Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Philip Morris ČR a.s., sídlem Vítězná 1, Kutná Hora, zastoupené advokátkou JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA, sídlem Staroměstské náměstí 88/10, Mladá Boleslav, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 148/2025-39 ze dne 11. 2. 2026 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 1 Af 7/2023-946 ze dne 18. 6. 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a Generálního ředitelství cel jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se obrací na Ústavní soud už počtvrté v obdobné věci. Řízení pod sp. zn. III. ÚS 510/26 a IV. ÚS 2166/25 se týkala pochybení stěžovatelky při dopravě tabáku z daňového skladu v Pardubicích do daňového skladu v Itálii. Stěžovatelka nezahrnula do elektronického průvodního dokladu (e-AD) veškerý dopravovaný tabák, a proto jí byla doměřena spotřební daň a byla shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 135q odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních. Řízení pod sp. zn. I. ÚS 2764/25 a nynější věc se týkají nezahrnutí 210 000 kusů cigaret do e-AD při dopravě do daňového skladu v Nizozemsku. Rozdíl je podobně jako v prvních dvou citovaných řízeních v tom, že stížnost pod sp. zn. I. ÚS 2764/25 směřovala proti rozhodnutím ohledně doměření daně, nynější stížnost směřuje proti rozhodnutí o přestupku.
2. Ústavní soud všechny tři dosavadní ústavní stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Vzhledem k tomu, že se z ústavněprávního pohledu tato věc v podstatě neodlišuje od předchozích, Ústavní soud nevidí důvod, proč nyní rozhodnout jinak. Odlišnost nezpůsobuje ani fakt, že stěžovatelka navrhovala položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, neboť s tímto návrhem se Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku ústavně konformně vypořádal, když vysvětlil, proč je daná otázka výkladu jasná (tzv. acte clair; viz bod 46 napadeného rozsudku).
3. Také nynější ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná - napadené rozsudky nevykazují žádné ústavněprávní nedostatky. Správní soudy zřetelně vysvětlily, že možnost státu sledovat a kontrolovat přepravu zboží v režimu podmíněného osvobození od daně - tj. základní účel aplikované právní úpravy - může být narušen již jen v důsledku chybného uvedení množství vybraných výrobků. Nelze tedy připustit, aby byly v režimu podmíněného osvobození od daně přepravovány vybrané výrobky v množství, které neodpovídá e-AD. Argument, že šlo pouze o administrativní chybu a přístup soudů je formalistický, proto neobstojí.
4. Ústavní soud tak stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 510/26, kde jsou důvody zjevné neopodstatněnosti detailněji rozebrány.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu