Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti WASHSALON s.r.o., IČ 07480504, sídlem Poděbradská 433/65, Praha 9, právně zastoupené Mgr. Martinem Křížem, advokátem, sídlem Davidovičova 1675/4, Praha 9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. června 2026 č. j. 98 C 347/2025-39, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníka řízení a Barbory Novákové, jako vedlejší účastnice řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 8 odst. 2, a čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 15. 6. 2026 č. j. 98 C 347/2025-39 byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici částku ve výši 9 900 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 6 619 Kč. Ve sporu šlo o to, že vedlejší účastnice odstoupila od smlouvy a žádala po stěžovatelce vrácení uhrazené částky, což stěžovatelka neučinila. Obvodní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice odstoupila od smlouvy v zákonné lhůtě, řádně, včas a v souladu s obchodními podmínkami stěžovatelky, a má tak nárok na vrácení ceny, kterou stěžovatelce zaplatila.
3. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že obvodní soud porušil zásadu předvídatelnosti a nedal stěžovatelce možnost se vyjádřit k jeho pohledu na věc. Také se dopustil mimořádného excesu, opomenul bez odůvodnění rozhodné skutečnosti a prezentoval právní názor, který je nesprávný a porušující základní zásady a principy soukromého práva. Rozhodnutí dále dle stěžovatelky není přezkoumatelné a přesvědčivé, racionální ani logické. Obvodní soud pro své rozhodnutí nezjistil dostatečně skutkový stav a nezabýval se odpovídajícím způsobem všemi tvrzeními a námitkami stěžovatelky.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Stěžovatelka napadá rozhodnutí obvodního soudu, které se týká v součtu částky 16 519 Kč, což je peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13, body 29 až 33). Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí zásadní. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů. To neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu.
6. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít výjimečně ústavněprávní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatelka si je bagatelnosti sporu vědoma, nicméně její argumentace nedává posuzované věci potřebný ústavněprávní rozměr. Stěžovatelka v podstatě rozporuje právní posouzení věci obvodním soudem, nicméně Ústavní soud nelze stavět do pozice odvolací instance. Ústavní soud může z hlediska základních práv stěžovatelky pouze konstatovat, že odůvodnění rozsudku obvodního soudu je logické, opírá se o zjištěné skutečnosti, je srozumitelné a přezkoumatelné, neboť je z něj zcela jednoznačně seznatelné, jakými úvahami a konkrétními zákonnými ustanoveními byl obvodní soud při svém rozhodování veden. Postup obvodního soudu nelze hodnotit jako svévolný, žalobou se komplexně zabýval a stěžovatelce v odůvodnění vysvětlil, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Ústavní soud v postupu obvodního soudu neshledal žádné závažné vady.
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu