Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Boučka, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Kociánem, advokátem, sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2026 č. j. 21 As 188/2025-37, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2025 č. j. 15 A 43/2025-52, rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. prosince 2024 č. j. MSP-819/2024-OSV-OSV/2 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. února 2025 č. j. 53 Si 286/2024-20, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Ministerstva spravedlnosti a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, konkrétně žádal o tři rozhodnutí téhož obvodního soudu a tři rozhodnutí Městského soudu v Praze v exekučních věcech. Obvodní soud vyzval oznámením stěžovatele, aby uhradil 1 000 Kč jako náklady za nezbytnou anonymizaci požadovaných rozhodnutí. Důvodem bylo, že vyžádaná rozhodnutí čítají 155 normostran textu a obvodnímu soudu je z úřední činnosti známo, že anonymizace jedné strany zabere minimálně dvě minuty, celkem tedy minimálně pět hodin, a podle § 5 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 7. 2011 č. j. 286/2011-OT-OST činí náklad na jednu hodinu práce 200 Kč. Stěžovatelovu stížnost proti tomuto oznámení Ministerstvo spravedlnosti zamítlo a výši úhrady potvrdilo. Následně obvodní soud odložil žádost o informaci pro nezaplacení úhrady.
2. Proti rozhodnutí o odložení podal stěžovatel žalobu, kterou městský soud zamítl. Kasační stížnost pak zamítl Nejvyšší správní soud. Rozhodnutí, jejichž poskytnutí stěžovatel žádal, byla ve správním i soudním řízení vyloučena z nahlížení do spisu a správně jimi ani městský soud neprováděl dokazování. Jednak by se tím popřel smysl soudního řízení, jednak byla rozhodnutí součástí správního spisu, jímž se v řízení před soudem důkaz neprovádí. Omezení stěžovatele nahlížet do části spisu je kompenzováno povinností soudu neveřejné podklady přezkoumat, což městský soud řádně učinil. Exekuční rozhodnutí nejsou zveřejňována, neanonymizují se tak automaticky a musí se při vyřizování žádosti o informace zvlášť pečlivě projít. Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet k doloženému vyřízení žádosti o informace Obvodním soudem pro Prahu 4 (kterým se snaží stěžovatel prokázat, že jiné subjekty užívají anonymizér), protože jde o novou skutečnost uplatněnou až po vydání rozsudku městského soudu. Rozsudek městského soudu není v rozporu se závěry nálezu ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. III. ÚS 3339/20, ve kterém šlo o jinou situaci než nyní, tj. o poskytnutí seznamu údajů o všech trestných činech v České republice spáchaných za posledních 5 let, povinný subjekt tehdy žádal o úhradu 25 milionů Kč. Vadou vytknutou v tomto nálezu bylo, že kvalifikovaný odhad potřebného času pro vyhledání informací neměl vůbec žádný reálný základ a správní orgán ho stanovil patrně pouze "pro ilustraci". I v tomto nálezu ovšem Ústavní soud odlišil případy, ve kterých je nutno informace v požadovaných rozhodnutích anonymizovat, a uznal, že je v těchto případech nezbytné prověřit téměř celý obsah požadovaných rozhodnutí. Z žádného právního předpisu neplyne povinnost užít anonymizér. Kvalifikovaný odhad výše úhrady učiněný obvodním soudem není excesivní.
3. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud stanovil výši úhrady libovolně, paušálně a nepřezkoumatelně, což je v rozporu s nálezem III. ÚS 3339/20. Vytváří se nebezpečný precedent pro plíživé omezování práva na informace. Městský soud neumožnil stěžovateli seznámit se s požadovanými rozhodnutími ani jimi neprovedl důkaz. Stěžovatel proto nebyl objektivně schopen zpochybnit odhad obvodního soudu o výši úhrady. Nakonec získal stěžovatel některá rozhodnutí v jiném řízení, je z nich zřejmé, že obvodní soud anonymizoval některé údaje nadbytečně, což se muselo promítnout i do jeho odhadu času potřebného k anonymizaci. Soudy se nevypořádaly dostatečně s námitkou, že obvodní soud mohl využít anonymizér. Ministerstvo stěžovateli potvrdilo, že anonymizér lze užít i při vyřizování žádostí o informace. Nejvyšší správní soud chybně neprovedl důkaz listinou prokazující, že Obvodní soud pro Prahu 4 využívá anonymizér. Tuto listinu nemohl stěžovatel předložit dříve, protože vznikla až po vydání rozsudku městského soudu. Tato věc přesahuje individuální zájem stěžovatele jednak v otázce, za jakých podmínek lze výkon práva na informace podmínit úhradou za anonymizaci soudních rozhodnutí, jednak v nejednotné praxi - některé soudy požadují úhradu, podobně jako v této věci, jiné užívají anonymizér a úhradu nepožadují.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Nyní posuzovaná věc je bagatelním sporem. Mezi stěžovatelem a jím požadovanými informacemi stála překážka ve výši 1 000 Kč. Ústavní stížnosti v takových věcech posuzuje Ústavní soud zpravidla jako zjevně neopodstatněné. Proto svou pozornost zaměří na to, zda nejsou napadená rozhodnutí stižena libovůlí či jinou extrémní vadou dosahující podobné závažnosti. Žádnou takovou vadu nyní Ústavní soud neshledal.
6. Volba obvodního soudu využít k anonymizaci svého zaměstnance prvky libovůle nevykazuje. Obvodní soud v řízení před městským soudem přijatelně vysvětlil, že anonymizér neanonymizuje poskytovaná rozhodnutí dokonale, jeho užití doprovází technické chyby a poskytovaná rozhodnutí je nutné podrobně projít a zkontrolovat (bod 5 rozsudku městského soudu). Jak upozornil již Nejvyšší správní soud, i v nálezu III. ÚS 3339/20 (o který se stěžovatel nyní opírá) Ústavní soud uznal, že u poskytování soudních rozhodnutí je nezbytné prověřit téměř celý obsah rozhodnutí, zda se v něm nenachází neposkytnutelné údaje. V tom se poskytování soudních rozhodnutí liší od situace posuzované nálezem, kde šlo o poskytování údajů o trestných činech, při němž bylo možné jednoduše oddělit údaje, které lze poskytnout bez dalšího, od těch, které je nutné z poskytnutí vyloučit (bod 53 nálezu). Navíc šlo o poskytnutí nesrovnatelně většího množství informací, lepší vysvětlení kvalifikovaného odhadu úhrady tak byl nezbytné. Naproti tomu v nynější věci je úhrada stanovena za poskytnutí soudních rozhodnutí, která soudy anonymizují běžně, z úřední činnosti tak dobu nutnou pro anonymizaci znají. Úkolem Ústavního soudu jistě není posuzovat, zda určitý software anonymizuje soudní rozhodnutí dostatečně či jak dlouho má zaměstnanci soudu trvat anonymizace. Odhad obvodního soudu, že anonymizace jedné strany zabere přibližně dvě minuty času, se nejeví jako svévolný.
7. Žádný zjevný exces nenastal ani v procesu dokazování a zpřístupnění spisu stěžovateli. Zpřístupnění požadovaných, ale neposkytnutých údajů stěžovateli v řízení před městským soudem nahlížením do spisu by zjevně popíralo smysl řízení. Stěžovatel by tak získal přístup k požadovaným informacím.
8. Požadovanými rozsudky nemusel městský soud provádět dokazování, protože jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí. O údajně nejednotné praxi subjektů poskytujících informace stěžovatel věděl již v řízení před městským soudem, protože tvrdil, že jiné subjekty využívají anonymizér a nepožadují za poskytnutí rozhodnutí úhradu. Poté, co stěžovatele městský soud upozornil, že toto tvrzení nijak neprokázal, snažil se stěžovatel své pochybení napravit v kasační stížnosti předložením později vzniklého důkazu, ačkoli o existenci těchto skutečností věděl již dříve. Stěžovatelova procesní strategie se jeví jako snaha obcházet přezkumný charakter řízení před Nejvyšším správním soudem.
9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu