Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Vávrové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2026 č. j. 70 Co 211/2026-144, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 23. 9. 2026 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka, aniž by byla zastoupena advokátem, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně žádá o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Má-li návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud zpravidla vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pokud však Ústavní soud již dříve navrhovatele opakovaně poučil o náležitostech návrhu, není třeba, aby je poučoval znovu v každém dalším řízení. V takové situaci Ústavní soud jejich opětovně vadný návrh již odmítne bez dalších výzev a dodatečných lhůt (shodně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1181/26; IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, body 4 až 6). Tímto způsobem Ústavní soud v nedávné době postupoval i ve věcech stěžovatelky (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1747/26, I. ÚS 2897/25, I. ÚS 3034/25, IV. ÚS 3320/25, III. ÚS 3319/25).
4. Stěžovatelka byla tedy opětovně informována, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Ústavní soud tak učinil nejen ve výzvách k odstranění vad, ale i ve výsledných rozhodnutích. Ústavní soud nepovažuje za účelné odůvodnění těchto rozhodnutí opakovat, a proto na ně v podrobnostech odkazuje (z nedávné doby např. usnesení sp. zn. II. ÚS 432/26, II. ÚS 3033/25, II. ÚS 2752/25, IV. ÚS 2293/25, I. ÚS 3055/25).
5. Ústavní soud přitom neshledal žádný důvod, proč by se odmítnutí vadného návrhu bez předchozí výzvy nemělo uplatnit i v nynější věci. Stěžovatelka sice uvedla, že dosud nebylo pravomocně skončeno pozůstalostní řízení, a požádala o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání (a k doplnění ústavní stížnosti) po jeho pravomocném skončení, tato skutečnost však nepředstavuje překážku, pro kterou by se stěžovatelka nemohla obracet na Ústavní soud prostřednictvím právního zástupce (obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 2101/26).
6. Z uvedených důvodů Ústavní soud již stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2026
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj