Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky PaedDr. Ladislavy Nitsch, zastoupené Mgr. Josefem Bedečem, advokátem, sídlem Chebská 80/52, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2026 č. j. 10 Co 261/2026-143, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2026 č. j. 10 Co 261/2026-143 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2026 č. j. 10 Co 261/2026-143 se ruší.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci návrhu stěžovatelky vůči vedlejšímu účastníkovi na nařízení předběžného opatření Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozhodnutím odmítl jako opožděně podané odvolání stěžovatelky proti unesení Okresního soudu v Sokolově (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 7. 2026 č. j. 11 Nc 7012/2026-98 v souladu s § 218a a § 218c občanského soudního řádu. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že usnesení okresního soudu bylo stěžovatelce (resp. jejímu právnímu zástupci) doručeno dne 7. 7. 2026, lhůta pro podání odvolání tak skončila dne 22. 7. 2026, přičemž odvolání stěžovatelky opatřené platným podpisem advokáta bylo do e-mailové schránky okresního soudu doručeno až dne 23. 7. 2026, 00:00:57, tedy opožděně. K tomu krajský soud odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21 (ST 53/108 SbNU 297, č. 402/2021 Sb.), podle kterého je třeba včasnost elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu posuzovat podle okamžiku, kdy podání dojde soudu, nikoli podle okamžiku, kdy je podatelem odesláno.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení a namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že krajský soud ignoroval jí předložené důkazy, z nichž plyne, že odvolání proti usnesení okresního soudu podala včas. Uvádí, že zprávou zaslanou prostřednictvím elektronické pošty dne 22. 7. 2026 v 23:56 hod. označenou v názvu "ke spis. zn. 11 Nc 7012/2026 - odvolání" a opatřenou uznávaným elektronickým podpisem advokáta bylo podáno její odvolání. V reakci na to obdržela dne 23. 7. 2026 v 00:03 hod. automatickou zprávu označenou jako "Potvrzení o doručení podání s běžným číslem 36708/2026", dle jejíhož obsahu bylo odvolání doručeno dne 23. 7. 2026 v 00:00:57 hod. Poukazuje na to, že není zřejmé, z jakého důvodu vznikla prodleva cca 5 minut mezi odesláním odvolání a jeho doručením okresnímu soudu a že k doručení dané zprávy (odvolání) na server Ministerstva spravedlnosti České republiky došlo dne 22. 7. 2026 v 23:56:23 hod. Je proto přesvědčena, že lhůta pro podání odvolání byla zachována a že následné technické zpoždění při zpracování zprávy uvnitř justičního systému nemůže jít k její tíži. Krajský soud podle ní ve věci nesprávně aplikoval závěry stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21 a ignoroval její argumentaci a předložené důkazy, čímž porušil její ústavně zaručená práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces.
III.
Vyjádření účastníka řízení
4. Ústavní soud si za účelem posouzení věci vyžádal předmětný spis okresního soudu a vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníka řízení a MUDr. Andreje Farkaše (coby vedlejšího účastníka řízení), aby se k ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřili.
5. Krajský soud toliko opětovně odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21 a na odůvodnění svého rozhodnutí.
6. MUDr. Andrej Farkaš zaslal Ústavnímu soudu vyjádření k ústavní stížnosti, které však nebylo sepsáno prostřednictvím advokáta. Obecně platí, že zašle-li vedlejší účastník vyjádření bez právního zastoupení, Ústavní soud ho zpravidla písemně vyzve, aby si advokáta zvolil a ve stanovené lhůtě předložil řádnou plnou moc a vyjádření sepsané advokátem. Neodstraní-li vedlejší účastník ve stanovené lhůtě nedostatek právního zastoupení, Ústavní soud k jeho samostatnému podání (vyjádření) při rozhodování vůbec nepřihlíží a nahlíží na něj, jako by nebylo podáno. MUDr. Andrej Farkaš však ve svém vyjádření výslovně uvádí, že si je vědom § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který stanoví povinné zastoupení advokátem, ale že si vzhledem ke svým finančním možnostem nemůže náklady tohoto zastoupení dovolit. S ohledem na toto vyjádření považuje Ústavní soud za nadbytečné vyzývat MUDr. Andreje Farkaše k odstranění uvedené vady a má za to, že MUDr. Andrej Farkaš nevyužil možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal.
7. S ohledem na skutečnost, že se krajský soud se ve svém přípisu k věci nijak nevyjádřil a pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, nezasílal Ústavní soud jeho přípis stěžovatelce k replice.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 17. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1342/24).
10. Ústavní soud dospěl po posouzení věci k závěru, že podmínky pro jeho kasační zásah byly splněny, neboť odmítnutí odvolání stěžovatelky ze strany krajského soudu z důvodu opožděnosti představuje zásah do práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
V. a) Obecná východiska
11. Základní součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny i v čl. 6 Úmluvy. Toto právo není absolutní, ale podléhá některým zákonným omezením, jež jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva (viz již shora zmíněné stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21).
12. Ohledně funkce a významu procesních lhůt v právním řádu vyplývá z judikatury Ústavního soudu, že smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení neurčitosti při uplatňování práv, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích a urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů (viz nález ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 2025/19 (N 71/99 SbNU 383). Stanovené procesní lhůty vymezují časový úsek pro provedení procesního úkonu účastníkem řízení [srov. nález ze dne 13. 1. 2000 sp. zn. III. ÚS 236/99 (N 5/17 SbNU 35)].
13. Pravidla formálních postupů a lhůty, které je třeba dodržet při podání opravného prostředku nebo žádosti o soudní přezkum, mají zajistit řádný výkon spravedlnosti a naplnění zásady právní jistoty. Dodržování formalizovaných zákonných postupů je nezbytné, neboť omezuje libovůli soudu a zajišťuje rovnost zbraní účastníků řízení, efektivní rozhodnutí sporu v přiměřené lhůtě a respekt k soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 4. 2018 ve věci Zubac proti Chorvatsku, č. 40160/12).
14. Na druhou stranu přepjatý formalismus (či "procesní cynismus") v postupu soudů je v rozporu s požadavkem zajištění efektivního a faktického přístupu k soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 11. 2002 ve věci Běleš a ostatní proti České republice, č. 47273/99).
15. Problematikou elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu se zabývalo plénum Ústavního soudu již ve shora zmíněném stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21, ve kterém postavilo najisto, že včasnost e-mailového podání je v souladu s ústavně konformním výkladem § 40 odst. 4 soudního řádu správního a § 57 odst. 3 občanského soudního řádu třeba posuzovat podle okamžiku předání (dojití) do dispozice soudu, nikoli k okamžiku jeho odeslání. Zdůraznilo rovněž, že elektronické podání učiněné prostřednictvím e-mailu je třeba odlišovat od ostatních "privilegovaných" způsobů podání, se kterými je spojeno beneficium zachování lhůty ještě dříve, než se podání fakticky dostane k soudu, a že nezaručuje-li zákonná úprava odpovídající kvalitu podání prostřednictvím e-mailu, zachování lhůty spojené pouze s okamžikem odeslání e-mailu by vedlo k ohrožení řádného výkonu spravedlnosti.
16. Okamžikem předání (dojití) podání do dispozice soudu je podle pléna Ústavního soudu v případě e-mailového podání okamžik, kdy je e-mailová zpráva dodána do e-mailové schránky soudu, resp. kdy bylo podání detekováno na prvním e-mailovém serveru, za který nese odpovědnost stát. Od tohoto okamžiku účastník řízení nemůže ovlivnit další osud svého podání. Ústavní soud ve stanovisku rovněž výslovně konstatoval, že prvním e-mailovým serverem typicky bude příslušný e-mailový server Ministerstva spravedlnosti a že povinností soudu je učinit příslušné kroky směřující k zjištění přesného okamžiku předání (viz body 68. a 69. stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21).
V. b) Aplikace obecných východisek na posuzovaný případ
17. V nyní posuzované věci Ústavní soud z vyžádaného spisu okresního soudu zjistil, že právní zástupce stěžovatelky podal dne 22. 7. 2026 v 23:56 hod. prostřednictvím e-mailu odvolání proti usnesení okresního soudu. V reakci na to stěžovatelka obdržela dne 23. 7. 2026 v 00:03 hod. automatickou zprávu, podle které bylo odvolání doručeno dne 23. 7. 2026 v 00:00:57 hod. (viz č. l. 116 spisu okresního soudu).
18. Pro vyloučení pochybností se stěžovatelka obrátila na svého poskytovatele elektronických služeb s žádostí o sdělení podrobností o okamžiku doručení předmětné zprávy (odvolání) na cílový server Ministerstva spravedlnosti České republiky. Poskytovatel elektronických služeb (FORPSI) stěžovatelce dne 23. 7. 2026 sdělil, že k doručení dané zprávy na cílový server Ministerstva spravedlnosti České republiky došlo dne 22. 7. 2026 v 23:56:23 hod. Tuto skutečnost stěžovatelka sdělila podáním doručeným okresnímu soudu dne 23. 7. 2026, k němuž přiložila výpis z odchozího SMTP logu poskytovatele její e-mailové schránky (viz č. l. 130 spisu okresního soudu).
19. Krajský soud se však uvedeným tvrzením stěžovatelky a okamžikem doručení odvolání proti usnesení okresního soudu blíže nezabýval, nepřihlédl ke stěžovatelkou předloženému důkazu o okamžiku doručení odvolání na cílový server Ministerstva spravedlnosti, ani za dané sporné situace neučinil příslušné kroky směřující ke zjištění přesného okamžiku doručení odvolání. Svůj postup navíc nijak neodůvodnil, toliko bez dalšího uzavřel, že odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu bylo do e-mailové schránky okresního soudu doručeno až dne 23. 7. 2026, 00:00:57, tedy opožděně. Za daných okolností nelze takový postup krajského soudu z ústavněprávního hlediska akceptovat.
VI.
Závěr
20. Odmítl-li krajský soud napadeným usnesením bez dalšího odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu jako opožděně podané, postupoval v rozporu se zákonem, poněvadž podle dosavadních skutkových zjištění nelze vyloučit, že stěžovatelka podala odvolání včas, neboť v posuzovaném případě je rozhodující, kdy bylo podání detekováno na prvním e-mailovém serveru, za který nese odpovědnost stát, jímž je příslušný e-mailový server Ministerstva spravedlnosti. V důsledku toho porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a usnesení krajského soudu zrušil.
21. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť měl za to, že od něj nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. října 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu