Ústavní soud, III. ÚS 2801/26

Spisová značka
III. ÚS 2801/26
ECLI
ECLI:CZ:US:2026:3.US.2801.26.1
Datum rozhodnutí
15. 10. 2026
Datum podání
18. 9. 2026
Datum publikace
13. 11. 2026
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Zemanová Daniela
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - PO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstřík
společenství vlastníků jednotek, náklady řízení

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 3330 Ostravská Brána, se sídlem Biskupská 3330/10, Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, se sídlem Rokycanova 809/1c, Olomouc, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. července 2026, č. j. 19 C 260/2025-51, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení, a CasArt, s. r. o., se sídlem Na Břevnovské pláni 153/34, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky ve výši 7 920 Kč s příslušenstvím. Šlo o neuhrazené části záloh za měsíce leden a únor 2025, jež měla vedlejší účastnice zaplatit za služby poskytované stěžovatelem (společenství vlastníků jednotek). Příslušenství tvořily zákonné úroky z prodlení z částky 3 960 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a z částky 3 960 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení.

2. Obvodní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a stěžovateli uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku ve výši 9 438 Kč. Obvodní soud vyšel z judikatury Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, podle níž platí, že zaplacení samotných záloh na služby je možné se domáhat jen do doby, kdy má dojít k jejich vyúčtování, což v souzené věci nastalo ke dni 30. 4. 2026, tedy v době předcházející rozhodnutí ve věci. Z judikatury odkazované v napadeném rozsudku dále vyplývá, že zaplacení samotných záloh se pronajímatel (zde SVJ) po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat

nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká. Navzdory tomuto závěru (a bez bližšího odůvodnění) obvodní soud stěžovateli nepřiznal ani právo na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky.

3. Stěžovatel rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 napadá ústavní stížností. Jelikož jde o tzv. bagatelní spor, nedává mu zákon jiný žádný opravný prostředek proti rozhodnutí obvodního soudu.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudek obvodního soudu napadá v celém rozsahu, tedy ve vztahu k výroku ve věci samé (zamítnutí) i ve vztahu k náhradě nákladů řízení.

5. Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") bylo ze strany obecných soudů porušeno tím, že odůvodnění napadeného rozsudku vztáhlo závěry vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu a městského soudu taktéž na úroky z prodlení vzniklé v důsledku neúplné úhrady záloh za služby poskytované v měsících lednu a únoru roku 2025. Zamítnutím žaloby i ve vztahu k úrokům z prodlení bylo odepřeno majetkové plnění, a tedy došlo k zásahu do majetkové sféry stěžovatele, ústavně garantované v čl. 11 odst. 1 Listiny.

6. Pokud soud rozhodl ve věci v období mezi koncem zúčtovacího období a splatností ceny za poskytované služby, byla stěžovateli upřena účinná soudní ochrana. Soud řízení nepřerušil a ani nepřipustil změnu žaloby, čímž by stěžovatel mohl překlenout období, kdy zálohy již nemohly být soudním rozhodnutím přiznány (viz odkazovaná judikatura) a nedoplatek dle zúčtovaní se dosud nestal splatným. Výhrady má stěžovatel pak také k tomu, jak soud rozhodl ve vztahu k úroku z prodlení, kde není předmětná judikatura aplikovatelná. Tomu odpovídá i skutečnost, že bez individualizované úvahy došlo k přenosu veškerých nákladů soudního řízení na stěžovatele, ačkoliv ten nedůvodnost nároku nezapříčinil, k tomu došlo plynutím času. Stěžovatel má za to, že míra svévole v posuzované věci představuje výjimku z jinak obecně platného přístupu Ústavního soudu k tzv. bagatelním věcem.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř.).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Předně je třeba konstatovat, že posouzení toho, zda stěžovateli svědčí právo na plnění záloh za poskytované služby, jakož i s tím spojené právo na úhradu souvisejících úroků z prodlení, je úkolem obecných soudů. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Prostor pro ústavní přezkum je pak významně zúžen tam, kde se jedná o bagatelní částky nebo o náhradu nákladů řízení.

9. Stěžovatel ve své stížnosti napadá závěry obecného soudu, který nevyhověl jím uplatněnému nároku na zaplacení jistiny ve výši 7 920 Kč s příslušenstvím. Předmětem sporu je tedy peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20 nebo nález sp. zn. III. ÚS 3725/13, body 29 až 33). Uvedené je pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí zásadní, neboť při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci Ústavní soud zohledňuje taktéž, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6). Uložení povinnosti zaplatit bagatelní částku (případně zamítnutí žaloby takovou částku požadující) zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20, body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30). Uvedená praxe Ústavního soudu se vyvinula v logické návaznosti na skutečnost, že bagatelní věci jsou v důsledku tzv. majetkového cenzu vyloučeny rovněž z odvolacího a dovolacího přezkumu. Nedávalo by smysl, pokud by toto omezení existovalo v systému soudní ochrany izolovaně, a mohlo by tak bez dalšího dojít k přesunu odvolacího, příp. dovolacího přezkumu do roviny ústavního soudnictví.

10. Pro úplnost je třeba poznamenat, že výše částky, která činí předmět řízení, nemusí být pro možnost ústavního přezkumu vždy určující. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je však zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že případ přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení, nebo že je stěžovatel napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).

11. Takové okolnosti však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Ačkoliv lze připustit, že odůvodnění napadeného rozsudku je částečně vnitřně rozporné, nelze zároveň odhlédnout od v kontextu celé věci, zejména od okolnosti, že vytýkaná vada se váže pouze k příslušenství žalované pohledávky, jehož výše je zcela zanedbatelná (zákonný úrok z prodlení z částky 3 960 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a z částky 3 960 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení). Intenzita zásahu do práv stěžovatele je z tohoto hlediska minimální a postrádá proto ústavní relevanci. Ani jiné okolnosti věci nenasvědčují, že by byl zásah Ústavního sudu přes bagatelní povahu věci namístě.

12. Stejný závěr lze vztáhnout k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kde je prostor pro zásah Ústavního soudu kromě bagatelní výše částky limitován také skutečností, že nákladové výroky podrobuje Ústavní soud pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1697/24, IV. ÚS 303/02 nebo nálezy sp. zn. IV. ÚS 777/12, sp. zn. IV. ÚS 998/20). Ústavněprávního významu může takové rozhodnutí nabýt pouze při extrémním vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku svévolného výkladu a použití příslušných ustanovení zákona [např. usnesení sp. zn. III. ÚS 121/24, bod 8, dále nálezy sp. zn. III. ÚS 1817/07, sp. zn. IV. ÚS 2119/11, bod 10 a sp. zn. I. ÚS 2174/20, bod 21). Perspektivou všech okolností posuzované věci nelze dospět k závěru, že by rozhodnutí o nákladech řízení v daném případě vyžadovalo kasační zásah Ústavního soudu. Nelze odhlédnout ani od toho, že i kdyby obvodní soud stěžovatelově nároku na zaplacení úroků z prodlení vyhověl, vedlo by to pouze ke snížení částky na náhradě nákladů řízení, neboť dle obvodního soudu nebyly v posuzované věci dány podmínky pro uplatnění moderačního práva v souladu s § 150 o.s.ř., což soud v napadeném rozhodnutí náležitě odůvodnil (bod 17).

13. S ohledem na uvedené Ústavní soud stížnost, coby zjevně neopodstatněnou, odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.