Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem, sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2 - Vyšehrad, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. dubna 2026 sp. zn. 9 To 69/2026 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Hradec Králové ze dne 27. ledna 2026 č. j. NCOZ-10420-419/TČ-2022-417502-H, za účasti Krajského soudu v Brně a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Hradec Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, bylo zasaženo do svobody podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny a do principů materiálního právního státu vyplývajících z čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny.
2. Proti obviněnému jednateli obchodní společnosti Y (dále jen "obviněný") je vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu. Stěžovatelka je osobou zúčastněnou v této trestní věci.
3. Napadeným usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Hradec Králové (dále jen "policejní orgán") byla podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěna věc, a to poměrná část finančních prostředků z každé budoucí pohledávky vzniklé stěžovatelce u obchodní společnosti Z, na základě smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Původní nabyvatelka licence na výrobu elektřiny - obchodní společnost Y (dále též "původní nabyvatelka") - měla získat tuto licenci neoprávněně předložením nepravdivých a skutečnosti neodpovídajících listin, čímž uvedla Energetický regulační úřad v omyl, neboť fotovoltaická elektrárna XX (dále jen "FVE XX") nebyla v době předložení listin v roce 2009 ještě dokončena. Obchodní společnost Y tím získala nárok na zvýhodněnou výkupní cenu elektřiny z fotovoltaického zdroje. Stěžovatelka nabyla od obchodní společnosti Y zařízení FVE XX na základě kupní smlouvy ze dne 16. 11. 2021, přičemž přestože získala novou licenci na výrobu elektrické energie, pokračovala v její výrobě a ve fakturaci za stejných podmínek jako původní nabyvatelka. Policejní orgán shledal, že i u stěžovatelky je dán předpoklad, že zajišťovanou poměrnou část finančních prostředků lze označit za výnos z trestné činnosti.
4. Proti usnesení policejního orgánu podali stížnost obviněný i stěžovatelka. Krajský soud v Brně obě stížnosti napadeným usnesením zamítl, neboť je neshledal důvodnými. K námitce stěžovatelky, že FVE XX získala v dobré víře, uvedl, že nelze pominout, že existuje personální propojení obou obchodních společností (mj. v osobě obviněného). Ve shodě s policejním orgánem rovněž dovodil, že zajišťovaný rozdíl finančních prostředků lze označit za výnos z trestné činnosti a zajištění těchto prostředků je přiměřené. Zákonný zbytek příjmů z FVE XX stěžovatelce jinak náleží. Krajský soud zdůraznil, že zajištění je sice opatřením zasahujícím do práva na pokojné užívání majetku, ale jde pouze o opatření dočasné a zajišťovací. Nejde o konečné rozhodnutí ve věci, ale pouze o omezení dispozičního práva stěžovatelky. V přípravné fázi trestního řízení postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, a to i při stanovení výše neoprávněného majetkového prospěchu, resp. výše způsobené škody.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v průběhu řízení o zajištění věci namítala, že v trestním řízení není vedena jako obviněná nebo podezřelá osoba a není jí přičítána žádná účast na jednání, které je předmětem trestního řízení, přesto napadená rozhodnutí bez náležitého vysvětlení zasahují do její majetkové sféry. Navíc jde o samostatnou právnickou osobu, jejíž majetek je oddělen od majetku jejích společníků i od majetku jiných právnických osob. Nestala se právní nástupkyní obchodní společnosti Y, nabyla pouze výrobní zařízení (FVE XX), a nemohla tedy na ni přejít případná trestní odpovědnost ani kontinuita ve vztahu k výnosům z trestné činnosti. Poukazuje na to, že zajištěné výnosy představují nové majetkové nároky vznikající až na základě vlastní podnikatelské činnosti. Zajištění budoucích výnosů považuje za nepřiměřené. S uvedenými námitkami se krajský soud nevypořádal. Rovněž namítá excesivní výklad § 79a trestního řádu a porušení principu legality. Podle stěžovatelky nelze vyložit § 79a trestního řádu způsobem, který připouští zajištění budoucích pohledávek vznikajících samostatné právnické osobě z její vlastní podnikatelské činnosti, přestože tato osoba není trestně stíhána a zajišťované majetkové hodnoty nevznikly převodem od údajného pachatele, ani jiným způsobem, který by zakládal jejich právní kontinuitu s tvrzeným výnosem z trestné činnosti. Napadená usnesení představují nepřiměřený zásah do vlastnického práva stěžovatelky, aniž by bylo zdůvodněno, zda je použití tohoto institutu nezbytné a zda by nešlo dosáhnout sledovaného účelu mírnějšími prostředky. Krajským soudem předkládaná úvaha, že ve fázi přípravného řízení postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, nemůže nahradit absenci právní argumentace, ani založit zákonný podklad pro zásah do vlastnického práva tam, kde jej zákon nestanoví. Zásah do podnikatelské činnosti spatřuje stěžovatelka v tom, že jsou zajištěny budoucí pohledávky vznikající z běžné podnikatelské činnosti. Zajištění tak dopadá na budoucí příjmy, které tvoří ekonomický základ podnikatelské činnosti.
6. Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených usnesení.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud dále stručně připomíná, že prostor pro přezkum ústavnosti rozhodnutí o zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, zejména pak nástrojů trestné činnosti, výnosů z ní a náhradní hodnoty (§ 79a až 79g trestního řádu), je vzhledem k jeho povaze omezený. Ač zajištění citelně omezuje vlastnické právo, jde o omezení dočasné, přechodné povahy, které nemůže předjímat výsledek trestního řízení. U majetkových zajišťovacích institutů je proto třeba zohlednit jak jejich dočasnou povahu, tak jejich smysl a účel (srov. např. nálezy ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2713/18, ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 či ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1675/23). Samotné zajištění pak není trestem (srov. např. usnesení ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2021/24).
9. Ve věcech týkajících se uplatnění zajišťovacích prostředků v trestním řízení Ústavní soud zdůraznil, že posouzení jejich oprávněnosti je především úkolem orgánů činných v trestním řízení. Kasační pravomoc Ústavního soudu se může projevit teprve tehdy, byly-li v řízení před obecným soudem porušeny ústavní procesní principy či jsou-li závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem (viz např. nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13).
10. Zajištění lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že tento majetek je určen ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byl použit, nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení peněžních prostředků vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, a nikoliv jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že zajištěný majetek má uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, může být dalším šetřením vyvrácen.
11. Ústavní soud poukazuje na nález ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14, podle něhož u zajištění majetkové hodnoty podle § 79a a násl. trestního řádu v řádu měsíců či několika málo let se Ústavní soud zaměřuje toliko na posouzení, zda napadené rozhodnutí má zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole, to vše posuzováno s přihlédnutím k možnostem dotčeného subjektu dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. Teprve u mnohaletého zajištění je navíc nutné posoudit přiměřenost zajištění z pohledu délky jeho trvání. Vzhledem k tomu, že k zajištění věci (navíc výnosů, které vzniknou teprve v budoucnu) došlo v první polovině roku 2026, je zřejmé, že ani případná absence zdůvodnění přiměřenosti zajištění by nemohla být důvodem k zásahu Ústavního soudu a ke zrušení napadených rozhodnutí. Zajištění je pouze dočasné a byť nelze předvídat, po jakou dobu potrvá, v tuto chvíli se stěžovatelky dotýká pouze okrajově.
12. Stěžovatelčiny námitky, které již uplatňovala v průběhu přechozího řízení, se koncentrují na to, že zajištěním budoucích výnosů nelze postihnout subjekt, který v zásadě nemá s trestnou činností nic společného, a proto by na stěžovatelku neměla být ani přesouvána odpovědnost za trestnou činnost jiné osoby. Ústavní soud tento názor nesdílí. Zajištěním věci (výnosů) může být postižen nejen podezřelý či obviněný, ale i třetí osoba. Stěžovatelka poukazuje na to, že není právní nástupkyní obchodní společnosti Y, jíž, resp. jejímuž statutárnímu orgánu, je podíl na trestné činnosti přičítán, nýbrž od ní nabyla "pouze" její majetek (FVE XX), a neměla by tedy přebírat odpovědnost za trestnou činnost původní nabyvatelky licence. Jakkoliv může být tvrzení stěžovatelky o tom, že není formálně právní nástupkyní obchodní společnosti Y pravdivé, nelze přehlédnout, že právě od ní nabytý majetek (FVE XX) měl být zdrojem části budoucích výnosů, které měly být neoprávněně získány trestnou činností. Z napadených rozhodnutí pak nikterak nevyplývá, že by snad byla sama stěžovatelka trestně odpovědná za trestnou činnost spáchanou původní nabyvatelkou licence, resp. jejím statutárním orgánem. Je třeba zopakovat, že zajištění není trestem, nýbrž představuje pouze omezení dispozičního práva. Kromě toho policejní orgán i krajský soud poukázaly na existenci personálního propojení mezi oběma společnostmi. Byť to stěžovatelka zpochybňuje zejména s poukazem na časové souvislosti, je zřejmé, že obviněný působil v době, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu, v obchodní společnosti Y a nyní působí i u stěžovatelky, konkrétně je jedním z jednatelů obchodní společnosti D, která má 100% majetkovou účast u stěžovatelky. Z tohoto pohledu není úvaha policejního orgánu a krajského soudu o tom, že výnosy z FVE XX mohou být dávány do souvislosti s trestnou činností, nikterak nepřiměřená.
13. Je pravdou, že krajský soud v podstatě nereagoval na stěžovatelčinu argumentaci týkající se dopadů zajištění na její podnikání. Ani tato skutečnost však sama o sobě nezakládá protiústavnost napadených rozhodnutí. Jak Ústavní soud uvedl v usnesení ze dne 4. 2. 2026 sp. zn. I. ÚS 2540/25, obdobné námitky postrádají bezprostřední relevanci pro posouzení splnění zákonných podmínek zajištění výnosu z trestné činnosti podle § 79a trestního řádu, které se soustředí především na původ zajišťovaných hodnot a existenci důvodného předpokladu jejich vztahu k trestné činnosti. Ohledně dopadu zajištění na podnikání stěžovatelky pak lze připomenout, že použití zajišťovacích institutů může právnickou osobu vystavit závažným ekonomickým obtížím, někdy i existenční povahy. Tyto důsledky jsou však se zajišťovacími opatřeními zpravidla neoddělitelně spojeny a samy o sobě nečiní jejich použití protiústavním (srov. usnesení ze dne 6. 3. 2024 sp. zn. I. ÚS 455/24). V posuzované věci je navíc zajištění uplatňováno v souvislosti se zvlášť závažnou hospodářskou kriminalitou. Veřejný zájem na zajištění možných výnosů z trestné činnosti či jejich náhradních hodnot nelze za takových okolností v současné fázi řízení považovat za zjevně nepřiměřený ve vztahu k zásahu do majetkové sféry stěžovatelky (shodně již usnesení sp. zn. I. ÚS 2540/25, bod 19).
14. Ústavní soud uzavírá, že usnesení policejního orgánu a na něj navazující rozhodnutí krajského soudu mají zákonný podklad, byla vydána k tomu příslušným orgánem, sledují legitimní cíl, jsou ve vztahu k okolnostem případu přiměřené a nejsou excesivní a projevem svévole.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.
16. Vzhledem k tomu, že bylo bezodkladně rozhodnuto o samotné ústavní stížnosti, nebylo třeba, aby Ústavní soud samostatně rozhodoval o žádosti stěžovatelky o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu