Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. F., zastoupeného Mgr. Adamem Kejlou, advokátem, Uruguayská 416/11, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2025 č. j. 67 To 156/2025-172 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. dubna 2025 č. j. 29 T 26/2025-138, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel navrhl, aby mu byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu v trestním řízení, v němž byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným usnesením zamítl stěžovatelův návrh. Shledal, že i když má stěžovatel dluhy ve výši přes 200 000 Kč a je povinen hradit výživné 2 000 Kč měsíčně, nemá žádná zdravotní omezení, je v produktivním věku a neměl by mít problém najít si vhodné zaměstnání a ze získaných prostředků náklady obhajoby uhradit. A to případně i ve splátkovém kalendáři, který si lze s obvodním soudem dohodnout.
3. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal stížnost k Městskému soudu v Praze. Během řízení o ní namítl, že stížnost byla nesprávně přidělena soudnímu oddělení 67 To, které je podle stěžovatele rozvrhem práce vyloučeno z rozhodování o stížnostech. Přípisem ze dne 27. 5. 2025 mu místopředseda městského soudu pro věci trestní sdělil, že oddělení 67 To rozhoduje podle rozvrhu práce o odvoláních. Je-li mu přidělena trestní věc, v níž bylo podáno jak odvolání, tak stížnost, rozhoduje o obou opravných prostředcích. Jiný postup by nebyl logický a má oporu v rozvrhu práce pro rok 2025 (5. Úsek trestní, Obecná část, body I.21 a II.3).
4. Městský soud poté napadeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost. Ztotožnil se s tím, že stěžovatel bude schopen hradit náklady obhajoby, neboť na svobodě dosahuje čistého měsíčního výdělku mezi 26 000 Kč a 27 000 Kč. Podle městského soudu stěžovatel ve výkonu trestu odnětí svobody pro zlepšení své finanční situace "mnoho nedělá", zároveň ale městský soud uvedl, že si je vědom, že během výkonu trestu odnětí svobody jsou stěžovatelovy možnosti omezené. Dále městský soud konstatoval, že stěžovatel nedoložil ani běžné měsíční výdaje v době, kdy pobývá na svobodě.
II. Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), na bezplatnou pomoc obhájce [čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva"], na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) a na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě).
6. Z nálezové judikatury podle stěžovatele plyne, že obecné soudy mu nemohou upírat právo na bezplatnou obhajobu kvůli hypotetickým budoucím možnostem výdělku ani kvůli tomu, že si přivodil trestní stíhání či odsouzení k trestu odnětí svobody. Stěžovatel si je vědom usnesení, podle kterého bylo možné nepřiznat nárok na bezplatnou obhajobu osobám, jejichž dluhy nedosahovaly intenzity neřešitelné dluhové pasti (usnesení ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 353/21), či usnesení, dle něhož u obviněného procházejícího oddlužením postačilo přiznání obhajoby za sníženou odměnu (usnesení a ze dne 19. 5. 2021 sp. zn. I. ÚS 1166/21). Na jeho věc ale nejsou přiléhavá. Stěžovatel má za to, že podmínky pro přiznání bezplatné obhajoby splnil. Nelze po něm požadovat, aby dokládal hypotetické budoucí výdaje, až bude opět propuštěn na svobodu. Během výkonu trestu mohou jeho dluhy narůst do "takové výše, až se stanou neřešitelnou dluhovou pastí'". Navíc se obecné soudy dostatečně nevypořádaly ani s tím, proč stěžovatel nemá nárok alespoň na obhajobu za sníženou odměnu.
7. Dále podle stěžovatele městský soud rozhodoval o jeho stížnosti v nesprávném obsazení. Soudní oddělení 67 To je podle něj vyloučeno z rozhodování o stížnostech. Tomuto oddělení nemohla být přidělena, i kdyby se vycházelo z toho, že stěžovatel současně se stížností podal i odvolání ve věci samé. V takovém případě by se uplatnilo pravidlo, že příslušnost se řídí podle "již podané stížnosti", která ale nemohla být přidělena senátu 67 To.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.
9. Nejprve se Ústavní soud zabýval námitkou porušení práva na zákonného soudce. Podle judikatury Ústavního soudu musí rozvrh práce "obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat", aby byla vyloučena libovůle při přidělování věcí (nález ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 2769/15, bod 41).
10. V posuzovaném případě stěžovatel podal kromě stížnosti i odvolání, a věc tak byla na městském soudu přidělena oddělení 67 To příslušnému k vyřizování odvolání. Jak plyne z písemného sdělení místopředsedy městského soudu (bod 3 výše), stalo se tak na základě přiměřeného použití obsahově nejbližšího ustanovení rozvrhu práce (viz rozvrh práce pro rok 2025, 5. Úsek trestní, Obecná část, bod I.21, umožňující přiměřené použití jiných ustanovení pro výslovně neupravené situace; a bod II.3, podle kterého je mimo jiné rozhodující, "zda je podán opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí soudu I. stupně, či zda je opravný prostředek podán proti rozhodnutí nemeritornímu", a které upravuje i podrobnosti přidělování). Byť by bylo vhodnější, aby rozvrh práce výslovně upravoval řešenou situaci, jeho použití v posuzovaném případě nevybočilo z mezí ústavnosti a nebylo projevem libovůle. K porušení práva na zákonného soudce tak nedošlo.
11. Dále se Ústavní soud zabýval námitkami proti nepřiznání bezplatné obhajoby nebo obhajoby za sníženou odměnu. Obecné soudy při tomto rozhodování "musí vycházet primárně z aktuální majetkové situace a výdělkových možností obviněného. Budoucí vývoj mohou zohlednit také, avšak nikoli v rovině ničím nepodložených hypotéz či spekulací" (nález ze dne 3. 12. 2024 sp. zn. I. ÚS 2653/24, bod 11). Při hodnocení finanční perspektivy se bere v úvahu "zdravotní stav, vzdělání, schopnosti a dosavadní příjmy obviněného"; získání dostatečného množství finančních prostředků ale nelze vztahovat až "k velmi vzdálené budoucnosti" (tamtéž, bod 10).
12. Relevantní jsou pochopitelně i dluhy obviněného, probíhající exekuce či insolvenční řízení. Ani vyšší zadluženost ale nezaručuje automaticky nárok na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu. Podstatné je, zda se stěžovatel neocitá v dluhové pasti, která by byla závazkem hradit náklady obhajoby toliko prohlubována (nález ze dne 1. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 3501/20, bod 21; nález ze dne 11. 9. 2025 sp. zn. I. ÚS 1523/25, bod 20). Tento přístup tedy nevychází jen ze stěžovatelem odkazovaných usnesení, ale i z nálezové judikatury, kterou je namístě uplatnit i v nynější věci.
13. Napadená rozhodnutí nejsou založena na nepodložených hypotézách či spekulacích. Obecné soudy naopak vzaly v úvahu dobrý zdravotní stav stěžovatele, jeho schopnosti a to, že na svobodě dosahoval čistých příjmů okolo 26 000 Kč, kterých mu po návratu na svobodu nic nebrání znovu dosahovat. Určité možnosti přivýdělku pak má i při výkonu trestu.
14. Věc stěžovatele není srovnatelná s případem řešeným v nedávném vyhovujícím nálezu ze dne 23. 9. 2026 sp. zn. IV. ÚS 1849/26. Ten se totiž týká stěžovatelky, která má trvalou poruchu osobnosti vyžadující dlouhodobé léčení (bod 21 nálezu), která ani před začátkem trestního stíhání neměla stabilní zaměstnání ani příjmy (bod 1) a které byl nepravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání 8 let (bod 21). Oproti tomu stěžovatel, jak již bylo uvedeno, nemá žádná zdravotní omezení, na svobodě dosahoval stabilních příjmů a v tomto řízení mu byl v době rozhodování o bezplatné obhajobě nepravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání toliko 4 měsíců (bod 1 napadeného usnesení obvodního soudu).
15. Obecné soudy si byly vědomy též dluhů stěžovatele přesahujících 200 000 Kč, jakož i vyživovací povinnosti 2 000 Kč měsíčně. Z ústavních mezí však nevybočuje úvaha, že ani tyto dluhy ve spojení s náklady na obhajobu vzhledem k celkové situaci stěžovatele ještě nevytváří dluhovou past, jak byla popsána výše. Ústavní soud ostatně neshledal porušení základních práv ani v případech jiných stěžovatelů, kterým nebyla přiznána bezplatná obhajoba ani obhajoba za sníženou odměnu, přestože měli dluhy v obdobné výši (cca 150 000 Kč, viz usnesení ze dne 23. 9. 2025 sp. zn. II.ÚS 1664/25, body 14 až 15) či exekuční řízení (usnesení ze dne ze dne 18. 12. 2025 sp. zn. I.ÚS 3456/25, body 2 a 10).
16. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu