Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Michalem Varmužou, advokátem, sídlem Kozinova 21/2, Šumperk, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 253/2025-443 ze dne 18. 3. 2026 a výrokům III, IV a VIII rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 40 P 242/2022-370 ze dne 16. 4. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti výroku II bodu 3) rozsudku krajského soudu, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a dále a) nezletilé B. B., b) C. C., c) D. D., d) E. E. a e) F. F. a f) G. G. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Stěžovatelce se náhrada nákladů zastoupení pro řízení před Ústavním soudem nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí ve specifikovaném rozsahu. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Současně navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí v části, v níž jí byla uložena povinnost nahradit České republice náklady řízení za znalecký posudek, případně v dalších částech, v nichž by výkon rozhodnutí mohl vést k nenapravitelnému zásahu do práv stěžovatelky a nezletilé vedlejší účastnice, což Ústavní soud podle obsahu vyhodnotil tak, že navrhuje odklad vykonatelnosti výroku II bodu 3) rozsudku krajského soudu, jímž jí byla uložena povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 37 976 Kč do 31. 12. 2026.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Šumperku ("okresní soud") napadeným rozsudkem mimo jiné svěřil nezletilou vedlejší účastnici a) ("nezletilá") do společné péče vedlejších účastníků e) a f), jejích prarodičů z otcovy strany (napadený výrok III), upravil asistovaný styk nezletilé se stěžovatelkou v rozsahu jedné hodiny každé třetí úterý v měsíci (napadený výrok IV) a uložil každému z rodičů nahradit státu na nákladech řízení 25 317 Kč (napadený výrok VIII).
4. K odvolání stěžovatelky a dalších účastníků Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("odvolací soud") rozsudek okresního soudu ve výrocích III a VI potvrdil (výrok I). Výrokem II změnil výroky IV a VIII rozsudku okresního soudu tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilou za přítomnosti doprovázející organizace každé úterý v sudém kalendářním týdnu od 14:00 do 15:00 hodin [bod 1)] a telefonicky každý čtvrtek od 17:00 hodin po dobu deseti minut [bod 2)]; současně změnil rozhodnutí o nákladech řízení státu a uložil každému z rodičů zaplatit 37 976 Kč do 31. 12. 2026 [bod 3)]. Konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka nejprve obecně předesílá, že jí soudy prakticky zcela vyloučily ze života dcery, aniž by aktuálně a odborně ověřily její současný zdravotní stav, aniž by se řádně vypořádaly s konkrétními námitkami proti jedinému znaleckému posudku, na kterém soudy vystavěly svá rozhodnutí, a aniž by posoudily méně invazivní možnosti zachování a obnovy vztahu matky a nezletilé dcery. Své námitky konkretizuje následovně:
6. Zaprvé namítá, že obecné soudy rozhodly na základě neaktuálního a zpochybněného znaleckého posudku PhDr. Petra Šišáka, který nadále považovaly za stěžejní podklad, ačkoli proti němu vznesla konkrétní námitky. Znalec podle ní neuvedl, jakými metodami dospěl k závěrům o bludech a halucinacích, nezabýval se užívanými léky a nezohlednil účinky depotní medikace ani stanovisko ošetřujícího psychiatra. Soudy se s těmito námitkami nevypořádaly a nevyslechly MUDr. Jiřího Kováře.
7. Zadruhé, soudy nevyhodnotily zásadní změnu jejího zdravotního stavu. Ze zprávy MUDr. Jiřího Kováře ze dne 8. 2. 2026 podle stěžovatelky plyne, že je od září 2024 ve velmi dobré a dlouhodobé remisi bez výkyvů, pravidelně dochází k aplikaci depotního léčiva, není nebezpečná sobě ani okolí a je schopna znovu pečovat o dceru. Soudy si podle ní měly vyžádat revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie a vyslechnout MUDr. Kováře.
8. Zatřetí tvrdí, že výsledná úprava styku v rozsahu přibližně dvou hodin osobního styku a čtyřiceti minut telefonického kontaktu měsíčně ji fakticky vylučuje ze života nezletilé a nelze ji považovat za skutečné zachování rodinného života. Soudy podle ní neměly incident z roku 2024 mechanicky promítnout do rozhodování v roce 2026, kdy již byla doložena dlouhodobá remise a pravidelná depotní léčba.
9. Začtvrté namítá, že odvolací soud selektivně pracoval se zprávou PhDr. Jiřího Smejkala a s postojem OSPOD. OSPOD se při jednání nejprve připojil k návrhu na nový znalecký posudek a navrhl, aby se týkal také nezletilé; zachování restriktivního režimu navrhl až poté, co odvolací soud další dokazování zamítl. Odvolací soud podle stěžovatelky ze zprávy PhDr. Smejkala převzal pouze pasáže podporující zachování tohoto režimu, nikoli informaci, že psycholog navrhoval nové posouzení jejího zdravotního stavu.
10. Zapáté namítá, že PhDr. Šišák je znalcem z oboru psychologie, nikoli psychiatrie, přesto činil závěry o léčbě schizofrenie, riziku relapsu a účincích medikace; není ani specialistou na dětskou psychologii, přesto vyšetřoval nezletilou a hodnotil její psychický stav.
11. Zašesté stěžovatelka namítá nerovné a nepřiměřené hodnocení pečujících osob. U ní soudy zdůraznily rizika vyplývající ze staršího znaleckého posudku, zatímco výhrady téhož znalce vůči prarodičům, zejména vedlejší účastnici f) relativizovaly s odkazem na faktický stav a stabilitu prostředí.
12. Zasedmé považuje za nepřiměřenou a nedostatečně odůvodněnou povinnost nahradit státu polovinu nákladů znaleckého posudku. Poukazuje na výši svého invalidního důchodu, povahu opatrovnického řízení a na to, že posudek byl opatřen v zájmu nezletilé, nikoli v jejím soukromém majetkovém sporu. Navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí v části týkající se těchto nákladů, případně i v dalších částech, v nichž by výkon rozhodnutí mohl vést k nenapravitelnému zásahu do práv stěžovatelky a nezletilé. Žádá též náhradu nákladů svého právního zastoupení před Ústavním soudem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu a výroku III rozsudku okresního soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
14. K přezkumu výroků IV a VIII rozsudku okresního soudu však Ústavní soud není příslušný, neboť tyto výroky byly změněny rozsudkem odvolacího soudu a Ústavní soud nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno a nahrazeno (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23 ze dne 24. 1. 2024, bod 7).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v projednatelné části zjevně neopodstatněná.
16. Ústavní soud zastává k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech zdrženlivý postoj. Rozhodování v této citlivé oblasti je především věcí obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe posoudit skutkové okolnosti věci a přijmout rozhodnutí odpovídající zejména zájmům nezletilých dětí (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014). Ústavní soud zkoumá zejména to, zda soudy postupovaly v nejlepším zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, zda vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a zda své závěry přezkoumatelně a logicky odůvodnily (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014, body 16 a 17).
17. Trávení společného času je jedním ze základních prvků rodinného života rodiče a dítěte. Jakékoli omezení péče či styku proto musí sledovat nejlepší zájem dítěte, vycházet z konkrétních prokázaných okolností a být přiměřené. Asistovaný styk v rozsahu jedné hodiny za dva týdny je zcela minimální. Shledají-li soudy závažné okolnosti odůvodňující takové omezení, mají zároveň zásadně uvést výhled jeho možného budoucího rozšíření. Za mimořádných okolností však může takto omezený styk dočasně obstát i bez výslovně stanoveného výhledu, vyžaduje-li nejlepší zájem dítěte jeho ochranu a stabilizaci jeho poměrů (srov. nález sp. zn. II. ÚS 894/25 ze dne 30. 7. 2025, body 31 až 37, a usnesení sp. zn. III. ÚS 151/26 ze dne 26. 3. 2026, body 30 až 35).
18. Podstatnou částí námitek stěžovatelka brojí proti zjištěnému skutkovému stavu a hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku a aktuálních zpráv o jejím zdravotním stavu, jakož i proti rozsahu provedeného dokazování. Ústavnímu soudu však nepřísluší přehodnocovat důkazy ani nahrazovat skutkové závěry obecných soudů vlastními. Zkoumá pouze, zda mají skutková zjištění dostatečnou oporu v provedených důkazech, zda soudy neopomenuly rozhodné důkazy a zda jejich hodnocení není svévolné. Takové pochybení v projednávané věci neshledal.
19. Závěry obecných soudů nespočívají pouze na incidentu z května 2024 a znaleckém posudku PhDr. Šišáka. Okresní soud vyšel také z lékařských zpráv, zpráv OSPOD a školy, sdělení Policie ČR, záznamu o výjezdu zdravotnické záchranné služby, výpovědí účastníků a pohovorů s nezletilou (srov. body 13 až 21 rozsudku okresního soudu). Odvolací soud dokazování doplnil zejména aktuálními zprávami OSPOD, školy, doprovázející organizace, PhDr. Smejkala a MUDr. Kováře (viz bod 9 rozsudku odvolacího soudu).
20. Neobstojí proto tvrzení, že soudy zdravotní stav stěžovatelky neposoudily aktuálně nebo že odvolací soud pominul lékařskou zprávu MUDr. Kováře. Odvolací soud z ní zjistil, že se zdravotní stav stěžovatelky dostal do velmi dobré a dlouhodobé remise, která od září 2024 trvá bez výkyvů, a tuto změnu promítl do rozšíření asistovaných kontaktů a úpravy telefonického styku. Sama tato skutečnost však nevyvrací ostatní zjištění o výchovných kompetencích stěžovatelky, důsledcích jejího dřívějšího jednání pro nezletilou a průběhu jejich kontaktů. Odvolací soud také vysvětlil, proč znalecký posudek nepovažoval za neúplný či nevěrohodný ani další dokazování za potřebné; aktuální stav nezletilé a průběh kontaktů zachycovaly zejména zprávy PhDr. Smejkala a doprovázející organizace. Posudek PhDr. Šišáka tedy nebyl jediným podkladem rozhodnutí. S požadavky plynoucími ze stěžovatelkou odkazovaného nálezu sp. zn. III. ÚS 299/06 ze dne 30. 4. 2007 proto nejsou napadená rozhodnutí v rozporu (srov. body 8 až 10 a 12 rozsudku odvolacího soudu).
21. Také výrazně omezený styk se opírá o více vzájemně souvisejících důvodů. Ze zprávy PhDr. Smejkala odvolací soud zjistil, že nezletilá po matce teskní, současně však vykazuje známky emoční deprivace a vztahové nejistoty a téma matky je pro ni vysoce zatěžující. Asistované kontakty nejsou snadno zvládnutelné ani pro stěžovatelku a telefonické kontakty nelze dostatečně strukturovat a ochranně regulovat. Odvolací soud přesto četnost asistovaných kontaktů zvýšil a telefonický styk upravil. Úprava proto není založena pouze na abstraktní obavě z relapsu onemocnění stěžovatelky (srov. body 9 a 10 rozsudku odvolacího soudu).
22. Nynější věc se tím liší od věci řešené nálezem sp. zn. II. ÚS 894/25, v níž odvolací soud nahradil soudem prvního stupně předpokládaný přechod k neasistovanému styku časově neomezeným asistovaným stykem, aniž stanovil další výhled, přičemž pro takové omezení nebyly zjištěny dostatečně závažné okolnosti. V projednávané věci je omezení založeno na konkrétních zjištěních o psychickém stavu a aktuálních potřebách nezletilé i o průběhu jejích kontaktů se stěžovatelkou. Přiléhavější jsou proto závěry usnesení sp. zn. III. ÚS 151/26, podle nichž může zcela minimální asistovaný styk za mimořádných okolností dočasně obstát, vyžaduje-li nejlepší zájem dítěte ochranu před dřívějším excesivním jednáním rodiče a stabilizaci jeho poměrů. Ústavní soud však současně zdůraznil provizorní povahu takového řešení a potřebu jeho dalšího přezkoumávání (body 30 až 35 odkazovaného usnesení).
23. Dílčí výhradu lze mít k tomu, že odvolací soud s odkazem na nemožnost rozumně určit budoucí vývoj situace dítěte a zejména zdravotního stavu stěžovatelky nenastínil alespoň základní výhled dalšího vývoje styku nebo okolnosti, za nichž by bylo možné uvažovat o jeho rozšíření či změně formy. Požadavek na definitivní, stabilní a dlouhodobé řešení poměrů nezletilé nelze vykládat jako neměnnost přijaté úpravy; odvolací soud ostatně výslovně uvedl, že rozhodnutí vydává s výhradou změny poměrů. Bylo by proto vhodnější, kdyby rozhodné podmínky možné změny uvedl výslovně. Z odůvodnění jeho rozsudku je však lze dovodit alespoň implicitně.
24. Jde zejména o další trvání stabilizovaného zdravotního stavu stěžovatelky bez výkyvů, průběh kontaktů bez dalšího zatěžování nezletilé, respektování odborných doporučení a potřeb nezletilé a její postupnou stabilizaci. Ústavní soud přihlédl také k tomu, že napadenými rozsudky byly poměry po incidentu z května 2024 meritorně upraveny poprvé, zatímco předchozí úpravy péče a styku byly pouze předběžné. Nešlo tedy o zamítnutí opakovaného návrhu na rozšíření styku po delší době jeho bezproblémového průběhu a trvající remise. Čím déle však bude zdravotní stav stěžovatelky uspokojivý a čím lépe bude styk plnit svou vztahovou funkci, tím obtížněji bude možné zachování nynějšího režimu ospravedlnit. Význam může mít i narůstající věk nezletilé a s ním spojená schopnost chránit se po stránce emoční i fyzické. Opatrovnický soud proto musí další vývoj bedlivě sledovat a při změně poměrů zvážit úpravu péče i styku tak, aby perspektiva rozšíření styku a obnovy běžného vztahu matky a dcery nebyla pouze iluzorní (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 151/26, body 33 a 34).
25. Opodstatněná není ani námitka selektivního zachycení stanoviska OSPOD a zprávy PhDr. Smejkala. Odvolací soud vyšel z podstatného obsahu zpráv, které měl k dispozici a vysvětlil, jak je hodnotil spolu s ostatními důkazy a proč další dokazování nepovažoval za potřebné. Ani tvrzené připojení OSPOD k návrhu na doplnění dokazování či doporučení PhDr. Smejkala k novému posouzení jejího zdravotního stavu samy nezpochybňují zjištění o aktuálním stavu nezletilé a průběhu kontaktů s matkou. I kdyby tato vyjádření při jednání zazněla, na uvedeném závěru by nic nezměnila; vyžádání zvukových záznamů proto nebylo potřebné.
26. Ani námitka nerovného hodnocení osob přicházejících v úvahu pro péči není opodstatněná. Soudy připustily, že vedlejší účastníci c) a d) nejsou ideálními pečovateli, přihlédly však k péči poskytované od září 2024, prospívání nezletilé, stabilitě jejího prostředí a posunu v přístupu pečujících osob. Současně vysvětlily, proč nepovažovaly za vhodnou péči otce, manžela stěžovatelky ani její matky. Nešlo tedy o nerovné hodnocení, nýbrž o zohlednění odlišných poměrů jednotlivých osob a fungování zvoleného uspořádání (srov. body 17 a 21 rozsudku okresního soudu a body 10 až 12 rozsudku odvolacího soudu).
27. Konečně není opodstatněná ani námitka proti nákladům řízení státu. Odvolací soud vyšel z výše invalidního důchodu stěžovatelky a příjmu jejího manžela a poukázal na zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň manželů. Celkové poměry obou rodičů promítl do lhůty k plnění do 31. 12. 2026 (viz bod 14 rozsudku odvolacího soudu). Závěr, že stěžovatelka nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a je proto podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu povinna nahradit část nákladů znaleckého dokazování, není svévolný. Povaha opatrovnického řízení použití tohoto ustanovení sama o sobě nevylučuje.
28. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
29. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti výroku II bodu 3 rozsudku odvolacího soudu, protože tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
30. Stěžovatelka dále navrhuje, aby jí byla výjimečně přiznána náhrada nákladů právního zastoupení, neboť pobírá invalidní důchod třetího stupně a obecné soudy zásadním způsobem zasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Tento návrh Ústavní soud obsahově posoudil jako návrh, aby náklady zastoupení hradil stát podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nikoli jako návrh na přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 4 téhož zákona (k rozlišení obou institutů srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 375/26 ze dne 25. 3. 2026, body 22 a 23). Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze rozhodnout, že náklady zastoupení hradí stát pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. Tato podmínka splněna není, a proto Ústavní soud stěžovatelce náhradu nákladů právního zastoupení nepřiznal (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 975/25 ze dne 5. 3. 2026, bod 15).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu