čtení v reakci na Ústavním soudem deklarované obstrukce (bod 171. odůvodnění) spočívající mimo jiné v rozsáhlém podávání návrhů na doplnění pořadu schůze, opakované žádosti o přestávku na poradu opozičního poslaneckého klubu a více než půlhodinové projevy opozičních poslanců. V obou nálezech dospěl Ústavní soud k jednoznačnému závěru o rozporu takového postupu s § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 26/16, bod 63. odůvodnění, a sp. zn. Pl. ÚS 41/23, bod 173. odůvodnění). S ohledem (především) na specifické okolnosti zmíněné v předchozím bodu však v obou těchto nálezech uzavřel, že nešlo o vadu ústavní intenzity, která by založila důvod pro zrušení zákona. Ve věci posuzované Ústavním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 26/16 Ústavní soud dále poukázal na to, že mimo jiné vzhledem k celkové délce projednávání návrhu zákona neshledal, že "by došlo k porušení práv opozice či principů demokratického právního státu na poli parlamentního práva obecně, resp. v takto tvrzené intenzitě" (bod 58. odůvodnění). Právní úprava přijatá (byť při porušení § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nadto nebyla pro adresáty nikterak překvapivá, s návrhem zákona o evidenci tržeb byla seznámena odborná i laická veřejnost. Ani ve druhé věci (nález sp. zn. Pl. ÚS 41/23) nepřistoupil Ústavní soud ke zrušení zákona navzdory porušení § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny pro zásadní obstrukce opozice, a zdůraznil, že "proti používaným obstrukčním metodám nebylo možné se v reálném čase zbývajícím do konce volebního období přiblížit k ukončení rozpravy vyčerpáním seznamu přihlášených řečníků, jak to předvídá § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Sněmovny. Bez přijetí usnesení o pevném hlasovacím čase by tak sněmovní většina nebyla v rozporu s čl. 6 Ústavy schopna prosadit svou většinovou vůli" (bod 176. odůvodnění).
9. V nyní posuzované věci není pochyb o tom, že postup spočívající v ukončení rozpravy ve třetím čtení, ačkoliv do ní ještě byli přihlášeni poslanci, představuje porušení § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Vzhledem k právnímu názoru vyslovenému v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/16 si této skutečnosti v době projednávání návrhu zákona mohla (a měla) být Poslanecká sněmovna, resp. její předsedkyně při ukončení rozpravy, vědoma. Proto je třeba posoudit, zda se okolnosti projednávání návrhu změnového zákona (především) ve třetím čtení odlišovaly od zákonodárných procesů posuzovaných Ústavním soudem v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 26/16 a sp. zn. Pl. ÚS 41/23, a to způsobem odůvodňujícím závěr o ústavní intenzitě takového pochybení.
10. Z průběhu legislativního procesu v nynější věci je patrné, že délkou trvání se zřetelně odlišuje od projednávání návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb. První i druhé čtení návrhu změnového zákona probíhalo v jednom jednacím dnu, třetí čtení se pak konalo ve 3 dnech, přičemž v rozpravě ke sněmovnímu tisku č. 458 vystoupilo první den "jen" 9 poslanců a posléze byla schůze její předsedkyní přerušena. Další jednací den došlo ještě před vystoupením prvního opozičního poslance k omezení rozpravy na dvakrát 10 minut, což samo o sobě představuje zákonem předvídaný výrazný prostředek k "usměrnění" případných obstrukcí (§ 59 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny). Projednávání návrhu zákona bylo poslední jednací den třetího čtení ukončeno v rozporu s § 66 odst. 1 tohoto zákona po 3,5 hodinách, kdy stihlo v rozpravě vystoupit 14 poslanců. Z porovnání celkového počtu poslanců ve všech třech čteních vyplývá, že z opozičních řad vystupoval zhruba "jen" dvojnásobný počet poslanců oproti počtu poslanců koaličních, což samo o sobě rozhodně nesvědčí o obstrukčním jednání opozice. Nelze opomenout, že i někteří z koaličních poslanců vystupovali v rozpravě opakovaně, a to v celkové délce desítek minut (krátce před "pevným hlasováním" ve 12:30 vystoupil například koaliční poslanec MVDr. Pavel Bělobrádek v čase 12:10 až 12:23). Nynější věc tak není srovnatelná ani s omezením práv opozice při projednávání snížení mimořádné valorizace důchodů ve stavu legislativní nouze (nález sp. zn. Pl. ÚS 30/23), kdy po dobu 95 hodin vystupovali v zásadě pouze opoziční poslanci (bod 24. a 121. odůvodnění), přičemž jen předseda jedné z opozičních stran souvisle hovořil 7 hodin (bod 122. odůvodnění).
11. Nelze popřít, že smyslem a účelem třetího čtení je podle § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny oprava data účinnosti návrhu zákona, legislativně technických chyb, gramatických nebo písemných chyb a úpravy, které vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů. Lze přisvědčit vyjádření Poslanecké sněmovny, resp. "osobnímu vyjádření" její předsedkyně, že velká část opozičních poslanců v průběhu rozpravy omezení vyplývající z výše uvedeného ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny dostatečně nereflektovala. Po seznámení s obsahem stenozáznamů jsem shledal, že přinejmenším ve stejném rozsahu totéž zákonné "omezení" v rozpravě nezohledňovali ani poslanci koaliční. Předsedající přitom ani v jednom případě nevyužila možnosti odejmout poslanci odchylujícímu se od projednávané věci slovo (§ 59 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny). Především vzhledem ke zcela zásadnímu pozměňovacímu návrhu MUDr. Víta Kaňkovského, který by bylo možné vnímat z pohledu opozičních poslanců i adresátů zákona o důchodovém pojištění, jako do jisté míry překvapivý, lze považovat za legitimní zájem opozice vyjádřit se též k úpravám plynoucím z tohoto pozměňovacího návrhu (to se týká i účinnosti změnového zákona, kterou část opozičních poslanců podrobovala kritice). Uvedené platí tím spíše, pokud došlo (byť plně v souladu s § 95 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) ke zkrácení lhůty k zahájení třetího čtení návrhu zákona na "minimálně přípustných" 7 dnů. Vzhledem k této skutečnosti a značné legislativní složitosti zákona o důchodovém pojištění, dané rovněž jeho četnými novelizacemi, nelze automaticky předpokládat, že dalších 36 přihlášených poslanců by se k návrhu zákonu z hledisek vymezených v § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny nevyjádřilo.
12. V návaznosti na předchozí bod nelze přitom opomenout ani to, že byť by každý z 36 přihlášených poslanců hypoteticky využil maximální řečnickou dobu 10 minut, rozhodně by to neúměrně nezasáhlo do pravidla politického rozhodování vycházejícího z vůle většiny (čl. 6 Ústavy), natož, aby postup opozice mohl znemožnit přijetí zákona v daném volebním období. V tom se nynější věc zřetelně odlišuje od nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/23. Ve světle východiska uvedeného výše v bodu 4. in fine, je třeba brát zřetel i na to, že omezení práv opozičních poslanců (ve zjevném rozporu s § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) v průběhu posledního jednacího dne třetího čtení již nebylo možné zhojit v další fázi legislativního procesu. Přitom návrh změnového zákona nebyl projednáván ve stavu legislativní nouze (naproti tomu srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 30/23), která by vyžadovala značnou promptnost přijetí navržené úpravy (§ 99 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).
13. V průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně jsem (rozdílně od výše uvedených nálezů) neidentifikoval ani zásadní "obstrukční jednání" opozice, například v podobě mnohahodinových přednesů na změnu programu, opakovaných zjevně účelových návrhů na přerušení projednávání, předkládání stovek pozměňovacích návrhů apod. Lze sice uvést, že ve třetím čtení předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO JUDr. Alena Schillerová, Ph.D. navrhla přerušení projednávání, návrh na přerušení však padl také od koaličních poslanců MUDr. Víta Kaňkovského, Mgr. Ondřeje Lochmana, Ph.D. a Jana Jakoba (viz hlasování č. 29 až 31 dne 26. 7. 2023). Přestože Poslanecká sněmovna, resp. její předsedkyně, ve vyjádření hovoří o jednání "obstrukčního až destrukčního charakteru" ze strany opozice, z vyjádření není ani nepřímo patrné, v čem přesně je toto "obstrukční" či "destrukční" jednání spatřováno. Vláda pak ve svém vyjádření uvedla, že se "necítí být povolána k tomu, aby hodnotila ústavní relevanci navrhovateli namítaných vad legislativního procesu", a ani z jejího vyjádření není patrné, v čem přesně mají spočívat opoziční obstrukce. Na dokreslení kontextu stran tvrzených obstrukcí opozice ve třetím čtení lze uvést, že předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob navrhl na jednání dne 26. 7. 2023 v čase 12:09, tedy krátce před "pevným hlasováním na 12:30", které sám navrhl, opakování druhého čtení podle § 95 odst. 2 in fine zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny [viz hlasování č. 38, byť návrh padl patrně v návaznosti na předchozí slova poslankyně Lucie Šafránkové (SPD)].
14. Ústavní soud přitom (v návaznosti na výše uvedená východiska) výslovně připustil již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/23, že § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je jednou z možných konkretizací svobody poslanců účastnit se parlamentní rozpravy a jejich rovnosti vyplývající už z čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 22 Listiny (bod 170. odůvodnění), jinými slovy, že jeho porušení může za určitých situací vést k vadě zákonodárného procesu ústavní intenzity, odůvodňující zrušení takto přijatého zákona. K této situaci podle mého názoru v posuzované věci došlo. Jak vyplývá z uvedených zjištění, ukončení rozpravy v rozporu s § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny představovalo především vzhledem k a) absenci zásadních obstrukcí opozice v průběhu třetího čtení, b) celkové délky legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, c) zásadního pozměňovacího návrhu k novelizaci § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a čl. III změnového zákona (účinnost) s přihlédnutím ke zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením návrhu zákona, d) dalším aspektům odlišujícím nynější věc od nálezů sp. zn. Pl. ÚS 26/16 a sp. zn. Pl. ÚS 47/23 (viz výše), svévolný postup, který nepřiměřeně a bezdůvodně zasáhl do práv opozičních poslanců coby politické "menšiny" ve smyslu čl. 6 Ústavy.
15. Nerozhodl-li Ústavní soud v nynější věci, vzhledem k výše uvedeným okolnostem, proti porušení § 66 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny derogačním nálezem, nejenže fakticky popřel východisko plynoucí z bodu 170. odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 41/23, ale především parlamentní většině vyslal jasný signál, že může v jakékoliv situaci bezdůvodně a svévolně ukončovat rozpravu, byť jsou do ní ještě přihlášeni poslanci, přičemž toto vědomé porušování výše uvedeného ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zůstane bez odezvy. Tímto postupem Ústavní soud nejen ignoroval ústavní zásadu, že státní moc lze uplatňovat pouze způsobem a v mezích stanovených zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), ale především rezignoval na své postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a učinil obsoletním § 68 zákona o Ústavním soudu (povinnost Ústavního soudu zkoumat, zda byl zákon přijat předepsaným způsobem), představující provedení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
16. Jen pro úplnost dodávám poznámku k bodu 173. odůvodnění tohoto nálezu, v němž se odkazuje na vyjádření poslance MUDr. Víta Kaňkovského. Text odkazovaného příspěvku totiž obsahuje jeho přiznání, že pozměňovací návrh vlastně ani nepsal a že si ho vyžádalo ministerstvo. Teprve po této zásadní informaci následuje poslancovo zklamání z praxe orgánů státní správy, na které reaguje odůvodnění nálezu v bodu 174.
17. Z výše uvedených důvodů nesouhlasím s výrokem nálezu a jeho odůvodněním, Ústavní soud měl návrhu skupiny poslanců vyhovět a napadený zákon nálezem zrušit.
V Brně 4. června 2025
Josef Fiala