Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Sádovského STAVEBNÁ FIRMA SÁDOVSKÝ, zastoupeného JUDr. Petrem Zajícem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Kadlčákova 1507, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2025, č. j. 23 Cdo 3074/2024-1190, výrokům III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2024, č. j. 74 Co 169/2022-1145, a výrokům II a III rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. dubna 2022, č. j. 3 C 79/2017-748, ve znění opravného usnesení ze dne 21. srpna 2023, č. j. 3 C 79/2017-904, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě jako účastníků řízení a Skládky VHS Jihlava, s. r. o., se sídlem Pávovská 3095/5, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatel uzavřel s vedlejší účastnicí ústní smlouvu o dílo, kterou se pro ni zavázal provést práce na stavbě kanalizace a čističky odpadních vod. Stěžovatel později podal proti vedlejší účastnici žalobu na zaplacení 1 724 451,11 Kč s příslušenstvím z důvodu tří nezaplacených faktur.
2. Okresní soud žalobě zčásti vyhověl a přiznal stěžovateli nárok na 816 885 Kč s příslušenstvím (I. výrok). Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl (II. výrok) a žádnému účastníkovi nepřiznal náhradu nákladů řízení (III. výrok).
3. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve vztahu k přiznání částky 497 684,41 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a zamítnutí části žaloby (IV. výrok). Ve zbylém rozsahu rozhodnutí okresního soudu změnil (III. a VI. výrok) nebo zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (II. a V. výrok).
4. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl. Námitky ohledně zjišťování a výkladu vůle se podle Nejvyššího soudu míjejí s právním posouzením krajského soudu. Jeho rozhodnutí se totiž nezakládá na tom, že se účastníci dohodli na pevné ceně díla již před zahájením jeho provádění, ale že k dohodě o rozšíření díla a pevné ceně dospěli až později. Krajský soud se nedopustil toho, že by následně zjištěnou vůli o pevně stanovené ceně zpětně vztahoval k okamžiku uzavření smlouvy. Závěry krajského soudu nejsou svévolné ani netrpí extrémním rozporem mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Skutkové a procesní námitky nezakládají přípustnost dovolání, protože nepřípustně směřují k přezkumu skutkových závěrů a hodnocení důkazů nebo k nim nebyla vymezena dovolací otázka.
II. Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel podal ve výše uvedeném rozsahu ústavní stížnost proti všem třem soudním rozhodnutím. Stěžovatel považuje tato rozhodnutí za protiústavní z následujících důvodů:
a) Krajský soud chybně posuzoval vůli stran při uzavření smlouvy nikoli k okamžiku jejího uzavření (23. 4. 2015), ale až k pozdějšímu datu (3. 8. a 17. 8. 2015). Krajský soud tuto následně zjištěnou vůli nepřípustně vztáhl zpětně, ačkoli strany již několik měsíců plnily podle původní dohody.
b) Soudy dospěly k závěru o dohodě o pevné ceně na základě výpovědi jednoho svědka a neexistující cenové nabídky z dubna. Závěry krajského soudu o zaslání cenové nabídky v dubnu a přijetí rekapitulace v srpnu neodpovídají dokazování.
c) Soudy legitimizovaly stav, kdy vedlejší účastnice obdržela od vyššího zhotovitele zaplaceno za celé dílo, zatímco stěžovatel nedostal za provedené práce zaplaceno, což zakládá nucenou práci bez protiplnění a rozpor s dobrými mravy.
d) Nejvyšší soud odmítl dovolání formalisticky s odkazem na "pouze skutkové" námitky a neposoudil ústavněprávní přesah námitek. Stěžovatel namítal chybný výklad pravidel pro zjišťování a výklad vůle při uzavírání smlouvy a extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
e) Soudy se dopustily řady procesních pochybení. Soudy bez odůvodnění ignorovaly důkazy, které vyvracejí sjednání pevné ceny a prokazují platnost původního smluvního režimu. Rozhodnutí krajského soudu je vnitřně rozporné, nepřezkoumatelné a překvapivé. Krajský soud v rozporu s pravidly neúplné apelace a koncentrace řízení připustil výslech nového svědka až v odvolacím řízení a po devíti letech od sporných událostí. Krajský soud se svévolně odchýlil od skutkového zjištění okresního soudu, podle něhož žádná dubnová nabídka neexistovala, aniž by dokazování sám zopakoval. Okresní soud neumožnil stěžovateli osobně klást technické otázky svědkovi panu K. T.
III. Posouzení ústavní stížnosti
6. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda obecné soudy rozhodly ústavně souladným způsobem, pokud nevyhověly části uplatněných nároků na zaplacení ceny díla.
7. Posouzení důvodnosti žaloby na zaplacení ceny díla závisí především na hodnocení skutkového stavu a výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží především obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy neporušily stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že jeho ústavně zaručená práva a svobody nebyly porušeny. Obecné soudy stěžovateli řádně vysvětlily, z jakých skutkových okolností vycházely, jakými právními východisky se při posuzování případu řídily a proč stěžovateli nevyhověly. Ústavní soud se proto vyjádří k jeho námitkám jen stručně.
9. Ústavní soud se neztotožňuje s námitkou, že krajský soud chybně posuzoval vůli stran při uzavření smlouvy k pozdějšímu datu, čímž podle stěžovatele následně zjištěnou vůli nepřípustně vztáhl zpětně [námitka a)]. Ústavní soud naopak souhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, podle kterého se tato námitka míjí s právním posouzením věci. Krajský soud "svůj závěr nezaložil na tom, že by mezi účastníky došlo k dohodě o pevně stanoveném rozsahu a pevně stanovené ceně díla již před zahájením jeho provádění [...], nýbrž vyšel z toho, že smluvní strany sice dne 23. 4. 2015 platně sjednaly smlouvu o dílo, neboť dostatečně určitě vymezily předmět díla a jeho cenu (určenou jako cena dle tendrového rozpočtu mínus 15 %), avšak ve dnech 3. 8. 2015 a 17. 8. 2015 došlo k dalšímu projevu vůle, v jehož rámci se smluvní strany dohodly na rozšíření předmětu díla [...] a na stanovení pevné ceny díla v návaznosti na toto rozšíření ve výši 5 568 250,41 Kč" (bod 13 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ústavní soud potvrzuje, že soudy posuzovaly dvoufázový vývoj smluvního vztahu tak, jak v čase reálně probíhal, a nevztahovaly smluvní vůli ze srpna 2015 "zpětně" k dubnu 2015 (body 33 až 37 a body 50 až 51 rozhodnutí krajského soudu).
10. Ústavní soud odmítá i tvrzení, že k závěru o dohodě o pevné ceně soudy dospěly pouze na základě výpovědi jednoho svědka a neexistující nabídky z dubna [námitka b)]. Závěr o této dohodě soudy opřely o ucelený řetězec důkazů - zejména o e-mail ze dne 3. 8. 2015 (body 16, 28, 36 a 50 rozhodnutí krajského soudu), návrh smlouvy ze dne 17. 8. 2015 (body 18, 37 a 50 rozhodnutí krajského soudu), výpověď stěžovatele (body 27g a 28 rozhodnutí krajského soudu) a nabídkový rozpočet (bod 19 rozhodnutí krajského soudu). Nejvyšší soud řádně vysvětlil, že skutkové závěry krajského soudu nejsou svévolné ani v extrémním rozporu s provedenými důkazy (body 14 až 16 jeho rozhodnutí).
11. Obecné soudy stěžovateli vysvětlily, proč není relevantní jeho námitka, že vedlejší účastnice obdržela od vyššího zhotovitele zaplaceno za celé dílo, zatímco stěžovatel zaplaceno za provedené práce nedostal [námitka c)]. Cenové poměry mezi vedlejší účastnicí a vyšším zhotovitelem totiž nemají na ujednání mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí vliv (bod 51 rozhodnutí krajského soudu a bod 87 rozhodnutí okresního soudu).
12. Ústavní soud nesouhlasí s tím, že by Nejvyšší soud odmítl dovolání formalisticky s odkazem na "pouze skutkové" námitky a řádně neposoudil otázku zjišťování a výkladu vůle a rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy [námitka d)]. Nejvyšší soud správně rozlišil mezi právními otázkami, které jsou způsobilé založit přípustnost dovolání, a skutkovým přezkumem, který mu zákon neumožňuje (bod 15 jeho rozhodnutí). Nejvyšší soud se vyjádřil i k námitce o zjišťování a výkladu vůle a řádně vysvětlil, proč se míjí s právním posouzením krajského soudu (body 12 až 13 jeho rozhodnutí). Nejvyšší soud stejně tak posoudil i namítaný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (body 14 až 15 jeho rozhodnutí). Závěry Nejvyššího soudu jsou v tomto ohledu standardní, nevybočují ze zákonného rámce a nejsou formalistické ani jinak protiústavní.
13. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná i ve vztahu ke stěžovatelovým procesním námitkám [námitka e)]. Stěžovatel ve vztahu k těmto procesním otázkám řádně nevymezil přípustnost dovolání, jak mu právní úprava dovolání umožňuje a ukládá (body 17 až 21 rozhodnutí Nejvyššího soudu; podrobněji např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, body 55 až 56; nálezy sp. zn. II. ÚS 2545/17, bod 42; II. ÚS 1966/16, bod 24; Brim, L. Nad pojmem otázky procesního práva ve smyslu § 237 OSŘ. Právní rozhledy, 2026, č. 11). Stěžovatel tento závěr v ústavní stížnosti nijak konkrétně nezpochybnil. Jeho stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu je proto v tomto rozsahu zjevně neopodstatněná a ve vztahu k rozhodnutím nižších soudů je stížnost v tomto rozsahu nepřípustná (stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 61).
IV. Závěr
14. Ústavní soud z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl - a to zčásti jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu