Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem, se sídlem Koliště 55, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2026, č. j. 16 Co 227/2025-207, a proti výroku II rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. července 2025, č. j. 10 Nc 50035/2024-179, 10 P a Nc 283/2024, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení, a B. B. a nezletilého C. C. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Okresní soud ve Znojmě rozhodl v červenci 2025 tak, že se (v té době dvanáctiletý) nezletilý svěřuje do péče matky (stěžovatelka) a otci (zletilý vedlejší účastník) se stanovuje s účinností od 1. 7. 2024 povinnost přispívat na jeho výživu částkou 250 euro měsíčně. Pokud jde o dlužné výživné, rozhodl soud tak, že otec je povinen částku ve výši 2 950 euro za období od 1. 7. 2024 do 28. 7. 2025 povinen uhradit ve dvou splátkách, a to 1 500 euro do 5 měsíců a 1 450 euro do 10 měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rodiče nezletilého přestali koncem roku 2023 vést společnou domácnost na Slovensku, matka se odstěhovala do České republiky. Po skončení školního roku se nezletilý se souhlasem otce přestěhoval za matkou a začal navštěvovat českou základní školu. Otec se se synem vídá sporadicky, zpočátku si pravidelně telefonovali, později telefonický kontakt ustal. O styk se synem má zájem, nechce jej však vtahovat do problémů mezi ním, matkou a babičkou (matkou stěžovatelky). Rodiče nalezli v řízení shodu na režimu péče o nezletilého, neshodli se ale na výši výživného.
2. Soud prvního stupně zjistil odůvodněné potřeby nezletilého s tím, že se jedná o běžné výdaje na školu, stravné a dojíždění do školy. Volnočasové aktivity nezletilý aktuálně neměl. Nezletilý žije s matkou v domě, který je ve vlastnictví babičky, jež hradí veškeré náklady na bydlení. Matce byl přiznán částečný invalidní důchod pro neurologické a psychiatrické onemocnění. Pobírá cca 6 200 Kč měsíčně, má občasný přivýdělek. Finančně a materiálně ji podporuje její matka, částečně pak také místní komunita věřících. Matka má dluh u zdravotní pojišťovny na Slovensku celkem ve výši 1 313 euro, nyní jej nesplácí. Její zdravotní stav je proměnlivý, bývá často unavená, nesmí se přetěžovat. Ráda by pracovala na zkrácený pracovní úvazek.
3. Proti rozsudku okresního soudu v rozsahu výroku stanovujícího běžné a dlužné výživné (výrok II) podali odvolání oba rodiče. Zatímco matka namítala, že výživné bylo otci stanoveno příliš nízké, otec usiloval o snížení měsíčního výživného. Stěžovatelka tvrdila, že okresní soud nezjistil správně příjmy otce, který je ani řádně nedoložil, pominul příjmy přijímané v hotovosti, měl vycházet z tzv. sankčního určení výživného. Reálné příjmy otce musejí být vyšší. Soud prvního stupně nezohlednil ani limitované možnosti matky na zajištění vlastních příjmů a skutečné možnosti otce z hlediska výdělečné a příjmové. Navrhla, aby bylo výživné na nezletilého zvýšeno na částku 600-800 euro měsíčně, počínaje dnem 1. 7. 2024.
4. Otec ve svém odvolání poukázal na vysoký životní standard matky, navrhl, aby odvolací soud výživné snížil na částku 150 euro měsíčně a aby upravil i dlužné výživné. Vyloučil, že by disponoval příjmy, které uvádí matka. Je vyučen a v regionu, kde bydlí, je v jeho věku nemožné najít práci s příjmem, který dovodil soud. Drobné příjmy ve výši 200 euro měsíčně si vydělá díky prodeji vajíček a konání drobných pomocných prací pro přátele. Platby v hotovosti nepřijímá a své příjmy nezkresluje. Jeho příjem je uvedený v čistém, není plátcem DPH. Při svém příjmu není schopen platit ani odvody do sociální pojišťovny ani důchodové pojištění, což by dělal, pokud si dokázal vydělat víc. Po celou dobu, kdy u něj matka žila, neměla žádný příjem, otec byl nucený se zadlužit, aby zabezpečil chod rodiny, zejména vysoký životní standard matky nezletilého. Pozemek, který má ve vlastnictví, použil jako zástavu k půjčce 25 000 euro. Matka, i když pobírá částečný invalidní důchod, by měla by schopná obstarávat si část svých příjmů prací.
5. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") jako soud odvolací doplnil dokazování účastnickými výpověďmi obou rodičů, fakturami svědčícími o příjmech otce v roce 2025, jakož i soupisem měsíčních částek, kterými otec odpracovává svůj dluh, a dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně důvodné, zatímco odvolání matky důvodné není. Výrokem I tedy změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že otci stanovil povinnost platit od 1. 7. 2024 výživné ve výši 200 euro. Nedoplatek na výživném pro období od 1. 7. 2024 do 28. 2. 2026 stanovil na 450 euro splatných do tří dnů od právní moci rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka podává ústavní stížnost proti výroku II rozsudku okresního soudu a výroku I krajského soudu, kterými bylo rozhodnuto o výši běžného a výši dlužného výživného vedlejšího účastníka. Podle stěžovatelky porušují základní práva nezletilého (a potažmo i její) dle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
7. Stěžovatelka namítá vadné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci, jež má intenzitu protiústavnosti. Soudy nezohlednily prakticky nulovou péči otce o nezletilého (naposledy se viděli v srpnu 2025) ani jeho právo na elementární finanční zabezpečení. Nevzaly v úvahu ani sníženou pracovní schopnost matky v důsledku invalidity (o 50 %). Nedůvodně přenesly vyživovací povinnost na matku stěžovatelky (která ji a nezletilého finančně podporuje). Odvolací soud bez řádného odůvodnění uvěřil otci, jehož deklarované příjmy nejsou věrohodné, přestože měl vycházet z potenciality příjmů podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku a příp. uplatnit sankční určení výživného. Stanovení výživného není v souladu s nejlepším zájmem nezletilého.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Dospěl k závěru, že v části, v níž ústavní stížnost napadá výrok II rozsudku okresního soudu, který následně změnil krajský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
9. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv nezletilého a potažmo i jejích vlastních a domáhá se proto jejich zrušení (takto je rovněž formulován petit ústavní stížnosti a totéž vyplývá i z jejího obsahu). V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že problematice procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se již v minulosti opakovaně věnoval. Jak vyplývá z jeho rozhodovací praxe, rodič je oprávněn jednat za nezletilé dítě v řízení před Ústavním soudem, a tedy i podat za něj ústavní stížnost, pouze v situaci, kdy mezi nimi nehrozí střet zájmů [srov. nález ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217)]. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem, v němž naopak dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (usnesení ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 307/21). Z tohoto důvodu se Ústavní soud věnoval pouze posouzení porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a nikoliv nezletilého. S ohledem na posouzení ústavní stížnosti (viz níže) nezletilému neustanovoval pro řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky kolizního opatrovníka.
10. Ve zbylém rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud zdůrazňuje, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování rodinněprávních věcí, včetně rozhodnutí o výživném. Toto rozhodování je doménou obecných soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav, přepočítávat výši výživného apod. Rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zruší jen tehdy, jsou-li neústavní [např. nálezy ze sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 17, sp. zn. IV. ÚS 2884/22, bod 27).
12. Ústavní soud vyšel z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu obecných soudů a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí ani postup obecných soudů nepředstavují žádný z výše zmiňovaných excesů a nejsou tudíž protiústavní.
13. Krajský soud nerozhodl o změně výše výživného svévolně, své rozhodnutí ústavně konformním způsobem zdůvodnil. Uvedl konkrétní skutková zjištění, která jej vedla k závěru, že námitky otce jsou důvodné a výše stanoveného výživného dle rozsudku okresního soudu byla nadhodnocená (soud vycházel z hrubého potenciálního příjmu). Konkrétně vymezil i kritéria, podle nichž postupoval, aby nově stanovil běžné výživné (bod 10). Z napadeného rozhodnutí je rovněž zřejmé, jaké úvahy odvolací soud vedly ke stanovení rozhodného příjmu otce, jež vyplývají z vícero listinných důkazů i účastnické výpovědi otce. Lze připustit, že odvolací soud pro posouzení aktuálně dosahovaných příjmů neprovedl důkaz daňovým přiznáním otce za rok 2025, lhůta pro jeho podání je však dle slovenských předpisů stanovena na 31. 3. 2026, přičemž napadené rozhodnutí bylo vydáno 4. 3. 2026. Do spisu je nicméně založena tabulka s přehledem dosavadních příjmů a výdajů za rok 2025 (č. l. 131). Doporučující tabulku Ministerstva spravedlnosti vzal odvolací soud taktéž v úvahu a uvedl, proč se od ní v posuzované věci odchýlil (ku prospěchu stěžovatelky, s ohledem na její zdravotní omezení). Zohlednil i zdravotní stav otce, který jej v práci částečně limituje. Podle takto vymezených hledisek stanovil odpovídajícím způsobem i dlužné výživné a zohlednil rovněž již zaplacenou část dluhu i běžného výživného dle výše v intencích rozsudku okresního soudu (bod 11). Přehlédnout nelze ani to, že i stěžovatelka má v určitém rozsahu zachovány výdělkové možnosti, byť samozřejmě limitované zdravotním omezením vyplývajícím z částečného invalidního důchodu. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí krajského soudu se opírá o odůvodnění, z něhož jasně vyplývají úvahy, kterými se soud při změně výroku o výživném řídil.
14. Ústavní soud připomíná, že pokud stěžovatelka zpochybňuje správnost zjištění skutkového stavu věci nebo nesprávnou interpretaci příslušných zákonných ustanovení, přisuzuje Ústavnímu soudu roli další přezkumné instance, která mu nenáleží. Stěžovatelkou tvrzená pochybení by musela být natolik závažná (excesivní), že by představovala nepřípustný zásah do jejích základních práv. Taková pochybení však Ústavní soud neshledal.
15. Ústavní soud shrnuje, že napadenému rozhodnutí krajského soudu, ani jemu předcházejícímu řízení, není z hlediska ústavnosti co vytknout.
V. Závěr
16. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zčásti pro svou nepříslušnost dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu