Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem, sídlem Králova 1283, Valašské Meziříčí, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 188/2026-398 ze dne 26. června 2026, ve znění opravného usnesení č. j. 70 Co 188/2026-421 ze dne 27. července 2026, usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. 52 Nc 2603/2026-11 ze dne 8. června 2026 a č. j. 52 P 146/2025-172 ze dne 24. června 2026, ve znění opravného usnesení z téhož dne a opatření soudkyně ze dne 4. srpna 2026, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a L. Z., nezletilého M. Š. a Městského úřadu X - Odboru sociálních věcí, Oddělení sociálně-právní ochrany dětí, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte. Otec současně navrhuje odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí.
2. Stěžovatel (otec) a první vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), kterému je devět let.
3. Napadená rozhodnutí byla vydána v opatrovnickém řízení, které bylo zahájeno v prosinci 2025 návrhem matky na úpravu péče a výživného. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí s ohledem na postupné zhoršení rodinné situace a vztahu chlapce k matce vydal ve věci vícero rozhodnutí. Počátkem dubna 2026 upravil prozatímním rozhodnutím rozsah péče rodičů o chlapce s péčí matky od liché středy do sudého pondělí, ve zbývajícím čase pečoval otec. Současně uložil rodičům povinnost využít odborné spolupráce a odborného poradenství v centru XX. Následně byl chlapec orgánem sociálně-právní ochrany dětí při Městském úřadu X (OSPOD) vyhodnocen jako ohrožené dítě podle § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V polovině května 2026 okresní soud po zhodnocení, že otec stupňuje na syna tlak a brání matce v péči, upravil rozsah péče každého z rodičů nově tak, že rodiče pečovali o chlapce rovnoměrně po týdnu.
4. První z napadených rozhodnutí (předběžné opatření) ze dne 8. června 2026 bylo vydáno k návrhu OSPOD (třetí vedlejší účastník) podle § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních. Výrokem I tohoto rozhodnutí jmenoval okresní soud opatrovníkem chlapce pro řízení o předběžném opatření město X. Výrokem II byl chlapec odňat z péče rodičů a prozatímně umístěn do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Y v YY (ZDVOP Y). Zároveň zakázal vzájemný styk otce a chlapce, a to jak přímý (osobní), tak nepřímý (formou telefonických hovorů, písemných zpráv, SMS zpráv, video zpráv a přes sociální sítě). Trvání předběžného opatření určil na dobu tří měsíců od jeho vykonatelnosti.
5. Okresní soud uzavřel, že otec není schopen překonat ukončení společného soužití s matkou a vtahuje chlapce do boje proti matce, čímž ohrožuje psychiku chlapce, zdraví a zdravý vývoj. Otec obstruuje péči matky, se synem vytváří koalice proti matce, opakovaně vyhledává s chlapcem lékařské ošetření, přičemž chlapec musí o zranění lhát, otec podává na matku trestní oznámení a vodí syna k výslechům. Chlapec fyzicky napadá matku (kopance, škrcení) i další osoby (pracovnice centra XX), používá vulgarismy - nejen vůči matce (svině, děvka atp.), ze školy bezhlavě utíká a o matce hovoří jako o vojákovi, kterého je třeba zneškodnit. U otce se tak chlapec ocitl v nedostatku řádné péče a jeho život a zdravý vývoj jsou ohroženy, protože v případě předání do péče matky či péče příbuzných osob by chlapec pravděpodobně dál utíkal a otec do péče dalších osob zasahoval.
6. Následným, rovněž stížností napadeným rozhodnutím ze dne 24. června 2026 okresní soud uložil prozatímním rozhodnutím povinnost ZDVOP Y neumožnit styk chlapce přímý i nepřímý (vymezený totožně jako v předběžném opatření) se všemi osobami s výjimkou matky a pracovníků a odborníků zařízení, soudu a OSPOD. Aby mohl vzniknout prostor pro psychickou stabilizaci chlapce a diagnostika mohla být objektivní, zakázal soud kontakt dalších osob s chlapcem, zejména pro vysokou četnost telefonických hovorů babičky, průběh jejích osobních návštěv a následné chování chlapce (rozrušení, pláč, odmítání stravy).
7. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání otce proti usnesení o nařízení předběžného opatření potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku I a II ve všech odstavcích vyjma odstavce třetího (výrok I). Ve třetím odstavci výroku II usnesení okresního soudu změnil tak, že prozatímně zakázal vzájemný, přímý i nepřímý, styk chlapce s otcem, rodiči otce, rodiči matky a J. J. (výrok II).
8. Krajský soud rovněž shledal nutnost okamžitého zásahu do rodinných poměrů s ohledem na alarmující psychický stav chlapce. Konstatoval, že okresní soud před nařízením předběžného opatření využil všechny dostupné prostředky ke zklidnění rodinné situace, otec přesto nic nezměnil na setrvalém subjektivním náhledu na matku a neakceptovatelném a poškozujícím výchovném působení na chlapce. Uzavřel, že návrat chlapce do péče otce neodpovídá nejlepšímu zájmu chlapce. Naopak je v jeho zájmu zachovat vazby s oběma rodiči za přispění odborníků ZDVOP XX.
9. Otec namítá, že umístění chlapce do ústavu vzdáleného stovky kilometrů od bydliště s úplným zákazem styku bylo prvním krokem soudů, nikoli krokem ultima ratio, přičemž soudy nevyzkoušely méně invazivní možnosti např. svěření do péče matky nebo péče příbuzných s podporou odborníků. Neprovedly tak test nezbytnosti a subsidiarity (pozn. Ústavního soudu - patrně myšleno proporcionality) ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Otec připomíná, že důvodem pro odnětí dítěte nemůže být skutečnost, že by v jiném prostředí bylo o něj postaráno lépe ve smyslu nálezu sp. zn. III. ÚS 1265/16 ze dne 19. června 2018. Otec tvrdí, že rozhodnutí stojí na údajné manipulaci chlapce otcem a syndromu odcizení rodiče, avšak bez odborného podkladu (znaleckého posudku), který by objektivně rozlišil skutečnou vůli dítěte a ovlivnění jinou osobou. Laické hodnocení OSPOD nebo centra XX podle otce nepostačuje pro takový zásah. Odůvodnily-li soudy údajnou manipulací odnětí chlapce z rodiny, současně nemohly tvrdit, že má být teprve diagnostikována. Proto má otec odůvodnění rozhodnutí za vnitřně rozporné a zásah není dostatečně podložen závažnými a prokázanými skutečnostmi. Chlapec dlouhodobě a intenzivně vyjadřuje vazbu k otci, při odloučení od širší rodiny strádá, soud však sáhl k institucionalizaci a úplné izolaci chlapce, aby vynutil změnu citového nastavení dítěte a vazbu k otci přetrhl. Namísto ochrany vazby chlapce k otci a jeho širší rodině tak soudy jednaly v rozporu s nejlepším zájmem chlapce. Soudy ani nijak nepřihlédly k tomu, že otec podal vůči navrhovateli (pracovnici OSPOD) námitku podjatosti.
10. Otec dále namítá, že úplný zákaz styku otce a širší rodiny s chlapcem a zákaz emočního obsahu (přípisem soudkyně ze dne 4. srpna 2026) jsou nepřiměřeným zásahem do práva otce i dítěte na udržování pravidelných osobních styků. Krajský soud kromě toho zákaz styku rozšířil i na další osoby, aniž by rozšíření kdokoli navrhoval. Rozhodl tak v neprospěch jediného odvolatele.
11. Ve vztahu k prozatímnímu rozhodnutí otec namítá, že okresní soud rozhodl bez soudního spisu, bez slyšení otce a dítěte a nezbytnost vydání prozatímního rozhodnutí neodůvodnil. Při doručování soud otci odepřel právo seznámit se s obsahem rozhodnutí a vyjádřit se k němu. Porušil tak právo otce na spravedlivý proces.
12. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti až na dále uvedené výjimky. Ve vztahu k prozatímnímu rozhodnutí - usnesení okresního soudu ze dne 24. června 2026 ve znění opravného usnesení - je ústavní stížnost podána po lhůtě, neboť otci byla tato usnesení doručena v den jejich vydání. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proto marně uplynula. Otec je současně k části výroku II usnesení krajského soudu, týkající se zákazu styku s dalšími osobami, osobou neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, neboť tímto výrokem vyjma části, kterou se zakazuje styk s otcem, nemohlo být zasaženo do jeho práv.
13. Ústavní soud při přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních obecně zastává zdrženlivý postoj. Nepřísluší mu, aby se zabýval naplněním podmínek pro nařízení předběžného opatření, neboť to je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud proto v obdobných případech pouze zjišťuje, zda rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999).
14. Ústavní soud zjistil, že okresní soud usnesením č. j 52 P 146/2025-634 ze dne 3. září 2026 napadené předběžné opatření zrušil. Toto rozhodnutí bylo doručeno všem účastníkům řízení téhož dne a okresní soud současně vydal nové prozatímní rozhodnutí, které nyní určuje režim péče o chlapce. Napadená úprava poměrů chlapce založená předběžným opatřením (umístěním chlapce do ZDVOP Y) tak již není účinná. Ústavní soud využívá své kasační pravomoci pouze v situacích, kdy jeho aktivitou může být protiústavní zásah z právní sféry stěžovatele účinně odstraněn (srov. nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. listopadu 2006, bod 25). Případný zásah Ústavního soudu, k němuž ovšem nejsou dány předpoklady, by byl v podstatě jen čistě akademický (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3606/25 ze dne 23. dubna 2026, bod 11, sp. zn. III. ÚS 1576/21 ze dne 29. června 2021, bod 14 nebo sp. zn. III. ÚS 1750/20 ze dne 11. srpna 2020, bod 12). To ostatně otec sám v ústavní stížnosti připouští. Ústavní soud však okolnosti, které by svědčily pro konstatování zásahu do základních práv a svobod otce, v posuzované věci neshledal.
15. Rozhodnutí obecných soudů byla vydána příslušným orgánem a měla zákonný podklad. Ústavní soud neshledal, že by vykazovala znaky svévole.
16. Okresní soud si - navzdory krátké lhůtě, v níž má být rozhodnutí vydáno - obstaral značné (a variabilní) množství důkazních prostředků (zprávy odborníků, zprávy školy, lékařské zprávy, obsah spisu), z nichž jasně plyne jak nevhodné výchovné působení otce na chlapce a přístup otce k rodičovské roli matky, tak chování chlapce a jeho další projevy. Okresní soud následně učinil přiléhavé skutkové i právní závěry. Ty jsou nejen logické a přesvědčivé, ale pečlivě odůvodněné. Ani absence znaleckého posudku není důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí. Jednak proto, že v rámci řízení o nařízení předběžného opatření to z jeho povahy (urychlený zásah a omezený prostor pro dokazování) není ani možné, jednak proto, že okresní soud měl dostatečně osvědčeno, že psychické zdraví a vývoj chlapce jsou vážně ohroženy a situace velice rychle gradovala. Současně neshledává Ústavní soud za opodstatněnou ani námitku, že okresní soud použil argumentaci kruhem při posuzování manipulace chlapce otcem, kterou nemá prokázánu. Za prvé stačí tyto skutečnosti osvědčit, za druhé důvodem pro umístění chlapce byla nejen potřeba jej vymanit z konfliktu rodičů, do něhož jej otec vtahuje, ale také to, že verbální útoky chlapce (o matce jako vojáku, kterého je třeba zneškodnit) častěji a intenzivněji doplňují fyzické útoky, v afektu může ublížit i sobě a je vhodné s chlapcem intenzivně pracovat (bod 26 usnesení okresního soudu, bod 13 usnesení krajského soudu). Je tudíž třeba odmítnout také námitku otce, že by obecné soudy vydaly napadená rozhodnutí v rozporu se zásadou nezbytnosti.
17. Ústavní soud také neshledává, že by rozhodnutí nebylo proporcionální, jak tvrdí otec. Ústavní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že okresní soud přijal všechny nezbytné kroky proto, aby napomohl zmírnění vyhrocení rodinné situace - edukace rodičů, rodinná terapie, několik jiných soudních roků a prozatímních rozhodnutí. Navzdory veškerým krokům a intenzivní interdisciplinární spolupráci se nepodařilo otci zamezit ve škodlivém působení na chlapce a úplnému zpřetrhání jeho vazeb s matkou, a to ve velmi krátkém časovém horizontu od podání návrhu na úpravu péče a výživy. Závěr, že nebylo možné za tehdejšího stavu svěřit chlapce do péče matky či nejbližších příbuzných právě pro alarmující psychický stav chlapce a útěky, tak není nijak excesivní, neboť by to k zamezení dopadu rodinné situace na zdravý vývoj chlapce nebylo účinné.
18. Do ústavně zaručených práv otce nezasáhlo ani omezení jeho styku s chlapcem. I Evropský soud pro lidská práva připouští, že i přísná omezení styku po odebrání dětí mohou být výjimečně v souladu s čl. 8 Úmluvy, pokud jsou v nejlepším zájmu dítěte (rodiče nespolupracující se státními orgány, špatný vliv mají byť jen telefonické kontakty atp.) (KRATOCHVÍL, Jan. Kapitola XVIII [Právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8 EÚLP)]. In: KMEC, Jiří, KOSAŘ, David, KRATOCHVÍL, Jan, BOBEK, Michal, ŠIPULOVÁ, Katarína, HUBKOVÁ, Pavlína, KMECOVÁ, Marie, KOVALČÍK, Michal. Evropská úmluva o lidských právech. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 1274.) Taková situace nastala i v souzené věci, neboť otec v chlapci živil konflikt loajality navzdory všem doporučením odborníků, nerespektoval soudní rozhodnutí o péči a vyzvednutí, respektive trávení času chlapce s jinými osobami než s otcem, bylo doprovázeno scénami zejména poté, co chlapec otce telefonicky kontaktoval atd. (srov. bod 3 a 13 usnesení o předběžném opatření). Ani opatření soudkyně okresního soudu ze dne 4. srpna 2026 nelze považovat za jiný zásah do ústavně zaručených práv otce. Otec měl zakázán styk jak přímý, tak nepřímý, soud měl současně k dispozici zprávy o vlivu kontaktů otcovské babičky na chlapce. Soudkyně tímto přípisem tak naopak umožnila jednou týdně vyřídit alespoň stručný pozdrav od otce.
19. K otcem podané námitce podjatosti vůči pracovnici OSPOD a dopadu takové námitky na podaný návrh přihlédl jak okresní, tak krajský soud a vypořádal se s ní jasně, stručně a logicky. Ústavní soud nemá, co by jejich závěrům vytkl.
20. Jelikož Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh podaný po lhůtě [§43 odst. 1 písm. b) téhož zákona] a dílem jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) téhož zákona].
21. Ústavní soud nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť rozhodl bezodkladně, navíc nařízené předběžné opatření v době podání ústavní stížnosti již ani nebylo vykonatelné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 14. října 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu