Ústavní soud, III. ÚS 2934/26

Spisová značka
III. ÚS 2934/26
ECLI
ECLI:CZ:US:2026:3.US.2934.26.1
Datum rozhodnutí
14. 10. 2026
Datum podání
1. 10. 2026
Datum publikace
13. 11. 2026
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Křesťanová Veronika
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění, právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zásada věci rozhodnuté (res iudicata, ne bis in idem)
Věcný rejstřík
trest odnětí svobody/podmíněné propuštění, trest/výkon, odsouzený, trest odnětí svobody

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., t. č. Věznice Bělušice, zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 313/2026-147 ze dne 12. srpna 2026 a usnesení Okresního soudu v Mostě č. j. 6 PP 150/2025-132 ze dne 26. června 2026, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Mostě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, dále v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Mostě rozhodoval opakovaně o návrhu stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uložený několika odsuzujícími rozhodnutími v trvání 6 roků, 2 roků a 138 dnů. Usnesení okresního soudu ze dne 19. listopadu 2025 o zamítnutí návrhu stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil k novému projednání. Další zamítavé usnesení okresního soudu ze dne 6. března 2026 krajský soud opětovně zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil k novému projednání.

3. Napadeným usnesením okresní soud návrh stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínku vedení řádného života v budoucnu.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl. Krajský soud neseznal významný posun v životě stěžovatele ani ve vztahu k druhé ze tří podmínek - prokázání polepšení.

5. Stěžovatel namítá, že okresní soud rozhodl svévolně v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle níž trestní minulost nesmí být sama o sobě jedinou překážkou podmíněného propuštění, vykazuje-li stěžovatel ve výkonu trestu pozitivní změny (nálezy sp. zn. III. ÚS 3024/23 ze dne 30. května 2024 a sp. zn. IV. ÚS 106/24 ze dne 27. března 2024). Stěžovatel vyjmenovává indikátory polepšení (zajištěné bydlení, dohoda o provedení práce, kázeňské odměny, účast na resocializačním programu, spolupráci při objasňování trestní činnosti) a má za to, že možnost podmíněného propuštění nelze vyloučit u jakkoli definované skupiny odsouzených. Obecné soudy ani nevzaly v potaz možnost spojit podmíněné propuštění s vyslovením dohledu a uložením přiměřených omezení ke snížení recidivy.

6. Stěžovatel dále tvrdí, že obecné soudy porušily rovněž princip dvojího přičítání, jelikož pro zamítnutí podmíněného propuštění použily stejné skutečnosti jako při stanovení druhu a výměry trestu. Skrytě mu tak uložily přísnější režim trestu a učinily jej doživotním rukojmím jeho vlastní minulosti. Konečně krajskému soudu vytýká, že rezignoval na efektivní ochranu ústavně zaručených práv stěžovatele. Selhání krajského soudu dovozuje z toho, že původně rušil usnesení okresního soudu pro formální vady a ač okresní soud následně opětovně návrh stěžovatele zamítl, krajský soud svévoli okresního soudu toleroval.

7. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

8. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil meze ústavněprávního přezkumu rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 88 trestního zákoníku (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 284/01 ze dne 20. září 2001, sp. zn. III. ÚS 1280/08 ze dne 10. června 2008, sp. zn. III. ÚS 458/09 ze dne 26. března 2009 nebo sp. zn. III. ÚS 338/10 ze dne 25. února 2010). Zdůraznil, že jde o mimořádný prostředek, který dává soudu možnost za stanovených podmínek odsouzeného podmíněně propustit z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení, zda došlo k naplnění zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je plně věcí úvahy příslušného obecného soudu. Ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu by mohlo dojít pouze za situace, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zjevné interpretační libovůle, výrazem faktického omylu, nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory. Takové pochybení však Ústavní soud zde neshledal.

9. Ústavní soud nemá za to, že by obecné soudy porušily zákaz dvojího přičítání, když nesplnění předpokladu řádného života dovodily z jeho trestní minulosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že obecné soudy při vytváření prognózy dalšího chování pachatele (tedy v souvislosti s třetí podmínkou podmíněného propuštění) mohou přihlížet k chování odsouzeného před nástupem výkonu trestu odnětí svobody a k jeho sklonům k páchání trestné činnosti, jestliže tak nečiní mechanicky a formalisticky, tedy zejména toliko na základě počtu minulých odsouzení, bez zasazení do kontextu kriminální kariéry a života odsouzeného. Musí přitom zohlednit i další, zejména aktuální poznatky k osobnosti odsouzeného, stavu jeho nápravy i prostředí, v němž by se ocitl po případném podmíněném propuštění na svobodu, a zabývat se též okolnostmi spáchané trestné činnosti při zaměření na míru překonání subjektivních příčin této trestné činnosti na straně odsouzeného (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 482/18 ze dne 28. listopadu 2018 a sp. zn. IV. ÚS 2393/21 ze dne 15. února 2022).

10. V posuzované věci obecné soudy nehodnotily třináct předchozích odsouzení stěžovatele pro různorodou trestnou činnost se stupňující se závažností pouze jako fakt z minulosti. Zdůraznily, že stěžovatel byl již v minulosti z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, podporu družky měl - stejně jako nyní - zajištěnou i v minulosti, a přesto na svobodě selhal. Zneužil-li stěžovatel dobrodiní podmíněného propuštění, je negativní postoj obecných soudů k předpokladu vedení řádného života v případě dalšího podmíněného propuštění a závěr o stěžovatelových dlouhodobých sklonech (trvajících osmnáct let) k páchání pestré trestné činnosti zcela legitimní.

11. Nepřistoupily-li obecné soudy na podmíněné propuštění s vyslovením dohledu a uložení přiměřených omezení a povinností, ani v tomto postupu nespatřuje Ústavní soud svévoli. Krajský soud přihlédl k tomu, že dříve byly stěžovateli uloženy tresty výchovného a alternativního charakteru, ty však stěžovatele neodradily od páchání trestné činnosti. Stejně tak u předchozího posuzování návrhu na podmíněné propuštění stěžovatel deklaroval snahu uhradit škodu a po podmíněném propuštění z předchozího výkonu trestu se stanovenou zkušební dobou se dopustil zvlášť závažného zločinu - pomoci při loupeži.

12. Obecné soudy zohlednily faktory, které by měly potenciál založit důvěru v polepšení stěžovatele i navzdory uvedeným výrazným negativním poznatkům z jeho minulosti. Ústavní soud nemá za to, že by stěžovatele apriori vyloučily z možnosti podmíněného propuštění jako příslušníka určité definované skupiny odsouzených, jak tvrdí stěžovatel. Naopak zaznamenaly pozitivní prvky v chování stěžovatele a plnění programu v průběhu výkonu trestu (včetně účasti na resocializačním programu), jinými slovy přistupovaly k němu přísně individualizovaně. Závěry, proč přesto nespatřuje krajský soud prokázání polepšení za dostatečné (udělení odměn a pochval v základní formě) a očekává od stěžovatele aktivnější snahu, jsou srozumitelně a logicky odůvodněny a opřeny o specifické okolnosti věci. Obecné soudy založily svůj závěr o nesplnění zákonných předpokladů pro podmíněné propuštění stěžovatele na úvahách, které nevykazují ústavněprávně relevantní vady.

13. Konečně ani námitka, že krajský soud toleroval libovůli okresního soudu, který opět návrh zamítl, neobstojí. Skutečnost, že krajský soud dříve zrušil usnesení okresního soudu pro nepřezkoumatelnost, nevede bez dalšího k tomu, že by měl okresní soud při novém projednání věci návrhu vyhovět.

14. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 14. října 2026

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.