Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky E. H., zastoupené Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou, sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 17,44/2026-731 ze dne 4. června 2026, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. Š. a nezletilé R. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka (matka) tvrdí, že stížností napadeným usnesením došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil, a to spolu s usneseními č. j. 54 Co 340,341,342/2025-511 ze dne 18. prosince 2025 a č. j. 54 Co 312/2025-435 ze dne 25. listopadu 2025. Těmi Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o jmenování Městské části X jako kolizního opatrovníka nezletilé vedlejší účastnici (dcera) pro vykonávací řízení, z nichž napadené rozhodnutí vzešlo. Tento rušící návrh matka odůvodňuje tím, že tato rozhodnutí týkající se jmenování opatrovníka s ohledem na judikaturu Ústavního soudu nemohla napadnout samostatně.
2. Dcera (nyní ve věku 12 let) a její tehdy nezletilý bratr byli svěřeni do péče matky rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 33 P 1/2024-109 ze dne 19. dubna 2024 (rozsudek z dubna 2024), vedlejšímu účastníkovi (otec) byl určen styk s dcerou v liché čtvrtky od vyzvednutí dcery ze školy do 18.00 hodin a v sudých týdnech od pátku 18.00 hodin do pondělního rána do odvedení do školy.
3. Otec se poté za nedodržení styku na podzim 2024 domáhal výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce. Matce byla uložena pokuta 3 000 Kč za každý zmařený styk. Matka rozhodnutí napadla ústavní stížností, které Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. III. ÚS 2595/25 ze dne 12. března 2026. Později podal otec další návrhy na výkon rozhodnutí styků. V řízení o nich bylo vydáno napadené rozhodnutí i obě rozhodnutí, jejichž zrušení se matka domáhá spolu s napadeným rozhodnutím. Konkrétně: O návrhu na výkon rozhodnutí za nedodržení styků za září 2025 rozhodl obvodní soud usnesením č. j. 33 P 1/2024-518, 33 P a Nc 20/2025 ze dne 5. prosince 2025; matce uložil pokutu 10 000 Kč za každý nedodržený styk (celkem 30 000 Kč). O návrhu na výkon rozhodnutí za nedodržení styků za říjen až počátek listopadu 2025 rozhodl obvodní soud usnesením č. j. 33 P 1/2024-580, 33 P a Nc 20/2025 ze dne 23. ledna 2026 a matce uložil pokutu ve výši 8 000 Kč za každý neuskutečněný styk (celkem 40 000 Kč). Městský soud napadeným usnesením k odvolání matky usnesení o uložení pokuty z listopadu 2025 i ledna 2026 potvrdil a uložil matce povinnost nahradit otci náklady řízení.
4. Městský soud posoudil podmínky pro realizaci styku a přístup otce k představám a přání dcery, přičemž vycházel z průběhu styku o letních prázdninách 2025. Vzal v potaz pohovor s dcerou z listopadu 2025. Dále za tím účelem vyslechl svědkyni, z jejíž výpovědi měl za prokázané, že komunikace mezi dcerou a otcem a jeho přítelkyní probíhala normálně bez známek napětí. Uzavřel, že přítomnost partnerky nemá na průběh styku negativní vliv, styk proběhl bez excesů, sama dcera jej negativně nehodnotila, ani otec nemá na nerealizaci styků po skončení prázdnin podíl. Městský soud matce vytkl, že nevynaložila adekvátní úsilí ke změně postoje dcery. Matčiny návrhy na výslech psycholožek dcery zamítl, neboť nebyly podstatné pro posouzení dostatečnosti motivace dcery matkou. Ztotožnil se s výší pokuty uložené obvodním soudem, jelikož první pokuta nevedla matku ke splnění povinnosti. Uložil matce povinnost umožnit otci náhradní styk.
5. Ústavní soud zjistil dotazem na obvodní soud, že ten usnesením ze dne 11. března 2026 zahájil z moci úřední (bez návrhu) řízení o změnu poměrů a řízení o uložení dohledu nad výchovou dcery. Dne 3. července 2026 pak vydal rozsudek, jímž změnil rozsudek z dubna 2024 ve výroku I tak, že dceru svěřil do celoroční péče matky a rodičům uložil povinnost využít odbornou pomoc zaměřenou na nastavení rodičovské spolupráce a obnovení kontaktu dcery s otcem. Současně určil navykací režim pro kontakt dcery s otcem (prvních pět setkání asistovanou formou, poté dvakrát po třech setkáních s mírným rozšířením a od ledna 2027 péče otce podle rozsudku z dubna 2024, s tím, že prázdninová úprava se podle rozsudku z dubna 2024 o prázdninách 2026 neužije). Rozhodl o výživném pro dceru a jejího bratra. V neposlední řadě stanovil dohled nad výchovou dcery s frekvencí podávání zpráv dvakrát ročně. Rozsudek určil předběžně vykonatelným. Tento rozsudek byl napaden odvoláním. Do doby vydání rozsudku podal otec 38 samostatných návrhů na výkon rozhodnutí za nerealizované kontakty.
6. Matka v ústavní stížnosti namítá, že závěry obecných soudů nemají oporu v provedeném dokazování a jsou projevem libovůle. Městský soud přehlíží dceru jako subjekt řízení a její opakovaně a dlouhodobě projevované důvody pro odmítání styku s otcem v rozporu s nálezy sp. zn. III. ÚS 1318/22 ze dne 12. června 2023, sp. zn. II. ÚS 2355/22 ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. II. ÚS 2489/15 ze dne 13. října 2015, a matce přičítají zjevnou neochotu otce vytvořit dceři vhodné podmínky ke styku. Dcera je tak nucena ke styku s otcem pod tíhou ekonomických sankcí vůči matce. Městský soud se navíc ani nevypořádal s dopadem násilného nucení dcery ke stykům s otcem na vztah matky a dcery. Obecné soudy přitom podle matky nedefinovaly, co je v tomto konkrétním případě adekvátní motivací. Matka považuje za absurdní, že sám soud neví, jak má adekvátní motivace vypadat, současně ale zamítne návrh na výslech odborníků z oboru pedopsychologie. Přístup k matce je tak v přímém rozporu s požadavkem na řádné a přesvědčivé odůvodnění ve smyslu nálezu sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. května 2022 a sp. zn. II ÚS 3573/18 ze dne 19. března 2016.
7. Způsob, jakým se městský soud vypořádal s vlivem otce na průběh kontaktů podle pokynu z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2595/25 ve věci její předchozí stížnosti, považuje matka za povrchní. Shrnuje vyjádření dcery při jednotlivých pohovorech se soudci a má za to, že otec nereflektuje pocity dcery a stále docházel před školu i přes dceřino odmítání, nevyhověl jejímu přání a netrávil s ní čas jeden na jednoho, ale pouze za přítomnosti své přítelkyně. Matka tvrdí, že soud vůči ní přistupuje selektivně a zachází s ní nerovně. Ve vztahu k motivaci dcery matkou vychází z pohovoru s dcerou, jenž má za jediný objektivní podklad o tom, jak matka dceru motivuje. Při zjišťování toho, jak dceru motivuje ke styku otec, vychází soud ze svědeckých výpovědí.
8. V části, v níž soud uložil matce pokuty za čtvrteční styk, považuje matka rozhodnutí za zcela svévolné, když si má otec vyzvednout dceru ze školy bez asistence matky. Uzavírá proto, že je to otec, kdo má činit aktivnější kroky, nikoli je delegovat na matku.
9. Konečně matka formuluje výhrady vůči působení kolizního opatrovníka. Podle matky opatrovník nikdy nereagoval na přání dcery trávit čas s otcem bez jeho partnerky tím, že by na otce apeloval. Naopak opatrovník prosazoval násilné přizpůsobení se dcery situaci a její přání a potřeby ignoroval. Matka proto nepovažuje jednání opatrovníka za činěné v nejlepším zájmu dcery a má za to, že je čas jmenovat opatrovníka, který bude k věci přistupovat individuálně a nebude vystavovat dceru systémovému týrání. Proto napadá i rozhodnutí městského soudu, jimiž potvrdil jmenování Městské části X opatrovníkem.
10. Ústavní stížnost proti napadenému usnesení je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ní.
11. Pokud jde o tu část stížnosti, kterou stěžovatelka navrhuje zrušení usnesení městského soudu o potvrzení jmenování opatrovníka, je již ze samotné stížnosti zřejmé, že jde o návrh, ve vztahu ke kterému předpoklady řízení nejsou splněny. Sama stěžovatelka zmiňuje, že stížnost proti jmenování procesního kolizního opatrovníka není přípustná (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 61/25 ze dne 12. listopadu 2025), to ale trvá i po vydání rozhodnutí, kterým skončí řízení, pro které byl opatrovník jmenován. K ústavním stížnostem rodiče proti rozhodnutí o jmenování opatrovníka jeho nezletilému dítěti se pak Ústavní soud v poslední době vyjádřil podrobněji například v usnesení sp. zn. III. ÚS 2006/26 ze dne 27. srpna 2026. Přezkum ze strany Ústavního soudu se soustředí na konečná pravomocná rozhodnutí a posuzuje je komplexně, včetně postupů, které jim předcházely a vyústily do něj (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3697/19 ze dne 26. května 2020, body 23 a 24). K námitkám matky tak Ústavní soud přihlíží při přezkumu napadeného usnesení.
12. Dítě má právo, aby udržovalo s oběma rodiči pravidelný osobní kontakt, a rodiče mají právo i odpovědnost za jeho péči a výchovu. Tomu odpovídá pozitivní závazek státu, aby přijal vhodná opatření včetně těch donucovací povahy, zvlášť pokud rodič maří kontakt dítěte s druhým rodičem. Taková opatření mají za cíl jediné: obnovit soužití rodiče s dítětem a umožnit výkon práva na nerušený rodinný život (komplexně k této problematice nález sp. zn. II. ÚS 2423/24 ze dne 21. května 2025). Tento účel plní též nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty.
13. Soudy ale nesmí ukládat pokuty mechanicky. Musí pečlivě posoudit, proč se styky neuskutečnily a co bylo příčinou jejich zmaření. Civilní soudy musí zkoumat všechny okolnosti případu včetně jeho kontextu. Ne každé porušení vykonatelného rozhodnutí vyžaduje, aby stát vždy a za každých okolností reagoval uložením pokuty. Je nutné individuálně posoudit okolnosti každého porušení. Zároveň je třeba zohlednit širší souvislosti, které ukazují na dlouhodobé neuskutečňování předávání dětí, nikoli na jednotlivé výjimečné případy, které by bylo možné považovat za omluvitelné (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2966/25 ze dne 21. ledna 2026, bod 18 a tam citovaná judikatura). Soud musí zkoumat, zda existovaly objektivní překážky bránící splnění povinnosti; jejich existenci musí tvrdit a prokazovat povinný rodič (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1938/25 ze dne 26. srpna 2025, bod 31). Městský soud těmto požadavkům dostál.
14. Ve stručnosti, matka opírá svou stížnostní argumentaci o názor dítěte (dostatečně emociálně a rozumově vyspělého) a jeho přání se s otcem nestýkat. Tento názor a přání má jistě důležitou a nepominutelnou roli při rozhodování, zda lze vůbec rodiči uložit pokutu za nerealizované kontakty. Podstatně nižší váhu matka ale chybně přisuzuje tomu, jakou roli při motivaci a podpoře dítěte ve vztahu k otci v nastalé situaci má ona sama jako pečující rodič.
15. Adekvátní výchovné působení (pečujícího) rodiče je nosnou linkou nálezové judikatury Ústavního soudu k ukládání pokut za neuskutečněné styky (srov. již nálezy sp. zn. III. ÚS 3462/14 ze dne 13. října 2015, bod 13, sp. zn. II. ÚS 3573/18 ze dne 19. března 2019 a další navazující judikatura), a to i v případech, že dítě styk s druhým rodičem odmítá. Posuzování přání dítěte a jeho odmítání kontaktu s jedním z rodičů má zásadně souvislost rovněž s přístupem pečujícího rodiče. U dětí mladšího věku nelze automaticky dovozovat, že trvání na realizaci soudem stanoveného styku i proti vůli dítěte je v rozporu s jeho nejlepším zájmem, jelikož ve věku dvanácti let je stále možné na dítě výchovně působit a citlivým způsobem formovat jeho postoje ke druhému rodiči (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 776/26 ze dne 15. dubna 2026, bod 21).
16. Obvodní soud výslechem matky zjistil, že matka dceru motivuje tak, že jí sdělí informaci o existenci rozsudku a nutnosti rozsudek dodržovat, čtvrteční styky matka dceři pouze připomíná. Takový postup matky neměl za dostatečný a adekvátní ani městský soud, který rovněž zohlednil, že matka s otcem nespolupracuje a nereaguje na SMS zprávy. Městský soud tak nevycházel pouze z pohovoru s dcerou, jak tvrdí matka, ale z dalších důkazů o komunikaci rodičů. Proto Ústavní soud nepovažuje za nijak nepřiměřené a v rozporu s ústavně zaručenými právy matky, že se městský soud ztotožnil s obvodním soudem, že úsilí matky adekvátní nebylo (bod 22). Právě naopak - matka na svou výchovnou roli rezignuje, rozhodnutí o styku ponechává na dceři a její negativní stanovisko přijímá jako konečné. Ač rodič neodpovídá za výsledek, je v těchto případech stěžejní, jaké úsilí pečující rodič vyvine.
17. Není ani pravdou, že soudy matce nijak nevysvětlily, co je v jejím případě adekvátním působením. Obvodní soud dal matce jasná vodítka (bod 9 usnesení ze dne 5. prosince 2025), jak přistupovat k její rodičovské roli, vedení dítěte, stanovování hranic a požadavku na jejich dodržování. V neposlední řadě jí doporučil odbornou pomoc, kterou předjednal opatrovník dcery, což městský soud podpořil. Současně z odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně plyne, co městský soud matce vytýká, že matka nečiní nebo činí nedostatečně (spolupráce s otcem, reakce na zprávy otce, zajištění možnosti rozhovoru otce s dcerou při osobním předání, ochrana pouze vlastního vztahu s dcerou, a ne práva dcery zachovat si vztah i s otcem).
18. Ústavní soud připomíná (nález sp. zn. II. ÚS 1938/25 ze dne 26. srpna 2025, bod 38), že zajištění styku či předání dětí druhému rodiči musí být pro pečujícího rodiče prioritou. Jednotlivá porušení nelze posuzovat izolovaně, ale vždy v kontextu celého vývoje věci, zejména s ohledem na jejich opakovanost, délku trvání a postoj povinného rodiče k výkonu jeho povinností. Systematické a dlouhodobé nepředávání dětí druhému rodiči může postupem času mít nezvratné důsledky na vztah dítěte s rodičem, se kterým v danou dobu nežije. O to přísnější musí být požadavky na tvrzení a prokázání případných překážek, které nejsou jednorázového charakteru.
19. Ústavní soud proto rovněž přihlížel k tomu, že jde o druhý a třetí výkon uložením pokut za neuskutečněné styky, přičemž již v prvním rozhodnutí obecné soudy matce vytkly, že nevyvíjí zjevnou a odpovídající snahu motivovat dceru ke styku.
20. Oba rodiče jsou zodpovědní za řešení odcizení dítěte od jednoho z rodičů. Jistě i na straně otce mohl být v období, za nějž obecné soudy pokutu uložily, prostor pro zlepšení. Matka však svou roli - bez ohledu na postoj otce k potřebám dcery - podcenila a ani nijak netvrdila, natož aby prokázala, jaké prostředky či vhodnou strategii ona sama volila, aby dceři (jako rodič, který ji zná a zná její prožívání) pomohla na vztahu s oběma rodiči pracovat. Ústavní soud proto nemá za to, že by se městský soud dopustil pochybení ústavněprávní relevance spočívající v nerovném zacházení s matkou nebo opomenul důkazy k postoji každého z rodičů, když zamítl důkazní návrh matky výslechem nebo zprávami odborníků k aktuálnímu postoji dcery a motivaci dcery psycholožkami.
21. Matka dále namítá povrchnost posouzení podílu otce na tom, že se styky neuskutečnily. Ústavní soud považuje za podstatné, že městský soud zvažoval roli a působení otce, v němž nespatřoval exces či nevhodné chování vůči dceři, zjišťoval přítomnost strachu či traumatu a objektivní důvody odmítání a tyto okolnosti vyhodnotil na základě znalosti kontextu a vývoje věci. Právní závěry městského soudu z ústavněprávního hlediska obstojí, vycházejí z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jsou srozumitelné, logické a prosté libovůle. Neinterpretuje-li městský soud postoj dcery k dříve realizovanému styku o prázdninách shodným způsobem jako matka, neústavnost rozhodnutí to nezakládá.
22. Ústavní soud proto uzavírá, že městský soud se věcí řádně zabýval, rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Do rozhodnutí se promítá podrobná znalost kontextu a širších souvislostí věci, a to vše při zohlednění zájmu dcery. Ani ve vztahu k pokutě za čtvrteční styky nespatřuje Ústavní soud v závěrech městského soudu nepřípustnou svévoli, neboť stěžejním důvodem, pro něž městský soud pokutu uložil, bylo opětovně nedostatečné adekvátní úsilí rodiče ke změně postoje dcery (a ostatně výše zmíněná nekomunikace matky s otcem), třebaže nedochází k osobnímu předání dítěte mezi rodiči. Napadené rozhodnutí tak nevykazuje žádné ústavněprávní vady.
23. Protože Ústavní soud neshledal argumentaci stěžovatelky důvodnou, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. září 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu